Ečmiadzin
Arménie se v roce 301 stala první zemí světa, která přijala křesťanství za své státní náboženství. Krátce nato se stal Ečmiadzin, který je dnes součástí města Vagharšapat, sídlem Arménské apoštolské církve. Ačkoliv tomu tak nebylo nepřetržitě, i dnes je hlavním sídlem patriarchy arménské církve (katolika) a jako takový nejposvátnějším a poutním místem pro všechny Armény, jehož význam lze přirovnat k významu Vatikánu pro katolíky.
Zde v Ečmiadzinu spatřil podle legendy svatý Řehoř Osvětitel (Surp Grigor Lusavorič), patron Arménie a první oficiální hlava arménské církve, paprsek světla dopadající na zemi při svém božském vidění. Z nebe k němu sestupovalo procesí andělů pod vedením Krista. Ten nesl zlaté kladivo, kterým třikrát udeřil o zem, načež vyrostl ohňový sloup s podstavcem ze zlata, hlavicí z mraku a světelným křížem. Další ohňové sloupy byly vidět na místech věnovaných svatým Hripsime, Gajane a dalším. Kostely byly pak postaveny na místech těchto sloupů.
V 5. století tu stála bazilika, která měla půdorys kříže a kupoli a která se stala vzorem pro mnoho dalších kostelů po celé zemi. Ečmiadzin byl sídlem církve až do 11. století, než byli Arméni nuceni odtud prchnout v době nájezdů seldžuckých Turků. Sídlo církve se přesunulo do arménského knížectví Kilíkie v dnešním Turecku (okolí měst Adana a Tarsus) a zůstalo tam i za egyptských Mamlúků, kteří Kilíkii ovládli, než se v roce 1441 přesunulo zpět do Ečmiadzinu. Hlavní katedrála byla poté obnovena a později ještě několikrát přestavěna.
Kostely Ečmiadzinu
Svatá stolice Ečmiadzin
Hlavní komplex církevních budov zahrnuje samozřejmě v první řadě katedrálu neboli Majr Tačar (mateřský kostel církve). Stojí na místě někdejšího pohanského chrámu, což příliš nesvědčí o pravdivosti legendy spojené se vznikem areálu. Ačkoliv se dochovaly části staveb ze 4. a 5. století, většina toho, co zde vidíte dnes, pochází z rozsáhlé renovace v 17. století, např. krásně zdobená zvonice. Katedrála je relativně malá, ale v jejím interiéru můžete obdivovat pěkné fresky. Oltář stojí na místě údajného božského zjevení svatého Řehoře. U vstupní brány najdete připomínku návštěvy papeže Jana Pavla II. v roce 2001.
Navštívit můžete také katedrální pokladnici, ve které najdete po staletí shromažďované relikvie, včetně svatého kopí, kterým údajně římský voják propíchl Kristovu hruď cestou na Golgotu (dlouho bylo přechováváno v klášteře Geghard), ruku svatého Řehoře Osvětitele, dřevo z Noemovy archy, dále iluminované rukopisy, kněžská roucha apod. Knihy a suvenýry můžete nakoupit v katedrálním obchodě vně katedrály. Na území Svaté stolice najdete ještě památník obětem genocidy Arménů v době první světové války, palác katolika postavený už ve 4. století (hlava církve tu sídlí dodnes), několik chačkarů (křížových kamenů) a teprve v 21. století postavené baptisterium – stavba sloužící ke křtům.
Kostel svaté Gajane (Surp Gayane)
Je zasvěcený světici, která byla matkou představenou jeptišek, 32 ctnostných panen, jež doprovázely svatou Hripsime do Arménie. Ženy byly pronásledované králem Trdatem (Tiridatem) III. Raně středověký kostel byl výrazně přestavený v 17. století, v jeho okolí se nachází pěkné chačkary.
Kostel svaté Hripsime (Surp Hripsime)
Tento kostel leží již dál od centrálního areálu Svaté stolice a patří k arménským architektonickým klenotům. Byl postaven v 7. století na místě, kde byla zabita svatá Hripsime (a kde už tehdy stálo její mauzoleum). Tato mučednice prchla z Říma do Arménie na konci 3. století před císařem Diokleciánem, který si ji chtěl vzít. Stejně na ni naléhal i arménský král Trdat (Tiridates) III., který se s ní chtěl oženit a pokusil se ji i znásilnit. Král ji nakonec nechal zabít.