Dolomity

Dolomity můžete navštívit v rámci zájezdu Italské Dolomity - turistika nebo ferraty

Vymezení oblasti

Dolomity jsou jedním z horských masivů Jižních vápencových Alp. Rozkládají se na rozloze 4 750 km² v severní Itálii východně od Bolzanské kotliny. Oblast Dolomit lemuje na severu řeka Rienz (údolí Val Pusteria), na jihovýchodě Piava, západní hranici tvoří řeky Adige (něm. Etsch) a Isarco (něm. Eisack), jižní pak CismonBrenta (údolí Val Sugana).

Větší část Dolomit leží v regionu Trentino-Alto Adige (Tridentsko-Horní Adiže) a zbytek v regionu Veneto (Benátsko). Hory zasahují do tří italských provincií: Trento, BellunoBolzano. Poslední z nich je osídlena převážně Němci (po první světové válce byla tato část rakouského Tyrolska připojena k Itálii), proto je v Dolomitech jako úřední jazyk stanovena vedle italštiny také němčina.

Název

Až do 19. století byla oblast dnešních Dolomit známá jako Monti Pallidi, tedy Bledé hory. Dnešní název upomíná na mineraloga a geologa jménem Déodat Gratet de Dolomieu. Tento Francouz na konci 18. století jako první zkoumal místní vápenec, který byl podle něho následně pojmenován dolomitem. Na rozdíl od běžného vápence (uhličitan vápenatý) je dolomit (uhličitan vápenato-hořečnatý) tvrdší a odolnější, i proto jsou zdejší hory tak fantasticky rozeklané a plné zajímavých vertikálních struktur. Název Dolomity se pro tento horský masiv rozšířil až po první světové válce.

Členění

Dolomity se morfologicky člení na Východní a Západní Dolomity, které jsou od sebe odděleny údolími Val Badia, Campolongo a Cordevole. V Dolomitech nenajdeme souvislý hřeben, skládají se z jednotlivých horských masivů. Patří mezi ně Pragské Dolomity, Sextenské Dolomity, Ampezanské Dolomity, Friulské Dolomity, skupiny Sella, Fanes, Geisler a Puez, Latemar, Pelmo, Civetta a další.

Geologická skladba

Co se týče geologického složení, Dolomity jsou tvořeny zejména horninami z období triasu, mladší části masivu pak vápencovými sedimenty z praoceánu Tethys. Pohoří zformovalo alpinské vrásnění, které vyvolal střet evropské a africké pevninské desky. V Dolomitech najdeme jak horniny vulkanické, tak i vápenné útesové. Díky obsahu hořčíku a železa ve vápenci dochází k jevu zvanému enrosadira, kdy zapadající slunce barví světlé skály do růžovo-červených odstínů.

Reliéf

Geologické vrstvení tvrdých a měkkých hornin, které mají různou odolnost vůči erozi, přispělo ke vzniku rozmanitých skalních útvarů. V Dolomitech tak můžeme obdivovat pozoruhodnou skalní architekturu. Mezi nepřeberné množství scenérií patří monumentální horské masivy, hluboké rokle, strohé náhorní plošiny, zelenající se louky, zubaté štíty i bizarní věžovité vrcholy.

Nejvyšším vrcholem celého masivu je Marmolada (3 343 m) přezdívaná „královna Dolomit“ a tyčící se v centru Západních Dolomit. Následuje jehlanovitá hora Antelao (3 264 m), Tofana di Mezzo (3 244 m) a Monte Cristallo (3 111 m). Vrcholů přesahující 3 000 m je v Dolomitech celkem osmnáct. Zřejmě nejslavnější dominantou Dolomit je Tre Cime di Lavaredo (2 999 m), ikonická skupina tří skalních štítů vystupujících ze suťového pole.

Většina horských sedel leží v průměrné výšce okolo 2 000 m n. m. Nejvýše položené pěší sedlo je Ombretta Pass (2 738 m), nejvyšším silničním sedlem je Pordoi (2 250 m) propojující Arrabu a Val di Fassa. Mezi oblíbená údolí patří např. prosluněné Val di Sole, svěží Val Gardena, zalesněnými svahy obklopené Val di Fiemme, zelené Val Pusteria či panoramatický „amfiteátr“ Val di Fassa.

V Dolomitech se nachází dostatek jezer, např.  Molveno, Lavarone a Misurina. Výraznou vodní plochou je umělé přehradní jezero Fedaia v úpatí Marmolady. Za nejkrásnější bývá mnohými považováno malebné jezero Pragser (Lago di Braies) pro svou smaragdovou barvu a impozantní odraz okolních skal na vodní hladině.

ledovcových ploch, které v době ledové pokrývaly značnou část Sextenských Dolomit, zůstalo pouze pár morén v údolích. Menší zbytky ledovce najdeme např. na Monte Pelmu, Sorapisu, Cristallu a Antelau. Jediným skutečným zachovalým ledovcem je Ghiacciao del Marmolada s rozlohou cca 4 km².

Podnebí

Klima a povětrnostní vlivy se v jednotlivých částech Dolomit různí. Na jihu se již projevuje vliv Středozemí a podnebí je mírnější. Dolomity se obecně pyšní dostatkem slunečního svitu – mají ho nejvíce z celých Alp, údajně 8 z 10 dní bývá slunečných. Nejchladněji je v lednu a únoru. Ve vyšších polohách se drží sníh do pozdního jara, zatímco údolí už jsou posetá barevnými lučními květy. Deštivé počasí se objevuje ojediněle, v letních měsících však mohou znenadání modrou oblohu vystřídat bouřkové mraky. Průměrné teploty bývají v létě okolo 21 °C. Podzim obvykle přichází brzy, koncem srpna se již mohou objevovat námrazy.

Fauna a flóra

Díky výskytu kyselých i zásaditých půd oplývají Dolomity druhovou pestrostí. Na jaře na horských loukách rozkvétají petrklíče, krokusy, orchideje, koniklece jarní nebo dřípatky, v létě například oměj šalamounek, černohlávek či hořec tečkovaný. V nižších polohách lze narazit i na lilii zlatohlávek nebo lilii cibulkonosnou. Mezi rostlinné endemity patří netřesk, vápnička, lomikámen vstřícnolistý, různé druhy zvonků a zvonečníků či prvosenka tyrolská. Vzácnými zástupci flóry jsou také relikty, které přežily doby ledové, např. protěž alpská či zvonek Campanula morettiana.

Alpské louky střídají listnaté i jehličnaté lesy (převládají smrky a borovice, ve vyšších polohách modříny). Nejvyšší svahy obrůstají kosodřevinou a mechy, často se objevují také pinie. Na vápencovém podloží se výborně daří houbám.

Z místních živočichů lze jmenovat především hojně zastoupené sviště horské, kamzíkykozorožce, další savci jsou známí z alpské i české přírody (zajíc, liška, srnec aj.). Medvěd hnědý, kdysi poměrně rozšířený, už je k vidění pouze výjimečně. Ptačí říši v Dolomitech reprezentují např. tetřevi, koroptve, sovy, vrány, orli a další dravci.

Přírodní bohatství

Rozsáhlé odlesňování a vysoká návštěvnost se podepsala na úbytku početné dolomitské zvířeny. Založením přírodních parků se povedlo omezit další výstavbu infrastruktury pro zimní sporty a ochránit tak jedinečné přírodní bohatství Dolomit.

V roce 2009 byly Dolomity zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. 95 % jejich celkové plochy je chráněnou oblastí. Do desítky dolomitských přírodních parků se řadí Tre Cime, Puez – Odle, Scilar-Catinaccio, Paneveggio, Fanes-Sennes-Braies, Dolomiti Friulane, Dolomiti d'Ampezzo, Adamello Brenta, dále geopark Bletterbach (přírodní památka) a národní park Dolomiti Bellunesi.

Města

Cortina d´Ampezzo (cca 6 tisíc obyvatel) – nejvýznamnější údolní středisko celých Dolomit a jeden z nejznámějších lyžařských rezortů na světě. Třítisícovými horami obklíčená Cortina je plná galerií, muzeí, luxusních hotelů, restaurací, après-ski barů a butiků. Proslula také jako dějiště zimních olympijských her v roce 1956.

Belluno (36 tis. obyvatel) – „bráně Dolomit“ dodává půvab benátská architektura, jako je dóm ze 16. století, renesanční palác benátských vládců, půvabné kostelíky a fontány.

Bolzano (Bozen; 107 tis. obyvatel) – hlavní město Jižního Tyrolska s příjemnými parky, promenádami a barokními stavbami, které připomínají rakouskou éru. Vyhlášené jsou lokální trhy a také archeologické muzeum, kde odpočívá 3 330 let stará mumie ledového muže Ötziho.

Brunico (Bruneck) – živé a elegantní město, jehož ozdobou je zámek ze 13. století a muzeum světoznámého horolezce Reinholda Messnera v budově od stejně slavné architektky Zahy Hadid.

Merano (40 tis. obyvatel) – lázeňské městečko, které si oblíbily i osobnosti jako Franz Kafka, Ezra Pound či císařovna Sisi. K vidění jsou měšťanské domy ze 14. století, zbytky městského opevnění a příjemné zahrady podél řeky Passirio.

Bressanone (Brixen; cca 21 tis. obyvatel) – historické, kulturní a ekonomické centrum německy mluvící provincie Bolzano. Mezi skvosty tohoto „města biskupů“ patří katedrála a přilehlá křížová cesta a zachovalý biskupský palác Hofburg.

Historie

Osídlení Dolomit

První osídlení v Dolomitech dokládá archeologický nález na planině Mondeval poblíž města Cortina. 7 500 let staré ostatky mezolitického lovce byly objeveny pod mohutným skalním převisem v nadmořské výšce 2 000 m. Stopy v horské krajině později zanechali také Ligurové, Ilyrové a Etruskové.

V 1. století si oblast Dolomit podmanili Římané. Jejich vládu následovala neklidná doba stěhování národů doprovázeného nájezdy germánských kmenů a ve středověku pak boje o náboženský vliv mezi přívrženci papeže a německého císaře. V 15. století se značná část Dolomit dostala pod nadvládu Habsburků, zatímco oblast Trenta a Cadore setrvala pod křídly Benátek.

V 16. století začalo údolí řeky Isarco a údolí Val Pesteria osídlovat německy mluvící obyvatelstvo z Bavorska. Původní rétorománsky mluvící menšina, tzv. Ladinové, se stáhla do dolomitských údolí. Ladinské nářečí a tradice (řezbářství, karnevaly) se dochovaly v údolích Fassa, Gardena a Badia. V Dolomitech aktuálně žije asi 30 000 Ladinů. Kultura německá, benátská a trentinská se v Dolomitech prolíná dodnes.

Historie alpinismu

Dolomity objevili horolezci později než Alpy. V roce 1857 zdolal prezident britského alpinského spolku první vrchol – Monte Pelmo. O další objevy se zasloužil Rakušan Paul Grohman v 60. letech 19. století, kdy zde úspěšně uskutečnil několik výstupů (vrcholy Marmolada, Tofane, Cristallo a další). Dalším úspěšným průzkumníkem byl jeho krajan Paul Zsigmond. Horolezeckou éru ve 20. století zahájil Emilio Comici společně s bratry Dimaiovými – v roce 1933 zlezli severní stěnu Cima Grande di Lavaredo. Nejvíce turistických stezek a lezeckých tras vzniklo v Dolomitech v 60. letech 20. století.

Válka v Dolomitech

Po vypuknutí první světové války se přidala Itálie na stranu Dohody proti Rakousko-Uhersku s cílem obsadit Tyrolsko. V Dolomitech tak započala tvrdá zákopová válka. V letech 1915 až 1917 vedla napříč Dolomity válečná fronta dlouhá více než 350 km. Protínala sedlo Kreuzbergplatz, Sextenské Dolomity a pokračovala k vrcholům Tofan a dále přes Lagazuoi, Marmoladu a Col di Lana.

Nejtěžší boje probíhaly v nejvýchodnější části Monte Piana. Na vrcholech byly rozmístěna děla obou vojsk, mohutné skály byly provrtány tunely a celou oblast pokryly nášlapné miny. K velkým ztrátám na životech přispěly četné laviny, bouře a krutý mráz.

V celé oblasti jsou roztroušené střelecké zákopy a opevňovací zařízení. Největší a nejzachovalejší z vojenských pevností je rakousko-uherská Forte Belvedere se zajímavou multimediální instalací. Pohnuté válečné historii Dolomit je věnováno také muzeum pod širým nebem v Cinque Torri a na hoře Lagazuoi, další muzeum války najdeme na Marmoladě. Turisticky zajímavá je i Strada delle 52 Gallerie ("Silnice 52 tunelů"), 6,5 km dlouhá stezka pro mezky vybudovaná za války na masivu Pasubio.

Sportovní vyžití

Dolomity, známé jako „plechové hory“, představují ráj všech horolezců. Velké oblibě se těší například severní stěny skupiny Tre Cime, Sella či Tofana nebo např. jižní stěna vrcholu Marmolada.

Právě v Dolomitech pravděpodobně vznikla myšlenka zajištěných cest (via ferrat), jejichž původním účelem bylo usnadnit vojákům pohyb v nepřístupném terénu. V 60. letech minulého století zde došlo k obrovskému rozvoji ferrat a dnes již lze vybírat z desítek tras v podobě panoramatických hřebenovek i strmých stěn a dechberoucích soutěsek. Nejvyhledávanější via ferraty se nachází v blízkosti Cortiny, Alty Badie a Val di Fassa. Zajímavostí jsou zajištěné cesty vedoucí po bývalých válečných stezkách jako ferrata delle Trincee, Sentiero Dibona a Strada degli Alpini.

Pro turistiku a nordic-walking jsou Dolomity jako stvořené – samozřejmě nechybí nepřeberné množství turistických tras, okruhů a horských přechodů. Dolomity křižuje deset dálkových stezek (tzv. alte vie). Nejoblíbenější z nich je Alta Vie 1 o délce 150 km.

Dolomity jsou také protkány více než 700 km cyklostezek všech náročností. Jednou z klasik pro milovníky horských kol je královský okruh okolo Cortiny, který vede přes čtyři dolomitská sedla: Pordoi, Fedaia, Giau a Valparola. Kromě rekreační cykloturistiky jsou Dolomity také dějištěm cyklistických závodů světového formátu. V červenci se v sedmi horských průsmycích pořádá jednodenní silniční závod Maratona dles Dolomites nebo náročný závod pro horská kola Dolomiti Superbike.

Na své si přijdou i příznivci adrenalinových sportů, jako je paragliding a base jumping. Horské říčky (např. Noce v údolí Val di Sole) představují dobrou příležitost vyzkoušet rafting.

Ideální podmínky pro sport mají Dolomity také v zimě. Nejrozsáhlejší lyžařský areál v Evropě, Dolomity Superski, sdružuje pod jedním skipasem 1 220 km sjezdovek, přičemž celých 510 km je propojeno lanovkami. Nejznámější lyžařská střediska leží v oblastech Val di Fassa, Val di FiemmeVal Gardena, velice oblíbenou základnou je Cortina d'Ampezzo (v roce 1956 dějiště ZOH), Arraba (lyžování na Marmoladě je možné i v létě) nebo např. San Martino di Castrozza.

Kuchyně

Pro Dolomity jsou typické jednoduché pokrmy založené na surovinách z lokální produkce. Historicky se zde prolíná vliv tyrolské a italské kuchyně. Spíše než na pizze a těstovinách si pochutnáte na knedlících či špeclích v doprovodu špenátu, zelí nebo špeku. Tradičními plodinami jsou kukuřice, brambory, dýně a fazole. Často využívané jsou v místní gastronomii lesní plody – ovoce a přímo ukázkové hřiby. Oblíbeným druhem masa je zvěřina (jelení, srnčí), ke které se zpravidla podává kukuřičná polenta. K moři to ale není daleko, proto v restauracích můžeme narazit i na humry, krevety, špagety se škeblemi apod.

Tradičním pokrmem je např. casunziei (ravioli plněné dýní nebo špenátem) canederli (knedlíčky se špekem) nebo bramborové noky s uzeným sýrem cottage. Z polévek je to in brodo (vývar s knedlíčky, ravioli, popř. špekem) a kroupová zuppa d’Orzo. Jako sladká tečka v menu může posloužit jablečný štrůdl, tiramisu, různé buchty nebo sladké pokrmy ze smaženého pšeničného těsta (strauben, crostoli, carfogn) podávané s mákem, marmeládou a popraškem moučkového cukru.

K vyhlášeným regionálním produktům patří místní klobásky a salámy – prosciutto crudo, tyrolský špek či vepřová kořeněná salsiccia. Famózní jsou také sýry vyráběné z mléka z horských pastvin, např. pecorino nebo schiz.

Nápoj neodmyslitelně spojený s Dolomity je domácí grappa, která tu má nespočet příchutí: borůvky, maliny, lískové oříšky, ale také mléko, kmín, borovice, hořec, jalovec a mnoho dalších. Klasikou horských svahů a barů je horký alkoholický koktejl bombardino, jehož základ tvoří vaječný likér a brandy. I tento nápoj má řadu variací (třeba s kávou, rumem nebo whisky), nesmí však chybět šlehačková čepička. Vynikající kvalitě se těší jihotyrolská vína, z 60 % bílá.