Letecky - Vlakem - Autobusem - Dolmušem - Lodí
Letecky
Jako skoro všude na světě je letadlo nejrychlejší a nejdražší vnitrostátní dopravní prostředek. Turecko je velká země, a proto druhá část této věty nemusí být úplně vždy pravdivá. Turecká státní letecká společnost Turkish Airlines provozuje kromě mezinárodní dopravy i lety na mnoha vnitrostátních linkách. Na větší vzdálenosti mohou být ceny letenek i docela zajímavé.
Leťte do Turecka v dobré partě
Například letenku z Istanbulu do města Van při hranicích s Íránem, což je 1 600 km, lze pořídit od 180 tureckých lir. Dálkový autobus bude pořád o něco málo levnější, ale pojedete 24 hodin, zatímco letadlem jste ve Vanu za hodiny dvě. Musíte si ovšem cestu v dostatečném předstihu naplánovat a letenky kupovat včas, jinak budete platit i několikrát více.
Vlakem
Cestovat vlakem po Turecku je volba vhodná pro lidi, kteří mají dostatek času, nemají mnoho peněz, a pro které je i samotná cesta vlakem cíl. Železniční síť v Turecku je velmi řídká, ale vlakem se dá dojet z Istanbulu až na východ země. Tak například cesta z istanbulského asijského nádraží Haydarpaşa do města Tatvan na břehu Vanského jezera je skoro 2 000 km dlouhá, vlak odjíždí pouze jednou týdně a cesta do Tatvanu má trvat 31 hodin. Kdy opravdu vlak přijede, to je „In’š Alláh“ (ve vůli Boha), jisté je, že to bude o několik hodin později. Vlaky se dělí na tři typy – rychlovlaky, hlavní a regionální. Jízdenku do rychlovlaku lze zakoupit maximálně 30 dní předem, na hlavní vlakové linky maximálně 15 dní předem a na regionální pouze v den odjezdu. Lístky lze zakoupit on-line, na některých poštách anebo přímo na vlakové stanici. Studenti do 26, starší 60 let a skupiny nad 12 osob mají 20 % slevu. Pokud nepočítáme nejistá dobrodružství typu autostopu, levněji se na východ země nedostanete. V Tatvanu se pak můžete nalodit na trajekt (pokud nebude zrovna z technických důvodů mimo provoz), přejet jezero na východní břeh do města Van a pokračovat vlakem dále na východ třeba do Teheránu (příjezd v pátek večer, cena z Istanbulu kolem 45 euro).
Jízdní řády a ceníky lze nalézt na velmi nepřehledných oficiálních stránkách tureckých železnic, lepší je použít některé předzpracované stránky o cestování po Turecku, například Seat 61, nebo Nereden Nereye (nereden nereye = odkud kam).
Výjimku z uvedeného pravidla o pomalých, levných a velmi řídkých tureckých vlakových spojích tvoří hlavní trať z Istanbulu do Ankary. Její východní část mezi městy Eskisehir a Ankara byla rekonstruována na rychlosti kolem 200 km/h a nazývá se YHT (Yűksek Hizli Treni). Z Istanbulu do Ankary tak dojedete za něco málo přes 4 hodiny, cena jízdenky se pohybuje okolo 70 lir. Podobná spojení jsou také mezi Istanbulem a Konyou a Istanbulem a Denizli.
Pro cestu z Istanbulu do Izmiru je šikovným spojem kombinace trajektu a vlaku. Každý den ráno (čas se může měnit v závislosti na sezóně) odjíždí z istanbulského přístaviště Yenikapi (na jihozápadní straně centra) trajekt přes Marmarské moře do města Bandirma. Tady přesednete na vlak a večer dorazíte na nádraží Basmane v Izmiru.
Neznalého turistu může zmást, že ve velkých tureckých městech je několik nádraží a v jejich názvech se dobře známé jméno města vůbec nemusí vyskytovat. Turek ví, že když hledá spojení vlakem do Istanbulu, musí hledat spojení do stanice Sirkeci (evropská strana města), nebo Haydarpaşa (asijská strana). Podobně nenajdete v jízdních řádech Izmir, ale pouze jeho dvě velká nádraží Alsancak a Basmane. V Ankaře je naštěstí jen jedno velké nádraží a to se kupodivu jmenuje Ankara.
Autobusem
Autobus byl, je a ještě nějakou dobu bude hlavním dopravním prostředkem na velké vzdálenosti v Turecku. Pro člověka zvyklého na standard cestování v zemích střední a případně východní Evropy je úroveň turecké autobusové dopravy velmi příjemným překvapením. Autobusy jezdí skoro všude (tedy do velkých měst), často, jsou rychlé, pohodlné a přitom relativně levné.
Autobusovou dopravu provozuje velké množství převážně soukromých společností. Některé mají celostátní dosah (Kâmil Koç, Metro, Asya…), jiné jsou lokální a provozují pouze spoje v okolí daného města a pak obvykle jeho spojení s centry země, hlavně s Ankarou a Istanbulem.
V každém městě obvykle existuje jedno centrální autobusové nádraží (otogar, otobűs terminali, garaj), které často leží daleko od centra a svým vybavením připomíná spíše letiště. Pro dopravu na autobusové nádraží je tak nutno použít městskou dopravu nebo dolmuš.
V Istanbulu leží hlavní autobusové nádraží Esenler na západní straně města poblíž dálnice na Edirne a poblíž mezinárodního letiště. Z centra se sem dostanete nejlépe tramvají do stanice Zeytinburnu a pak dvě stanice metrem na zastávku Otogar. Můžete také využít menší autobusové nádraží Harem na asijské straně Bosporu, kam se snadno dostanete trajektem od vlakového nádraží Sirkeci. Většina linek směrem do Asie staví i na tomto nádraží.
Autobusové jízdní řády se obecně zjišťují jen velmi obtížně. Něco lze najít například na výše zmíněných stránkách Nereden Nereye, ale ani tady nemají podchyceny všechny turecké dopravní společnosti. Nejjednodušší je se vydat přímo na autobusové nádraží, nebát se zmatku, který tam panuje, a prvnímu člověku, kterého potkáte, říct jméno města, kam si přejete cestovat. On už vás nasměruje a s největší pravděpodobností budete během několika desítek minut sedět v autobuse mířícím tam, kam chcete.
V tureckém autobuse se připravte na komfort, který u nás známe jen z linek Student Agency. V ceně jízdenky je voda, teplé nápoje (káva, čaj), u některých společností i malá svačina. A na všech spojích obchází autobus člověk s velmi výraznou tureckou „autobusovou“ voňavkou, kterou vám nalije na ruce. V tureckém autobuse není možné, aby vedle sebe seděli muž s ženou, samozřejmě s výjimkou manželských párů. Proto i při rezervaci jízdenky pomocí internetu, kterou některé společnosti nabízejí, budete dotázáni na to, zda jste muž nebo žena.
Orientační informace o ceně a frekvenci spojů
- Istanbul-Ankara min. 4x za hodinu, doba jízdy 6 hodin, cena 50 až 60 lir podle společnosti a času.
- Istanbul-Antalya asi 15 spojů denně, doba jízdy 12 hodin, 60 až 90 lir.
- Istanbul-Van 4x denně, doba jízdy 24 hodin, cena 150 lir.
- Izmir-Iğdir (asi nejdelší vnitrostátní linka) 1x denně, 120 lir.
Dolmušem
Na kratší vzdálenosti a uvnitř větších měst je hlavním veřejným dopravním prostředkem dodávka, která má pevnou trasu, nemá pevně dané zastávky ani jízdní řád, ale jede tehdy, když se naplní. Tento styl dopravy je běžný všude na východ od nás, nazývá se různě: minibus, furgon, maršrutka a v Turecku dolmuš. Slovo dolmuš je odvozeno od tureckého „dolu“, tedy plný. A Turci umí dolmuše v případě potřeby opravdu naplnit, takže v dodávce pro 12 lidí může jet klidně lidí 20 a k tomu 4 kozy a 10 slepic…
Většinou ovšem cestování dolmušem tak dramatické není a většina pasažérů sedí. Na některých frekventovaných linkách jezdí dolmuše opravdu často a jezdí vždy, kdy je potřeba. Pokud se chcete dostat i do sebezapadlejší horské vesnice, je pravděpodobné, že bude existovat spojení dolmušem alespoň jednou denně z nejbližšího většího města.
Tyto vesnické dolmuše jezdí obvykle ráno z vesnice do města a odpoledne z města na venkov. Jejich stanoviště ve městě bývají někdy označena modrou cedulí s černým písmenem D. Často se ale musíte prostě doptat, odkud odjíždí dolmuš do konkrétní destinace. Neptejte se však taxikářů, od nich se dozvíte, že žádné dolmuše nejezdí a že musíte jet jedině jejich taxíkem. V podvečer a v neděli vesnické dolmuše opravdu nejezdí a dostat se z města na venkov může být neřešitelný problém. Cena za cestování dolmušem je obvykle o něco málo vyšší než za linkový autobus.
Lodí
Cestování lodí má význam hlavně v rámci města Istanbulu a jeho nejbližšího okolí. Společnost Istanbul Deniz Otobűsleri provozuje řadu linek jak v rámci istanbulské městské dopravy, tak po přilehlých oblastech především kolem Marmarského moře. Těmito „mořskými autobusy“ se můžete dostat třeba i na Princovy ostrovy (oblíbené výletní místo obyvatel Istanbulu), do města Bandirma na jižním pobřeží Marmarského moře (a pak pokračovat vlakem do Izmiru) nebo překonat Dardanelský průliv na linkách Eceabat-Canakkale nebo Gelibolu-Lâpseki. Přívozy a trajekty jsou spolehlivé a ceny jsou mírné. Jízdní řády a ceníky lze nalézt na výše zmíněné adrese.
Kromě okolí Istanbulu nemá lodní doprava v Turecku velký význam. Trajekt po Černém moři, který spojoval Istanbul s městem Trabzon a o kterém se píše i v některých průvodcích, byl před několika lety zrušen. Zajímavé by snad mohly být předražené trajekty mezi městy na pobřeží Egejského moře a blízkými řeckými ostrovy (například Ayvalik-Lesbos, 1x denně, 35 euro, ale jak se tam jinak dostat, že?). Informace o těchto lodních linkách lze nalézt např. na stránkách Turkey Travel Planner.
Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.