Základní informace o Maroku

Oficiální název

Marocké království (arabsky: المغرب al-Maghrib, doslova „Západ“)

Hlavní město

Rabat

Rozloha

446 550 km2 (přibližně stejná rozloha jako Švédsko)

Státní zřízení

konstituční monarchie

Administrativní členění

16 regionů (arabsky جهة džaha, množné číslo جهات džahát), které zahrnují zároveň celé Marokem obsazené či nárokované území Západní Sahary. Regiony se dále člení na nižší správní celky – 42 provincií a 25 městských prefektur.

Podnebí

Důležitý vliv na podnebí Maroka má Střední a Vysoký Atlas, který je výrazným klimatickým rozhraním. Severozápad země je ovlivněn Středomořím a vyznačuje se mírným deštivým podnebím. Oblast Atlasu se vyznačuje typickým vysokohorským podnebím se značnými teplotními rozdíly. Na jihu a jihovýchodu je suché pouštní kontinentální podnebí.

Reliéf

Marocká krajina je nejvíce ovlivněna třemi útvary – pohořím Atlas, Saharou a atlantským pobřežím. Atlas prochází zemí od jihozápadu (Antiatlas s vrcholy přes 2 500 m n. m.) přes jeho největší část – Vysoký Atlas dosahující výšek přes 4 000 m n. m. – až k severu (pohoří Rif s vrcholy přes 2 000 m n. m.) a severozápadu země (Střední Atlas s vrcholy přes 3 000 m n. m.), kde strmě padá do Středozemního moře a pokračuje po pobřeží do Alžírska. Ve Vysokém Atlasu, rozprostírajícím se ve středním Maroku, najdeme i nejvyšší bod Maroka a celé Severní Afriky – Džebel Toubkal. Atlantické pobřeží je ploché a stoupá do vnitrozemí k tabulovité krajině marocké mesety (náhorní plošiny), která má průměrnou nadmořskou výšku kolem 800 m n. m. Na východě a jihovýchodě přechází pohoří Atlas v alžírskou náhorní plošinu a v Saharu.

Nejvyšší hora

Jebel Toubkal (4 167 m)

Nejnižší bod

proláklina Sebkha Tah (-55 m)

Největší řeky

Většina marockých řek ústí do Atlantického oceánu. Největší z nich (od severu k jihu) jsou Sebou, Oum Er Rbia (obě tečou na západ a ústí do Atlantiku), dále pak Tensift, Sous. Řeka Muluja (Moulouya, Mulúja) ústí do Středozemního moře. Mnoho řek se ztrácí na okraji Sahary. Režim řek je charakteristický vodnatostí v zimním období, v létě nízkými průtoky či úplným vyschnutím. Tento jev se nazývá vádí - řečiště zůstávají po většinu roku suchá, voda jimi protéká nárazově jen po deštích či ve vlhčím období roku. Voda tam často vytváří strmé stěny ohraničující údolí a dno pokrývá horninovou sutí.

Jezera

Větší jezera v zemi nejsou, výjimkou je např. Lac d´Ifni ve Vysokém Atlasu.

Obyvatelstvo

36 milionu

Etnické složení

Většinu populace tvoří Arabové či poarabštění Berbeři. V řidčeji osídlených částech Maroka žijí etnické menšiny – zejména Berbeři (30–40 %) a Haratinové. Berbeři sídlí v Maroku především v pohoří Rif a Atlas, v oázách na jih od Atlasu a v horských oblastech jako usedlí rolníci v sídlištích z hlíny (kasbah). Haratinové (potomci černých otroků) sídlí především v oázách na jih od pohoří Atlas. Méně početnou menšinou jsou Židé (přibližně 30 000). V Maroku žije také přibližně 100 000 cizinců (Francouzi, Španělé). Z hlediska národnostního složení tvoří 99,5 % Maročané a zbytek Mauretánci, Senegalci a Evropané. Naopak nezanedbatelný je i počet Marokánců žijících v zahraničí – přes 600 tisíc.

Náboženství

Obyvatelé Maroka jsou téměř bezvýhradně (asi z 98 %) sunnitští muslimové (sunnitský islám je státní náboženství). Zbytek tvoří křesťané a Židé.

Jazyk

Úředním jazykem Marockého království je arabština. Zejména ve městech je ale stále široce používá francouzština, která je také druhým úředním jazykem. 30–40 % obyvatel používá některý z berberských dialektů (berberština se na území Maroka vyskytuje ve třech základních dialektech podle zeměpisné oblasti). Na severu země se setkáme i se španělštinou.

Města

Casablanca (3,5 milionu obyvatel), Rabat (včetně aglomerace 1,6 mil., z toho 541 tis. samotný Rabat, 978 tis. sousední Salé), Fes (1,2 mil.), Tanger (1,1 mil.), Marrákeš (962 tis.), Meknes (563 tis.), Oujda (558 tis.), Agadir (484 tis.), Kénitra (484 tis.).

Vlajka

Na červeném podkladě je umístěna zelená pěticípá hvězda (pentagram) z tzv. Šalamounovy pečetě. Červená i zelená jsou tradiční berberské barvy. V Maroku jejich symboliku vykládají tak, že červená představuje svobodu národa a zelená (barva islámu) naději na vítězství. Vlajka byla ustanovena v roce 1915, kdy byla na červený podklad přidána hvězda. Červená je také barvou vládnoucí dynastie.

Geografické informace o dalších zemích

Související informace