Masopust - Velikonoce - Svatojánská noc - Dušičky - Vánoce - Státní svátky
Masopust
Tento svátek připadá na úterý 46 dní před Vánoci. Dnes se slaví pouze v tento den, v minulosti však oslavy trvaly tři dny. O masopustu chodí po vesnici maškary nejčastěji zobrazující židy, cikány a žebráky. Postavy židů jsou oděny v kůži a obličej mají od popela, cikáni mají tváře od sazí a bývají pestře oblečeni. Maškary v průvodu radostně zpívají, tančí a veselí se. Když se zastaví u hospodáře, jsou obdarováni bliny (bramborovými plackami) a masem. Stávalo se, že pokud je někde nechtěli podarovat, tak vůdce maškar převlečený za čerta vylezl na střechu, ucpal komín a tím vyhnal všechny obyvatele domu na ulici. Hlavním znakem litevského masopustu je, že se hodně jí – i třináctkrát denně.
Jeďte do Pobaltí v dobré partě
Velikonoce
Stejně jako v ČR začínají velikonoční svátky na Květnou neděli. Toho dne totiž podle Bible vjel Kristus do Jeruzaléma a lidé mu kladli do cesty palmové větve. Tento skutek si lidi v Litvě připomínají verbami. Verba je často nějaká větev nebo vrbový proutek. Lidé věří, že posvěcená verba odpudí chudobu a trápení od jejich domu. I proto se těmito verbami lidé navzájem mrskají (podobně jako u nás pomlázkou).
Stejně jako u nás dívky o Velikonocích malují či vyškrabávají velikonoční vajíčka (tzv. margučiai). Častým motivem jsou sluníčka, květy a kolečka. S uvařenými a ozdobenými vajíčky poté Litevci hrají zvláštní hru. Z nějaké desky se udělá rampa, z níž se poté kutálejí vajíčka dolů. Účelem je trefit vajíčko, které již leží pod rampou. Komu se to podaří, tak jej získává. Je to velice prostá, zábavná a přitom nesnadná hra, neboť každé vajíčko má jiný tvar a těžko se tak předpokládá směr, kterým se bude kutálet.
Svatojánská noc
Svatojánská noc se v Litvě slaví 24. června. Tehdy nastává nejkratší noc v roce, která je plná nadpřirozených jevů. Lidé sbírají trávu, z níž pletou věnce. Takovými věnci nazývanými kupolė zdobí své domy, aby je ochránily od ohně a zlých sil. K prahu pak pokládají zrcadlo a dřeváky. Pokud by je totiž navštívila čarodějnice, tak poté, co by se spatřila v zrcadle, by se jistě lekla, a utíkajíc pryč by zakopla o nachystané dřeváky. Stejně tak se věšely na vrata od stodoly kosy a srpy, aby se čarodějnice jdoucí k dobytku popíchala. V noci se lidé scházejí na kopcích, při řekách, či u lesa. Zapálí velký oheň, přes který skáčou, a zpívají a tančí. Nejdůležitějším zvykem je hledání květu kapradí. Podle pověsti vykvete květ kapradí jen na okamžik a ukáže se jen dobrému člověku. Kdo květ najde, musí jej utrhnout a rychle skrýt v dlani, potom údajně zbohatne a stane se všeznalým.
Dušičky
Dušičky se slaví 2. listopadu a tento svátek připomíná duše zemřelých, neboť lidé věří, že duše je nesmrtelná. Proto se mrtví uctívají a na jejich hrob se jim nosí jídlo. Těmito dary se mají duše zemřelých uspokojit, aby se tak nehněvaly a neškodily. Na hrobě se také zapalují svíce, neboť plamen symbolizuje dva světy – svět mrtvých a živých. Plápolající plamen pak má lidem připomínat jejich vlastní smrtelnost.
Vánoce
Vánoce se na Litvě slavily ještě před příchodem křesťanství a bývají spojovány s odchodem starého roku a příchodem nového. Sami Litevci tento svátek nazývají Kūčių ir Kalėdų šventės (svátek koled a kůti). Kůťa je pojmenování pokrmu.
O Štědrém dni se jí velmi málo, přes den se uklízí dům a připravuje jídlo. Litevci vaří dvanáct pokrmů – tolik, kolik má rok měsíců. Večeřet se začíná po východu první hvězdy. Jí se klidně, nikdo se nesmí hněvat a je třeba odpustit si všechny křivdy.
Večer provází několik tradičních obřadů a zvyků. Na stůl se pokládá seno a po večeři se zpod ubrusu vytahuje stéblo. Délka značí dlouhý a šťastný život. Děvčata poté poslouchají štěkání psů – ze směru, odkud se štěkot ozývá, přijde jejich budoucí muž.
Státní svátky v Litvě
- 1. ledna Nový rok
- 16. února Den obnovení Litevského státu
- 11. března Den obnovení nezávislosti Litvy
- duben Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek)
- 1. května Svátek práce
- 24. června Svatý Jan
- 6. července Den státu
- 5. srpna Nanebevstoupení Panny Marie
- 1. listopadu Dušičky, Den zemřelých
- 24.–25. prosince Vánoční svátky
Autorem textu je Standa Bednář, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.