Národní park Serengeti

Národní park Serengeti můžete navštívit v rámci zájezdu Tanzanie (safari a Zanzibar)

Největší národní park Tanzanie se rozkládá na ploše téměř 15 tisíc km2, což odpovídá např. rozloze státu Černá Hora nebo polovině rozlohy Belgie. Nadmořská výška se pohybuje mezi 900 a 1 800 m n. m. Jedná se o jedno z nejznámějších chráněných území světa, zejména díky nejhromadnější migraci savců na světě, která tu každoročně probíhá. Travnaté planiny Serengeti jsou spolu s pouští Kalahari archetypem africké krajiny, jak si ji Evropané představují.

Oblast kdysi systematicky pleněná bílými lovci se v roce 1929 stala chráněnou oblastí. V roce 1951 se potom změnila v národní park. V roce 1981 byla vyhlášena biosférickou rezervací UNESCO a stala se součástí světového přírodního dědictví. Na obrovském území parku se nenachází jenom travnatá savana, ta zabírá pouze zhruba třetinu plochy. Najdeme tu i zalesněné kopcovité oblasti, akáciové lesy a močály. Protékají tudy řeky Grumeti a Mbalangeti, kolem nichž rostou další lesy. Ze savany vyrůstají malé žulově kopečky, kterým se říká kopje a které jsou oblíbeným útočištěm lvů. Jsou důsledkem vulkanické aktivity.

Serengeti je součástí obrovského komplexu divoké přírody, na severu hraničí s keňským NP Maasai Mara, na východě s Ngorongoro Conservation Area, na západě leží nedaleko od Viktoriina jezera (Ukerewe). Název parku je odvozen od masajského slova „serengit“, které znamená nekonečné planiny. Celá oblast byla dříve známá jako Maasailand, protože tu žily kmeny Masajů, kteří jsou zvyklí žít mezi divokými zvířaty, ale zároveň odmítají se jimi živit a spoléhají jen na stáda skotu, která chovají. Epidemie moru skotu v 90. letech 19. století zdecimovala populaci Masajů, ale i divokých zvířat. Výraznější lidské osídlení v této oblasti potom omezil výskyt mouchy tse-tse.

Fauna NP Serengeti

Vyjmenovat zvířata obývající národní park Serengeti znamená jmenovat velkou část východoafrické fauny. Vždyť tu žije např. více než 70 druhů větších savců a kolem 500 druhů ptáků (těch je více pouze v NP Tarangire). Přehledu „světových rekordů“ Serengeti dominuje největší množství pasoucích se zvířat na světě a největší množství masožravců, kteří se těmito kopytníky živí.

Do první skupiny patří pakoně, zebry, buvoli, gazely Grantovy i Thomsonovy a antilopy jako impala, antilopa losí, buvolec modrý, bahnivec horský, voduška, kudu menší, lesoň, dikdik Kirkův, chocholatka, skálolez, antilopa koňská, antilopa trávní a vzácnější přímorožec (oryx). Do druhé skupiny jejich predátorů patří např. lvi, gepardi, levharti, hyeny, šakali, psi ušatí, krokodýli, servalové a karakalové. Samozřejmě nechybí ani populace slonů, žiraf, prasat bradavičnatých, hrochů, paviánů či kočkodanů.

Z menších zvířat stojí za zmínku mangusty, kterých tu je dokonce sedm druhů, ženetky, damani (tři druhy), medojedi, hrabáči, luskouni, dikobrazi, komby ušaté, guerézy, zajíci afričtí… Z plazů v Serengeti jsou nejděsivější krajta písmenková a plivající kobra, vyskytuje se tu i varan nilský. Mezi ptáky bychom napočítali 34 druhů dravců, z toho šest druhů supů – mrchožroutů přiživujících se na hostinách kočkovitých šelem. Není nic výjimečného spatřit druhy jako pštros, čáp marabu, plameňák, jeřáb královský, hadilov písař, drop kori, orel jasnohlasý, sokol, perlička, kulík, zoborožec, agapornis, medozvěstka křiklavá…

Velká migrace

Neustálá migrace zvířat mezi tanzanským národním parkem Serengeti na jihu a keňským národním parkem Maasai Mara na severu je velkým divadlem pod širým nebem. Účastní se jí podle odhadů cca 1,7 milionu pakoňů doprovázených mj. 300 000 zeber a 500 000 gazel. Vzdálenost, kterou urazí mezi oběma národními parky, dosahuje 800 km. Zvířata se přibližně pohybují proti směru hodinových ručiček. Příčinou velké migrace je střídání období dešťů a sucha a neustálé hledání čerstvé pastvy a vody.

Na tak obrovském počtu kopytníků se přiživují šelmy jako lvi, gepardi a hyeny. K nejdramatičtějším událostem patří přechod zvířat přes řeku, zejména přes řeku Mara na hranici Tanzanie a Keni. Zde číhají krokodýli, proti nimž se pakoně brání tím, že se vrhají do řeky v obrovském počtu a krokodýli jich za tak krátkou dobu stihnout zabít jen zlomek. Přesto je to pro ně bohatá hostina.

Během migrace se narodí neuvěřitelných 500 000 pakoní, přičemž porody jsou neskutečně sladěné na dobu dvou až tří týdnů někdy kolem února. Pokud se nějaké mládě narodí v jiném období, nemá moc šancí přežít tváří v tvář hladovým predátorům, protože i zde je dobrou strategií obrany velký počet. Přesto každý rok přežije jen třetina mláďat.

Od prosince do května sídlí zvěř na pláních východní části Serengeti a Ngorongoro. Už v dubnu však některá zvířata začínají stále sušší pláně opouštět a vydávat se na sever. V srpnu dorazí první jedinci do NP Maasai Mara v Keni, v září a říjnu jich tu je nejvíc. Na přelomu října a listopadu jsou tamní pastviny už vyčerpané a býložravci se vrací zpět do Serengeti. V závislosti na délce období sucha se může migrace zpozdit nebo urychlit, takže se může stát, že turista, který se snažil načasovat návštěvu na dobu velké migrace, bude zklamán.

Orientace v Serengeti

Národní park je přístupný několika branami. Nejpoužívanější je brána Naabi Hill, kterou přijíždí většina návštěvníků. Lidé sem směřují od východu, od kráteru Ngorongoro. Západní brána Ndabaka směřuje k Viktoriinu jezeru, brána Ikoma a Kleinova brána leží na severu. Serengeti lze rozdělit na čtyři části.

Jižní část, do které návštěvník přijede přes Naabi Hill, je tvořena travnatými pláněmi – savanou. Půda je tu bohatá na minerály, protože ji v minulosti obohatil sopečný popel, a zřejmě právě proto zde přivádějí pakoně na svět mláďata. Od ledna do dubna je tady neuvěřitelné množství zvěře, ale dost jí tu zůstává, i když se migrace přesune dál. V této oblasti uvidíte Moru kopjes, kopečky tvořené žulovými vyvřelinami, které poskytují stín a ve štěrbinách uchovávají vodu. Na zvířata, která se přijdou napít, tu často číhají lvi. V jedné jeskyni v této oblasti se nachází staré malby masajských štítů.

Centrální část Serengeti se nazývá Seronera. Tvoří ji zalesněná údolí a savany okolo přítoků řeky Grumeti. Je to nejpopulárnější část návštěvníků safari, je tu spousta vyježděných stezek, ubytovací kapacity a pochopitelně spousta zvěře. Migrující býložravci se tu objevují zhruba v dubnu a pokračují na sever. Od Seronery na západ směřuje tzv. Západní koridor, pruh země zužující se směrem na západ, kde dosahuje park až do vzdálenosti 8 km od Viktoriina jezera. Koridor leží kolem řeky Grumeti a je tvořen močály a lesy. Migrace sem zasáhne mezi květnem a červencem, kdy dochází i k dramatickému přechodu řeky a pohybu dále na sever.

Severní část Serengeti je tvořena zvlněnou krajinou a částečně akáciovými lesy. Také zde jsou vidět žulové vrcholky – Lobo kopjes. Od července do září tudy prochází migrace na sever, v listopadu a prosinci zase zpět na jih.