Flóra ostrova São Miguel

Endemiti - Nepůvodní a invazivní druhy

Ostrov São Miguel, největší z Azorských ostrovů, se díky své geografické izolaci, oceánskému klimatu a sopečnému původu stal útočištěm mnoha endemických druhů rostlin, které se nevyskytují nikde jinde na světě – a často ani na jiných ostrovech tohoto souostroví. Příznivé podmínky zde vytvořilo nejen mírné a vlhké klima Atlantiku, ale i výživná sopečná půda bohatá na různé typy čediče. To vše přispělo k nebývale bohaté a rozmanité vegetaci, která dává São Miguelu přezdívku „Ilha Verde“ – Zelený ostrov.

Dnešní vegetace ostrova São Miguel je z velké části výsledkem lidské činnosti. Ostrov je posetý pastvinami, obdělávanými políčky a čajovými a ananasovými plantážemi. São Miguel je domovem čajových plantáží Gorreana a Porto Formoso, kde se pěstuje čajovník čínský (Camellia sinensis). Ananasy se zde tradičně pěstují ve sklenících, které udržují stabilní mikroklima.

Před příchodem člověka byl ostrov pokryt původním vavřínovým lesem (laurisilva), který je jedním z nejstarších typů ekosystému na Zemi. Tento lesní porost, dnes vzácný, byl kdysi rozšířen napříč jižní Evropou, avšak v současnosti se zachoval pouze v tzv. Makaronésii – na Azorech, Madeiře a Kanárských ostrovech. Na São Miguelu se laurisilva dochovala jen na menších izolovaných plochách, převážně v méně přístupných částech vnitrozemí, zejména v horských oblastech centrální části ostrova.

Od 15. století začali na ostrov přicházet portugalští a vlámští osadníci a postupně přiváželi domácí zvířata, obilí, vinnou révu a též mnoho druhů exotických rostlin. Některé ze zavlečených rostlin se na São Miguelu natolik dobře uchytily, že dnes dominují místní krajině – často na úkor původní vegetace. Tyto druhy jsou často oblíbené v evropských zahradách, zde však rostou ve volné přírodě a některé se staly invazivními.

Původní endemické dřeviny

Vavřín azorský (Laurus azorica)

Vavřín azorský (příbuzný vavřínu vznešeného) je ikonickou součástí vavřínového lesa (laurisilva), který roste obvykle ve výšce nad 500 m n. m. Je to stálezelený strom s kožovitými listy, které uvolňují aromatické silice, zejména po promnutí. Dorůstá výšky až 13 metrů a má hustou korunu. Listy byly dříve používány k léčebným účelům a v kuchyni jako koření. Jeho bobule slouží jako potrava pro některé endemické ptáky, čímž napomáhá šíření semen. Vavřínové lesy jsou na Azorech chráněny a patří mezi nejcennější přírodní biotopy. V minulosti byl vavřín běžnou součástí stálezelených lesů v roklinách a na prudších svazích, dnes je však na mnoha místech vytlačen zavlečenými druhy (zejména slizoplodem – Pittosporum undulatum) a vyskytuje se pouze roztroušeně.

Voskovník makaronéský (Morella faya, Myrica faya)

Stálezelený keř nebo malý strom vysoký až 8 metrů s malými kulatými tvrdými plody. Je původem z Makaronésie – ze všech Azorských ostrovů, dále z Kanárských ostrovů a Madeiry, ale roste už také v pevninském Portugalsku. Na Azorech je běžnou součástí původní vegetace vavřínových lesů (laurisilva) i sekundárních porostů. Nejčastěji roste v nadmořské výšce 600 až 900 metrů. Bývá vytlačován zavlečenými slizoplody (Pittosporum) a často je možné vidět tyto dva druhy soupeřit o prostor, přitom sám voskovník je naopak invazivním druhem například na Havaji. Je vhodný na tvoření živých plotů, dříve se používal na ohrazení pomerančových sadů. Voskovník má schopnost kolonizovat nová stanoviště po sopečných erupcích a tím napomáhat regeneraci ekosystémů.

Vřesovec metlatý (Erica scoparia azorica)

Azorský poddruh vřesovce metlatého je endemitem Azorských ostrovů, který se vyskytuje na všech ostrovech souostroví. Roste na pobřežních útesech, suchých svazích i lávových polích, v primárních lesích i horských roklích, od pobřeží až po nejvyšší horské partie. Má tvrdé listy a je odolný vůči větru, což z něj dělá ideální druh do extrémních podmínek.

Další druhy

• Jalovec krátkolistý (Juniperus brevifolia) – charakteristický stálezelený keř s kuželovitými šišticemi.
• Vřes azorský (Erica azorica) – nenápadný keřík s růžovými květy, přizpůsobený vlhkému prostředí.
• Cesmína azorská (Ilex azorica) – endemit podobný evropské cesmíně, často dorůstá až do podoby stromu.
• Borůvka azorská (Vaccinium cylindraceum) – rostlina s krásnými červenorůžovými květy a tmavými plody ve tvaru kapky, připomínající naše borůvky.
• Kalina azorská (Viburnum treleasei) – opadavý keř se zářivě zelenými listy a bílými květy.

Zavlečené a invazivní druhy

Kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica)

Jehličnatý strom z čeledi cypřišovitých. Pochází z Japonska a severovýchodní Číny, v 19. století byl poprvé vysazen v Evropě. Jedná se o okrasnou dřevinu, často vysazovanou pro svůj charakteristický tvar do velkých zahrad a parků. Na Azorských ostrovech byla v polovině 19. století vysazena za účelem produkce dřeva a stále tvoří zhruba 60 % výroby dřeva na ostrovech. Dřevo je velmi aromatické, odolné vůči povětrnostním vlivům a hmyzu, měkké a má nízkou hustotu. Používá se na výrobu kádí, sudů, lehkých stavebních konstrukcí, beden, dýh a překližek.

Motýlovec Gardnerův (Hedychium gardnerianum)

Rostlina z čeledi zázvorníkovitých pochází z himálajské oblasti Asie (Nepál, severní Indie, Bhútán). Její žlutočervené květy výrazně voní. Motýlovec se pěstuje jako okrasná rostlina v tropických a subtropických oblastech, často však zplaní a agresivně se šíří. K tomu došlo i na Azorech, stejně jako např. na Madeiře, Réunionu, Havaji nebo Novém Zélandu. Je dokonce řazen mezi nejinvazivnější druhy rostlin světa. Zplaňuje zejména na okraji lesů, v lesních světlinách, na březích vodních toků, kolem lidských sídel a cest, na vlhčích stanovištích.

Barota chilská (Gunnera tinctoria)

Rostlina původem z Chile a přilehlých oblastí Argentiny, které se také říká obří rebarbora nebo chilská rebarbora. Není příbuzná rebarboře, ale je jí vzhledem podobná a má i podobné využití v kuchyni. V Chile se po oloupání řapíky konzumují syrové nebo se zpracovávají na džem či sirup, listy se využívají při přípravě tradičního chilského pokrmu curanto a kořeny se tradičně používají k činění kůže a jako černé barvivo. Jde o trvalku dorůstající výšky přes dva metry s obřími listy. V mnoha zemích světa se pěstuje z dekorativních důvodů, ale ze zahrad se často rozšíří do volné přírody, kde se stane invazivním druhem. Každá rostlina může vytvořit 80 až 250 tisíc semen. Její velké listy vrhají hustý stín, který brání klíčení a růstu ostatních rostlin. V Evropské unii je barota chilská zařazena na seznam invazních druhů unijního zájmu, a proto je zakázáno ji dovážet, pěstovat nebo prodávat v rámci EU. Velké problémy způsobuje v Irsku, ve Velké Británii i na Novém Zélandu.

Hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla)

Opadavý keř původem z Japonska z ostrova Honšú, který byl postupně zavlečen do mnoha regionů světa (Čína, Korea, Sibiř, Střední a Jižní Amerika, Havajské ostrovy, Nový Zéland, Madeira a též Azorské ostrovy). Také se hojně pěstuje v zahradách a parcích po celém světě. Na Madeiře a Azorech se stala invazním druhem (i když ne v takové míře jako motýlovec a barota), avšak i přes svoji nespornou krásu narušuje místní biodiverzitu a často lemuje silnice a pastviny. Květy mohou být modré, červené i růžové v různých odstínech. Kyselejší půdy, z nichž rostlina získává hliník, způsobují modré zabarvení květů, zásaditější zase růžové až červené. Při pěstování tedy lze ovlivnit barvu použitím konkrétního hnojiva. V Japonsku se z fermentovaných listů hortenzií připravuje bylinný čas amacha. Zajímavostí je, že hortenzie patří k méně hořlavým rostlinám, takže patří k vhodnějším rostlinám pro pěstování v zastavěných oblastech.

Slizoplod (Pittosporum undulatum)

Rychle rostoucí strom s výraznými oranžovými plody dorůstající výšky až 14 metrů je pochází z jihovýchodní Austrálie. Květy vydávají v noci silnou vůni, protože jsou opylovány můrami a motýli. Tento druh byl dovezen jako dekorativní a také pro tvorbu živých plotů – větrolamů chránících pomerančové sady před větrem. Následně se po ostrovech rozšířil a agresivně vytlačuje jiné druhy, jako např. voskovník nebo vavřín azorský. Nejvíc se mu daří v oblastech, které byly pozměněny člověkem, např. na spáleništích. Invazivní je kromě Azor i v jiných částech Austrálie, v Brazílii, v Jižní Africe, na Havaji či v Karibiku.

Kalokvěty (Agapanthus africanus a Agapanthus praecox)

Rostlina původem z jižní Afriky s nápadnými modrofialovými květy je jednou z nejviditelnějších okrasných rostlin. Podél silnic, na svazích a v zahradách vytváří husté porosty a působí téměř „polodivokým“ dojmem. Díky vlhkému oceánskému klimatu, kyselým sopečným půdám a vysoké odolnosti vůči větru se kalokvětu na Azorech mimořádně daří, a proto se stal jedním z vizuálních symbolů „Zeleného ostrova“.

Další druhy

• Azalky (rod rhododendron) – na São Miguelu bujně kvetou podél cest i v parcích a díky vlhkému klimatu se jim bez zvláštní péče daří po celý rok.
• Kamélie – oblíbené pro své sytě zbarvené květy, hojně vysazovány v historických zahradách, zejména v okolí Ponta Delgady a Furnas.
• Ibišky – se svými velkými květy v červené, růžové nebo žluté barvě přispívají k tropickému rázu ostrova a často rostou u domů nebo plotů.