(aneb cyklovýlet do Nizozemska, jak ho viděl František Konečný)
Informace předem cyklozájezdu do Holandska byly včasné a dostačující. Balíme jako obvykle na týdenní výpravu, pouze místo do hor cpeme do krosny věci na kolo. „To máte duše, ... špalky, ... olej, ... zámek, ... pumpičku, ... světlo, ... odrazky, ... přilbu, ... .“ Na odjezdovém místě očekáváme autobus, ale přijíždí pouze minibus pro 16 osob s vlekem na kola. Alespoň mám lepší šanci zapamatovat si jména, což na masovějších zájezdech většinou nezvládám.
Vynechám detailnější popis jízdy a přestávek na čůrání a vrhnu se rovnou do Holandska. Start první „etapy“ byl u zámku Het Loo. Prohlédli jsme si jak interiéry paláce, tak také rozlehlé zahrady plné fontánek. V podloubí probíhal trh s panenkami a se vším, co se pro takovou panenku dá pořídit. K obhlédnutí tu je také několik kočárů (za koně) a veteránů (autíčka).
Od zámku jsme dle mapy mířili k Julianatoren. V očekávání drobné památky historického rázu dojeli jsme k zábavnímu parku. Uprostřed stála kamenná věž, na kterou se ovšem bez zaplacení vstupného do parku nedalo. Krajina kolem Apeldoornu je příjemná, sem tam i nějaká ta vrstevnice v cestě, u vesničky Assel přejíždíme koleje a poté i dálnici A1 přes most. V borovém lese se z ničeho nic objevují malé písečné duny. Děláme pár pózovacích fotek s kolem v písku. Některé úseky lesa jsou kvůli zvěři oplocené (prý mufloni, ale bohužel jsme žádné nepotkali) a při vjezdech do „obory“ jsou na cyklostezce široké kovové rošty, kterými zvěř po kopýtkách neprocupitá. Přijíždíme do Hoenderloo, kde se setkáváme s dalším placeným parkem. Nikoli zábavním, ale přírodním National Park de Hoge Veluve. Park je oplocený, soukromý, i pouhý průjezd je zpoplatněn € 7,50, takže místo skrz jedem kolem a ušetřené peníze raději utrácíme za degustaci místního točeného piva. Po trase Otterlo – Barneveld – Scherpenzeel dojíždíme do kempu. Teplá sprcha za 50 centů bodne. V kempu je malý zvířecí koutek, takže děti si přijdou na své, zásuvky stejného typu jako v ČR, takže si přijde na své i naše rychlovarná konvice. Na večerní besídku vaříme čaj. Počasí nám po malé odpolední přepršce přeje, sedíme venku na karimatkách. Probíhá seznamovací párty.
- Muzejní karta – na základě doporučení jsme si pořídili u prvního vstupu (tedy u Het Loo) tuto kouzelnou kartu. Cena pro dospělého sice vypadala na první pohled děsivě € 44,90, ale bohatě se nám splatila. Studenti ještě něco málo pošetřili, pro ně je karta za € 24,90. Díky kartě pak máte do cca 400 muzejí vstup zadarmo nebo za velmi nízké vstupné. V praxi to také znamenalo, že jsem se před muzeem nerozhodoval, zda potřebuji vidět další obrazy za 8 euro, ale díky kartě jsem se zadarmo šel kulturně vzdělat. A pokud se vám po Holandsku bude stýskat, karta platí 1 rok :-)
Nevím jak turisté jiných národností, ale Češi by určite neměli vynechat Naarden. Jde o malebné městečko obehnané hvězdicovitým opevněním z dob, kdy se mořem proháněly plachetnice španělských dobyvatelů. Zde jsme se zorientovali v systému otevíracích hodin místních památek... Tedy v systému, hmm... Na rozdíl od Čech (a samozřejmě Moravy a Slezska), kde hlavní nával turistů valí se na památky o víkendu, zde si o víkendu rádi přispí. Do Naardenu jsme dorazili kolem půl desáté a všude bylo zavřeno! Otevírá se až v poledne, někde i později a kolem 4. hodiny odpolední zase postupně zavírá. Pokud tedy chcete vidět všude všechno, připravte se na sprint (a netýká se to pouze Naardenu). Nebo můžete vybírat dle svých zájmů jen to nejzajímavější a v klidu si prohlídky užívat.
Abych se vrátil zpět do dopoledního Naardenu. Otevřeno bylo alespoň v kostele, před kterým stojí pomník Jana Amose Komenského. Věřící se právě scházeli na mši a my jsme se stihli protáhnout s nimi na tichou prohlídku ;-) Čekat na místě se nám nechtělo, rozjeli jsme se proto na nedalekou vodní tvrz Muiderslot. Otevírali ve 12:00, čekali jsme už jen chviličku. Prohlídka tvrze je zpestřená interaktivními hrami se středověkou tématikou. Většina atrakcí je sice určena dětem, ale pokušení zajet si rytířský souboj na trenažéru jsem neodolal.
Po hraní se vracíme zpět do Naardenu. Cesta vede podél pláže přes Muiderberg – moc lidí se nekoupe, nevíme, jestli kvůli teplotě vody nebo zelené barvě moře? V Naardenu čekáme na vstup na věž (14:00–15:00), ale dveřník nepřichází. Muzeum J. A. Komenského a jeho hrobka je naštěstí otevřená. V muzeu opevnění prohlížíme kasematy, zbraně, děla,... máme kliku, organizovaná skupinka dětí v stejnobarevných trikách si zaplatila výstřel z děla. Stylový kapitán v uniformě naládoval dělo a odpálil doutnákem dunivou salvu. Odjíždíme směr Almere, kde je náš další kemp.
Almere je nově vybudované město na uměle vysušeném poloostrově a jediná přístupová cesta je po dálničním a železničním mostě. V očekávání, že pojedeme po dálnici v odstavném pruhu, hledáme, kudy vede cesta z města. „Zapomeňte na naše pseudocyklostezky!!! Tady jste v Holandsku.“ Vedle dálnice vede přes most také obousměrná cyklostezka. Ještě je čas na projížďku po městě Almere. Zde sice nejsou historické památky, ale městečko je plné parků, rodinných domků, vodních kanálů a cest pro cyklisty. Zpět podél železniční trati, na otočku k větrným elektrárnám a pak už hledání kempu, nebo spíše plácku na stanování ukrytého v loděnici Marina.
Je tu trošku větrno – jinak by tu asi neměli tolik vrtulí na výrobu elektřiny – ale chuť na Braník před spaním to nezkazí. Dobrou noc, je 23:00 a už se stmívá ;-) Ti, co dnes měli hodně sil, se vydali až do Lelystadu, kde je muzeum lodí a zakotvená velká zrestaurovaná plachetnice Batavia. Nebudu jmenovat, ale zatímco holky dobře rozvrhly síly, Jirka se vrátil značně znaven :-)
- Cyklostezky v Holandsku – neskutečný ráj pro cyklistu vyznávajícího silniční ježdění (na kopce a terén tu moc nenarazíte). Povrch na cestách je zpevněný, většinou asfalt nebo dlažba. Ale i tam, kde jsou panely, nebudete drncat více než na brněnské dálnici. Kde je prostor, je stezka oddělená od silnice, kde není, jsou na silnice vybarvené pruhy. Na kruhovém objezdu je vyznačen okruh i pro cyklistu. Cyklista má před autem většinou přednost vyznačenu dopravními značkami. Setkali jsme se s tím, že i tam, kde má přednost motorista, řidič často zastaví a cyklistu pustí. Na světelných křižovatkách mají cyklisté vlastní semafor a ve svém pruhu sloupek, kde se „přivolává“ tlačítkem zelená. Kdyby se vám zdálo, že vám za zády bručí motor a někdo se vás chystá přejet, nebojte se. Je to jen mopedista. Některé cysklostezky jsou totiž společné i pro malé motocykly. I zde funguje vzájemná ohleduplnost, kdy cyklisté neblokují celou šíři stezky a motorkáři (brommers) neohrožují pomalejší cyklisty (fietsers).
Ránem se nese křik racků. O vyspávání nemůže být řeč. Zkuste si třeba představit, jaký zvuk by vydávalo brzdící rezavé kolo. A ty rybožravé potvory se nám pořád smějí. Obloha je monotónně šedá, ven ze stanu se nechce. Dnes nás ovšem nečeká kolo, ale pěší výlet po Amsterdamu. Instrukcí, co vše se dá vidět, je požehnaně, v mapce máme zatrženo množství bodů. Stejně jako jinde i zde otevírají relativně pozdě a v muzeích zavírají v 17:00. V 18:00 pak zavře i část obchodů a život se přesouvá do restaurací, kaváren, „kofíšopů“ a do čtvrti červených luceren. Tzv. Red light district je malá čtvrť v centru, plná uzounkých uliček, uličky plné vitrínek a vitrínky plné lehkých děv. A když myslím plné, tak plné. Velká část vystavených dam má totiž nepřehlédnutelnou nadváhu. Dále tu máme černošky, cikánky, dámy v letech, ... Rád bych pány, kteří se do Amsterdamu těší na příjemné pokoukání, varoval nějakou fotkou, ale focení obsazených vitrínek není z bezpečnostních důvodů doporučeno. Naštěstí je Amsterdam krásný i bez „distriktu“.
Na květinovém trhu můžete koupit babičce cibulky proslulých holandských tulipánů, řezané květiny i semínka konopí. Památky na každém rohu můžete obdivovat z venku i zevnitř. My jsme stihli velmi obsáhlou prohlídku v Amsterdams Historisch Museum, Rijksmuseum, Van Gogh Museum, nejstarší místní kostel Oude Kerk a po náročné přehlídce umění jsme si udělali piknik na trávě v parku Vondelpark, který je nedaleko „muzejního“ náměstí. Pokud by vás při prohlídce města bolely nohy, nabízí zde několik společností projíždku lodí po kanálech a grachtech (místní název pro kanály uvnitř města), přičemž počítejte s cenou kolem € 8,-, ať už jedete na šlapadle (canalbike) nebo v canalbusu.
- Umění – milovníci umění i amatérští obdivovatelé světoznámých pláten si zde přijdou na své. Vždyť, kdo by alespoň letmo neslyšel o jakémsi Rembrandtovi či Van Goghovi ;-) Rembrandt van Rijn spojený zejména s městem Leiden, nesmí chybět v žádném pořádném muzeu a jeho největší obraz Noční hlídka je naživo opravdu velkolepý. Oproti tomu Vincent van Gogh maluje dost divoce. Inu expresionismu už se musí trochu rozumět... Ale i tak určitě stojí za vidění. Dalšími mistry štětce, jejichž díla můžete v nizozemských galeriích spatřit jsou: Frans Hals, Johannes Vermeer, Peter Paul Rubens, Jan Steen, Jan Lievens a další a další.
Od Amsterdamu jsme se opět na kolech vydali na sever. První zastávka byla u majáku v malebné vesničce Marken, která leží na poloostrůvku a vede do ní pouze jedna přístupová cesta. Před Volendamem jsme si vyfotili první větrný mlýn zájezdu, ovšem zakrátko jsme přes Purmerend dojeli do Zaanse Schans, kde je celá řada zrekonstruovaných mlýnů. Je zde totiž skanzen, který kromě mlýnů nabízí návštěvu několika menších muzeí, sýrárnu a výrobnu tradičních holandských dřeváků. Dřeváky přitom nejsou jen turistická atrakce, ale na několika vesnicích jsme si všimli, že místní je opravdu nosí.
V sýrárně jsme neodolali drobné ochutnávce – zelený sýr s příchutí fenyklu u nás jen tak neseženete. V Koog aan de Zaan jsme ještě navštívili muzeum mlýnů, kde jsou modely různých typů mlýnů. Kemp nedaleko Zuidschermeru byl součástí farmy, což mělo výhodu v možnosti nákupu čerstvého mléka. Mléko jsme si nechali až na snídani, protože večer bylo na programu pivo. A to u příležitosti sledování semifinále MS ve fotbale. Nizozemsko – Uruguay 3:2. Zemi zaplavila oranžová euforie. Atmosféra v hospůdce v Driehuizenu byla parádní.
- Oranjes – nikoliv žlutá jako ve Stínadlech, ale oranžová je barva naše. Nevím, jestli měl Vilém Oranžský oranžový erb, ale každopádně barvu jeho jména vzali holanďané za svou a jsou na ni patřičně hrdí. Jako turista podporuji tiše jejich nadšení a jezdím v oranžovém triku. V Haagu dokonce jedna z moderních fontánek stříkala oranžovou vodu (pokud nebylo rezavé potrubí). Jednoho krásného dne (všechny dny byly krásné) jsme našli u cesty vlajku (né tu oficiální státní červeno-modro-bílou, ale pěkně oranžovou) a už s námi jezdila na nosiči kola. Pokud jste na oranžovou alergičtí, nemohu vám bohužel cestu do Holandska doporučit.
Agrokemp se nám moc líbil, a tak jsme v něm pro velký úspěch přespávali ještě jednu noc. Přespávali bychom i bez „úspěchu“, neboť to bylo v itineráři zájezdu. Vyjížďku na kole jsme zahájili v Alkmaaru. Ani tady jsme však nepochodili s možností návštěvy muzeí v časných dopoledních (ranních) hodinách. Čekání na otevíračku jsme si zpestřili hledáním památného domu, na kterém má být dělová koule připomínající obléhání Španěly z 16. století. Což o to dělová koule tam byla, i s letopočtem, ale to kýčovité provedení nás trošku zklamalo. Náplastí na zklamané očekávání byla návštěva muzea sýra – velikost expozice akorátní, aby vás nepřestala nudit.
Sýrové trhy na náměstí probíhají pouze jeden den v týdnu, ale představu o jejich průběhu jsme si mohli udělat díky promítanému filmu. Historická budova váhy v Alkmaaru je nádherná a obchodovat zde se sýry v dávných dobách muselo být potěšením každému sýraři. Pár kilometrů od města jsme vjeli do dunové rezervace a projížděli podél pobřeží v okolí vísek Bergen, Schoorl, Bergen aan Zee a Egmond aan Zee. Pláž u severního moře byla sympaticky prázdná, poté co jsme si šáhli do vln, zjistili jsme proč. Ani v teplém červenci není teplota vody příliš koupací. Značení pomocí hříbkovitých patníků je zde časté, a tak jsme ani moc nebloudili a z přírody jsme se pohodlně vrátili do Alkmaaru. Návštěvu v Biermuseum de Boom jsme nestihli, neboť jsme nepochopili přesně otevírací dobu a v 16:00 už bylo zavřeno. Přijeli jsme v 16:00 a hostinský za barem byl nesmlouvavý. Vchod do muzea je totiž přímo z hospody.
Takže jsme v Alkmaaru ještě navštívili Grote Sint Laurentkerk, kde zrovna probíhala výstava moderního umění – Recycling – plastiky ze zbytků nábytku. Škoda, že se tam nesmělo fotit, některá dílka z nohou od židlí byla jako živá. Autorem „recyklovaných“ soch je Marcel Warmenhoven, to abyste si to mohli třeba vygooglit ;-) A aby byla prohlídka města kompletní samozřejmě i na galerii došlo. Ve Stedelijk Museum Alkmaar jsou k vidění expresionističtí malíři z tzv. Bergenské školy inspirováni Cézannem, Van Goghem a Le Fauconierem.
- Sýry – jak jsme se mohli přesvědčit nejen v sýrárně ve skanzenu, ale i v běžné samoobsluze, nabídka a kvalita sýra je zde výtečná. Dle městečka Edam pojmenovaný edam (nikoliv jako v Čechách eidam) a dle Goudy gouda a mnoho dalších lahůdek. Vybraný typ sýra si obvykle můžete vybrat ve třech kvalitách. Mladý sýr (jonge), uleželý sýr (belegen) a vyzrálý sýr (oude). S postupným uležením sice klesá měkkost sýra, ale chuťová intenzita stoupá a vydrží déle, ještě déle :-) Samozřejmě s kvalitou stoupá i cena, ale kdo neochutná, nedocení.
Nahlášen jeden z nejdelších přejezdů, ale i tak jsme dojeli do kempu za světla – jsou tu dlouhé dny ;-) Ne, tak hrozné to skutečně nebylo. Cestou jsme měli pár krátkých přestávek při čekání na přívozy a jednu delší při prohlídce Haarlemu. Historické centrum tvořené velkým náměstím (Grote markt) a přilehlými uličkami je pěkné a udržované, jako malované. Zde samozřejmě nešlo vynechat muzeum Franse Halse, významného malíře 17. století. V příjemných prostorách zámečku jsou k vidění jeho velkoformátové portréty městské stráže, měšťanů a jiných vážených osob.
Druhým muzeem navštíveným v tomto městě bylo Teylerovo muzeum. Pan Pieter Teyler byl nadšenec do vědy a jak jinak i do umění a za svůj život nasbíral pozoruhodnou a velmi pestrou směsici exponátů. V první místnosti je sbírka zkamenělin a koster, poté se ocitnete v kabinetě roztodivných udělátek a vynálezů z 18. a 19 století, v oválné místnosti jsou kromě přístrojů i minerály, jedna z menších místností je věnována mincím a medailím a závěr prohlídky tvoří obrazárna.
Z Haarlemu se vydáváme opět v sedle do dalšího kempu. Dle doporučení se držíme „zelené“ stezky LF 1. Cesta vede pokud možno mimo hlavní silnice, a když to jde tak přes duny. Zvykáme si na místní značení a vychytáváme směry stezek. Dun jsme si užili dostatečně, vítr byl příznivý, což znamená, že téměř nefoukal. V oblasti plné kempů jsme měli trošku problém najít ten správný. Nakonec jsme ho našli. Lehce zapáchají sprchy, tlak vody je nízký, pěšky je do sprch z našeho plácku daleko a správce kempu prudí ohledně rozlehlosti našich stanů ve vymezeném prostoru. („Dle Lefingvelova sytému přesunujeme stan ze sektoru A3 do sektoru B5 ... :-)“ ).
Potkávám poštovní schránku a vhazuji pohled. Předpokládám, že pohled dojde až po mém návratu. Čas holandské poště běží. I když, jestli je tak rychlá jako místní cyklisté, tak třeba mile překvapí. I přes únavu se rozjela večerní diskuze na téma kočovní holanďané, podzimní setkání v Uníně a kulinářský koutek Standy – ovesná kaše aneb lekce vaření z kolejí.
- Večerní karimatka párty – počasí nám během celého zájezdu v Holandsku přálo, takže v různě rozšířené podobě proběhla karimatka párty každý večer. Počasí v Holandsku prý tak často vlídné nebývá, takže budoucím cyklistům nezbývá než popřát také hodně štěstí. Parta lidí byla neskutečně bezproblémová. Ale co naplat, spolucestující si také nevybereš ;-) Takže jedna jistota do třetice. Pokud se dozvíte, že s vámi jako průvodce pojede Lenka a Bětka, můžete se těšit na dvě sympaťačky, které udrží dobrou náladu v mužstvu i ženstvu, podrobně vás obeznámí s trasami na druhý den, dají typy na návštěvu památek a kulturní barbary mého typu zaškolí ve znalosti holandských mistrů štětce. A že jich tu nemají málo.
Probuzení do dalšího dne bylo poklidné, procházka kempem na ranní hygienu, balení, odjezd kolem 9:00. Je hlášena odpočinková trasa Leiden – Gouda – Leiden. Leiden je pěkné městečko, obehnané jak jinak opevněním, mlýny a kanálem (grachtem). Muzeum Naturalis si zde určitě nesmíte nechat ujít. Je obrovské (5 pater), moderní (spousta projekcí), zábavné (karaoke s buvoly si jinde nezazpíváte) a hlavně plné exponátů. Od vykopávek a zkamenělin, přes preparáty v lihu k vycpaninám ptáků a savců. Pokud to prolétnete, máte šanci vidět i jiná místa, pokud vezmete děti s sebou, máte program na půl dne. My jsme letěli, neboť jsme chtěli stihnout také muzeum Boerhaave (lékařská technika a nástroje, preparáty, modely těla, expozice Newton (nevím jestli je trvalá...), koutek s mechanickými hračkami na vysvětlení základních zákonů a fyzikálních klamů (narážecí kuličky, rotační kolečka, houpačky,...).
Po muzejním programu vyhládne, takže dle doporučení piknikujem v zahradě Hortus Botanicus. Je děsný pařák, na Holandsko překvapivě bezvětří, stín kaštanu přijde vhod. Původní plán směr Gouda přes Benthuisen a Boskoop – kilometry ubíhaly a čísla na ukazatelích se snižovala. Náhle se zjevila na ceduli Gouda (ovšem bez km a navíc jiným směrem než přes původně plánované vesnice). Nechali jsme se zlákat a uhnuli z azimutu. Po dlouhé jízdě jsme se nedostali do Goudy, ale k ukazateli s číslem 16 km!! Kalkulačka v hlavě pracuje – tam a zpět 32 km. Je odpoledne a 50 km už máme najeto. Jsme na okraji Zoetrmeeru. Kemp je někde u jezera Vliet. Sbohem Goudo.
Nakukujeme do centra Zoetrmeeru a jedem hledat kemp. Záchody, sprchy a vstupy přes bránu jsou na kartu, voda je na hranatou kličku (jako ve vlaku), na zásuvku je potřeba redukci, ale jinak je tu krásně – molo, restaurace, pláž. Kemp WSC Vlietland je prima a spíme tu dvě noci po sobě. Ti, kteří Goudu nevzdali, moc odpočinkový den neměli, neboť najeli dle skupiny od 90 do 100 km. Chystá se spaní pod širákem, nebe se tváří přívětivě.
- Ptactvo – pro milovníky opeřených zviřátek je tu pozorovací ráj. A všudypřítomná voda je zase ráj pro vodní opeřence. A tak pokud se občas zastavíte a slezete z kola, můžete sledovat a fotit. Stručný seznam: tak především kachna divoká, labuť velká, lyska černá, racek chechtavý (dostál v kempu Marina svému jménu), racek stříbřitý, hvízdák (to je taková kachna), poštolka obecná (jako papírový drak zdánlivě bez práce položená ve větru), volavka popelavá (pózovala u cesty a přímo si říkala o focení), čejka chocholatá, potápky (je jich spousta a kdo si je má pamatovat), kormorán, divoké husy a mezi nima kachny, holubi (ve městech), z pěvců červenka, havran (jedině, že by to byl přerostlá vrána...), kavka obecná, vrabci. A abych nezapomněl, už jsem zmiňoval kachny?? ;-)
Trasa na dnešek není dlouhá, ale kulturně je jako obvykle zajímavá a obsáhlá. Není čas otálet, jedeme do Delftu. Náměstí v centru dominuje Nieuwe Kerk se svou vysokou věží a naproti němu radnice. Město po ránu pozvolna ožívá a na bleším trhu se objevují drobnosti všeho druhu. Můžete zde jako dárek pořídit i známý delfský modrý porcelán, vyráběný technikou fajáns. Nevím sice, co to znamená, ale hezky to zní. První klasa tohoto porcelánu v obchodě by asi vyšla dost draho...
Hned vedle Delftu (coby na kole za pár minut dojel) je správní město Holandska Den Haag, ale místní mu také říkají ´S Gravenhage. Město je spíše moderní, ale i zde je k vidění několik historických památek. Palác královny Beatrix, parlament na hradním dvoře (Binnenhof), Peace Palace (dovnitř nás nepustili, ale před branou je mírový kruh s kameny z celého světa. Největší „dlažební kostka“ je z holandského čediče, zatímco Českou republiku zastupuje pěkný broušený achát. Určitě stojí za to navštívit Mauritshuis, královskou galerii, kde nenarazíte na impre ani expresionisty, ale malíře z tzv. „Golden Age“. Pokud už jste viděli Maroldovo panorama Bitva u Lipan (Výstaviště Praha - Holešovice), nenechte si ujít srovnání s místním velkolepým Panorama Mesdag. A co byste ještě mohli stihnout v Haagu? Hvězdárnu, minipark, rekreační promenádu ve čtvrti Scheveningen, další galerie, muzeum vězeňství, Grote Kerk, Stará radnice, historické muzeum Haagu,...
A mezi obdivováním památek nezapomeňte na kus žvance. Brodje haring s cibulí je bezvadná chuťovka. Kam se hrabe párek v rohlíku. (Kromě těch z náměstí Míru v Praze). Pozor! Jestli nejíte ryby, tak zůstaňte u párku, protože místní dobrota je slaneček v housce ;-)
- Rotterdam – tak trochu jiné město. Žádné úzké uličky, žádné gotické kostely, žádné paláce, ... Vítají vás skleněné mrakodrapy, moderní architektura, nákupní centra, ... historie zde lehla popelem při bombardování během 2. světové války. Vedle Maritime muzea je zakotvený muzejní parník, kde je zajímavá prohlídka v podpalubí. Experimentů v architektuře se zde nebojí, což uvidíte na vlastní oči u Cube houses (bydlení v kostkách (což by nebylo až tak divné, kdyby ty kostky nestály na sloupech (což by nebylo až tak divné, kdyby nebyly postaveny na koso na špičku))) a hned vedle je dům ve tvaru tužky, most Erasmus Brug měřící 802 metrů na délku.
Z Rotterdamu jsme naposledy šlápli do pedálů a přes přívoz v Krimpen a/d Lek jsme dojeli do Kinderdijku. Památka zapsaná v seznamu UNESCO čítající 19 větrných mlýnů. Pokochali jsme se pohledem na mlýny, cvakli poslední dávku fotografií a už jsme naskakovali do mikrobusu a jeli zpět do krajiny plné kopců, lesů a děravých silnic.
Autorem cestopisu je František Konečný.