Madagaskar

Příroda - Famadihana - Hrobky - Sportovní aktivity - Venkov - Lenošení u moře

Madagaskar je čtvrtý největší ostrov světa hned po Grónsku, Irianu (na němž mimo jiné leží Papua Nová Guinea) a Kalimantanu (Borneu). Leží na jihu tropického pásu u východoafrických břehů a je omýván Indickým oceánem. V této poloze se nalézá už dobrých několik desítek milionů let. A právě proto je tak zvláštní, a právě proto na něj přijíždějí turisté a cestovatelé.

Leťte na Madagaskar v dobré partě

Osmý světadíl

Madagaskaru se někdy přezdívá sedmý nebo dokonce osmý kontinent. Je nedaleko od Afriky, ale geologicky, přírodovědně ani etnologicky s ní má jen málo společného. Zdejší zvířena a květena se nepodobají ničemu jinému na světě a lidé, kteří tu žijí, nejsou ani černoši, ani běloši, ani skuteční Asiaté.

Když země získala v šedesátých letech 20. století nezávislost, usilovala o zapojení do různých mezinárodních afrických struktur a organizací. První prezident nezávislého Madagaskaru, Philibert Tsiranana, při té příležitosti prosazoval změnu názvu Organizace africké jednoty na Organizaci africké a malgašské jednoty. To nebyl namyšlený krok velikášského politika, ale jen snaha poukázat na faktickou odlišnost ostrovní země vedle Afriky.

Čím je Madagaskar zvláštní a proč tam jezdit?

Příroda

Na Madagaskar se jezdí zejména za jeho přírodou, která je jednou z nejunikátnějších na světě. Nejnavštěvovanějšími destinacemi jsou národní parky a rezervace; vlastně jen ty, do nichž vede nějaká cesta a lze tam dojet autem. K takovým patří národní park Ranomafanakomplex rezervací v okolí Andasibe, které chrání východomadagaskarské deštné lesy, národní park Isalo s unikátním pískovcovým skalním městem, rezervace Tsimanampetsotsa a další území porostlá trnitým bušem, vysokohorské louky v Andringitře nebo vápencové hory v Bemaraze, které jsou na Seznamu přírodního dědictví UNESCO.

Největší atrakcí madagaskarské přírody jsou dozajisté lemuři, hned za nimi pak chameleoni, bodlíni, gekoni, cibetky, krokodýli, ptáci. Mezi rostlinami určitě hrají prim baobaby. Nejznámější madagaskarské scenérie jsou z proslulé aleje baobabů u Morondavy.

Z tisícovek dalších rostlin jsou pak oblíbené hlavně orchideje, palmy, pověstné chobotnicové stromy (z čeledi Didiereaceae) trnitého buše, pachypodia, některé pryšce, aloe, masožravé láčkovky či třeba netýkavky. Výčet by mohl být takřka nekonečný, podrobnější inspiraci lze načerpat v článku o fauně a flóře Madagaskaru.

Famadihana

Cestu na Madagaskar může ovšem vážit i zájemce o lidi, jejich kulturu, zvyky, náboženství či historii. Také jemu má Madagaskar co nabídnout, i když to není právě monumentální chrámová architektura. Přesto je historie v málokteré zemi tak přítomna v žhavé současnosti jako právě na Madagaskaru. Ústředním motivem tradiční malgašské víry je kult předka. A uctívat předky znamená ohlížet se do minulosti a ctít tradici.

Velmi zajímavé jsou hrobky některých etnik (třeba Mahafalů) a vysloveně vyhledávanou záležitostí je pro nás velmi exotický obřad famadihana, který bývá překládán jako „obracení mrtvých“. Famadihana je vlastně rituální exhumace, která napomáhá tomu, aby se ze zemřelého stal vážený předek. Během obřadu rodinní příslušníci vyjmou z hrobky ostatky, očistí je a znovu zabalí do látek a rohoží. Nejbližší rodina si může s nebožtíkem pohovořit.

Vše doprovází veliká slavnost, na níž se sejde nejen rozsáhlé příbuzenstvo, ale celá vesnice a široké okolí. Je poraženo mnoho kusů dobytka, sní a vypije se spousta jídla a velké množství lihovin. Famadihana bývá pro rodinu velkou ekonomickou zátěží a někdy je téměř likvidační. Cizinci jsou vítáni, neboť dodávají slavnosti na prestiži. Z hygienických důvodů je zakázáno pořádat famadihanu v období dešťů. Lze ji proto navštívit pouze v letních měsících.

Hrobky

Sakalavové na východě Madagaskaru zdobí své hroby dřevěnými sochami ptáků nebo lidí. Pověstné jsou erotické motivy, které jsou ovšem dnes k spatření jen vzácně. Neomalenost některých návštěvníků vedla postupem času k tomu, že Sakalavové své hroby skrývají a cizince k nim obvykle nevodí.

Většina etnik na jihu a v centru ostrova zdobí své hrobky malbami. Bývají to výjevy z běžného života nebo motivy pro tamní populaci exotické. Proto bývají na mnohých hrobech letadla, auta, výjevy z akčních filmů ap. Objevují se i na sloupech aloalo, jimiž zdobí své rovy Mahafalové. Barové a některá další etnika ukládají své mrtvé do malých rakví, které umisťují do jeskyní, skalních výklenků a pod převisy. Jako obětina u nich bývá obrázek, lahev rumu, pár mincí nebo bankovek ap.

Sportovní aktivity

V poslední době je Madagaskar vyhledáván i milovníky některých sportů a podobných aktivit, zejména těch, které bývají nazývány adrenalinové. Horolezci nalezli velmi kvalitní terén v horách Tsaranoro, jež jsou na dohled národnímu parku Andringitra, nebo třeba na ostrůvcích kolem Nosy Be, kde je doslova ráj pro bouldering. V tomto směru má však hornatý Madagaskar ještě netušené rezervy.

Nezpevněné madagaskarské cesty poskytují nepřeberně příležitostí pro terénní cyklistiku. Pěší turistiku lze provozovat takřka všude. Malgaši jsou dosud zvyklí překonávat i velké vzdálenosti pěšky. Jdou za obchodem, na návštěvu rodiny nebo třeba na slavnost i mnoho desítek kilometrů. Není výjimkou, že stráví na pochodu i několik dnů. Proto je celá zem protkána sítí cest a pěšin. Nestane se vám tu, že byste nevěděli, jak překonat třeba dálniční křižovatku. Zatímco Evropa je už většinou uzpůsobena jen pro auta, Madagaskar je stále rájem chodců a poutníků.

Venkov

S chozením pěšky poněkud souvisí i objevování venkova. Výlet na Madagaskar může být do jisté míry i cestou proti času. V odlehlejších vesničkách se setkáte s postupy a technikami, které používaly naše prababičky a naši pradědové. Jistě, mnohé je uzpůsobeno zdejším poměrům. Vždyť pěstovat rýži je něco jiného než obdělávat pšenici a chov zebu také vypadá trochu jinak než opečovávání jatečního skotu.

V zásadě ale panuje značná podobnost. Rýže se tu i dnes stále seká srpem a mlátí ručně, k ohlídání hus je třeba husopasky a zavlažovací systém drží pohromadě jen díky rýči a pracovitým mozolnatým rukám. V některých chaloupkách visí u stropu šňůra s kokony bourců a v koutě poklapává tkalcovský stav. Tichým údolím bez aut se do daleka nese zvuk seker a pil (a také vůně hořícího dřeva nebo rýžové slámy). Po cestách rachotí jen kárky tažené dobytčaty a nemusíte dávat pozor ani tak na výtluky jako spíš na kravince. Prostě starosvětská vesnická idyla jaksepatří.

Lenošení u moře

V neposlední řadě je Madagaskar i oblíbenou destinací přímořských povalečů. Několik zvolna se rozvíjejících resortů nabízí pláže vinoucí se do nedohledna, na nichž je zatím jen pár lidí nebo zvířat. A mimo tato centra jsou dosud stovky kilometrů krásného bílého písku, kam – trochu nadneseně – noha turistova dosud nevkročila. Potkáte tu jen rybáře nebo hrající si děti z nedaleké vesnice.

Do takových míst je však obtížnější se dostat a většina cestovatelů proto volí raději osvědčená letoviska – Nosy Be a ostrůvky v okolí, Nosy Boraha (ostrov Sv. Marie), Ifaty nedaleko Toliary, Anakao, pláže nedaleko Diego Suarezu či severně a jižně od Toamasiny.

Autorem textu je Pavel Hošek, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Leťte na Madagaskar v dobré partě