Skopje

Skopje můžete navštívit v rámci zájezdu Řecko nebo zájezdu Severní Makedonie

Hlavní město Severní Makedonie má více než půl milionu obyvatel. Leží na řece Vardar, která ho dělí na severní, převážně muslimskou, část a jižní, převážně křesťanskou (pravoslavnou), část. Většina vládních budov, velkých obchodních center, hotelů i hlavní železniční nádraží leží v jižní části. Pro turistu je ale nejzajímavější část severní, v níž se nachází stará turecká čtvrť Čaršija a zbytky pevnosti Kale. Na jih od města se tyčí hora Vodno vysoká 1 066 metrů.

Ve Skopji žije přibližně 67 % etnických Makedonců, 20,5 % Albánců, 4,6 % Romů, 2,8 % Srbů, 1,7 % Turků a dále Bosňáci, Arumuni a další národnostní skupiny. Hlavní město tedy odráží etnickou pestrost celé Severní Makedonie. Ve Skopji má sídlo Univerzita svatého Cyrila a Metoděje, na níž studuje zhruba 36 tisíc studentů. Cca 22 km na východ od centra leží mezinárodní letiště.

Nejvýznamnějším sportovním stadionem je moderní fotbalová Aréna Filipa II., národní stadion, který pojme 33 tisíc diváků. Nejpopulárnějšími fotbalovými kluby jsou FK Vardar Skopje (historicky jednoznačně nejúspěšnější tým makedonské ligy) a FK Rabotnički. Hraje se tady ale v první řadě vynikající házená. V sezóně 2016 až 2017 dokonce mužský házenkářský klub Vardar Skopje vyhrál evropskou Ligu mistrů. Mezi ženami se totéž povedlo v roce 2002 klubu Kometal Gjorče Petrov Skopje.

Historie Skopje

Skopje obklopená horami byla už od neolitu vyhledávána lidmi kvůli výhodné poloze v údolí Vardaru. První pevnost na vrchu Kale postavili ve stoletích před naším letopočtem Ilyrové, později přišli Řekové a Thrákové. V roce 148 př. Kr. připadlo město (tehdy zvané Scupi) Římské říši. Už ve starověku bylo křižovatkou důležitých obchodních cest, jednak severojižní cesty mezi Soluní u Egejského moře a Střední Evropou, jednak východozápadní cesty mezi Konstantinopolí (dnešní Istanbul) a Římem.

Po rozpadu Římské říše se stalo Scupi součástí Byzantské říše. Nejslavnější byzantský císař Justinián se narodil jen 20 km odtud, i proto nechal po ničivém zemětřesení město znovu vystavět. Byzantinci několikrát o Scupi přišli. Dobyly ho načas slovanské kmeny v 7. století (tehdy se začal používat název Skoplje), v 10. století se stalo součástí makedonsko-bulharského království cara Samuila (hlavním městem byl tehdy Ohrid), koncem 13. století ho dobyli Srbové. Srbský král Štěpán Dušan si zvolil Skopji za hlavní město a v roce 1346 se zde nechal prohlásit za cara.

Po zničení srbského státu ovládli Skopji Turci a začala jejich 520 let dlouhá vláda. Město se nazývalo Üsküb a stalo se převážně muslimské. Byla postavena celá řada muslimských staveb, mnoho kostelů bylo přeměněno na mešity. V roce 1889 se zde narodila žena albánské národnosti, Matka Tereza (původním jménem Gondza Bojadziu), která zasvětila život péči o chudé a v roce 1979 dostala Nobelovu cenu míru.

Území slábnoucí Osmanské říše si postupně rozdělily nové balkánské státy. Skopje se v roce 1912 dostalo nejprve pod vládu Srbů a v první světové válce (v roce 1914) potom Bulharů. Poté se stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později zvaného Jugoslávie), za druhé světové války opět Bulharů a v roce 1944 se stalo metropolí Lidové republiky Makedonie, jedné ze šesti republik jugoslávské federace. V roce 1963 proběhlo ničivé zemětřesení, které přineslo více než 1 000 obětí na životech, ze 100 tisíc lidí udělalo bezdomovce a poškodilo či zcela zničilo také mnoho historických budov z 18. a 19. století a část pevnosti Kale. Většina tureckého starého města Čaršija ale naštěstí zůstala zachována.

Hlavním městem zůstalo Skopje i po vyhlášení nezávislosti Makedonie v roce 1991. V době intervence v Kosovu v roce 1999 zde bylo hlavní velitelství sil NATO a proudilo sem také mnoho uprchlíků. V roce 2001 ale propukly etnické nepokoje i v samotné Makedonii, a to mezi většinovými Makedonci a menšinovými Albánci. Mělo to mj. za následek ekonomický úpadek muslimské (turecké) čtvrti Čaršija, protože obyvatelé slovanského původu sem přestali chodit do restaurací a na nákupy. Teprve po zhruba 10 letech se začala situace v Čaršiji vracet k normálu. V roce 2011 začal nákladný program obnovy města, který je často kritizován kvůli vydávání obrovských částek za pochybné projekty, jako např. zhruba 120 soch, které připomínají dědictví starověké Makedonie a výrazně tak přilévají olej do ohně sporu s Řeckem.

Zajímavosti a památky Skopje

Čaršija (turecká čtvrť)

Kameni Most – 214 metrů dlouhý most spojuje staré turecké město na severním břehu s dnešním centrem města na jižním břehu. Byl postaven koncem 15. století sultánem Mehmetem II. Dobyvatelem. Třináct travertinových pilířů je původních, horní část mostu byla několikrát přestavěna. Turci používali most jako místo poprav neloajálních poddaných a na kamenné pilíře často napichovali jejich hlavy…

Pevnost Kale – pevnost zde postavili už Ilyrové ve starověku, dnes se tu nachází zbytky opevnění z 10. století, tedy z časů cara Samuila vládnoucího z Ohridu. Za vlády Turků tu sídlila vojenská posádka, později se tu usídlila i Jugoslávská lidová armáda. Následkem zemětřesení v roce 1963 zůstala z pevnosti stát jen hlavní brána, dvě věže a několik zdí, dnes se pevnost rekonstruuje a probíhají další vykopávky.

Kostel a klášter Sveti Spas (Svatého Spasení) – jediný klášter, který se zachoval v centru města. Jeho základy sahají už do předosmanských let. Za vlády Turků bylo zakázáno, aby kostely stály ve stejné úrovni jako mešity. Kostel byl proto přestavěn jako částečně podzemní, aby u něj mohla zůstat někdejší zvonice. V interiéru vyniká vyřezávaný dřevěný ikonostas. Kostel Sveti Spas je také známý jako místo uložení ostatků Goce Delčeva, makedonského revolucionáře a bojovníka za svobodu, jehož Turci popravili po neúspěšné revoluci v roce 1903 a jehož hlavu vystavili pro výstrahu na Kamenném mostě.

Bezisten – krytá tržnice, postavená původně v 15. století pro obchod s textilem (dnešní budova je však z 19. století). Postupně se krámky rozšiřovaly i do okolních uliček a kolem Bezistenu tak vznikl starý bazar.

Saat Kula – hodinová věž z červených cihel pochází z 16. století a je jediným pozůstatkem někdejších hradeb.

Mešita Mustafa Paši – největší a nejzdobnější z celkem 30 mešit Čaršiji. Byla postavena v roce 1492.

Daud Pašovy lázně (Národní galerie) – první lázně, které Turci ve Skopji postavili, byly tehdy velkolepé. Pyšní se 13 měděnými kupolemi různých velikostí. Budova je dnes sídlem galerie moderního umění, stojí ale za návštěvu i jen kvůli budově samotné.

Turecké karavanseráje – zájezdní hostince neboli ubytovny pro obchodníky. Jedná se o budovy se dvěma patry a nádvořím uprostřed, zvenčí nejsou žádná okna. V horním patře byly pokoje, v dolním sklady pro zboží a stáje pro zvířata. Uprostřed nádvoří často bývala studna. Dnes slouží tyto karavanseráje nejrůznějším účelům, některé jsou otevřené, jiné zavřené. K nejvýznamnějším karavanserájům ve městě patří Kapan An, Suli An nebo Kuršumli An.

Mešita Hjunkar (Mešita sultána Murata) – je ještě asi o 50 let starší než mešita Mustafa Paši.

Jižní břeh

Válečník na koni – moderní obrovská, přímo monumentální socha, u které je navzdory názvu jasné, že se jedná o sochu Alexandra Velikého. Je 24 metrů vysoká, umístěná ve fontáně, s bronzovými reliéfy a barevně osvětlená. Socha je přímo provokativní vůči Řecku, s nímž vede Makedonie spor o svůj název a svou historii. V rámci novodobého projektu vznikly i další památníky v bezprostředním okolí, mj. socha cara Samuila, byzantského císaře Justiniána, a tzv. Porta Makedonija, 21 metrů vysoký vítězný oblouk.

Pamětní domek Matky Terezy – stojí na místě starého katolického kostela, v němž byla rodačka ze Skopje pokřtěna a kde zpívala ve sboru. Skutečný rodný domek Matka Terezy, rozené pod jménem Gonxha Bojaxhiu, byl za komunismu srovnán se zemí, stával na místě dnešního obchodního centra Trgovski centar, kde ho připomíná malá deska. Pamětní domek není ani přesnou replikou toho původního, ale expozice o životě Terezy je zajímavá. Před domkem stojí socha Matky Terezy v nadživotní velikosti.