Reykjavík
Reykjavík je hlavním a v podstatě jediným velkým městem Islandu. Žije v něm přibližně 140 tisíc obyvatel, v celé metropolitní oblasti potom téměř 250 tisíc obyvatel, což jsou zhruba dvě třetiny populace celého ostrova. Reykjavík je také nejsevernějším hlavním městem nezávislého státu, leží na 64° 08' severní šířky. Vzhledem k této poloze je tu v létě téměř stále světlo, zatímco v zimě si lidé užijí denního světla maximálně čtyři hodiny. Islandská metropole se řadí k nejčistším, nejbezpečnějším a nejzelenějším městům světa.
Město leží na jihozápadním pobřeží ostrova a jeho okolí charakterizují poloostrůvky, zálivy, úžiny a ostrůvky. Vystihují ho též krásné pohledy na Atlantský oceán, hory i vnitrozemské ledovce. Nezalesněný malý ostrov Viðey nabízející několik turistických tras leží na sever od města, cesta lodí k němu trvá asi 10 minut. Mezinárodní letiště leží v Keflavíku, 48 km směrem na jihozápad od města. Vnitrostátní letiště leží na jižním okraji Reykjavíku.
Typické domky Reykjavíku jsou pokryté vlnitým plechem, který lépe odolává nástrahám zdejšího počasí. Nedostatek stavebních materiálů v zemi vede k tomu, že řada staveb je postavena ze dřeva, které vyplavilo moře a které pochází ze Sibiře nebo Jižní Ameriky.
Historie Reykjavíku
Prvním obyvatelem Reykjavíku i celého Islandu se stal v roce 874 norský vikinský exulant Ingólfur Arnarson. Podle legendy hodil přes palubu lodi posvátné sloupky ze svého křesla, které symbolizovaly náčelnictví kmene. Usadil se pak na místě, kde byly sloupky vyplaveny na břeh. Pojmenoval ho Kouřící zátoka (reykja znamená kouř, vík zátoka) podle oblaků páry, které tu v důsledku geotermální energie stoupaly ze země.
Arnarsonovo sídlo zůstalo po staletí mizivě osídlenou osadou, protože okolní sopečná krajina nebyla vhodná k zemědělství. K hospodářskému rozvoji došlo až v 17. století, kdy se tu zásluhou dánských kupců začalo dařit rybolovu. Zároveň však Dánské království dusilo ekonomický pokrok osady uvalením obchodního monopolu. Teprve v roce 1786 byl monopol zrušen a Reykjavík (stále jen se 167 obyvateli) byl prohlášen za město. Rok 1786 se dnes bere jako datum založení města.
Zakladatelem byl tehdejší správce Reykjavíku Skúli Magnússon, který také podnítil průmyslový rozvoj, když zde založil několik manufaktur na výrobu vlny, mlýnů a koželužen. Prosperoval i rybolov, stavba lodí a těžba síry. Na přelomu 18. a 19. století se sem ze Skálholtu přesunulo i církevní centrum ostrova a byla postavená luteránská katedrála. V roce 1845 zde byl (znovu)založen národní parlament Alþingi. Za druhé světové války bylo Dánsko okupováno Německem, proto následně Spojenci obsadili Island.
Američané a Britové tady zřídili svoje vojenské základny a válka Reykjavíku ekonomicky jednoznačně pomohla. V roce 1944 se stal metropolí nové nezávislé republiky a nastoupil cestu bouřlivého hospodářského rozvoje, kterému napomohlo i štědré využívání geotermální energie. Ve většině domů funguje s pomocí tohoto zdroje topení i ohřívání vody, Reykjavík je v tomto ohledu světovým lídrem. Při sprchování tak musí lidé čekat spíš na studenou vodu než na teplou a voda je vždy trochu cítit sírou.
V roce 1972 hostil Reykjavík slavný šachový souboj o titul mistra světa mezi Borisem Spasským a Bobby Fischerem, v roce 1986 potom celosvětově významný summit lídrů USA a Sovětského svazu, Ronalda Reagana a Michaila Gorbačova. V posledních desetiletích se stal Reykjavík také cílovou destinací pro velké množství turistů a otevírá se tu stále větší množství hotelů, restaurací a barů.
Runtur
Navzdory zažitému stereotypu, který hovoří o chladných seveřanech, žije Reykjavík velmi bouřlivým nočním životem, ale pouze o víkendu. Existuje pro to dokonce zvláštní slovo „runtur“, které označuje páteční bouřlivou alkoholovou party s vystřídáním několika klubů a barů. Není divu, že se zde dobře flámuje, když je v létě na ostrově tak dlouho světlo.
Nevadí ani vysoké ceny alkoholu, které však vedou k tomu, že lidé často udělají party nejdřív doma, teprve kolem půlnoci vyrazí na „tah“ a zůstávají dlouho do rána. Před kluby, které jsou zrovna v módě, se o víkendech často stojí dlouhé fronty.
Reykjavík – zajímavosti a památky
Centrum
Tjörnin – jezero ležící přímo v centru Reykjavíku. Jeho název lze přeložit jako rybník. Je příjemným místem pro procházku, po stezce ho obejdete asi za hodinu. U jezera žije více než 40 druhů ptáků, např. rybáci dlouhoocasí, labutě, husy a kachny.
Ulice Suðurgata – leží na západ od jezera Tjörnin a vede paralelně s jeho pobřežím. Jsou tu k vidění upravené malé domky, zejména je ale odtud pěkný pohled na druhou stranu jezera. Tam jsou vidět domky různých barev chráněné před nepřízní počasí pestrobarevným vlnitým plechem – častý námět pohlednic z Reykjavíku.
Radnice (Raðhusið) – modernistická budova uvedená do provozu v roce 1992 rozděluje obyvatele Reykjavíku i turisty na své příznivce a odpůrce. Stojí na břehu jezera (resp. téměř na jezeře) na betonových pilotech. Je postavená z oceli, skla a chromu. Stojí za to podívat se dovnitř kvůli výbornému topografickému modelu Islandu.
Alþingishúsið – budova islandského parlamentu, jejíž stavba byla dokončena v roce 1881. Jedná se o prostou čedičovou stavbu, architektonicky nepříliš zajímavou. Zajímavější je samotná historie islandského parlamentu, který působil už od roku 930 nepřetržitě v Þingvelliru a do Reykjavíku byl přenesen až v roce 1798. O dva roky později byl parlament rozpuštěn dánskými vládci Islandu a obnoven až v roce 1843.
Dómkirkjan – luteránská katedrála postavená v roce 1847 v neoklasicistním stylu. Dánský král zrušil koncem 18. století katolická biskupství v Hólaru a Skálholtu a založil luteránské v Reykjavíku, čímž se Island přidal k reformaci. Svatostánek je hlavním luteránským kostelem Islandu, velikostí se však nemůže rovnat kostelu Hallgrímskirkja, kde se proto koná většina státních ceremonií (např. státní pohřby).
Expozice o osídlení (Landnámssýningin) – jedno z nejlepších muzeí ve městě, které pomocí moderních technologií názorně ukazuje život prvních vikinských osadníků Islandu. Základem archeologické expozice je dlouhý vikinský dům z 10. století.
Islandské falologické muzeum (Hið íslenzka reðasafn) – je bizarní sbírkou přibližně 300 naložených penisů více než 100 druhů zvířat (savců), samozřejmě včetně člověka. Je největším muzeem svého druhu na světě. Najdete tu také expozici odlitků penisů všech členů házenkářského týmu, který získal stříbrné medaile na olympiádě v roce 2008.
Starý přístav – je místem, odkud vyplouvají rybářské lodě včetně lodí lovících velryby. Paradoxně odtud vyplouvají také výpravy za pozorováním velryb, ale i papuchalků.
Muzeum ság – je věnované islandským ságám. Neuvidíte tady ale středověké rukopisy, nýbrž voskové figuríny a další názorné exponáty představující postavy ze ság a tehdejší život vikinských obyvatel drsného ostrova. Audio průvodce nabízí vysvětlující informace o jednotlivých postavách.
Islandské velryby (Whales of Iceland) – muzeum, které přináší jedinečnou možnost vidět velryby v jejich skutečné velikosti. V budově postavené přímo pro tento účel najdeme 23 modelů v životní velikosti. K vidění jsou zde skutečně všechny druhy vyskytující se v okolí Islandu, např. keporkak, plejtvák malý, vorvaň či běluha. Modely jsou doplněny informacemi na panelech a krátkými videy.
Harpa – moderní budova opery se po svém dokončení v roce 2011 zařadila mezi výrazné dominanty Reykjavíku. Exteriér je tvořen šestibokými okenními skly, které mají připomínat čedičové sloupy vytvořené sopečnou činností běžné po celé zemi. V zimních měsících, kdy je téměř stále tma, jsou zvýrazněny světelnou show. Uvnitř se nachází koncertní hala Eldborg pro 1 800 diváků využívaná na koncerty a divadelní představení. Sídlí tu také národní opera a Islandský symfonický orchestr.
Sídlo vlády (Stjórnarraðshúsið) – jedna z nejstarších budov ve městě z konce 18. století je velmi nenápadná. Byla postavena původně jako vězení, dnes je sídlem předsedy vlády. Na vrchu Arnahóll v jejím sousedství se tyčí socha „prvního Islanďana“ Ingólfura Arnarsona, který hledí k oceánu, odkud přišel.
Ulice Laugavegur – hlavní obchodní tepna Reykjavíku i celého Islandu, kam se chodí především na nákupy. Obchody a butiky jsou doplněny mnoha kavárnami, bary a restauracemi. Nejvíc to tu žije v pátek a sobotu večer, zejména v létě. Název v překladu znamená „ulice horkých pramenů“.
Hallgrímskirkja – obrovský betonový kostel, který je dominantou Reykjavíku viditelnou ze všech koutů města. Hlavní příčinou je netradiční 75 metrů vysoká věž, jejíž sloupy mají připomínat vulkanický čedič. Na vrchol věže se dá vyjet výtahem a prohlédnout si tak městské panorama z vyhlídkové plošiny. Hallgrímskirja je luteránský kostel, který se stavěl od roku 1945 až do roku 1986. Stavba tedy trvala 41 let, a to zejména proto, že ji dostala na starost malá rodinná firma tvořená otcem a jeho synem. Interiér je vcelku prostý, až na impozantní varhany s více než 5 000 píšťalami, které měří na výšku 15 metrů. Každou píšťalu varhan vyrobených v Německu zaplatil nějaký dárce – jejich jména jsou na píšťalách uvedena. Jedná se o druhou nejvyšší budovu na Islandu (o pár metrů ji předčí pouze komerční budova Smáratorg v Kópavoguru). Vítr na vrcholu věže bývá často tak silný, že vychýlí ručičky hodin, které tak jsou málokdy přesné.
Socha Leifura Eiríkssona – socha Vikinga, který doplul do Ameriky dávno před Kolumbem, stojí před kostelem Hallgrímskirkja. Sochu věnovaly Islandu v roce 1930 Spojené státy u příležitosti tisíce let existence parlamentu (alþingu).
Sólfar (Sun Voyager) – socha slunečního jezdce umístěná na nábřeží patří k nejfotografovanějším atrakcím Reykjavíku. Jedná se o stylizovanou loď vikinského stylu od sochaře Jónna Gunnara Árnasona, která byla odhalena v roce 1990 a symbolizuje sen o naději, svobodě a neznámém.
Národní galerie (Lístasafn Íslands) – nabízí přehlídku děl islandských malířů a tím pádem také vhled do islandské duše. Malíři často zobrazovali ponurou krajinu, ale i pohádkové bytosti jako trolly a obry. Naleznete tu i díla norského malíře Edvarda Muncha a Pabla Picassa. Budova galerie stojí na místě někdejšího skladu ledu, který se vždy v zimě nasekal a v létě pak sloužil k zamrazení chycených ryb.
Národní muzeum (Þjóðminjasafn Íslands) – se vyznačuje dobře zpracovanou expozicí věnovanou historii země od doby raného osídlení až do dnešních dnů. Nejcennějším exponátem jsou tu krásně vyřezávané kostelní dveře ze 13. století, zajímavý je výklad o prvních vikinských obyvatelích ostrova.
Na jih od centra
Vrch Öskjuhlíð – pro Island netradičně zalesněný kopec, který je pro obyvatele Reykjavíku příjemnou rekreační oblastí. Stromy tu byly vysazeny teprve po druhé světové válce. Za války tu měli Britové vojenskou základnu.
Perlan – komplex velkých nádrží na horkou vodu o teplotě 80 °C, která odtud proudí do domácností, úřadů, plaveckých bazénů, ale i do systému, který vyhřívá městské chodníky a brání tak usazování sněhu a ledu. Můžete se tady najíst ve stejnojmenné otočné restauraci, která pochopitelně není levná, nebo vyjet na placenou vyhlídkovou plošinu a užít si panoramatický výhled na město. Ten není vůbec špatný, protože Perlan stojí na kopci Öskjuhlíð. Muzeum Perlan se věnuje přírodním vědám, zahrnuje i interaktivní expozici ledovců a také planetárium.
Geotermální pláž Nauthólsvík – uměle vytvořená pláž s pískem, který byl dovezen až z Maroka. Voda Atlantiku, která by jinak byla ledově studená, je ohřívaná přitékající geotermální vodou na 18 až 20 °C, takže se dá v mořské laguně docela dobře koupat. Kromě toho je tu ještě termální bazének.
Na východ od centra
Vila Höfði – bílý dřevěný dům, který se proslavil jako místo konání schůzky prezidentů R. Reagana a M. Gorbačova v roce 1986. Setkali se na půdě Islandu, aby se dohodli na omezení počtu zbraní středního doletu a mezikontinentálních střel v Evropě a Asii. Schůzka byla jednou z předzvěstí konce studené války a přitáhla k Islandu pozornost celého světa. Islanďané však znají vilu také díky pověsti, podle níž zde žije duch mladé dívky, která se otrávila, když byla shledána vinnou z incestu se svým bratrem. Dům byl postaven v secesním stylu v roce 1909 a původně byl sídlem francouzského konzula. Hostil také Winstona Churchilla v roce 1941, když navštívil britské jednotky v Reykjavíku. Nedaleko vily se nachází kus Berlínské zdi, kterou věnovalo město Berlín Reykjavíku v roce 2015 u příležitosti 25. výročí sjednocení Německa a byla umístěna na tomto symbolickém místě.