Pompeje

Pompeje můžete navštívit v rámci zájezdu Sicílie a Liparské ostrovy

Město Pompeje patřilo před svým zničením ve starověku k nejvýznamnějším obchodním centrům v Kampánii. Bylo založeno kmenem Osků a užíváno jako bezpečný přístav Řeky a Féničany. Později přešlo pod nadvládu Římanů, ale udrželo si autonomii. Ve městě se usídlila řada urozených lidí, kteří bohatli z výroby a obchodu. V okolí se pěstovalo obilí, víno, vyráběl se olivový olej a rybí produkty, včetně vlastního druhu rybí omáčky. V roce 89 př. Kr. se Pompeje přidaly k rebelii proti Římu, byly oblehnuty vojevůdcem Sullou a nakonec se staly římskou kolonií. Už v roce 62 n. l. zažily Pompeje silné zemětřesení a výbuch Vesuvu z roku 79 n. l. zkázu dokonal.

Erupce z roku 79 n. l.

Podrobný popis nechvalně známé ničivé erupce z roku 79 n. l., tedy z doby antického Říma, pochází z pera očitého svědka, právníka a spisovatele Plinia mladšího, jehož strýc Plinius starší, významný římský vojevůdce a autor velké přírodovědné encyklopedie, v důsledku erupce zahynul. Podle Plinia mladšího se také dodnes jmenuje tento nejničivější typ sopečných erupcí – pliniovská erupce. Ta se vyskytuje poměrně vzácně a typický je pro ni vysoký sloup kouře sahající až do stratosféry, velké množství vyvrženého materiálu (zejména pemzy a popela) a někdy také pyroklastické vlny, což jsou žhavé sopečné plyny valící se velkou rychlostí po svahu sopky jako lavina.

Termínem pemza se označuje vyvřelá hornina (nejčastěji sopečné sklo) porézní textury, která vzniká prudkým poklesem okolní teploty a tlaku ve chvíli, kdy je hornina ze sopky vyvržená do vzduchu. Bubliny vulkanických plynů přitom zůstanou uvězněny v hornině.

V roce 79 n. l. byl Vesuv pravděpodobně už 295 let relativně klidný, bez erupcí, a jeho svahy byly pokryté vinicemi a zahradami, nikdo tedy dramatickou přírodní katastrofu neočekával. Dne 24. srpna tohoto roku vyvrhnul vulkán obrovské mračno kamenů, popela a sopečných plynů až do výšky 33 kilometrů. Do širokého okolí (včetně města Pompeje) dopadala pemza. Lidé umírali, když se na ně v jejich domech pod tíhou vyvržených kamenů zřítila střecha, nebo na ně přímo dopadl velký kámen vyvržený ze sopky, anebo se zadusili toxickými plyny, když už byl jejich dům zasypaný. O něco později byly Pompeje zasaženy pyroklastickou vlnou, v jejímž důsledku okamžitě zemřeli další lidé, kteří byli buď spáleni, nebo udušeni. Celá erupce trvala dva dny.

Plinius mladší pozoroval erupci z přístavu Misenum na druhé straně Neapolského zálivu. Jeho strýc Plinius starší se odtud vydal na lodi na záchrannou výpravu, aby pomohl blízkému příteli. Plinius starší zemřel ve městě Stabiae (dnešní Castellammare), které leželo 4,5 km od Pompejí. Pravděpodobně se jako astmatik udusil sirnými výpary během záchranných prací, ale jeho druhům se podařilo zachránit, proto se spekuluje také o jiných příčinách jeho smrti, např. o infarktu. Přesný počet obětí erupce není známý, s jistotou bylo během vykopávek v pozdějších staletích v Pompejích nalezeno 1 044 mrtvých. Celkem podle odhadů mohlo zemřít cca 2 000 osob z celkem 11 000 obyvatel. Vulkanický materiál pokryl město do výšky čtyř až šesti metrů.

Odkrývání minulosti

Všechno zlé je pro něco dobré. Sopečná erupce byla náhlá a zastihla obyvatele uprostřed jejich každodenních činností. Pozdější vykopávky proto poskytly vědcům více informací o životě obyvatel starého Říma v době císařství než jakékoliv jiné město. Na některých budovách dokonce zůstaly pouliční nápisy, týkající se třeba politiky nebo lásky. Těla pokrytá vulkanickým popelem byla později odlita do sádrových odlitků, z nichž je dnes vidět hrůza jejich smrti, především z vyděšených výrazů v obličeji. Také zasypané předměty se zachovaly nedotčené díky nedostatku vzduchu a vlhkosti.

Starověké Pompeje byly objeveny v roce 1600, ale systematické archeologické práce začaly až v roce 1748 a pokračují dodnes. Nejkrásnější nástěnné mozaiky a malby z Pompejí (některé s erotickými motivy) jsou dnes k vidění v archeologickém muzeu v Neapoli, ruiny města si však můžete prohlédnout přímo na místě.

Dnes je archeologický areál, který leží na předměstí moderního města Pompeje, významnou památkou zapsanou od roku 1997 na Seznamu UNESCO. Ročně je navštíví přibližně 2,5 milionu lidí. Ačkoliv se ve starověku jednalo o přístav, dnes leží několik kilometrů od pobřeží.

Zajímavosti a památky Pompejí

Archeologický areál v Pompejích je poměrně rozlehlý, jeho prohlídka zabere zhruba půlden. Starověké město je obehnané hradbami s několika městskými branami, které jsou pojmenované podle měst, k nimž cesty směřují. Kromě prohlídky jednotlivých objektů a staveb jsou zajímavé i ulice, po nichž návštěvník chodí. V nich jsou např. vytvořené dráhy usnadňující jízdu vozíkům. Ulici mnohde křižují kamenné bloky, které umožňují pěším její přechod. Postranní chodníky jsou vyšší než prostředek ulice, protože tím odtékala voda a odpadky. Kamenné bloky zároveň plnily funkci dnešních retardérů, vozíky byly před projetím přes kamenné bloky nuceny zpomalit a kolemjdoucí nebyli postříkáni vodou či odpadky.

Fórum – někdejší centrum veřejného života města. Bylo obklopeno významnými vládními, náboženskými i obchodními budovami, z nichž jsou dnes rozvaliny. Najdeme zde mj. pozůstatky baziliky, Apollónova a Jupiterova chrámu a tržnice (sýpka).

Bazilika – byla nejdůležitější budovou ve městě, v níž byla vykonávána spravedlnost, a také zde probíhaly obchody.

Dům s mozaikou tragického básníka – je pojmenovaný podle mozaiky básníka nalezené v domě, zajímavější je zde však spíš mozaika se psem na řetězu a nápisem „Pozor pes“ (Cave Canem) u hlavního vchodu.

Faunův dům – zde byla nalezena bronzová soška tančícího Fauna. Na místě je dnes umístěna pouze kopie sošky, originál se nachází v muzeu v Neapoli.

Dům Vettiů – patří k nejkrásnějším a nejlépe dochovaným domům v Pompejích. Kromě jiného zde byla nalezena soška boha plodnosti Priapa s nereálně velkým penisem, která byla původně vyrobená pro fontánu, z níž údajně pily ženy, jež chtěly otěhotnět. K další výzdobě se řadí fresky s erotickými motivy (podle řeckého stylu, tj. žena je nahoře, i podle římského stylu, tj. muž je nahoře…) a také s příběhy z antických bájí.

Lázně – patřily neodmyslitelně ke každému římskému městu. V areálu jsou k vidění zbytky celkem tří lázeňských komplexů – lázně na Foru, Centrální lázně a Stabijské lázně.

Velké divadlo – bylo vestavěno do skály kvůli dobré akustice. Pojalo na 5 000 diváků. Dnes se znovu využívá pro letní představení.

Dům Loreia Tiburtina – krásná vila, z níž se dochovaly velké bronzové vstupní dveře. Je tu také stupňovitý vodopád s malbami mytologické postavy Narcise, který je při pohledu do vody uchvácen vlastní krásou. Voda padá do koryta, které vede do zahrady osázené vinnou révou a keři.

Velká palestra (cvičiště) – areál určený pro sportovní aktivity. Uprostřed cvičiště je plavecký bazén. Ze tří stran je palestra obklopena kolonádou.

Amfiteátr – stavba z roku 80 př. Kr. je velmi dobře zachovaná. Měří 135 x 104 metrů a ve své době pojala cca 12 tisíc diváků. V amfiteátru probíhaly bitvy gladiátorů, sportovní klání i představení se zvířaty.

Villa dei Misteri (Vila mystérií) – leží už mimo městské hradby, ale platí sem stejná vstupenka jako do hlavního areálu. Jedná se o možná nejzachovalejší vilu v Pompejích. Můžete tu spatřit řadu maleb, které tvoří ucelený příběh, konkrétně se jedná o zasvěcovací rituály mladých žen do mystérií boha vína Dionýsa, což byl v době císařství zakázaný kult.