Vstup do země - Telefonování - Internet - Elektřina - Kriminalita
Formality pro cestu a pobyt
Norsko sice není členem EU, ale je součástí EHS a také Schengenského prostoru, takže sem občané ČR mohou cestovat jen s občanským průkazem. Ani pro práci či delší pobyt zde už není potřeba žádných zvláštních povolení, stačí se zaregistrovat a přihlásit k pobytu na nejbližším úřadě. Pro pracovní činnost (kvůli daním, lékařské péči, jednání s úřady apod.) je třeba nechat si současně přidělit norské identifikační číslo (obdoba českého rodného čísla, jen s jednou cifrou navíc).
Celní kontroly na hranicích se provádějí nahodile a soustředí se hlavně na drogy a alkohol. Pro běžného turistu je podstatné ohlídat si především poměrně přísné (a důsledně střežené) limity na dovoz alkoholu (viz kapitola Norové a alkohol). Na hranicích je nyní už možné zaplatit si daň za dovoz nadměrného množství alkoholu, její výše – např. asi 20 NOK za nadměrný litr piva – však patrně značně přesáhne její (středoevropskou) pořizovací hodnotu, byť ve srovnání s cenami na norském území se i tak celková suma ještě vyplatí.
Kromě zmíněných drog, nadlimitního množství alkoholu a alkoholu silnějšího než 60 % je zakázáno dovážet také zbraně, pyrotechniku, brambory, zvířata, rostliny (pro pěstění) a masné produkty neevropského původu (mimo EHS).
Telefonování
Mezinárodní telefonní předvolba pro Norsko je +47. Pokud naopak voláte z Norska, používá se před mezinárodní předvolbou obvyklá dvojice nul. Pro nouzové situace je možné využít univerzální telefonní číslo 112. Všechna běžná norská telefonní čísla jsou osmimístná. Žádné lokální předvolby se nepoužívají. Vzhledem k rozmachu mobilních telefonů se dnes telefonní budky vyskytují už méně často, podobně jako u nás.
Norsko má vzhledem ke komplikovanosti terénu relativně dobré pokrytí signálem GSM. V obydlených oblastech či turistických centrech se většinou dovoláte bez problémů. V horských pustinách ale na dobré spojení raději nespoléhejte.
V Norsku provozuje služby mobilních sítí několik operátorů, z nichž významnou roli na poli GSM hraje majoritní společnost Telenor a její jediný vážný konkurent NetCom. Kvalita pokrytí obou společností se značně liší na různých místech. S dražším roamingem však máte výběr z obou a pokrytí se může občas výhodně doplňovat.
Internet
Norsko je pochopitelně výborně protkáno také síťovou infrastrukturou. Služeb internetu můžete zadarmo využívat ve veřejných knihovnách, kde je ovšem třeba počítat s dlouhými rezervačními seznamy domorodců (často se na nich opakuje několik jmen stále dokola). Za tím účelem bývají alespoň jeden či dva počítače obvykle vyhrazeny „krátkým seancím“, aby se ke slovu dostali také náhodní návštěvníci ve spěchu. Pokud se k počítači nedostanete v některém z velkých měst, nezoufejte a jeďte dál: kulturní Norsko má nějakou tu knihovnu prakticky v každé „díře“.
Výhodou je samozřejmě použití vlastního přenosného počítače či telefonu s podporou bezdrátových sítí. Připojení k wi-fi vám zdarma umožní v kdekteré restauraci, baru či kavárně.
Elektřina
Elektrická síť i zásuvky mají v Norsku zcela běžné evropské parametry – napětí 220 V, elektrické zásuvky jsou kompatibilní s našimi (kulaté se dvěma kolíky).
Kriminalita
Severské země jsou proslulé svou téměř neexistující kriminalitou. Bohužel s postupující globalizací už nic není tak ideální, jak se hrdě hlásalo ještě před pár desítkami let. Ve srovnání s celým zbytkem světa však situace stále vypadá poměrně neškodně – jen se už dnes vyplatí zamykat alespoň dveře od bytu, pokud člověk nebydlí vysloveně na venkově.
Kriminalita se téměř vždy projevuje úměrně velikosti měst, a tak hlavní město Oslo je jedním z mála míst, kde se přece jen alespoň základní opatrnost vždy vyplatí. Pokud nepůjdete na noční průzkum některých přistěhovaleckých čtvrtí (typicky Grønland přiléhající k centru), není se jistě třeba obávat žádných konfliktů, ale to neznamená, že se vám nemůže něco ztratit z kapes kdekoliv na ulici.
Dnes už má svou „rizikovou oblast“ dokonce i druhé největší město Bergen, je jí jinak celkem příjemný park Nygårdsparken na návrší za univerzitou, kde se scházejí nepřehlédnutelné skupinky drogově závislých. Kolemjdoucích si obyčejně nevšímají, ale občas je nouze dovede i k pokusům o vloupání do okolních budov.
Autorem textu je Pavel Vondřička, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.