Pozor: muchnička!
Nejstrašnějším tvorem, kterého můžete ve Skotsku potkat, je jeden titěrný druh létavého hmyzu – pakomárovec skotský, lokálně nazývaný Midges (muchnička). Jeho sezóna trvá od jara do podzimu a slovnímu spojení „být sežrán za živa“ dává zcela nový rozměr. Najde vás podle vašeho dechu a většinou se pohybuje v tisícihlavém hejnu. A pak začne kousat a neúnavně se vás pokusí přivést na pokraj šílenství. Sice není problém je zabít, ale dvě ruce na jejich soustředěný nálet nestačí.
Jeďte do Skotska v dobré partě
Dá se tomu ovšem zabránit. Řešením je například kvalitní repelent (místní výroby, ty zakoupené v ČR moc nefungují!) nebo vše zakrývající oblečení, včetně síťky přes obličej. Nekoušou také, když jste neustále v pohybu nebo když fouká vítr. Pokud ve Skotsku plánujete vyrazit ven, tak je v každém případě dobré se na možnost setkání s těmito malými bestiemi dobře připravit. A pokud stanujete, tak hlavně nezapomeňte zavřít moskytiéru.
Když už mluvíme o otravném hmyzu, tak je radno vzpomenout také klíšťata, která jsou tu také velmi hojná.
Hospodářská zvířata
Asi nejnepřehlédnutelnějším zvířetem Skotska je ovce. Najdeme je skoro všude v krajině, jak se spokojeně pasou. Na jaře je zábava pozorovat desítky čerstvě narozených jehňat. V této době je ale třeba udržovat odstup. Vystrašená mláďata se lehce ztratí matce, uhynou a farmář vám nepoděkuje. Ovcí je tu tolik, že jdou občas trochu na nervy. Obzvláště pokud lezete na kopec, konečně se celý udýchaný vyškrábete na vrchol a tam jedna stojí s výrazem „já tu byla první“.
Další početnou skupinou hospodářských zvířat jsou krávy. Ty tedy neběhají po kopcích, ale postávají na loukách kolem silnic. Nezapomenutelné je setkání s místní odrůdou chlupatých krav (Highland cattle). Vypadají opravdu úžasně, mají velké rohy a nedoporučuje se s nimi moc zahrávat. Občas je potkáte, jak přecházejí silnici a jde z nich opravdu respekt, i když jste v relativním bezpečí auta.
Divoká zvěř
Ačkoliv je Skotská vysočina označována za divočinu, chybí tady jeden základní prvek, velké šelmy. To je vcelku pozitivní, neboť se není třeba obávat vlků ani medvědů. Dravé zde zahlédneme leda ptáky. Při troše námahy a trpělivosti je možno pozorovat sokoly, luňáky a dokonce orly. Nejvíce se ale asi setkáte s holuby a hlavně racky. Jejich rvačky o odpadky v centrech měst jsou vcelku šokující podívanou obzvláště v časných ranních hodinách.
Při procházkách přírodou nejčastěji narazíme na bažanty, zajíce, lišky a pak hlavně jeleny. Těch se po Skotsku prohánějí stovky. Jednou z jejich oblíbených zábav je přecházení silnic v ten nejnevhodnější moment. Na podzim pak při kempování v přírodě oceníte na spaní špunty do uší, neboť jelení samci troubí takřka nonstop. V pohoří Cairngorms je možno vidět také soby.
Přímořská fauna
Rozhodně stojí za to vyrazit na nějaké mořské safari nebo se alespoň projít po pobřeží. Na malých ostrůvcích je možné vidět mimo jiné papuchalky, komické ptáky s výrazem smutného klauna. Nezapomenutelné je pak setkání s tuleněm, kterého není problém potkat na západním pobřeží nebo na skotských ostrovech.
Pokud si pak zaplatíte za výlet na moři třeba v Inverness, tak s trochou štěstí narazíte na delfíny a jiné velké mořské živočichy jako jsou velryby nebo tygří žraloci. A pokud máte fakt kliku, tak ani není potřeba vyjet na otevřený oceán. Já jsem osobně zahlédnul plejtváka, jak plave v Loch Linnhe u Fort Williamu. Loch Linhe je jako mnoho jiných skotských jezer přímo napojeno na moře, takže to není naprostý zázrak.
Flóra
Skotskou národní květinou je bodlák, krásný na pohled, ale pichlavý na dotek. Vcelku přiléhavá volba. Jako neodborníkovi mi jinak nepřipadá, že by tu rostlo něco opravdu exotického, ale botanik by si jistě našel spoustu zajímavostí i díky rozmanitosti zdejší přírody, která zahrnuje vše od přímořských oblastí přes louky, rašeliniště a lesy až po vysokohorskou tundru.
Typickým je zde rozhodně vřes, kterým je pokryta většina kopců a hor. Opravdu magická podívaná se naskýtá na podzim, kdy fialově kvete a tato barva pokryje celou Skotskou vysočinu. Ze stromů zde najdeme například břízy, duby a kaledonské borovice. Za zmínku ještě stojí tis, tedy ten, který stojí kousek od Perthu už přes 2 000 let. Nese název Fortingall Yew a mimo to, že je nejspíš nejstarším žijícím stromem v Evropě, tak se pod ním podle legendy narodil sám Pilát Pontský.
Autorem textu je Josef Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.