Základní informace o Dánsku

Oficiální název

Dánské království (Kongeriget Danmark)

Hlavní město

Kodaň (København)

Rozloha

43 094 km2 (zahrnuje ostrov Bornholm, nezahrnuje Faerské ostrovy a Grónsko). Podobnou rozlohu má např. Slovensko (49 tisíc), Nizozemsko (42 tisíc) a Švýcarsko (41 tisíc).

Státní zřízení

konstituční monarchie

Administrativní členění

Metropolitní Dánsko se dělí na pět regionů: Severní Jutsko (Nordjylland), Střední Jutsko (Midtjylland), Jižní Dánsko (Syddanmark), Sjaelland a Region hlavního města (Hovedstaden, zahrnuje i ostrov Bornholm). Součástí Dánského království jsou také Faerské ostrovy a Grónsko, které mají autonomní status a značnou míru nezávislosti zejména ve vnitřních záležitostech. Obě ostrovní území nejsou součástí Evropské unie.

Podnebí

Převážně oceánské, mírné a vlhké s chladnějšími léty a nepříliš chladnou a větrnou zimou. Nejvíce srážek spadne na podzim, nejméně na jaře. Častý je vítr, který bývá silnější v zimě, slabší v létě. Pro Dánsko je charakteristické proměnlivé počasí.

Reliéf

Dánsko se skládá z poloostrova Jutsko (Jylland) a 443 ostrovů (počítaje pouze ty pojmenované), z nichž 72 je obydleno. Největšími ostrovy jsou Sjælland (7 448 km2) a Funen (Fyn, 3 485 km2). Poněkud dále na východ leží v Baltském moři ostrov Bornholm. Výmluvný je fakt, že žádné místo v Dánsku není od moře vzdáleno více než 52 km. Vzhledem ke své poloze Dánsko prakticky kontroluje tzv. Dánské úžiny – Kattegat a Skagerrak, které leží mezi Jutským a Skandinávským poloostrovem a spojují tak Severní a Baltské moře. Celková délka pobřeží je 7 314 km a je tak 17. nejdelší na světě, přičemž všechny státy, které jsou před Dánskem, mají větší rozlohu. Země je převážně plochá s nížinami a několika slabými pahorkatinami. 53 % území tvoří obdělávaná půda, což je čtvrtý nejvyšší podíl na světě (1. Bangladéš, 2. Moldavsko, 3. Ukrajina, 4. Dánsko, 5. Maďarsko). Západ země je do značné míry pokryt vřesovišti a rašeliništi. Západní pobřeží je lemované písečnými přesypy, východní je členěné mělkými a krátkými zálivy (fjordy) a místy skalními útesy.

Nejvyšší hora

Møllehøj (171 m). Stanovení nejvyššího bodu není v Dánsku vůbec jednoduché. Møllehøj (170,86 m) byl prohlášen za nejvyšší bod země po nových měřeních v roce 2005. Do té doby za něj byl považován kopec Yding Skovhøj (170,77 m). Ve stejné oblasti leží ještě Ejer Bavnehøj (170,35 m).

Nejnižší bod

Lammefjord (-7 m, vůbec nejnižší bod v Evropské unii)

Největší řeky

Gudenå (nejdelší řeka – pramení v Jutsku, ústí do zálivu Randersfjord, který je součástí průlivu Kattegat), Skjern (nejvodnatější řeka – vlévá se do Ringkøbing Fjord, zálivu v Severním moři).

Jezera

Země nemá žádná velká jezera, krajina je však poseta malými jezery a bažinami. Největší je jezero Arresø (39,87 km2) na severu ostrova Sjaelland.

Obyvatelstvo

5,8 milionu (zhruba stejně jako Slovensko). Charakteristický je vysoký stupeň urbanizace (85 % obyvatel žije ve městech).

Etnické složení

91 % obyvatelstva tvoří Dánové (Skandinávci), takže populace je etnicky velmi homogenní. Zbytek jsou imigranti nebo jejich potomci, kteří pocházejí zejména ze zemí bývalé Jugoslávie, Asie, Afriky, Turecka i okolních zemí (Němci, Švédové, Norové, Nizozemci). Dále tu žije menšina Inuitů z Grónska a také Faeřanů.

Náboženství

Většina Dánů (82 %) je členem evangelické luteránské Dánské národní církve (Dánské lidové církve – Den Danske Folkekirke). Podle ústavy je tato církev státní a neexistuje tak oddělení státu a církve. Velká část obyvatel však není praktikujícími věřícími, mnoho lidí ve skutečnosti nevěří v Boha, i když jsou členy církve. Dánsko patří stejně jako Česká republika k zemím s největším počtem ateistů a agnostiků na světě. Druhým nejrozšířenějším náboženstvím je v důsledku imigrace islám (asi 2 %), dále zde působí římskokatolická církev a další křesťanské církve.

Jazyk

Dánština je jediným oficiálním jazykem. Patří mezi severogermánské (skandinávské) jazyky. Kromě obyvatel Dánska mluví tímto jazykem asi 50 000 lidí v jižním Šlesvicku v německé spolkové zemi Šlesvicko-Holštýnsko v blízkosti dánských hranic. Zde má status menšinového jazyka. Dánština je také druhým oficiálním jazykem na Faerských ostrovech a dříve jím byla i v Grónsku (obyvatelé v referendu rozhodli, že jediným oficiálně jazykem je od roku 2009 grónština). Na Islandu a Faerských ostrovech se dánština učí ve školách jako povinný cizí jazyk. Malá část Dánů mluví norsky nebo švédsky, většina jich však těmto jazykům rozumí. Podle výzkumů rozumí Dánové více Norům než Švédům (a Švédové také rozumí lépe Norům než Dánům). V Dánsku se mluví ještě několika menšinovými jazyky. Němčina je oficiálním menšinovým jazykem v jižním Jutsku, v oblasti, která patřila před koncem 1. světové války císařskému Německu. Asi 8 000 lidí zde mluví buď standardní němčinou nebo šlesvickým dialektem. Imigranti z Faerských ostrovů hovoří faerštinou, která je podobná dánštině ve formě používané před několika staletími. Imigranti z Grónska mluví grónštinou, což je eskymo-aleutský jazyk příbuzný inuitským jazykům Kanady. Velká většina Dánů umí anglicky, víc než polovina lidí také německy.

Města

Kodaň (1,33 milionu obyvatel), Ǻrhus (281 tisíc), Odense (180 tisíc), Aalborg (117 tisíc), Esbjerg (72 tisíc), Randers (62 tisíc), Kolding (61 tisíc), Horsens (59 tisíc), Vejle (58 tisíc), Roskilde (51 tisíc).

Vlajka

Dánská vlajka (Dannebrog) je červená s bílým skandinávským křížem, který sahá až k okrajům vlajky. Vertikální část kříže je posunuta blíže k žerďové části vlajky. Podle legendy spadla vlajka z nebe při bitvě u dnešního Tallinnu v Estonsku v roce 1219. Stalo se to v kritické části bitvy, ale v důsledku této události nakonec dánská vojska zvítězila. Legenda je velmi populární, nicméně skutečné historické důkazy o používání vlajky pochází až ze 14. století. I tak je Dannebrog nejstarší státní vlajka na světě používaná dodnes. Skandinávský kříž převzaly na svoje vlajky i všechny další státy severní Evropy (Švédsko, Norsko, Dánsko a Island).

Geografické informace o dalších zemích

Související informace