Autem - Vlakem - Autobusem - Stopem - MHD - Taxíkem
Doprava po Moldavsku stejně jako ve všech postsovětských zemích má svá specifika. Pro návštěvníka ze střední Evropy může zpočátku působit naprosto chaoticky a nepoužitelně, ale není třeba se bát. Kombinace místních, kteří jsou zmatenému turistovi vždy maximálně nápomocní, a východního bezstarostného přístupu, že všechno nakonec nějak půjde, můžou udělat i z běžné cesty z bodu A do bodu B nezapomenutelný zážitek nebo alespoň bizarní historku pro kamarády. Jisté je, že při cestování po Moldavsku se člověk rozhodně nudit nebude, a když opustí středoevropské mantinely vnímání komfortu a standardních postupů, dovede si ho i pořádně užít.
Jeďte do Rumunska a Moldavska v dobré partě
Autem
Pokud jste v Moldavsku s vlastním autem, sice přijdete o půl dobré zábavy, ale zase budete mít vše pevně v rukou, což někdy taky nemusí být od věci. Pokud vlastní auto nemáte, ale nechce se vám spoléhat na hromadnou dopravu či taxíky, je pro vás nejlepší řešení auto si půjčit v některé z široké nabídky půjčoven. Můžete si buď nějakou najít dopředu přes internet, nebo není problém zeptat se například na recepci svého ubytování. Nejlepší a nejširší výběr bude samozřejmě v Kišiněvě, přičemž v menších městech roste šance, že narazíte na méně výhodné a férové nabídky.
Vlakem
Železniční doprava v Moldavsku po rozpadu Sovětského svazu prošla a stále prochází obdobím hlubokého úpadku a pro běžnou každodenní dopravu je téměř nepoužitelná.
Kišiněvské nádraží obsluhují každý den pouze čtyři páry vlaků. O půl sedmé ráno odjíždí osobní vlak do rumunského příhraničního města Iași, odkud odjíždí zpět do Kišiněva po půl sedmé večer a v šest večer vyráží osobní vlak do pohraničního Ungheni, odkud se vrací ve čtyři ráno následujícího dne. Zbylé dva spoje jsou mezinárodní noční vlaky, které v pět odpoledne z Kišiněva odjíždí zapřaženy za jednu lokomotivu do pohraniční stanice Ungheni, odkud polovina soupravy pokračuje do rumunské Bukurešti a ta druhá do ukrajinského Kyjeva.
Osobní vlaky jsou celkem použitelné pro cestu do rumunského Iași, kde se díky pasové a celní prohlídce přímo ve vlaku vyhnete možnému dlouhému čekání na hranicích. Pro cestu pouze do Ungheni se dá využít i noční vlak do Bukurešti, přičemž ve vlaku do Kyjeva je vnitrostátní přeprava pouze v rámci Moldavska vyloučená.
Autobusem
V Moldavsku podobně jako ve většině jiných postsovětských zemí existuje několik druhů autobusů od klasických dálkových spojů, které známe i u nás, po podomácku předělané dodávky, do kterých jejich majitelé přidali co nejvíc sedaček, co mohli, a nějakým způsobem si zařídili licenci na provozování takového auta jako prostředku hromadné přepravy. Meziměstské spoje se tak dají v zásadě rozdělit na dálkové autobusy, a právě tyto minibusy – maršrutky.
Maršrutky
Slovo maršrutka pochází z ruského маршрутное такси – maršrutnoje taxi, což popisuje podstatu tohoto dopravního prostředku. Jedná se v zásadě o sdílené taxi, které jezdí po předem určené trase ať už v rámci města nebo mezi městy. Jde buďto o minibusy, nebo právě o výše zmíněné podomácku předělané dodávky, přičemž definice maršrutky a autobusu je velice vágní a často splývá.
Některé maršrutky (zejména meziměstské) mají klasické jízdní řády (čas odjezdu bývá často spolu s cílovou destinací napsaný přímo na čelním skle), některé odjíždějí v určitém intervalu (obvykle od 10 minut do hodiny) a některé odjíždějí zkrátka v momentu, kdy jejich řidič usoudí, že je vůz již dostatečně plný.
Na některé maršrutky se dají koupit jízdenky na pokladně autobusového nádraží (což člověku zajistí garanci místa na sezení a ujištění, že dojede na požadované místo), v některých se dá zaplatit pouze hotovostí řidiči.
Maršrutky teoreticky mají zastávky, označené podobnými cedulemi jako u nás, ale platí, že maršrutku si lze mávnutím ruky stopnout prakticky kdekoliv na její trase, zásadní je tedy vědět, kudy přesně jede.
Dálkové autobusy
Klasické dálkové autobusy, které známe z Česka, slouží v Moldavsku výhradně k mezinárodní dopravě. I přesto, že na území Moldavska takové autobusy například staví ve více městech, většinou neumožňují vnitrostátní přepravu a tyto zastávky slouží pouze k nástupu cestujících. Za zeptání samozřejmě nic nedáte a není úplně vyloučené, že vám řidiči neobsazené místo mezi dvěma moldavskými městy prodají neoficiálně za peníze do vlastní kapsy, ale obecně jsou veškeré vnitrostátní spoje v Moldavsku obsluhovány výhradně maršrutkami.
Autobusová nádraží
Autobusová nádraží (rum. autogara, rus. автостанция – avtostancija) bývají jedněmi z nejživějších míst města nebo obce. Zpravidla leží vedle tržnice, nebo se v jejich okolí minimálně nachází dostatečná zásoba stánků nabízejících čerstvou zeleninu či rychlé občerstvení.
Naprostá většina staničních budov pamatuje sovětské časy a rozhodně v nich nemůžeme očekávat srovnatelný komfort, na jaký jsem zvyklí u nás. Základem autobusového nádraží je několik pokladen (rum. casa, rus. касса – kassa) a rozpis spojů (rum. orarul, rus. расписание – raspisanije). Záměrně nepoužívám slovo jízdní řád, jelikož jde zpravidla o pouhý výčet časů, kdy ze stanice odjíždí autobus v konkrétním směru. Podle směrů a konečných stanic jsou pak spoje většinou pro větší přehlednost v rozpisu i rozděleny a dost často z rozpisu ani jinou informaci, než kde daný spoj končí a v kolik odjíždí, nevyčteme.
Druhou záludností je také to, že ne všechny spoje, které jsou vypsané, skutečně jedou, což se týká i pokusu o internetový vyhledávač, ve kterém by měly být všechny spoje v zemi – Autogara.
Jediná skutečná autorita na stanici je pokladní v kase, která má přehled o tom, jaký spoj dnes jede a odkud odjíždí. Mít alespoň orientační přehled o konkrétních spojích, je sice užitečné, ale až informace od pokladní platí téměř stoprocentně, navíc pokud svou destinaci nenajdete přímo v rozpisu spojů, vždycky vymyslí, jak vás na požadované místo dostat. Na větších autobusových nádražích se dá platit kartou, ale je lepší mít v zásobě dostatek hotovosti.
Zejména u větších měst, jako je Kišiněv, ale i Tiraspol v Podněstří, bývá autobusových nádraží víc, a to zpravidla na okrajích u výpadovek, aby se autobusy nemusely proplétat skrz celé město už tak dost hustou dopravou.
Autobusová nádraží v Kišiněvě
- Centrální autobusové nádraží (rum. Autogara Centrală Chișinău), které leží hned vedle centrální tržnice (rum. Piața Centrală) v centru, kam přijíždí většina mezinárodních spojů a zhruba každých 20 minut odtud přes den odjíždí spoje do Tiraspolu.
- Na samotném okraji města u výpadovky na Hînceşti je Jižní autobusové nádraží (rum. Autogara de Sud), které obsluhuje spoje do Gagauzie, Cahulu, Taraclie, Rumunska, nebo ukrajinského Budžaku (Reni, Izmajil, Bolhrad, …).
- Uprostřed průmyslové zóny na ulici Strada Calea Moșilor pak leží Severní autobusové nádraží (rum. Autogara de Nord), odkud odjíždějí autobusy například do druhého největšího moldavského města Bălți, Orhei, Edineţ, Șoldănești, Sorocy, do podněsterské Rybnice, nebo na Ukrajinu.
Stopem
Stopování je v Moldavsku široce rozšířené a rozhodně nepatří jenom do výbavy dobrodruhů a cestovatelů. Místní jsou si zvyklí pomáhat a jelikož na místní hromadnou dopravu není veliké spolehnutí, obzvlášť pokud se někam potřebujete dostat načas. Bývá zvykem, že stejně jako lidé mávají na projíždějící maršrutky, v případě nouze podobně mávají i na osobní auta, která se velice často zastaví, a to obzvlášť na silnicích s velice malým provozem – rozhodně se tedy nemusíte bát, že zůstanete na opuštěné cestě uprostřed ničeho. Za svezení stopem není potřeba platit, ale zejména při delších vzdálenostech není na škodu pokusit se řidiči nabídnout alespoň symbolický příspěvek na benzín.
Stopování je také úžasným prostředkem k seznamování se s místními. Pokud alespoň trošku mluvíte rumunsky nebo rusky, určitě stojí za to se dát s řidičem do řeči (většinou ostatně iniciativa na rozhovor vzejde přímo od řidiče) – nikde jinde se nedozvíte tolik zajímavostí nejen o místech, kterými projíždíte jako z konverzace s moldavským řidičem.
Městská hromadná doprava
Úžasným pomocníkem ve městech je stránka/mobilní aplikace Easyway, kde je možné najít všechny linky jak přímo na mapě, tak v jízdních řádech. Aplikace obsahuje naprostou většinu spojů všech kategorií pro moldavská města Kišiněv, Bălți, Edineț a pro podněsterský Tiraspol a Bendery, stejně jako cenné informace o intervalech, ve kterých spoje jezdí (pokud nemají daný jízdní řád) a o výši jízdného, která se často mění a je rozdílná u různých dopravců. Informace o trolejbusech a autobusech městského podniku v Kišiněvě jsou i v Google mapách.
Jízdné se platí vždy při nástupu v hotovosti, a to buď přímo řidiči (v maršrutkách) nebo průvodčím (v autobusech a trolejbusech městského dopravního podniku), chodí po vozech s typickou modrou vestou. Ve všech spojích platí, že jakmile zaplatíte, můžete jet jak daleko chcete (s výjimkou dálkových maršrutek, které mívají různé ceny podle destinací) s tím, že nic jako přestupní nebo vícedenní jízdenky v Moldavsku neexistují.
Taxi
V Moldavsku jsou stejně jako ve všech postsovětských zemích taxíky velice rozšířeným způsobem dopravy, a to nejen ve městech. V Kišiněvě funguje aplikace Bolt, ale ve všech jiných částech Moldavska budeme odkázání buď na lokální taxi společnosti, které občas také mívají vlastní aplikaci nebo na soukromé taxikáře „z ulice“. Ceny jsou zde pro nás více než příznivé – za jízdu po městě se jen málokdy dostanete přes stokorunu. Taxikáři jsou většinou poctiví, ale může se stát, že se vás některý z nich, hlavně v Kišiněvě, pokusí jako cizince „natáhnout,“ a proto je dobré dohodnout si cenu předem.
Taxíky se široce využívají například i pro dopravu z měst do okolních vesnic. Žádnou zvláštností nejsou ani sdílené taxíky, které fungují na stejném principu jako maršrutky, pouze nejde o minibusy, ale osobní auta – taxikáři stojí nejčastěji vedle autobusového nádraží nebo důležité křižovatky a sami od sebe hledají potenciální zákazníky tím, že nahlas vykřikují název lokality, kam jedou. Ve sdílených taxících se cena rozpočítá na jednotlivé pasažéry, platí se vždy za místo s tím, že pokud se vám nechce čekat až bude auto úplně plné, můžete řidiči zaplatit za zatím neobsazená místa a pojedete hned.
Autorem textu je Šimon Vobořil, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.