Olduvajská rokle (Olduvai, Oldupai Gorge)
Na cestě mezi kráterem Ngorongoro a národním parkem Serengeti je možné odbočit několik kilometrů z hlavní cesty k rokli Olduvai (Oldupai), která je jedním z nejvýznamnějších archeologických nalezišť v Africe i na celém světě. Rokle je dlouhá 48 km a její stěny dosahují výšky až 150 metrů. Po dobu dvou milionů let se tu usazovaly stále nové vrstvy sopečného popela, které výborně uchovaly pozůstatky předků člověka. Můžeme tak při odkrývání jednotlivých vrstev listovat v knize vývoje lidstva.
Historie
První fosílie objevil v rokli v roce 1911 německý sběratel motýlů Kattwinkel. Tento náhodný objev sem v roce 1931 přivedl keňského antropologa Louise Leakeyho, který tu se svou manželkou prováděl vykopávky desítky let. Teprve po 28 letech, během nichž naráželi „jen“ na kamenné nástroje, objevili v roce 1958 první pozůstatky hominidů. Lebka pečlivě sestavená z mnoha úlomků nalezených Mary Leakeyovou byla datována do doby před 1,75 miliony lety.
V 70. letech byly potom v Laetoli, asi 45 km od Olduvajské rokle, objeveny otisky stop hominidů staré 3,75 milionu let, tedy ještě mnohem starší. Ve své době byly ovšem olduvajské nálezy naprosto unikátní, vyvolaly rozsáhlé debaty a radikálně změnily názor vědců na stáří předků člověka. Postupně se ukázalo, že lebka z Olduvaj, které se pro její silné čelisti začalo říkat Louskáček, nepatří přímému předkovi člověka, ale vedlejší vývojové větvi, druhu Australopithecus boisei.
Kromě toho ale nálezy prokázaly, že Australopithecus boisei zde žil ve stejné době jako homo habilis (člověk zručný) a později homo erectus (člověk vzpřímený), kteří už přímými předky člověka jsou. Nálezy z mladších vrstev odhalily i kosterní zbytky homo sapiens, který se z předchozích druhů vyvinul. I když se nepotvrdilo, že Olduvajská rokle je „kolébkou lidstva“, je význam zdejších nálezů obrovský, především proto, že je z nich patrné, že vývoj člověka nebyl lineární, ale měl i svoje slepé větve.
Muzeum
Muzeum umístěné nad roklí je svými rozměry velmi malé, ale je plné kostí, lebek a dalších vykopávek. Originál lebky Louskáčka je k vidění v Národním muzeu v Dar es Salaamu. V muzeu lze také domluvit služby místního průvodce, s ním sestoupit do rokle a rozeznávat jednotlivé geologické, resp. časové vrstvy. U muzea si můžete dát i občerstvení a chvíli posedět ve stínu.