Pikniky - Čarodějnice - Den švédské státnosti - Letní slunovrat - Církevní svátky - Velikonoce - Nanebevstoupení a Letnice - Svatá Lucie - Vánoce - Tabáček
Švédi naprosto zbožňují oslavy. Jakákoli oslava je pro ně vítanou příležitostí vylézt ze své kukly a být sociální – seznámit se s někým novým, pobavit se, no a klidně trochu popít. A protože příležitostí k oslavám není nikdy dost, proč každý týden neoslavit třeba to, že je víkend?
Ve Skandinávii je všeobecně rozšířeným fenoménem, že je potřeba se pěkně rozloučit s pracovním týdnem a přivítat víkend – nejlépe každý. Švédi se na víkend připravují zpravidla už ve čtvrtek nebo nejpozději během pátku hromadnými nákupy v obchodech s alkoholem. Že se blíží pátek, neomylně poznáte, jakmile začnete potkávat lidi obtížené příznačnými zelenými taškami s nápisem Systembolaget. Jelikož v hospodách je alkohol drahý, tradičně se Švédi na páteční a víkendové večírky připravují doma.
Z pohledu nezasvěceného Středoevropana, který si skvěle užije i menší množství alkoholu, hlavně když je pivo chutné, správně natočené a příjemně si u toho pokecá, se ve Švédsku ovšem jedná spíš o překotné závody o to, kdo se dřív dostane do stavu blaženého bezvědomí za použití jakéhokoli alkoholického prostředku. Ven – tzn. do klubů, na diskotéky apod. – Švédi vyrážejí až v pozdějších večerních hodinách a jejich účelem je již jen dolaďovat, případně udržovat hladinku maximálního opojení, což často představuje stav, kdy se sotva udrží na nohou. Víkend bez notné opice prostě vůbec není víkendem. :-) A co na tom, že druhý den si nic moc nepamatují?
Pikniky
Na příchod jara se určitě těší každý. Ve Skandinávii je to ale mnohem zřetelnější. Když skončí předjaří plné studených plískanic a dešťů, které se často mohou protáhnout až hluboko do dubna nebo třeba i května, a konečně vysvitne slunce, Švédi se vyrojí jako včely z úlu a najednou je jich všude plno.
S omámeným, nepřítomným výrazem a tváří nastavenou slunečním paprskům posedávají nejen v parcích na lavičkách, ale prakticky všude, kde se dá – na narychlo postavených venkovních zahrádkách kaváren a restaurací, na každičkém kousku trávníku, nebo třeba i na mostech, obrubnících chodníků a zábradlích podél řek, cest a vůbec kdekoli vás napadne. Tím začíná také období nesmírně oblíbených pikniků, které skončí až na podzim s příchodem nevlídného počasí a s voláním zimy.
Čarodějnice po švédsku: Valborg
Stejně jako u nás, i ve Švédsku se 30. dubna tradičně oslavuje Valpuržina noc – původem velice starobylý pohanský svátek, který byl později církví propojen se svátkem svaté Valpurgy. Mezi prostým lidem se ale dlouho věřilo, že v onu magickou noc je hranice mezi živými a mrtvými velmi prostupná, a provozovaly se rituály a oslavy spojené s vítáním jara.
A tak je to vlastně i dnes. Poslední dubnový večer (Valborgsmässoafton) je v současnosti hlavně oslavou příchodu jara, definitivním rozloučením s dlouhou, tmavou a studenou zimou, strávenou v uzavřených prostorách. Stejně jako u nás se ve Švédsku tradičně zapalují velké hranice, ovšem na mnoha místech a především v univerzitních městech propuká veselí už od časného rána. Magické kouzlo Valpuržiny noci dotváří výjimečné povolení konzumovat alkohol i na ulicích, v parcích a jiných veřejných prostranstvích, aniž byste riskovali jinak vcelku vysoké pokuty.
Oslavy se v různých městech trochu liší, rozdíl je znát i ve městech oproti venkovu. Společným jmenovatelem je ale všeobjímající veselí obsahující rozmanité hry, koncerty a pikniky. Pod širým nebem vystupují místní studentské sbory i orchestry, nebo třeba kejklíři, a všechny aktivity doprovází nadprůměrná konzumace alkoholu. V univerzitních městech je tradice Valborg spjatá s maturitním týdnem a studentskými oslavami, které bývají často kreativní i dost svérázné.
Například v Göteborgu se každoročně pořádá motoristický průvod Cortègen sestavený nejen z různých automobilů, přestavěných autobusů apod., ale i z mnohem bizarnějších vozítek typu motorizované vany nebo toaletní mísy. V Uppsale se zase stovky studentů účastní klání na řece Fyris, během něhož sjíždějí místní šlajsnu na podomácku vyrobených plavidlech z polystyrénu a soupeří, kdo se nejdéle udrží nad vodou.
6. června – Den švédské státnosti
Švédi velmi dlouho svůj státní svátek vůbec neměli, jako by ho ani nepotřebovali. Ostatně s nezávislostí v průběhu historie v zásadě nikdy neměli problémy. Myšlenka patriotických oslav vznikla až na konci 19. století, jako inspirace norským národním svátkem (Norges Nationaldag). Švédský svátek připadl na 6. června, kdy se původně slavil pouze Den švédské vlajky.
Historické důvody pro oslavu švédské státnosti právě v tento den si Švédi zato našli hned dva. Slaví se zčásti památka na den, kdy byl Gustav Vasa roku 1523 zvolen švédským králem a začal budovat nezávislé Švédské království. Ve stejné datum byla v roce 1809 zavedena významná vládní reforma, díky níž švédský stát přešel z despocie na moderní systém s rozdělením moci.
A jak Švédi slaví svou nezávislost? Jednoduše a typicky po švédsku: salvami, grilováním a pořádáním pikniků. Centrum oslav je ve stockholmském Skansenu a s účastí švédského královského páru. A hlavně nikde nesmí chybět pořádně nazdobená smörgåstårta: slaný koláč, který připomíná obrovský obložený chléb nazdobený tak, aby vypadal jako dort. Připravuje se prokládáním vrstev bílého chleba šunkou, salámy, sýry, krevetami, nejrůznějšími pomazánkami, zeleninou, uzeným lososem, kaviárem nebo třeba i masovými kuličkami.
Letní slunovrat
Bezkonkurenčně neoblíbenějším a nejdůležitějším svátkem je pro Švédy přivítání léta o letním slunovratu – midsommar. Slaví se vždy o víkendu mezi 19. a 25. červnem a spojuje v sobě všechno, co Švédi milují: nejdelší den v nejteplejším období v roce, které zpravidla přináší spoustu slunce, možnost pořádat pikniky a trávit veškerý volný času venku. Výhodou dlouhých dnů a bílých nocí je bezesporu i to, že mejdan může pokračovat i několik dní v kuse… Pro Švédy tento svátek znamená absolutní svobodu.
Většina měst a vesnic staví májku zdobenou větvičkami, květinovými věnci či pentlemi, u které se pořádají tradiční velké oslavy slunovratu s muzikou a tancem. Na venkově jsou stále velmi oblíbené lidové kolové tance, tradiční folklórní hudba a kroje. Ženy a děti si často také zdobí vlasy věnci z lučních květin a březových větviček. U májky se postaví dřevěné taneční parkety a z okolí se scházejí muzikanti s tradičními hudebními nástroji – houslemi, akordeony a nyckelharpou. A nikde nesmí chybět písnička o žabičkách – Små grodorna!
Letní slunovrat by nebyl dokonalý ani bez typických pokrmů, jako jsou nakládané sledě (sursill nebo surströmming), které se podávají s novými bramborami a chlebovými plackami. K tomu samozřejmě neomezené množství piva nebo šnapsu (případně jakéhokoli alkoholu). Symbolem léta jsou také čerstvé jahody se šlehačkou a zejména o slunovratu se tradičně podává jako zákusek lehký jahodový dort.
Církevní svátky
Ačkoli Švédi zbožností zrovna nevynikají, slaví vcelku dost církevních svátků – a slaví je rádi. Vždyť jsou to volné dny navíc, jedna z mnoha výhod sociálního státu! Církevní svátky ve Švédsku navazují na evangelickou tradici, zejména od 19. století ale postupně absorbovaly také značné množství cizokrajných vlivů. Stejně jako v mnoha jiných zemích jsou dnes již velmi sekularizované – mají většinou charakter rodinných svátků, ve kterých se církevní tradice připomínají jen okrajově a prolínají se s nejrůznějšími starobylými lidovými a předkřesťanskými zvyky.
Velikonoce
O Velikonocích se Švédsko nerojí opilci, ale čarodějnicemi. Lidové tradice totiž praví, že na Zelený čtvrtek vylétají čarodějnice na košťatech na kopec Blåkulla (což je taková švédská obdoba Čertových kamenů), a proto se děti převlékají za čarodějnice a obcházejí okolí, aby popřály sousedům veselé Velikonoce. Při tom rozdávají vlastnoručně namalovaná přáníčka s velikonočními motivy, na oplátku dostávají drobné dárky, většinou v podobě papírových nebo plastových vajec naplněných sladkostmi.
Však se před Velikonocemi ve Švédsku prodává největší množství sladkostí z celého roku (například v roce 2010 to prý bylo více než šest tun). Dárky a pochutiny sbírají děti do košíku nebo do konvice na kávu, která je jedním z typických atributů velikonočních čarodějnic – samozřejmě vedle koštěte a černé kočky. „Koledovat“ chodí pouze děti, a to obvykle v Zelený čtvrtek nebo Bílou sobotu. Na mnoha místech se o Velikonocích zapalují hranice, podobně jako při oslavách Čarodějnic.
Typická velikonoční čarodějnice je oblečená do pestrobarevné dlouhé sukně a zástěry, na hlavě má šátek a tvář pečlivě vymalovanou tvářenkou a pihami. Za čarodějnice se převlékají dívky i chlapci – ti ovšem nosí místo zástěr a sukní raději klobouky a nalepovací kníry.
K tradičním velikonočním pokrmům patří samozřejmě vejce a jehněčí, ale také nakládané nebo uzené sledě, pokrmy z lososa, případně gratinovaná směs z brambor a sledě se smetanou (Janssons frestelse).
Nanebevstoupení a Letnice
Svátek Nanebevstoupení Páně (Kristi himmelsfärd) Švédi nijak zvlášť neslaví, přesto ho ale mají velice rádi. Připadá totiž vždy na čtvrtek 40 dnů po Velikonocích a takový den pracovního volna navíc je skvělou příležitostí pro jarní prodloužený víkend. Využívají ji zpravidla úplně všichni. Pokud tedy cestujete zrovna v tu dobu do Švédska, je dobré vědět, že bude s velkou pravděpodobností naprostá většina obchodů a podniků zavřená. Totéž platí pro Letnice (Pingst), které vycházejí na termín 10 dnů po Nanebevstoupení.
Luciadagen – svatá Lucie
Svatou Lucií, která připadá na 13. prosinec, ve Švédsku prakticky začíná období příprav na Vánoce. Tento svátek vychází částečně z křesťanského základu: připomíná mučednici původem ze Syrakus, která byla zavražděna roku 304, v období tvrdého pronásledování křesťanů za vlády císaře Diokleciána. Zároveň má svátek ale mnohem hlubší kořeny v severské lidové tradici, splynul totiž se starobylými oslavami zimního slunovratu (k časovému posunu na datum 13. 12. došlo díky přechodu z juliánského kalendáře na gregoriánský). Nejdelší noc z celého roku byla v lidových představách spojena jak s magickými silami a nadpřirozenými jevy, tak s oslavami a přivoláváním návratu světla. Věřilo se například, že se v tuto noc zjevují nadpřirozené bytosti, dokonce i zvířata mluví, a proto je lepší se držet doma, zbytečně nevycházet a raději pořádně pojíst a popít.
Oslavy svaté Lucie prošly mnoha proměnami a v minulosti existovala řada lokálních variant, z nichž některé vzdáleně připomínaly i českého Mikuláše, zhruba od konce 19. století se forma ustálila na současné podobě. Lucii slaví Švédi rádi a hromadně – hlavně ve školách, mateřských školkách, ale nezřídka i v zaměstnání. Na mnoha místech dokonce probíhá hlasování, v němž se volí lokální představitelka Lucie, která povede slavnostní průvod.
Průvod tvoří nejčastěji děti nebo dívky oblečené do dlouhých bílých košil. Každý účastník nese v sepjatých rukou před sebou hořící svíčku, v čele pak kráčí nejhezčí dívka ozdobená svítící korunou na hlavě a rudou šerpou kolem pasu (v poslední době naštěstí byly voskové svíčky v korunách nahrazeny svíčkami elektrickými). Vycházejí časně zrána a zpívají při tom koledy určené výhradně pro tento svátek. Za svůj zpěv dostávají obvykle drobné dárky, většinou v podobě různých pochutin, často pak následuje menší hostina nebo se alespoň podávají perníčky (pepparkakor), speciální pečivo z kynutého těsta (lussekatter) a glögg – silné svařené víno s kořením, rozinkami a mandlemi. Na mnoha místech ve Švédsku se v tento den pořádají vánoční koncerty a soupeří se, kdo bude mít nejpočetnější průvod – ten nejdelší dosud zaznamenaný čítal 1 200 účastníků a byl dokonce zapsán do Guinnessovy Knihy rekordů.
Vánoce
V současnosti mají Vánoce velmi mezinárodní a světský charakter. Oficiálně začínají 24. prosince (julafton), kdy už mají Švédi volno a stejně jako Češi zdobí vánoční stromek, scházejí se u slavnostní večeře a dávají si dárky. V 15:00 ale všeho nechají, usedají k televizi a všichni hromadně sledují animované příběhy Kačera Donalda – bezkonkurenčně nejoblíbenější vánoční pořad a jedna z novodobých vánočních tradic (od roku 1960). Následující svátky vánoční si užívají v rodinném kruhu, tráví je návštěvami příbuzných a přátel, někteří zajdou v této době na vánoční mši (což je de facto pro většinu Švédů jediná „církevní aktivita“ v celém roce).
Ve Skandinávii jsou Vánoce, stejně jako jinde v Evropě, křesťanským svátkem, nezapřou ale ani starobylou předkřesťanskou tradici julblot – oslavy zimního slunovratu a s ním souvisejícími rituály a oběťmi staroseverským bohům, které bylo potřeba si dobře naladit a získat jejich přízeň pro následující rok. Etymologie samotného slova jul, které ve skandinávských jazycích označuje Vánoce, je sice dost nejasná, jedno však víme celkem přesně: slovo je ryze germánského původu a je velice staré.
Štědrý den je ve Švédsku spojený s některými starobylými zvyky a pověrami, z nichž mnohé vycházejí ze staroseverských tradic, známých už z vikinského období, kdy se například věřilo, že je potřeba dát domácím skřítkům do kouta misku rýžové kaše, aby zachovali přízeň svému hospodáři a byli hodní (tzn. aby neškodili domácím) po celý následující rok. Později se k tomuto zvyku připojila také sklenice piva pro anděly, i andělé musejí mít přece po celém roce pěknou žízeň. Pak bylo potřeba dát stranou ještě nějaké jídlo pro zemřelé předky, jejichž duše se právě v tuto noc vracejí do svých starých lidských příbytků. Do mísy s kaší na svátečním stole se ukryla jedna jediná mandle – ten, kdo ji našel ve svém talíři, se měl jako první oženit či vdát. Bylo potřeba po celou noc udržovat hořící světlo: kdyby zhaslo, znamenalo by to, že v domě brzy někdo zemře.
Také švédská sváteční tabule vychází ze starých severských tradic. Formou obloženého stolu se podávají pokrmy především z vepřového masa a ryb, na žádném stole proto nesmí chybět vánoční šunka, ale ani další specialita: sušená ryba, která se nejdřív naloží do láku a posléze uvaří (lutfisk). Na vánoční stůl patří také huspenina, rýžová kaše, Janssons frestelse, marinovaný losos, sledě v nejrůznějších úpravách, párečky prinskorv a samozřejmě oblíbené masové kuličky. Zapíjí se to vánoční limonádou julmust, starým tradičním nápojem mumma, který se připravuje ze silného slazeného a kořeněného vína, nebo slazeným vánočním pivem. Samozřejmě nesmějí chybět tradiční sladkosti, zejména křupavé perníčky (pepparkakor) a vánoční chléb vörtbröd – švédská varianta vánočky s rozinkami, která je hojně okořeněná hřebíčkem, skořicí, zázvorem a kardamomem.
Tabáček (snus)
Ke Švédsku patří neodmyslitelně snus, ale bylo by lepší pro něj vytvořit spíše rubriku „zlozvyky“. Máte dojem, že je u nás oproti Skandinávii mnohem víc kuřáků? Ten dojem je jistě úplně správný. Jenže tabák se dá nejen kouřit. Čeho je ve Švédsku zaručeně mnohem víc než kdekoli jinde, jsou takzvaní „snusare“ – prakticky řečeno ti, kdo si cpou tabák do pusy. Snus je totiž směs rozemletého a speciálně upraveného tabáku, který se podobá žvýkacímu. Ve Švédsku se tradičně vyrábí už od 18. století a najdete ho v trafikách v nenápadných kulatých plechových dózách, které ze všeho nejvíc připomínají asi krabičku na náboje do vzduchovky.
A co že se s tím dělá? Prostě se z plechovky vyloví trocha hmoty, užmoulá se do jakéhokoli pohodlného tvaru a zastrčí pod horní ret, kde se z tabáku potom uvolňuje nikotin. Pod rtem se nechává po dobu několika minut až několika hodin.
Snus pravidelně užívá více než 1 milion obyvatel Švédska. Přitom zdaleka není pouze výsadou mužů, jak by si člověk třeba mohl myslet. Nevěříte, že by švédské dámy stály o žlutohnědé zuby a rozežranou horní dáseň? Ale proč ne. Jako v čemkoli jiném, i ve vztahu k tabáku jsou Švédky emancipované, navíc mít pod rtem snus je přece mnohem diskrétnější než kouření cigaret. Pokud vás zrovna někdo nepřistihne, jak se snažíte zbavit „vyjeté“ dávky. Takže když se budete dobře rozhlížet kolem sebe, dost možná spatříte hezkou mladou slečnu, jak se neelegantně šťourá v ústech a poté vyplivuje nevábnou tmavou hmotu. Nebojte se. To je jenom snus.
V roce 1994 přijala Evropská unie směrnici zakazující prodej tohoto tabákového výrobku. Švédsko je ale jedinou zemí, které se podařilo získat (nebo spíše vybojovat) výjimku, takže Švédi vesele žmoulají dál. Po roce 2005, kdy byl zaveden zákaz kouření v restauracích, prodej dokonce výrazně stoupl.
Autorkou textu je Hana Štěříková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.