Gibraltar
Gibraltar je britské zámořské teritorium a město položené na strategickém místě mezi Středozemním mořem a Atlantským oceánem, které spojuje úžina zvaná Gibraltarský průliv. Nejedná se o nejjižnější bod Pyrenejského poloostrova a ani neleží v nejužším místě průlivu, jeho velký význam však byl vždy dán tím, že jej tvoří těžko přístupná vápencová skála vysoká 426 m. Celé dnešní britské území měří na délku přibližně 5 km a na šířku maximálně 1,6 km, jeho rozloha činí 6,7 km².
Žije zde přibližně 33 tisíc obyvatel, z nichž zhruba 79 % jsou Gibraltarci – etnikum, které vzniklo smíšením etnicky a kulturně různorodých imigrantů, kteří se zde za několik posledních století usadili. 13 % tvoří Britové, 2 % Španělé a 1,6 % Maročané. Na rozdíl od obyvatel Velké Británie zde netvoří většinu vyznavači protestantského vyznání – cca 72 % obyvatel jsou římští katolíci.
Oficiálním jazykem je angličtina, někteří místní obyvatele však hovoří andaluským dialektem španělštiny zvaným llanito (yanito), který zahrnuje i slova z angličtiny a v menší míře i z dalších jazyků. Mnoho Gibraltarců umí také španělsky. Místní měnou je gibraltarská libra, v praxi se většinou dá platit i eurem.
Podle starověkých řeckých a římských bájí byla skála jedním ze dvou Heraklových (Herkulových) sloupů, tedy pilířů označujících konec světa, které postavil řecký hrdina Héraklés. Druhý pilíř leží v dnešním Maroku – jde o pobřežní horu Džebel Músá (Mojžíšova hora) s nadmořskou výškou 842 m. Podle jiné teorie je druhým pilířem kopec Monte Hacho tyčící se nad španělskou enklávou Ceuta.
Historie Gibraltaru
Skála přitahovala lidi už od časů neandrtálců, kteří zde podle nálezů jejich kostí a předmětů ve zdejších jeskyních pobývali. Gorhamova jeskyně ležící na úrovni moře na východním pobřeží Gibraltaru je považovaná za jedno z poslední míst v Evropě, kde žili neandrtálci. Je proto zapsaná i na Seznam světového dědictví UNESCO, turistům je však nepřístupná. Neandrtálci zde podle archeologických nálezů žili ještě cca 24 tisíc let př. Kr., kdy už zároveň jeskyně obýval Homo sapiens.
Jméno Gibraltar se ale odvozuje až od muslimského guvernéra města Tanger, který tu přistál v roce 711 a zahájil arabskou expanzi z Afriky na Pyrenejský poloostrov. Jmenoval se Tárik ibn Zijád, a tak skála dostala pojmenování Tárikova hora, arabsky Džebel al Tárik. Zkomolením tohoto názvu vzniklo pojmenování Gibraltar. Stálou strážní věž tu nechala postavit berberská dynastie Almohadů v roce 1160. Za dynastie Nasrovců, vládců emirátu Granada, byl v roce 1375 zničen blízký Algeciras, vojenská posádka byla následně přesunuta na Gibraltar a jeho význam vzrostl (přístav je zde horší než v Algecirasu, ale skála se lépe bránila).
Kastilští králové vyhnali muslimy v rámci reconquisty (znovudobytí Pyrenejského poloostrova) v roce 1462 a získali území pro pozdější Španělsko. Na počátku 18. století se v Evropě rozhořela válka o španělské dědictví. V rámci tohoto konfliktu dobyla Gibraltar v roce 1704 anglo-holandská flotila. Válku oficiálně ukončila Utrechtská smlouva z roku 1713, která stanovila, že Španělé se Gibraltaru vzdávají ve prospěch Angličanů. Přesto se ho později Španělé několikrát snažili získat zpět. Všechny jejich vojenské pokusy ale skončily neúspěchem, a to včetně tzv. Velkého obléhání v letech 1779–83, které trvalo čtyři roky.
Britové, kteří byli dlouho největší námořní velmocí světa, tu vytvořili základnu Britského královského námořnictva. Strategická poloha Gibraltaru pak měla svůj efekt jak v době napoleonských válek (především během bitvy u Trafalgaru v roce 1805), tak za druhé světové války. Dalším posílením bylo pro Gibraltar otevření Suezského průplavu, protože se tak ocitl na námořní cestě mezi Velkou Británií a britskými koloniemi na východ od Suezu.
V době vlády generála Franca bylo území bolavým místem ve vztazích Velké Británie a Španělska. V roce 1967 hlasovali místní obyvatelé v plebiscitu jednoznačně pro trvání svazku s Británií (cca 12 tisíc místních obyvatel bylo pro, pouhých 44 lidí proti). Nová ústava zároveň poskytla kolonii rozšířenou autonomii. Španělé v reakci na to v roce 1969 zcela uzavřeli hranice a přerušili veškeré komunikace. Blokádu ukončili až v roce 1985, ale neustále si dělají na území nárok a obyvatelům nabízí autonomní status v rámci Španělska. Místní lidé však nechtějí spojení s Británií ukončit a odmítají jakýkoliv kompromis. Britové jsou zavázáni vlastní ústavou, aby respektovali jejich vůli.
Přesto je pravděpodobné, že se Gibraltar bude nějakým způsobem sbližovat se Španělskem. Velkým tématem tady byl Brexit, tedy vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Přestože v referendu v roce 2016 pouze 4 % místních hlasovala pro vystoupení z EU, museli v roce 2020 Evropskou unii spolu s celou Velkou Británií opustit. Britská a španělská vláda o statusu kolonie stále vyjednávají, jedním z témat je možnost zahrnutí Gibraltaru do Schengenského prostoru.
Ekonomika a dnešní život na Gibraltaru
Gibraltar je dnes otevřený masovému turismu, lidé sem přijíždějí z okolního pobřeží Costa del Sol, přistávají tu také velké výletní lodě. Pro místní je otevřená hranice výhodou, mohou si dovážet levnější španělské zboží. Je ironií, že zhruba 30 % z nich vlastní ještě druhou nemovitost ve Španělsku. Naproti tomu Britové, kteří se usadili na španělském pobřeží, si mohou zajet na Gibraltar nakoupit ve známých britských obchodech jako Morrisons (potraviny), Marks & Spencer (oděvy, potraviny aj.) a Next (oblečení, obuv, domácí potřeby). Británii připomínají i typické telefonní budky, prodejny fish and chips nebo retro hotely ze 70. let 20. století. Jelikož území není součástí Evropského hospodářského prostoru, jsou zde levné cigarety a alkohol, proto přes hranici často proudí lidé přenášející toto zboží.
Základem ekonomiky britské kolonie je cestovní ruch (který zahrnuje také maloobchodní prodej zboží bez cla a bez DPH), bankovnictví, doplňování paliva lodím v místním přístavu a sázení po internetu – bookmakeři a provozovatelé on-line her zde využívají nízké korporátní daně 10 %. Španělům je trnem v oku, že se někteří španělští občané skrze firmy zde registrované údajně vyhýbají placení daní. Především v soukromém sektoru pracuje i mnoho Španělů nebo cizinců z jiných zemí, celkem tvoří více než polovinu pracovní síly. Gibraltar je každopádně bohatým městem, jak ve srovnání s Velkou Británií, tak ještě výrazněji ve srovnání se Španělskem, především okolní Andalusií.
Gibraltar měl vždy nedostatek pitné vody, která byla omezena na několik studní. V minulosti se tak používaly velké nádrže na zachycování dešťové vody, cisterny a akvadukty. Dnes je už dostatek vody zajištěn dvěma továrnami na odsolování mořské vody.
Nejběžnějším způsobem dopravy je jízda autem nebo na motorce. Na rozdíl od Británie se tady jezdí vpravo a rychlostní limity se udávají v kilometrech, ne v mílích. Z místního letiště létají pravidelné lety do Velké Británie a do Maroka, lidé však využívají také 120 km vzdálené letiště v Málaze. Funguje i trajektové spojení s marockým Tangerem.
O drtivě většině otázek si rozhodují místní obyvatelé sami, a to prostřednictvím 17členného jednokomorového parlamentu, jehož členové jsou voleni na čtyři roky. Vláda má deset členů. Hlavou státu je britský král, který je zde zastupován guvernérem.
Sport
Nejpopulárnějšími sporty na Gibraltaru jsou fotbal a rugby. Žádost území o přijetí za člena evropské fotbalové asociace UEFA byla nejprve v roce 2007 zamítnuta, nakonec ale v roce 2013 přijata, místní reprezentace se tak mohla zúčastnit kvalifikace o postup na ME v roce 2016. Hned ve svém prvním oficiálním zápase dokázala místní reprezentace remizovat se Slovenskem 0:0.
Historicky prvního vítězství na mezinárodním poli dosáhli fotbalisté v roce 2018 nad Arménií v Lize národů. Za skvělý výsledek je považována remíza 0:0 s Walesem z června roku 2024, i když poměr střel na bránu byl 16:1 pro Wales, který také držel míč 72 % času. Jinak Gibraltar prakticky všechny své zápasy prohrává, zápas Francie – Gibraltar z listopadu 2023 dokonce skončil výsledkem 14:0, což byla nejvyšší porážka v historii kvalifikace Mistrovství Evropy.
Fauna a flóra
Na Gibraltarské skále rostou mj. olivovníky a borovice. Díky izolované poloze je to také jediné místo v Evropě, kde se vyskytuje rostlina zvaná iberka gibraltská, jinak známá ze severní Afriky.
Především je však skála přírodní rezervací, kterou obývají jediné opice žijící v Evropě. Jedná se o druh makak magot neboli magot bezocasý. Většina živočichů tohoto druhu žije v pohoří Střední Atlas v Maroku, na Gibraltaru jich má svůj domov cca 300. Opice zde žily pravděpodobně už za vlády muslimů, přesto existuje legenda, která říká, že až Gibraltar opustí magoti, odejdou odtud i Britové. I pověrčivý Winston Churchill měl proto podle historických záznamů v roce 1944 starost, aby se zdejší populace nezmenšovala.
Dalším zvířetem, které je doma v severní Africe, ale vyskytuje se také na Gibraltaru, je pták orebice berberská. Kromě něho tady můžeme spatřit řadu migrujících ptáků.
Zajímavosti a památky pod skálou (The Rock)
Španělské a islámské budovy byly většinou zničeny při mnoha bojích a při obléhání v 18. století, proto má dnes dolní město převážně britský charakter.
Gibraltar Museum – historická, architektonická a vojenská expozice, kde najdete např. pěkně zachované muslimské lázně ze 14. století nebo detailní model Gibraltarské skály ze 60. let 19. století. Nachází se tu také kopie 100 tisíc let staré lebky neandrtálské ženy objevená v roce 1848 (originál je v londýnském Přírodovědném muzeu).
Trafalgarský hřbitov – uchovává těla části britských vojáků, kteří zemřeli v bitvě u Trafalgaru v roce 1805, stojí tu také památník bitvy. Trafalgar je mys ležící na severozápad od Gibraltaru. Ve zmíněné bitvě admirál Nelson drtivě porazil francouzskou flotilu admirála Villeneuvea, i když sám přišel o život. Bitva měla mimořádný význam, díky ní se už Napoleonovi nikdy nepodařilo provést vysněnou invazi na Britské ostrovy a Velká Británie na dlouhou dobu ovládla světová moře.
Botanické zahrady Alameda – byly otevřeny v roce 1816 a dnes jsou přístupné zdarma.
Nelson´s Anchorage (Nelsonovo kotviště) – leží nad zátokou Rosia Bay, kam bylo lodí HMS Victory dopraveno tělo admirála Nelsona (údajně v sudu s rumem) po vítězství loďstva jeho královského veličenstva v bitvě u Trafalgaru v roce 1805. Dnes tu najdeme stotunové dělo z viktoriánských dob, vyrobené v roce 1870.
Europa Point – nejjižnější výběžek Gibraltaru, na kterém stojí maják, křesťanská svatyně Panny Marie Evropské a pěkná mešita otevřená v roce 1997. Mešita Ibrahim-al-Ibrahim byla postavena za peníze saúdského krále Fahda pro zdejší muslimskou komunitu a řadí se k největším mešitám v neislámských zemích. Za jasného dne je odtud pěkný výhled na hory v Maroku.
Zajímavosti a památky skály (The Rock)
Území na Gibraltarské skále (The Rock) bylo vyhlášeno přírodní rezervací zvanou Upper Rock Nature Reserve. Nahoru vede lanovka, která končí na místě zvaném Top of the Rock. Lanovka je poměrně drahá, proto je rozumnou možností koupit si lístek pouze pro cestu tam, dolů do města pak sejít podél několika zajímavostí po schodech Mediterranean Steps a přes Jew´s Gate (Židovskou bránu). Schody jsou úzké, nepravidelné a hrubé tesané a sestup je na některých místech velmi prudký.
Z vrcholu je za dobré viditelnosti krásný výhled jak na město pod skálou, tak i na marocké hory. Vidět je také propracovaný systém nádrží na dešťovou vodu vytesaný do skály. Když fouká vítr od západu, dají se odtud pozorovat ptáci migrující mezi Afrikou a Evropou. Od července do listopadu putují na jih, od ledna do června na sever. Bílí čápi, kteří se chystají překonat úžinu, se někdy shromažďují v až třítisícových hejnech.
Tower of Homage (Moorish Castle) – poslední zbytek gibraltarského maurského hradu (alcazáru) postaveného ve 14. století.
City Under Siege (Obléhané město) – bývalý sklad zbraní z 18. století, který dnes dokumentuje historii tzv. Velkého obléhání z let 1779–83 a utrpení, které tehdy zažívali jak vojáci, tak obyčejní lidé.
Great Siege Tunnels (Tunely Velkého obléhání) – tunely ručně vysekané do skály během čtyřletého obléhání Španělů a Francouzů, kteří se tehdy snažili využít toho, že Britové byli zaměstnáni americkou válkou o nezávislost. Britové sem umístili děla, která pak otvory ve skále mířila na španělské pozice. Tunely byly rozšířeny a využívány i za druhé světové války. K vidění je zde jen malá část z celkem 70 km tunelů.
O´Hara´s Battery – jedna ze strategicky umístěných pozic britských děl, která sloužila na konci 19. století jako obrana proti Španělům. Vojensky bylo místo využito i za druhé světové války.
Apes´ Den (Opičí doupě) – nejen tady, ale v celé rezervaci žije kolonie bezocasých makaků (magotů bezocasých), které je možné vidět volně pobíhat. Nikde jinde v Evropě divocí primáti nežijí, nepočítáme-li člověka. Opice jsou drzé a mohou být nebezpečné, rozhodně tedy není dobré před nimi ukazovat jakékoliv jídlo, krmit je či se s nimi snažit navazovat kontakt. Vyplatí se také dávat pozor na svoje batohy, kabelky, peněženky, foťáky, brýle atd. Krmení opic je ostatně přestupkem, za který můžete dostat astronomickou pokutu.
St. Michael´s Cave (Jeskyně sv. Michala) – velká přírodní jeskyně s množstvím stalaktitů a stalagmitů, kterou obývali lidé už v neolitu. Jeskyně byla důvodem, proč si lidé dříve mysleli, že skála je dutá a proč se dříve jmenovala Mons Calpe (Dutá hora). Za druhé světové války tu sídlila krytá vojenská nemocnice, dnes se příležitostně využívá pro pořádání koncertů.