Dublin

Hlavní město Irské republiky má zhruba 593 tisíc obyvatel, včetně aglomerace potom přibližně 1,3 milionu obyvatel. V Dublinu tedy žije celá čtvrtina obyvatel země, je jednoznačně největším a také nejvíce kosmopolitním městem ostrova. Jeho návštěva stojí za to nejen kvůli georgiánské architektuře a výborným muzeím, ale i kvůli příjemné atmosféře, kterou vyjadřuje v Irsku zavedený pojem „craic“ – cosi jako zábava, radost, pohoda, dobrá nálada apod. Rostoucí počet barů, kaváren, restaurací a klubů město oživuje a proslulý je i dublinský noční život.

Dublin má pěknou polohu na břehu zátoky Dublin Bay nedaleko pohoří Wicklow Mountains. Řeka Liffey, vlévající se do zátoky, dělí město na dvě poloviny, a to nejen geograficky, ale i ekonomicky, protože severní břeh býval tradičně spíše dělnickou čtvrtí, zatímco jižní břeh byl bohatší. Dublin je městem parků, podíl zeleně na kilometr čtvereční je tady podstatně vyšší než v jiných evropských metropolích. Místní stadion Croke Park patří co do kapacity mezi největší v Evropě (srovnatelný je např. s barcelonským Nou Campem, londýnským Wembley a moskevskými Lužnikami), pojme 82 tisíc diváků a je mj. pravidelným dějištěm gaelských her.

Dublin má za sebou převratné změny díky neuvěřitelnému rozvoji irské ekonomiky (pro období let 1995–2008 se pro Irsko používá termín keltský tygr). Bývá řazen mezi nejbohatší a také pro život nejdražší města světa. V době rozvoje se tu usadily globální technologické, komunikační a farmaceutické firmy, takže má v Dublinu své sídlo např. Microsoft, Google, Meta, X (dříve Twitter), Tik Tok, Pfizer, Amazon, eBay, PayPal, stejně jako mnoho celosvětově největších bank a pojišťoven. Už od roku 1759 tu sídlí také slavný pivovar Guinness.

Historie Dublinu

První raně keltské osídlení dalo městu jeho současný název v irštině. Označení Baile Átha Cliath [baile au klíja] v překladu přibližně znamená „město haťového brodu“ a pochází z irského pojmenování starého přechodu přes řeku. V době vikinských nájezdů v roce 841 se místo změnilo v trvalé osídlení. Někteří z útočníků se tu usadili natrvalo a vytvořili živý obchodní přístav v místě, kde se vlévala řeka Poddle do Liffey a vytvářela černé jezírko – v irštině „dubh linn“. Říčka Poddle je dnes uměle vedena pod zemí, ale jméno Dublin už městu zůstalo. Ve 12. století přišli Anglonormané a král Jindřich II. založil v Dublinu královský dvůr.

Velký rozmach Dublinu přišel v 17. a 18. století v čase britské a protestantské nadvlády, kdy už byl Dublin druhým největším městem Británie hned po Londýně. Podle jména britských králů Jiřího I., II., III. a IV. se období mezi lety 1714 a 1830 říká georgiánské. Pochází z něj většina významných staveb dnešního Dublinu. Růst města způsobil, že se noví zbohatlíci rozhodli opustit středověký Dublin a stěhovali se na sever přes řeku, kde vznikala vznešená náměstí obklopená georgiánskými panstvími.

Chudina a městské slumy se ale také přesouvaly na sever, což donutilo bohaté znovu se vracet na jih od řeky. Když začal James Fitzgerald, vévoda z Kildare, stavět v této oblasti v roce 1745 nádherné panství Leinster House, vysmívali se mu, že se odstěhoval z centra do divočiny. Tehdy prohlásil: „Kam jdu já, tam mě bude následovat společnost.“ A měl pravdu. Leinster House je dnes irským parlamentem a leží přímo v centru moderního Dublinu. V roce 1757 vznikla komise pro stavbu širokých a pohodlných ulic. Jedním ze symbolů města jsou dnes georgiánské barevné a jedinečně navržené vchodové dveře, zdobené např. mosaznými klepadly, větracími otvory, věnci či nadsvětlíky (obloukovými okny nad dveřmi).

Léta georgiánského růstu byla vystřídána problémy a nepokoji spojenými se vznikem unie Británie a Irska v roce 1801, kdy zanikl irský parlament (který jen o 19 let dříve získal nezávislost na britském) a moc se znovu vrátila do Londýna. Dramatický růst se zastavil a začala ekonomická stagnace, Dublin nebyl schopen konkurovat britskému průmyslu. Na konci 19. století však přišla vlna národního uvědomění, oživen byl irský jazyk a literatura, v roce 1893 byla založena Gaelská liga.

Velikonoční povstání v roce 1916, anglo-irská válka v letech 1919–21 a následná občanská válka velmi silně poškodily centrum města, zejména okolí hlavní třídy O´Connell Street. Zapáleny byly i známé budovy Custom House nebo Four Courts. Když konečně přišel mír, byl Dublin vyčerpaný a jen stínem své dřívější slávy, stal se však metropolí nového Svobodného irského státu, později Irské republiky. Chudoba vedla k emigraci velkého počtu obyvatel.

Zlepšení nastalo po vstupu země do Evropského hospodářského společenství (dnešní Evropské unie) v roce 1973. Bouřlivý ekonomický růst „keltského tygra“ v 90. letech a na začátku nového tisíciletí a též kulturní rozvoj město hodně změnily a znovu přispěly k jeho vitalitě. S rostoucím bohatstvím přišli také imigranti z různých částí světa, mj. z Afriky a východní Evropy, a dodali Dublinu kosmopolitní ráz.

Slavné osobnosti

Dublin se může pyšnit velikou literární tradicí. Narodil se tu James Joyce, který zvěčnil Dublin ve svém světově známém díle Odysseus (1922), i když většinu života žil za hranicemi. K anglo-irské vládnoucí třídě patřil G. B. Shaw, který se tu narodil v roce 1856, později se odstěhoval do Londýna a je mj. autorem hry Pygmalion, podle níž byl natočen muzikál My Fair Lady. Ještě o dvě století dříve tu žil také Jonathan Swift známý svými satirickými díly, hlavně Gulliverovými cestami.

Z dalších slavných jmen je nutné zmínit Oscara Wilda, autora Draculy Brama Stokera, národního básníka Williama Butlera Yeatse a tvůrce absurdních dramat Samuela Becketta. Není divu, že v roce 2010 získal Dublin oficiální titul Města literatury UNESCO, který před ním patřil jen Edinburghu, Melbourne a Iowa City.

Dublin – zajímavosti a památky

Na jih od řeky Liffey

Trinity College (Kolej svaté Trojice) – hlavní irská univerzita. Její oficiální název zní University of Dublin a Trinity College je její jedinou kolejí. Univerzitu založila v roce 1592 anglická královna Alžběta I. na půdě zkonfiskovaného augustiniánského kláštera. Do roku 1793 byla univerzita výhradně protestantská. Když už zde protestanti dovolili katolíkům studovat, katolická církev to sama dlouho zakazovala. Až do roku 1970 museli katolíci žádat církev o povolení ke studiu, jinak jim hrozila exkomunikace. Dnes už je většina studentů katolická. Ženy tu mohou studovat od roku 1903. K nejznámějším absolventům patří filozof George Berkeley, filozof a spisovatel Edmund Burke, autor Gulliverových cest Jonathan Swift, dramatik Samuel Beckett, kterého proslavila např. hra Čekání na Godota, autor knihy Dracula Bram Stoker nebo držitel Nobelovy ceny za fyziku Ernest Walton. Rozlehlý areál připomíná britské univerzity v Oxfordu a Cambridge. Také zde se nachází starobylé budovy v georgiánském a viktoriánském stylu, klidná náměstí a nádvoří i zelené travnaté plochy. Při procházce tu uvidíte mj. 30metrovou věž (Campanile), kapli, jídelnu, Examination Hall a cihlovou Rubricks Building, která byla postavena přibližně v roce 1700 a je v areálu nejstarší.

Nejznámější je ale univerzitní knihovna (Old Library), která dostává už od roku 1801 zdarma jeden výtisk každé knihy nově vydané v Irsku i ve Velké Británii. Milovníci středověkého umění si tu mohou kromě jiných starých rukopisů prohlédnout iluminovaný Evangeliář z Kellsu (Book of Kells) vytvořený kolem roku 800 mnichy na skotském ostrově Iona. Stejně jako další neméně zajímavé rukopisy patří k nejstarším dílům keltských mnichů slavným díky bohatým ilustracím a ornamentům. Asi 200 000 nejstarších svazků je umístěno v 65 metrů dlouhé síni Long Hall. K vidění je tu třeba ještě irská harfa z 15. století nebo listina vyhlášení Irské republiky z roku 1916.

Bank of Ireland – honosná neoklasicistní žulová budova Irské národní banky byla v roce 1729 původně postavena jako sídlo parlamentu. Ten ale po neúspěšném povstání proti britské vládě z roku 1798 odhlasoval v roce 1801 svoje zrušení a Irsko bylo zákonem o unii spojeno s Velkou Británií. Budovu koupila banka a zásadně ji přestavěla – zachována zůstala pouze Sněmovna lordů, přepychově zdobená místnost.

Grafton Street – pěší zóna se spoustou luxusních obchodů, kaváren a pouličních umělců.

Leinster House – je ukázkou georgiánské architektury Dublinu a dnešním sídlem parlamentu (Oireachtas). Zasedá tu dolní komora (Dáil) i horní komora (Seanad) irského parlamentu. Vévoda z Leinsteru si nechal sídlo postavit v roce 1745 v době, kdy bylo centrum města a módní bydlení na severním břehu. Dublinská smetánka ho následovala a oblast se postupně stala centrem města, kde se Leinster House nachází dodnes.

National Museum – Archeology (Národní muzeum) – národní muzeum rozhodně stojí za návštěvu nejen proto, že je vstup zdarma. Jsou tu shromážděny umělecké poklady z doby bronzové a železné a z doby keltského Irska. Sbírka patří k nejvýznamnějším na světě. Nejvzácnějšími exponáty jsou tzv. spona z Tary (Tara Brooch) a kalich z Ardaghu (Ardagh Chalise) pocházející už z 8. století. Na jejich výrobu bylo použito zlato, stříbro, bronz i měď, jemný filigrán na sponě je vrcholnou ukázkou keltského kovotepectví. K vidění jsou tu také mumie těl z doby železné zachovaných v rašelině nebo svaté relikvie irských světců.

St. Stephen´s Green – viktoriánský městský park, který se rozkládá na ploše devíti hektarů. Tvoří zároveň náměstí, které zčásti obklopují georgiánské budovy. Najdete tu třeba luxusní hotel Shelbourne z roku 1824 a budovu bývalé Irské katolické univerzity, k jejímž absolventům se řadí i James Joyce, který má v parku sochu. Další sochy v parku jsou věnované např. revolucionáři Wolfe Tonovi, irským hladomorům nebo tzv. padlým ženám pracujícím v „Magdaléniných prádelnách“, připomínají tedy momenty z irské historie.

Government buildings (Vládní budovy) – vládní budovy postavené na začátku 20. století v době vlády britského krále Eduarda VII. Zahrnují i pracovnu premiéra (Department of the Taoiseach) a zasedací místnosti kabinetu.

Merrion Square – náměstí, které je spolu se sousedním Fitzwilliam Square zachovalou ukázkou georgiánského Dublinu. Vzniklo kolem roku 1770. Za povšimnutí zde stojí stylové architektonické detaily na domech. Na náměstí bydlel Oscar Wilde, básník W. B. Yeats i bojovník za zrovnoprávnění katolíků Daniel O´Connell. Socha Oscara Wilda na náměstí je velmi netradiční – je zobrazen líně se rozvalující na křemenném balvanu z wicklowských hor, jedna polovina jeho tváře se usmívá, druhá je smutná či zamyšlená, což odráží jeho rozpolcenost. Na výrobu sochy byly použity polodrahokamy z několika kontinentů.

Národní galerie – vystavuje většinou díla irských malířů, ale najdete tu i ukázky evropských mistrů jako Velázquez, El Greco, Goya, Vermeer, Caravaggio, Tizian, Monet či Turner.

Temple Bar – čtvrť ležící mezi Bank of Ireland, Christchurch Cathedral a řekou Liffey. V 18. století tu byly hospody a nevěstince, kde se scházela spodina. V 80. letech 20. století dostala tato část města úplně jiný charakter – umělecký, bohémský, alternativní až anarchistický. Je tu celá řada pouličních umělců, galerií i alternativních obchůdků, konají se zde koncerty a promítají nezávislé filmy. Spousta kaváren, barů a restaurací je plná hlavně o víkendech, kdy se sem soustřeďuje dublinský noční život, přitahuje však víc turistů než místních.

Dublin Castle (Dublinský hrad) – hrad, který už od 13. století symbolizoval anglickou nadvládu nad Irskem. Jeho dnešní podoba pochází z 18. století a starší části (původní hradní příkop, zbytky vikinské pevnosti) jsou k vidění už jen v podzemí v rámci prohlídky. Reprezentační prostory hradu se stále využívají pro státní návštěvy. Po nádvoří hradu se lze projít zdarma.

Chester Beaty Library (Knihovna Chestera Beatyho) – světoznámé knižní muzeum, které vychází ze sbírky amerického těžařského magnáta Chestera Beatyho, jenž se usadil v Irsku. Za svůj život nashromáždil přes 20 000 rukopisů, vzácných tisků a hliněných tabulek. Expozice zahrnuje skvělé iluminované islámské texty (dokonce i z 9. a 10. století) i křesťanské evangeliáře, egyptské papyry i umělecké práce z Japonska, Číny, Persie i jiných částí Asie.

City Hall (Radnice) – neoklasicistní budova před Dublin Castle je ukázkou pozdně georgiánské architektury. Původně byla postavena jako sídlo burzy. Uvnitř má tvar rotundy.

Christ Church Cathedral (Katedrála Nejsvětější trojice) – jedna ze dvou velkých dublinských katedrál leží v nejvyšším bodě starého města. Byla postavena ve 12. století a je protestantská, dnes tedy patří k menšinovému náboženství. Christ Church stojí na místě středu někdejšího vikinského města a nahradila starší dřevěný kostel. Na jejím vzhledu se silně podepsala rekonstrukce v 70. letech 19. století. V katedrále se nachází hrobka Strongbowa, anglo-normanského šlechtice, který obsadil Dublin v roce 1170.

St. Patrick´s Cathedral (Katedrála svatého Patrika) – je zasvěcená patronovi Irska svatému Patrikovi, který tu podle legendy kolem roku 450 křtil keltské konvertity. Katedrála byla postavena ve 13. století a byla rekonstruována ve stejném období jako její konkurent Christ Church. Je hlavním kostelem irské protestantské církve, především je ale spojována se spisovatelem Jonathanem Swiftem, který tu 32 let působil jako děkan a dnes je v katedrále pohřbený.

Guinness Storehouse (St. James´s Gate Brewery) – obrovský, 26 hektarů velký areál pivovaru vznikl v roce 1759 a dodnes chrlí miliony pint piva ročně. Návštěvníci tu mohou navštívit muzeum, které s pomocí audiovizuálních a interaktivních expozic podrobně popisuje proces výroby slavného černého stoutu a také historii pivovaru. Ústřední atrium má podobu pinty piva a tyčí se do výšky sedmi pater, v zasklené čepici s pěnou sídlí bar s výhledem na Dublin. Na závěr prohlídky samozřejmě nechybí ochutnávka piva.

Na sever od řeky Liffey

Ha´Penny Bridge – nejstarší dublinský most pro pěší, který spojuje severní a jižní břeh, patří k symbolům Dublinu a k nejfotografovanějším památkám. Pochází z roku 1816, je litinový a jeho lidový název odkazuje na mýto ve výši půl penny, které se platilo za jeho použití až do roku 1919.

Abbey Theatre – irské národní divadlo založené v roce 1904 nadšenými obrozenci keltské literatury a divadla v čele s W. B. Yeatsem. Po požáru v roce 1951 bylo postaveno znovu a jeho současná architektonická podoba není příliš zajímavá.

Custom House (Celnice) – je monumentálním pozůstatkem rozkvětu Dublinu v 18. století. Budova s neoklasicistním průčelím od anglického architekta James Gandona se řadí k vrcholům georgiánské architektury. Táhne se podél nábřeží v délce 114 metrů a nejlépe je vidět z jižního břehu. Na nábřeží na východ od budovy najdeme památník irského hladomoru (Irish Famine Memorial), šest postav v životní velikosti, které jsou nikoliv náhodou otočeny směrem k Británii.

O´Connell Street – široký bulvár, který je hlavní dopravní tepnou Dublinu. Najdeme na něm např. památník bojovníka za zrovnoprávnění katolíků Daniela O´Connella a sochu Jamese Joyce. Stojí tu i nejvyšší stavba ve městě, 120 metrů vysoká ocelová jehla Spire of Dublin (Dublinská jehla, zvaná též Pomník světla) vztyčená zde u příležitosti nového milénia. U základny má na šířku tři metry, u vrcholu pouze 15 cm. Nejdůležitější budovou na ulici je bezpochyby budova hlavní pošty (General Post Office), která má pro Iry symbolickou hodnotu. V roce 1916 si tu při Velikonočním povstání proti britské nadvládě zřídili vzbouřenci hlavní stan a přečetli prohlášení o nezávislosti Irska. Následné ostřelování a poničení budovy je stále viditelné při pohledu na stopy po kulkách na fasádě. Povstalci byli poraženi za pět dní, ale jejich popravy rozlítily veřejnost, a nakonec skutečně vedly k vyhlášení Irské republiky v roce 1921.

Four Courts – neoklasicistní justiční palác postavený podobně jako Custom House na konci 18. století architektem Jamesem Gandonem. Průčelí soudní budovy na nábřeží řeky Liffey je dlouhé 130 metrů. Za občanské války byla budova obsazena republikány bojujícími proti přijetí anglo-irské smlouvy a při obléhání poničena vojsky Svobodného irského státu. Byl přitom zničen archiv s mnoha nenahraditelnými historickými dokumenty od středověku až po 19. století.

Old Jameson Distillery – stará palírna irské whiskey, ve které se sice už destilát nevyrábí, ale při prohlídce s průvodcem se můžete seznámit s procesem výroby. Na konci samozřejmě nechybí ochutnávka.

Mimo centrum Dublinu

Phoenix Park – jeden z největších parků světa, který leží na západ od centra. Se 700 hektary je více než dvakrát větší než newyorský Central Park nebo jakýkoliv londýnský park. V parku se nachází mimo jiné dublinská zoo, která byla založena v roce 1830 a je druhou nejstarší v Evropě. Dále je tu k vidění sídlo prezidenta republiky a 62 m vysoký Wellingtonův památník.

Kilmainham Gaol – bývalá viktoriánská věznice ve čtvrti Kilmainham, která dnes slouží jako muzeum. Velká část irských revolucionářů, včetně vůdců Velikonočního povstání z roku 1916 byla Brity uvězněna a popravena v tomto vězení, které je tak symbolem irského politického mučednictví i britského útlaku. Republikáni zde však byli vězněni i po skončení války za nezávislost, v důsledku občanské války mezi příznivci Irského svobodného státu a republikány. Věznice byla uzavřena až v roce 1924, poté, co její zdi opustil prominentní vězeň Éamon de Valéra, pozdější předseda vlády a prezident. Návštěva je možná pouze v rámci předem rezervované prohlídky s průvodcem.