Základní informace o Andalusii
Oficiální název
Autonomní společenství Andalusie (Comunidad autónoma Andalucía)
Hlavní město
Rozloha
87 599 km2 (o něco větší, než je rozloha Rakouska nebo České republiky a o něco menší než rozloha sousedního Portugalska). Jedná se o druhý největší španělský region podle rozlohy, hned po společenství Kastilie a Léon.
Státní zřízení
Andalusie je jedním ze 17 autonomních společenství Španělska s omezenou samosprávou.
Administrativní členění
Region se dále dělí na osm provincií (Almería, Cádiz, Córdoba, Granada, Huelva, Jaén, Málaga a Sevilla). Všechny provincie se jmenují stejně jako jejich hlavní město.
Podnebí
Klima se v různých částech regionu vzhledem ke geografické rozmanitosti značně liší. Území podél pobřeží Středozemního moře má subtropické středozemní podnebí s horkými léty a relativně teplými zimami, tedy s menšími teplotními rozdíly mezi zimou a létem. Najdeme zde i mys Cabo de Gata, který je s průměrnými srážkami cca 150 mm nejsušším místem Evropy a má horké pouštní klima. Další poušť Tabernas v provincii Almería má rovněž malé množství srážek, ale díky vyšší poloze je podstatně chladnější. Natáčely se zde slavné „spaghetti westerny“ režiséra Sergia Leoneho, zdejší krajina představovala americký divoký západ.
Naopak oblasti přiléhající k Atlantiku jsou vlhké, např. ve vnitrozemí provincie Cádiz dosahují srážkové úhrny kolem 2 000 mm ročně. Pohoří Sierra Grazalema v této provincii patří k nejvlhčím oblastem celého Španělska. V nejvyšších polohách panuje chladné horské klima, v pohoří Sierra Nevada funguje nejjižněji položené lyžařské středisko Evropy. Vrcholy pohoří, které jsou často zasněžené, přitom leží vzdušnou čarou pouze cca 35 km od pobřeží Středozemního moře.
Reliéf
Andalusie je na jihozápadě omývána Atlantickým oceánem a na jihovýchodě Středozemním mořem, obě vodní plochy jsou spojené Gibraltarskou úžinou. Španělsko je hornatá země a Andalusie není výjimkou.
Na severu regionu leží pohoří Sierra Morena, které tvoří jižní hranici rozsáhlé náhorní plošiny Meseta pokrývající sousední Extremaduru a Kastilii–La Mancha i další oblasti dále na sever. Pohoří není příliš vysoké, nejvyšší vrchol přesahuje 1 300 m n. m. a leží již mimo Andalusii. Podstatně vyšší je jižnější Betická Kordillera (Cordilleras Béticas, Sistema Bético) nazvaná podle někdejší římské provincie Hispania Baetica. Ta je tvořená mnoha horskými hřbety (sierras), které se táhnou ze západu na východ v délce zhruba 600 km. Nejznámějším a nejvyšším pohořím Betické Kordillery je Sierra Nevada, která zahrnuje nejvyšší horu pevninské části Španělska, Mulhacén, i celou řadu dalších třítisícových vrcholů. Součástí celého systému je dokonce i Gibraltarská skála.
Mezi pohořími Sierra Morena a Betická Kordillera se rozkládá rozlehlá a úrodná Andaluská nížina (též Betická nížina) v povodí řeky Guadalquivir, která ústí do Cádizského zálivu. Další nížiny leží podél pobřeží Středozemního moře na jih od Betické Kordillery.
Nejvyšší hora
Mulhacén (3 479 m) – nejvyšší hora pevninské části Španělska leží v pohoří Sierra Nevada nedaleko Granady.
Nejnižší bod
Atlantický oceán a Středozemní moře (0 m)
Největší řeky
Nejvýznamnější řekou v Andalusii je Guadalquivir, s délkou 657 km pátá nejdelší řeka celého Španělska. Je to jediná splavná řeka ve Španělsku, a to od Sevilly až do svého ústí do Cádizského zálivu v Atlantickém oceánu. V časech vlády Římanů byla splavná až do Córdoby. Leží ve velmi úrodném širokém údolí. Při ústí řeky se nachází oblast bažin a písečných dun Las Marismas zčásti hospodářsky využívaná zejména pro pěstování rýže a zčásti chráněná národním parkem Doñana, který je největší oblastí bez silnic v západní Evropě.
Do Atlantiku teče také řeka Guadiana, která tvoří i nemalou část španělsko-portugalské hranice. Řeka Tinto pramenící v pohoří Sierra Morena je toxická, kyselá a zbarvená do červena a oranžova v důsledku 5 000 let trvající těžby rud, svou pouť končí v Atlantiku u města Huelva. Několik kratších řek se vlévá také do Středozemního moře. Ty leží ve srážkovém stínu Betické Kordillery, mají tedy méně vody, jsou často sezónní a jejich údolí jsou méně vhodná pro zemědělství.
Jezera
Velká přírodní jezera v Andalusii nenajdeme. Největší uměle vybudovanou vodní nádrží je přehrada Iznájar na řece Genil, která je přítokem Guadalquiviru.
Obyvatelstvo
V Andalusii žije přibližně 8,5 miliónu lidí, velikostí populace se tedy blíží např. Švýcarsku. V rámci Španělska jde o nejlidnatější autonomní společenství (na druhém místě je Katalánsko, třetí Madrid). Hustota osídlení přesto není příliš vysoká, je např. citelně nižší než v České republice. Většina obyvatel žije ve městech, zejména v hlavních městech jednotlivých provincií a podél pobřeží.
Etnické složení
Ve Španělsku trvale žije vedle Španělů také poměrně velké množství imigrantů, nejvíce Maročanů, Rumunů, Kolumbijců, Ekvádorců, Venezuelanů, Argentinců, Francouzů, Britů a Peruánců. Konkrétně v Andalusii se nejvíce cizinců usídlilo v provinciích Almería (22 % populace) a Málaga (18 %), naopak v provinciích Jaén a Córdoba je jich jen cca 3,5 %. V Andalusii žije nejvíc Maročanů, na druhém místě jsou Britové, kteří využívají příznivého klimatu především v provincii Málaga. Pokud bychom však porovnávali počet imigrantů ne podle zemí, ale podle celých regionů, nejvíc jich pochází z Latinské Ameriky. V Andalusii žije také početná komunita Romů (gitanos), kteří výrazně přispěli k rozvoji tance flamenco.
Množství imigrantů se dá vysvětlit např. geografickou polohou, propustností hranic, rozbujelou šedou ekonomikou a také silným zemědělským a stavebním sektorem, který potřebuje levnou pracovní sílu. Také obyvatelé západní Evropy, uvažují-li o přestěhování a hledání práce jinde v EU, považují Španělsko za atraktivní zemi.
Náboženství
Podobně jako v celé zemi vyznává výrazná většina obyvatel římskokatolické náboženství. Lidová forma náboženství se zde vyznačuje silným uctíváním Panny Marie, o velikonočním Svatém týdnu probíhají procesí, kterých se účastní tisíce kajícníků. Výskyt jiných náboženství odpovídá etnickému složení (např. Maročané vyznávají islám apod.).
Jazyk
Úředním jazykem je španělština (kastilština, castellano), což je románský jazyk, který má několik dialektů. Andaluská španělština je jedním z těchto dialektů, resp. je to spíše několik podobných dialektů, které zahrnují více arabských slov než španělština v jiných částech země. Andaluská verze jazyka výrazně ovlivnila také španělštinu v latinskoamerických zemích. Hovoří se jí také ve španělských enklávách Ceuta a Melilla na severu Afriky a částečně také na Gibraltaru.
Města
Sevilla (684 tisíc obyvatel), Málaga (587 tisíc), Córdoba (324 tisíc), Granada (232 tisíc), Jerez de la Frontera (214 tisíc), Almería (201 tisíc), Marbella (156 tisíc), Huelva (143 tisíc), Dos Hermanas (139 tisíc), Algeciras (124 tisíc), Cádiz (112 tisíc), Jaén (112 tisíc).
Vlajka
Andaluskou vlajku tvoří tři horizontální pruhy – zelený, bílý a zelený. Uprostřed je umístěn znak regionu, který je tvořen postavou antického hrdiny Herakla (Herkula) a dvěma lvy mezi dvěma Herkulovými sloupy, které byly ve starověku dlouho považovány za konec světa. Jedním z Herkulových pilířů je Gibraltarská skála, druhým mohla být podle různých teorií hora Džebel Músa v Maroku anebo kopec Monte Hacho nad Ceutou. Nápis ve španělštině pod postavami Herkula a lvů hlásá „Andalusie pro sebe, pro Španělsko a pro lidstvo“ (Andalucía por sí, para España y la Humanidad). V oblouku nad pilíři je potom vepsán ještě latinsky psaný nápis „Pán Herkules je zakladatel“ (Dominator Hercules Fundator). Podobu vlajky navrhl socialistický politik a andaluský nacionalista Blas Infante, označovaný často za „otce Andalusie“, a přijalo ji spolu s ústavou a státním znakem shromáždění v Rondě v roce 1918. Infante byl jako levičák i andaluský patriot v roce 1936 hned v začátcích španělské občanské války popraven, a to po dobytí Sevilly Francovými vojáky.