Auto - Vlak - Autobus - Loď - Letadlo - Městská doprava - Administrativní dělení Norska
Cestování autem
Vlastní automobil je asi jediná možnost, jak se ve Skandinávii dostat na většinu míst v rozumném časovém horizontu. Žádné závratně rychlé přesuny však nečekejte. Silnice jsou sice většinou ve vynikajícím stavu, těch rychlostních však najdete jen minimum v okolí hlavního města.
Běžné silnice se klikatí horami, jak se jen dá, a maximální povolená rychlost 80 km/h je obvykle také reálným maximem, kterým se po nich lze bezpečně pohybovat. Obvykle ovšem pojedete výrazně pomaleji a kvůli zastávkám na všemožných vyhlídkách ani za celý den daleko nedojedete.
Díky stále přibývajícím tunelům a mostům se některé hlavní tahy sice narovnávají, jede se po nich snadněji, a hlavně se vyhnete nebezpečným setkáním s nákladními vozy v nepřehledných zákrutách úzkých silniček, ale pokud chcete z Norska něco vidět, stejně sjedete na ty staré, kde už se budete vyhýbat jen s obytnými automobily turistů, ale každou chvíli stejně zastavovat a kochat se scenériemi, vodopády či dřevěnými středověkými kostelíky.
Pokud si chcete sjet opravdu kuriózní silnici, zapomeňte na slavnou Cestu trolů, ale odbočte na hlavní silnici Oslo-Bergen mezi Gudvangen a Vossem k hotelu Stalheim a svezte se starou Stalheimskleivou mezi vodopády zpět na hlavní silnici do údolí. Dnes už je naštěstí jednosměrná, takže tu nepotkáte sebevražedné autobusy v protisměru jako před pár lety. Zkuste si ale představit, že tohle byla v dobách ne až tak dávných (než byl prokopán tunel) hlavní silnice do Bergenu a musela tudy jezdit i nákladní doprava (v obou směrech!). Dnešní nákladní vozy by tudy už asi neprojely (ani v jednom směru).
Specifické dopravní značky
V Norsku narazíte víceméně na stejné dopravní značky jako u nás.
Oblíbenou skandinávskou značkou je tradiční zpodobnění varování před divokou zvěří pomocí siluety losa. Nezřídka ovšem můžete také narazit na značku „jiné nebezpečí“ doplněnou norským textem, který cizinci nemusí být jasný:
Celkem častým jevem je nápis „Gardstun“, který vás varuje, že silnice bude procházet (jako kdysi vedly cesty) prostředkem dvora nějakého statku, tedy mezi obytnou budovou a stodolou. Často ji doprovází omezení rychlosti na 60 km/h. Obvykle se zde nemusíte obávat zrovna dětí hrajících si uprostřed silnice, ale zato vám tu cestu může nečekaně za zatáčkou zkřížit traktor nebo stádo dobytka.
Nápis „Vegbom“ (či prostě „Bom“) varuje před závorou. Pokud je léto a jedete po hlavní silnici, obvykle není třeba se obávat, že narazíte na zavřenou závoru. Na zimu nebo v případě nějakých nečekaných přírodních podmínek se však mohou zavírat i části mnohých významných silničních tahů.
Seveřané se velmi starají o své děti a v mnoha obcích se může stát, že se s hrajícími si dětmi setkáte nečekaně i na ulici či silnici. V takových místech obvykle narazíte nejen na oficiální dopravní značky, ale i různě amatérsky vyhotovené cedule s nápisy jako např. „Barn leker“ (dosl. „děti si hrají“) a/nebo prostě vás žádající, abyste jeli pomalu a opatrně („Kjør sakte“).
V místech, kde silnici obzvláště často křižuje migrující zvěř, se také vyskytují tradiční varovné dopravní značky, doplněné nápisy jako např. „Stor elgfare“ (dosl. „velké losí nebezpečí“). Mnohdy se může jednat i o drobnou zvěř (kachny či jiné ptáky) a její mláďata, která vám sice auto asi nepoškodí, ale místní obyvatelé by ocenili, kdybyste jejich místní faunu nevyhubili.
Silniční poplatky
Kromě křivolakých silniček s neustálými vyhlídkami vás na cestě po Norsku (hlavně na západě) zdrží též neustálé překonávání fjordů trajekty (viz kapitola o lodní dopravě). Objíždění se prakticky nikdy nevyplatí (pokud tedy nemáte v zajížďce další turistické cíle).
Kromě trajektů si na norských silnicích zaplatíte další poplatky za některé podmořské tunely nahrazující původní trajekty, či za větší série tunelů a mostů, za několik rychlostních silnic či za vjezd do větších měst. U těch významnějších se platí mýtné osobně, u těch menších (kde není žádná kasa) jen projedete a měli byste zaplatit jinak (u benzínových stanic označených symbolem „Kr“ nebo po zaregistrování na stránkách správy silnic – zaregistrovat se lze předem s platební kartou nebo zaplatit i zpětně). Na těchto stránkách najdete bližší informace o platbě mýtného nebo registraci. Zkušenost říká, že Norové zatím nemají ve zvyku vymáhat od cizinců drobné poplatky z míst, kde se možnost přímé platby u kasy vůbec nenabízí (a možná zatím nemají ani tu možnost, ani akutní potřebu).
Ceny paliva
Očekávání, že největší západoevropský dodavatel ropy bude ve své domovině poskytovat paliva za nižší ceny, je vskutku naivní. Norské ceny paliv jsou nepochybně nejvyšší v celé Skandinávii a cena za litr benzínu se v průměru pohybuje okolo 15,7 NOK, litr nafty vychází zhruba o 1,1 NOK (i více) levněji.
Půjčení auta v Norsku
Pokud nemáte čas na cestu na sever vlastním vozem (nebo nemáte vlastní vůz) a máte dost peněz, můžete samozřejmě využít služeb některé z četných mezinárodních autopůjčoven: AVIS, Alamo, Europcar, Budget, Sixt nebo EasyTerra. Kromě stránek jednotlivých společností můžete zkusit též nabídky speciálních portálů jako jsou například Norway Car Rental Guide nebo Nova.
Autostop
Skandinávci všeobecně nemají valný smysl pro autostop a Norové nejsou nijak výraznou výjimkou (viz kapitola o norské povaze). Různí dobrodruzi sice hlásí i úspěšné cesty stopem (alespoň po hlavních tazích), ale počítejte s tím, že počasí a řídký provoz mohou vaše zážitky značně znepříjemnit a místo toulání se po horách strávíte svůj volný čas u silnice.
Cestování vlakem
Z hlavního města vybíhají paprskovitě tři hlavní norské tratě: jedna podél pobřeží na jih do Kristiansandu a pak na západ do Stavangeru; druhá na západ přes hory do Bergenu; a třetí na sever do Trondheimu (ta se vlastně dělí na dvě: přímo přes průsmyk v Dovrefjell nebo východně přes Røros).
Z hlavní trondheimské trati vede také malá odbočka podél Romsdalských stěn do Åndalsnes. Z Trondheimu pak lze pokračovat na sever až do Fauske a Bodø. Ze Švédska se lze dostat vlakem dokonce až do Narviku. Mezi Fauske a Narvikem však trať nevede.
Norské vlaky jsou velmi pohodlné a vzhledem k možnostem země i relativně rychlé. Jsou však také velmi drahé. Cesta Oslo-Bergen stojí obyčejně kolem 900 NOK a za případné lůžko v nočním vlaku zaplatíte podobný či ještě vyšší příplatek.
Za nemalou cenu se však nabízí značný komfort. Vlaky jsou prostorné a pohodlné i pro dlouhány a (což asi také nepřekvapí) dodnes si zachovávají dostatečné prostory pro velká zavazadla, batohy či lyže. Norové mají prostě sami tradičně vysokou postavu a rádi jezdí s batohem či lyžemi do hor. V nočních spojích navíc dostanete zdarma nouzový balíček s tenkou dekou, nafukovacím polštářkem, krytkou na oči a špunty do uší – dobrou noc!
Norskými vlaky levně a pohodlně
Velmi výhodným trikem pro milovníky vlakové dopravy jsou nabídky „minipris“: pokud si koupíte jízdenku s předstihem přes internet přímo na stránkách norských drah a vyhnete se největším špičkám (typicky pátek a neděle odpoledne), můžete dostat lístek na libovolné spojení třeba několika vlaky napříč celým Norskem za jednotnou cenu 200 až 500 NOK. Tyto jízdenky jsou pochopitelně zcela nevratné a neměnitelné.
Při nákupu jízdenky na internetu navíc můžete zvolit i možnost vyzvednutí jízdenky ve vlaku. To znamená, že prostě nastoupíte do vlaku, sednete si na své rezervované sedadlo, a průvodčí si vás už jenom odškrtne v seznamu (případně vám „na památku“ vytiskne na místě malou papírovou jízdenku) – nepožaduje se už ani žádný doklad.
Při objednávání levných jízdenek na internetu si dejte pozor na dostatečné přestupní časy. Aby vám dráhy ručily za návaznost, je třeba počítat u dálkových spojů alespoň s 60minutovou rezervou (nevyzpytatelné přírodní podmínky občas vlak skutečně mohou zdržet). Internet vám ovšem s naprostým klidem nabídne přípoje s mnohem menšími přestupními časy. Pokud však „chyba“ není na vaší straně, můžete se na norské dráhy spolehnout: pokud váš vlak zastaví třeba bouřka a spadlý strom, dráhy vám zdarma objednají taxík přes celé Norsko až k domovním dveřím.
Norské vlaky bývají obvykle plně obsazené, takže i když máte InterRail, vyplatí se investovat včas do místenky. Pokud je vlak beznadějně plný, můžete se zkusit zeptat na dílčí volná místa na část cesty a pak zvlášť na zbylou část – zaplatíte sice třeba za dvě místenky, ale u severní dráhy vám to ušetří třeba celý den ztracený čekáním na další spoj.
Scénické trati
Všechny norské dráhy nabízí také více či méně úžasné scénické vyhlídky. Nejslavnější je bergenská trať, kterou ovšem v horách značně ochudily nové tunely a sněhové zábrany. Výhodou je vědět, kdy na které straně očekávat některý z úžasných průzorů. Krásné výhledy ovšem nabízí také 18hodinová cesta po trati z Trondheimu do Bodø, zvláště ve své střední části.
Specialitou norských železnic je turistická trať odbočující z bergenské trati uprostřed hor (stanice Myrdal) flåmským údolím do malého přístavu Flåm ve fjordech. Platí se zvlášť a na InterRail tu dostanete pouze asi 30% slevu, ale je to nepochybně jedna z největších norských atrakcí. Trať na 20 km překonává převýšení 863 m a vede údolím, které je samo o sobě jedním z nejhezčích v Norsku. Cena zpáteční jízdenky je 480 NOK, veškeré informace o slevách a jízdním řádu naleznete na webových stránkách flåmské železnice.
Cestování autobusem
Norské dálkové autobusy jsou sice poměrně pohodlné, ale spojů je málo, nejezdí moc často, nejsou (pochopitelně) o nic rychlejší než cesta autem a ani ceny nejsou (až na výjimky, viz níže) nijak výrazně výhodnější. Obecně vás přijde každý kilometr na více než 1 NOK, takže běžný dálkový spoj kolem 500 km přijde na 600–700 NOK (existují ale výrazné studentské slevy). Značnou výhodou je to, že autobusy nejsou tak přeplněné a společnosti se chlubí tzv. „zárukou místa“ – kdybyste se snad do nějakého spoje nevešli (což patrně nehrozí), společnost pro vás vypraví další vůz!
Tradičním poskytovatelem dálkových autobusových spojení je společnost Nor-way bussekspress. Bohužel už se nestará o spojení v severním Norsku, nejdál se tak s nimi dostanete do Namsosu. Takže je třeba hledat dál. Pro oblast středního Norska (Lofoty, Mo i Rana, Brønnøysund) lze využít webové stránky Nordland, kde kromě autobusu najdete také spoje na trajekty v této oblasti. Dále lze využít stránky pro oblast Troms a Finnmark.
Levnou alternativou je společnost Lavprisekspressen, která bohužel už provozuje jenom dva spoje: jižní Oslo-Kristiansand-Stavanger a severní Oslo-Trondheim. Pokud si koupíte lístek s předstihem na internetu, můžete dostat místo už od 49 NOK (běžnější ceny jsou ovšem 300 či 400 NOK). Při nástupu do autobusu pak už jen ukážete nějaký průkaz se jménem a jedete.
Norské autobusy (snad kromě poslední zmíněné nízkonákladové společnosti) jsou zvyklé vám zastavit kdekoliv na cestě – u vašeho statku či odbočky do hor. Pokud víte, kdy spoj vaším místem projíždí, stačí se postavit na viditelné místo u silnice (pokud možno někam, kde lze bezpečně zastavit) a na autobus zamávat.
Cestování lodí
V dřívějších dobách byla pobřežní lodní doprava prakticky jedinou reálnou možností dopravy osob a zboží na delší vzdálenost v Norsku. Od té doby až dodnes přežila tradiční linka „poštovních lodí“ Hurtigruten spojující všechny klíčové přístavy od Bergenu až po Kirkenes na severním konci Norska (plavba trvá 6 až 7 dní jedním směrem, 12 dní tam i zpět). Změnila se ovšem na značně luxusní cruise, oblíbený zvláště mezi německými seniory, a tomu bohužel odpovídají i ceny (za zpáteční plavbu zaplatíte 1 500 USD) dopravy tímto luxusním plovoucím hotelem.
Přesto tato společnost dodnes provozuje (téměř) každodenní spojení a běžnou osobní i nákladní přepravu drobných zásilek během celého roku. Při porovnání s běžnými cenami hotelů a dopravy si lze rychle spočítat, že její ceny vlastně nijak nevybočují z běžného norského standardu a navíc – ne nadarmo se společnost chlubí heslem „nejkrásnější námořní plavba světa“.
Podél pobřeží a mezi ostrovy a fjordy operuje také celá řada dalších lodních spojů, které zprostředkovávají dopravu mezi většími městy a menšími obcemi na pobřeží. Provozují je většinou stejné společnosti jako trajekty nebo autobusové linky.
Nezbytné trajekty
Pokud se vám podaří v Norsku vyhnout trajektům, znamená to, že jste z něj nejspíš mnoho neviděli. Dlouhá ramena fjordů zařezávajících se místy až 200 km do vnitrozemí, navíc přímo do svahů nejvyšších pohoří, se opravdu objíždět nevyplatí a často to ani není vůbec možné.
Trajekty se liší jak délkou plavby, frekvencí spojení, tak i cenou. Na hlavních tazích jezdí sem a tam třeba po 20 minutách, na odlehlých místech třeba jen párkrát za den. Platí se zvlášť za automobil (dle délky, řidič je zahrnut v ceně) a za jednotlivé pasažéry. Jednotnou cenovou tabulku (Riksregulativ for ferjetakster) vydává každý rok státní úřad a každý trajekt si pak účtuje podle tarifní zóny, do které spadá (záleží na délce plavby). Platí se buď u pokladny v přístavu (hlavně tam, kde je frekventovaný provoz) nebo až na lodi průvodčímu (na delších či méně frekventovaných spojích).
Pokud průvodčí nevybírá poplatky už na vjezdu na palubu, obejde cestující během plavby a po zaplacení dostanete často kontrolní kartu, která se odevzdává naopak při výjezdu z lodi. Pokud se náhodou na palubě minete, můžete také zaplatit kdykoliv během plavby v patřičné pokladně (Billettkontor).
Jízdní řády (jakož i ceny) můžete najít na stránkách jednotlivých společností (které se bohužel také neustále přeskupují a přejmenovávají). Jednotlivé společnosti obvykle provozují spojení v rámci jednotlivých provincií:
- Bastø Fosen (Oslofjord)
- Tide (lodní a příměstská autobusová doprava v mnoha částech Norska)
- Fjord1 (fjordy západního a severního Norska)
- Torghatten Nord (provincie Nordland)
- Tromskortet (Troms – severní Norsko)
- Boreal (hlavně severní Norsko)
Užitečná slovíčka pro hledání na norských stránkách
rute = linka, spoj; rutetider / rutetabeller = jízdní řády; buss = autobus; ferje / ferge = trajekt; (hurtig) båt = (rychlá) loď; flybussen = letištní autobus; tåg = vlak; bane = dráha; biletter = jízdenky, lístky; pris(er) = cena (ceny); voksen/vaksne = dospělí; barn = děti; (takst)sone = (tarifní) zóna; (veg)bom = mýto; kart = mapa; reiseplanlegger = cestovní plánovač; søk = hledání; trafikk = doprava; stasjon = stanice, nádraží; jernbane = železnice; trikk = tramvaj; vei/veg = cesta, silnice
Cestování letadlem
Vzhledem k náročnému terénu, velkým vzdálenostem a složité dopravě je letecká doprava v Norsku stále více oblíbená, zvláště s klesajícími cenovými nabídkami nízkonákladových společností. Jako obvykle zde platí, že ceny se velmi výrazně liší podle konkrétních spojů a podle blížícího se data. Za zkoušku stojí opět společnosti SAS, Norwegian či Widerøe.
Městská doprava
Městská doprava je příkladem toho, že ne všechno je v Norsku na vysoké úrovni: zatímco třeba MHD v Oslu funguje ještě jakžtakž obstojně, ta bergenská je už námětem na tragikomedii.
Většinu tvoří samozřejmě autobusové linky, ale v Oslu jezdí též mnoho tramvajových spojů, lodí přes fjord a několik tras metra, které všechny shodně projíždějí centrem po společné trase, než se na východě a západě rozvětví do různých čtvrtí. V Bergenu byla v nedávné době otevřena také jedna zcela moderní tramvajová trať, kterou ovšem místní nazývají honosně „městskou dráhou“.
Jízdenky v Oslu je mnohem výhodnější zakoupit předem v automatech, nebo dnes již také přes mobilní aplikaci. Kromě jednotlivých jízdenek lze samozřejmě zakoupit vícedenní nebo tzv. Oslo Pass, který vám dává v rámci Osla volnost neomezeně cestovat. V Bergenu se zatím stále ještě platí v hotovosti řidiči autobusu. Základní cena za jednu jízdu se pohybuje kolem 27–28 NOK, ale jízdenky jsou do jisté míry přestupní (v Bergenu existuje složitý systém pásem a na jednu jízdenku nelze jet například tam a zpět). Pokud pojedete do vzdálenějších pásem na předměstích, může být cena vyšší. Pro zjednodušení si lze zakoupit univerzální Bergen Card, která platí 24/48/72 hodin. Kromě dopravy dostanete také slevy a volné vstupy do muzeí a na různé atrakce ve městě.
Administrativní dělení Norska
Pokud si budete sami hledat lokální autobusové či lodní spoje, může se vám hodit základní orientace v administrativním rozdělení Norska. Země se dělí (pokud vynecháme Špicberky) na 20 správních oblastí, nazývaných fylke (jsou značně větší než naše kraje, takže jakési provincie). Samostatný kraj tvoří také hlavní město Oslo.
Správní oblasti fylke se dále dělí na velké množství místních obcí, tzv. „komun“ (ty jsou naopak obvykle menší než naše okresy). Jejich dělení ale už není pro cestovatele důležité.
Z hlediska historického, jazykového a vůbec kulturního hraje významnou roli hlavně rozdělení na východní Norsko (Østlandet), jih (Sørlandet: kraje Aust-Agder a Vest-Agder), západní Norsko neboli Norsko fjordů (Vestlandet: kraje Rogaland, Hordaland, Sogn og Fjordane, Møre og Romsdal), Trøndelag (administrativně dělený na jižní a severní – Sør-Trøndelag a Nord-Trøndelag) a severní Norsko (především nejsevernější kraje Finnmark a Troms, ale též dlouhý spojující Nordland).
Autorem textu je Pavel Vondřička, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.