Dublin

Dublin můžete navštívit v rámci zájezdu Irsko nebo zájezdu Irsko letecky

Hlavní město Irské republiky má zhruba 1,2 milionu obyvatel a je jednoznačně největším a také nejvíce kosmopolitním městem ostrova. V Dublinu žije celá čtvrtina obyvatel země. Jeho návštěva stojí za to nejen kvůli jeho georgiánské architektuře a výborným muzeím, ale i kvůli příjemné atmosféře, kterou vyjadřuje zavedený pojem „craic" – cosi jako zábava, radost, příjemná konverzace apod. Rostoucí počet barů, kaváren, restaurací a klubů město oživuje a proslulý je i dublinský noční život.

Dublin má pěknou polohu na břehu zátoky Dublin Bay nedaleko pohoří Wicklow Mountains. Řeka Liffey, která se do zátoky vlévá, dělí město na dvě poloviny, a to nejen geograficky, ale i ekonomicky, protože severní břeh je spíše dělnickou čtvrtí, zatímco jižní břeh je mnohem bohatší. Dublin je městem parků, podíl zeleně na kilometr čtvereční je tady vyšší než v jakékoliv jiné evropské metropoli. Místní stadion Croke Park je co do kapacity čtvrtý největší v Evropě (po Nou Camp v Barceloně, londýnském Wembley a moskevských Lužnikách), pojme 82 tisíc diváků a je mj. pravidelným dějištěm Gaelských her.

Dublin má za sebou převratné změny díky neuvěřitelnému rozvoji irské ekonomiky (pro období let 1995-2008 se pro Irsko používá termín keltský tygr). V roce 2009 tak byl řazen mezi nejbohatší a také pro život nejdražší města světa, po velké ekonomické krizi posledních let ale v podobných žebříčcích výrazně poklesl. V době rozvoje se tu usadily globální technologické, komunikační a farmaceutické firmy, takže má v Dublinu své sídlo např. Microsoft, Google, Yahoo!, Facebook, eBay či Pfizer, stejně tak většina celosvětově největších bank. Samozřejmě tady už od roku 1759 sídlí také pivovar Guinness.

Historie Dublinu

První raně keltské osídlení dalo městu jeho současný název v irštině. Označení Baile Átha Cliath [baile au klíja] v překladu přibližně znamená „město haťového brodu“ a pochází z irského pojmenování starého přechodu přes řeku. V době vikinských nájezdů v roce 841 se místo změnilo v permanentní sídlo. Někteří z útočníků se tu usadili natrvalo a vytvořili živý obchodní přístav v místě, kde se vlévala řeka Poddle do Liffey a vytvářela černé jezírko – v irštině „dubh linn“. Říčka Poddle je dnes uměle vedena pod zemí, ale jméno Dublin už městu zůstalo. Ve 12. století přišli Anglonormané a král Jindřich II. založil v Dublinu královský dvůr.

Velký rozmach Dublinu přišel v 17. a 18. století v čase britské a protestantské nadvlády, kdy už byl Dublin druhým největším městem Británie hned po Londýně. Podle jména britských králů Jiřího I., II., III. a IV. se období mezi lety 1714 a 1830 říká georgiánské. Pochází z něj většina významných staveb dnešního Dublinu. Růst města způsobil, že se noví zbohatlíci rozhodli opustit středověký Dublin a stěhovali se na sever přes řeku, kde vznikala vznešená náměstí obklopená georgiánskými panstvími. V roce 1757 dokonce vznikla komise pro stavbu širokých a pohodlných ulic.

Chudina a její městské slumy se ale také pohnuly na sever, což donutilo bohaté znovu se vracet na jih od řeky. Když začal James Fitzgerald, vévoda z Kildare, stavět v této oblasti v roce 1745 svůj Leinster House, nádherné panství, vysmívali se mu, že se odstěhoval z centra do divočiny. Tehdy prohlásil: „Kam jdu já, tam mě bude následovat společnost.“ A byla to pravda. Leinster House je dnes irským parlamentem a je přímo v centru moderního Dublinu.

Léta georgiánského růstu byla vystřídána problémy a nepokoji a vznikem unie Británie a Irska v roce 1801, kdy zanikl irský parlament a moc se vrátila do Londýna. Dramatický růst se zastavil a na přelomu 19. a 20. století už šlo jen o utlačované město bez ducha. Velikonoční povstání v roce 1916, anglo-irská válka v letech 1919-21 a následná občanská válka velmi silně poškodily centrum města, zejména okolí hlavní třídy O´Connell Street. Zapáleny byly i známé budovy Custom House nebo Four Courts. Když konečně přišel mír, byl Dublin vyčerpaný a jen stínem své dřívější slávy, stal se však metropolí nového Svobodného irského státu, později Irské republiky.

Zlepšení nastalo po vstupu země do EHS (dnešní Evropské unie) v roce 1972. Následný bouřlivý ekonomický růst „keltského tygra“ a kulturní rozvoj město hodně změnily a znovu přispěly k jeho vitalitě. Expanze Dublinu pokračuje na jih směrem k přístavu Dun Laoghaire a dále.

Slavné osobnosti

Dublin se může pyšnit velikou literární tradicí. Narodil se tu James Joyce, který zvěčnil Dublin ve svém světově známém díle Odysseus (1922), i když většinu svého života žil za hranicemi. K angloirské vládnoucí třídě patřil G. B. Shaw, který se tu narodil v roce 1856, později se odstěhoval do Londýna a je mj. autorem hry Pygmalion, podle níž byl natočen muzikál My Fair Lady. Ještě o dvě století dříve tu žil také Jonathan Swift známý svými satirickými díly, hlavně Gulliverovými cestami.

Z dalších slavných jmen je nutné zmínit Oscara Wilda, autora Draculy Brama Stokera, národního básníka Williama Butlera Yeatse a tvůrce absurdních dramat Samuela Becketta. Není divu, že v roce 2010 získal Dublin oficiální titul Města literatury UNESCO, který před ním patřil jen Edinburghu, Melbourne a Iowa City.

Dublin – zajímavosti a památky

Na jih od řeky Liffey

Trinity College (Kolej svaté Trojice) - hlavní irská univerzita. Její oficiální název zní University of Dublin, Trinity College je její jedinou kolejí. Univerzitu založila v roce 1592 královna Alžběta I. na půdě zkonfiskovaného augustiniánského kláštera. Do roku 1793 byla univerzita výhradně protestantská. Když už zde protestanti dovolili katolíkům studovat, katolická církev to sama dlouho zakazovala. Až do roku 1970 museli katolíci žádat církev o povolení ke studiu, jinak jim hrozila exkomunikace. Dnes už je většina studentů katolíky. Ženy tu mohou studovat od roku 1903. K nejznámějším absolventům patří filozof a spisovatel Edmund Burke, autor Gulliverových cest Jonathan Swift, dramatik Samuel Beckett, kterého proslavila např. hra Čekání na Godota nebo autor knihy Dracula Bram Stoker. Rozlehlý areál připomíná britské univerzity v Oxfordu a Cambridge. Také zde se nachází starobylé budovy, klidná náměstí a nádvoří i zelené travnaté plochy. Při procházce tu uvidíte mj. 30metrovou věž (Campanile), kapli, jídelnu, Examination Hall a cihlovou Rubricks Building, která byla postavena v roce 1690 a je v areálu nejstarší. V létě je možné navštívit i 45minutovou audiovizuální prezentaci o městě – Dublin Experience.

Nejznámější je ale univerzitní knihovna, která dostává zdarma jeden výtisk každé knihy nově vydané v Irsku i ve Velké Británii. Milovníci středověkého umění si tu mohou kromě jiných starých rukopisů prohlédnout iluminovaný Evangeliář z Kellsu (Book of Kells) pocházející z doby kolem roku 800. Stejně jako neméně zajímavý Evangeliář z Durrow (cca 650-80) patří k nejstarším dílům keltských mnichů slavným díky bohatým ilustracím a ornamentům. Knihovna, v níž je uloženo celkem na 200 000 svazků, je umístěna v 64 metrů dlouhé síni Long Hall. K vidění jsou tu ještě třeba irské harfy z 15. století nebo listina vyhlášení Irské republiky z roku 1916.

Bank of Ireland – honosná budova Irské národní banky byla v roce 1729 původně postavena jako sídlo parlamentu. Ten ale v roce 1801 odhlasoval svoje zrušení a Irsko bylo zákonem o unii spojeno s Velkou Británií. Budovu koupila banka a zcela změnila vzhled někdejší dolní sněmovny. Zachována zůstala menší přepychově vybavená Sněmovna lordů.

Grafton Street – pěší zóna se spoustou luxusních obchodů, ale také s mnoha pouličními umělci.

Mansion House – od roku 1715 oficiální rezidence dublinského starosty. V roce 1919 se tu také sešla první poslanecká sněmovna Dáil Éireann a ratifikovala Vyhlášení nezávislosti z roku 1916.

Leinster House – je ukázkou georgiánské architektury Dublinu a dnešním sídlem parlamentu. Zasedá tu dolní komora (Dáil) i horní komora (Seanad) irského parlamentu. Vévoda z Leinsteru si nechal sídlo postavit v roce 1745 v době, kdy bylo centrum města a módní bydlení na severním břehu. Dublinská smetánka se sem ale postupně přesunula po jeho vzoru a dnes je Leinster House v samém centru města.

Národní muzeum – stojí rozhodně za návštěvu nejen proto, že je vstup zdarma. Jsou tu shromážděny umělecké poklady z doby bronzové a železné a z doby keltského Irska. Sbírka patří k nejvýznamnějším na světě. Nejvzácnějšími exponáty jsou tzv. spona z Tarykalich z Ardaghu pocházející už z 8. století. Na jejich výrobu bylo použito zlato, stříbro, bronz i měď, jemný filigrán na sponě je vrcholnou ukázkou keltského kovotepectví. Budova národní knihovny byla postavena ve stejné době jako národní muzeum – koncem 19. století – jako přístavba k Leinster House.

Government buildings – sídlo vlády, které si mohou prohlédnout i turisté v rámci prohlídky s průvodcem, včetně pracovny premiéra a zasedací místnosti kabinetu.

St. Stephen´s Green – městský park, který se rozkládá na ploše 9 hektarů. Tvoří zároveň náměstí, které zčásti obklopují georgiánské budovy. Najdete tu třeba luxusní hotel Shelbourne a Irskou katolickou univerzitu, k jejímž absolventům se řadí i James Joyce, který má v parku sochu.

Merrion Square – náměstí, které je spolu se sousedním Fitzwilliam Square zachovalou ukázkou georgiánského Dublinu. Vzniklo kolem roku 1770. Všímejte si stylových architektonických detailů na domech. Na náměstí bydlel Oscar Wilde, básník W. B. Yeats i bojovník za zrovnoprávnění katolíků Daniel O´Connell.

Národní galerie – vystavuje většinou díla irských malířů, ale najdete tu i ukázky evropských mistrů jako El Greco, Goya, Vermeer, Tizian a Monet.

Temple Bar – čtvrť ležící mezi Bank of Ireland, Christchurch Cathedral a řekou Liffey. V 18. století tu byly hospody a nevěstince, kde se scházela spodina. Ve 20. století dostala tato část města úplně jiný charakter – umělecký, bohémský, alternativní až anarchistický. Je tu celá řada pouličních umělců, galerií, alternativních obchůdků, konají se zde koncerty a promítají nezávislé filmy. Spousta kaváren, barů a restaurací je plná hlavně o víkendech, kdy se sem soustřeďuje dublinský noční život. Během bouřlivé výstavby posledních desetiletí se část této atmosféry ztratila a čtvrť podlehla komercionalizaci zaměřené na turisty, pořád ale stojí za návštěvu.

Dublin Castle – hrad, který už od 13. století symbolizoval anglickou nadvládu nad Irskem. Jeho dnešní podoba pochází z 18. století a starší části (původní hradní příkop, zbytky vikinské pevnosti) jsou k vidění už jen v podzemí v rámci jeho prohlídky. Reprezentační prostory hradu se stále využívají pro státní návštěvy, během nichž je pro turisty uzavřený.

Radnice (City Hall) – neoklasicistní budova je ukázkou pozdně georgiánské architektury. Původně byla postavena jako sídlo burzy.

Christchurch Cathedral – jedna ze dvou velkých dublinských katedrál. Je zajímavé, že obě byly postaveny koncem 12. století a obě jsou protestantské, to znamená, že dnes patří k menšinovému náboženství a mají okrajový význam. Christchurch stojí na místě středu někdejšího vikinského města a nahradila starší vikinský dřevěný kostel. Na jejím vzhledu se silně podepsala rekonstrukce v 70. letech 19. století. V budově přiléhající ke katedrále se nachází expozice Dublinia, která přibližuje dějiny středověkého Dublinu.

St. Patrick´s Cathedral – je zasvěcená patronovi Irska svatému Patrikovi, který tu podle legendy kolem roku 450 křtil konvertity. Katedrála byla postavena i rekonstruována ve stejných obdobích jako její konkurent Christchurch. Je hlavním kostelem irské protestantské církve, především je ale spojována se spisovatelem Jonathanem Swiftem, který tu působil jako děkan a dnes je v katedrále pohřbený.

Guinness Brewery (St. James´s Gate) – obrovský 26 hektarů velký areál pivovaru vznikl v roce 1759 a dodnes chrlí miliony pint piva ročně. Návštěvníci tu mohou navštívit muzeum, které s pomocí interaktivních zařízení podrobně popisuje proces výroby slavného černého stoutu a také historii pivovaru. Na závěr samozřejmě nechybí ochutnávka piva.

Na sever od řeky Liffey

Ha´Penny Bridge – most pro pěší, který spojuje severní a jižní břeh, patří k symbolům Dublinu a k nejvíce fotografovaným památkám. Jeho lidový název odkazuje na mýto ve výši půl penny, které se platilo za jeho použití.

Abbey Theatre – irské národní divadlo založené v roce 1904 nadšenými obrozenci keltské literatury a divadla v čele s W. B. Yeatsem. Po požáru v roce 1951 bylo postaveno znovu a jeho současná architektonická podoba není příliš zajímavá.

Custom House (Celnice) – je monumentálním pozůstatkem rozkvětu Dublinu v 18. století. Budova s neoklasicistním průčelím od architekta James Gandona se řadí k vrcholům georgiánské architektury. Táhne se podél nábřeží v délce 114 metrů a nejlépe je vidět z jižního břehu.

O´Connell Street – široký bulvár, který je hlavní dopravní tepnou Dublinu. Najdeme na něm památník bojovníka za zrovnoprávnění katolíků Daniela O´Connella, sochu Jamese Joyce nebo třeba 120 metrů vysokou ocelovou špičku zvanou Monument světla vztyčenou zde u příležitosti nového milénia. Nejdůležitější budovou na ulici je bezpochyby budova hlavní pošty (General Post Office), která má pro Iry symbolickou hodnotu.

V roce 1916 si tu při Velikonočním povstání britské nadvládě zřídili vzbouřenci hlavní stan a přečetli prohlášení o nezávislosti Irska. Následné ostřelování a poničení budovy si můžete ověřit při pohledu na stopy po kulkách na fasádě. Povstalci byli poraženi za pět dní, ale jejich popravy rozlítily veřejnost a nakonec skutečně vedly k vyhlášení Irské republiky v roce 1921.

Dublin Writers´ Museum – je věnováno slavné literární tradici Dublinu. V hlavním městě Irska žili tři nositelé Nobelových cen za literaturu (G. B. Shaw, W. B. Yeats a Samuel Beckett), navíc také James Joyce, Jonathan Swift a další.

Four Courts – justiční palác postavený podobně jako Custom House na konci 18. století architektem Jamesem Gandonem. Průčelí soudní budovy na nábřeží řeky Liffey je dlouhé 130 metrů.

Old Jameson Distillery – stará palírna irské whiskey, ve které se sice už destilát nevyrábí, ale při prohlídce s průvodcem se můžete seznámit s procesem výroby. Na konci samozřejmě nechybí ochutnávka, při níž si můžete vybrat, zda chcete ochutnat whiskey čistou, anebo jako součást míchaného nápoje. Celá prohlídka je samozřejmě pojata částečně i reklamně.

Mimo centrum Dublinu

Phoenix Park – jeden z největších parků světa, který leží na západ od centra. Se 700 hektary je více než dvakrát větší než newyorský Central Park nebo jakýkoliv londýnský park. V parku se nachází mimo jiné dublinská zoo, která byla založena v roce 1830 a je druhou nejstarší v Evropě. Dále se tu nalézá sídlo prezidenta republiky.