Malý ostrůvek Nosy Ve leží na dohled vesnice Anakao. Má významné místo v historii dobývání Madagaskaru Evropany. Jako první se na něm vylodili Holanďané r. 1595. Francouzským územím se stal oficiální již roku 1888, tedy několik let před tím, než si Francie podmanila vlastní Madagaskar.
Jméno ostrůvku je v mahafalském dialektu malgaštiny a znamená totéž, co Nosy Be v oficiální malgaštině. V překladu to znamená „velký ostrov“. Není jasné, proč dostal právě toto pojmenování, neboť je dlouhý jen pár stovek metrů. Může být ale velkým ostrovem v přeneseném slova smyslu, neboť je velmi významný z hlediska madagaskarské přírody. Nalézá se tu jediné madagaskarské hnízdiště faetona červenoocasého (Phaethon rubricauda), elegantního veslonohého ptáka. Svá hnízda si buduje v průběhu celého roku přímo na písku, většinou ve stínu pod travinami nebo keři. Pokud sedí na vejcích nebo hlídá svá mláďata, dovolí nezvanému návštěvníkovi přiblížit se k hnízdu třeba i na pouhý metr. Sice při tom výstražně píská, ale dává přednost ochraně svých potomků před útěkem.
Ostrůvek je obkroužen bělostnými plážemi a hned u pobřeží jsou místy korálové útesy. Proto je to také příhodné místo k šnorchlování, koupání či potápění. V současné době je Nosy Ve rezervací. Faetony naštěstí chrání také místní fady (tabu), které je mnohem spolehlivější, než oficiální ochrana pod statutem rezervace.
Na Nosy Ve jsou také hrobky Vezů, malgašského etnika, které obývá úzký pás pobřeží podél jihozápadního Madagaskaru. Vezové jsou rybáři a skvělí znalci moře. Za každodenním úlovkem se vydávají v pirogách tradičně dlabaných z kmenů a opatřených jedním vahadlem a jednou čtvercovou plachtou. Na těchto jednoduchých plavidlech dokážou překonat velké vzdálenosti. Vzhledem k velmi nekvalitním silnicím a cestám, kterých je navíc na jihozápadě Madagaskaru obzvláště poskrovnu, je jízda po moři oblíbeným a v mnoha případech i rychlejším způsobem cestování.