Cestování po Istanbulu

Metro - Tramvaje - Lodě a trajekty - Metrobusy - Vlaky - Městské autobusy - Taxíky

Městská hromadná doprava v Istanbulu je značně zmatená a nepřehledná. Turista, který do města přijede na několik málo hodin, nemá v podstatě šanci se v systému dopravy zorientovat a je odsouzen se po městě na kratší vzdálenosti pohybovat pěšky, na delší vzdálenosti použít služeb taxislužby. A istanbulští taxikáři toto dobře vědí, proto jsou ve vymýšlení různých způsobů, jak ze svých klientů vytáhnout více peněz, než by bylo nezbytně třeba, minimálně stejně vynalézaví jako taxikáři v Praze.

Jeďte do Turecka v dobré partě

Istanbulská městská hromadná doprava se pyšní velkou rozmanitostí dopravních prostředků. Po Istanbulu se můžete pohybovat metrem, tramvají, autobusem, vlakem, lodí, lanovkou, metrobusem a kdoví, jestli ne ještě něčím jiným. Jízdné je v zásadě nepřestupné a platí se pomocí žetonů (jeton). Žeton na příslušnou jízdu příslušným dopravním prostředkem se dá zakoupit u stánků a okének, které obvykle najdete v okolí zastávky. Cena jedné jízdy je různá v závislosti na použitém dopravním prostředku a na délce jízdy, obvykle činí 1 až 3 turecké liry. Je tedy třeba dobře rozlišovat jednotlivé žetony, žeton pro jízdu tramvají nelze použít v metru či na lodi a podobně.

Jediným dalším pro návštěvníky města prakticky použitelným způsobem placení jízdného v městské dopravě, je Istanbulkart standard. Lze ji zakoupit ve specializovaných stáncích nebo u prodejců v blízkosti větších zastávek hromadné dopravy. Cena samotné karty je 6 tureckých lir. Na kartu pak můžete vložit jakoukoli rozumnou částku jako kredit. To učiníte buď u stejných stánků, kde jste kartu kupovali, nebo u automatů, které se typicky nacházejí v podchodech stanic metra. Na displeji automatu se vám objeví aktuální stav vašeho kreditu.

Istanbulkart je univerzální a je možné s ní platit veškerou dopravu patřící pod Istanbulský dopravní podnik (IETT). Prostě před vstupem do dopravního prostředku, placeného prostoru metra, na nástupiště tramvaje, na molo lodi a podobně přiložíte kartu k turniketu, požadovaná částka se odečte z vašeho kreditu a na displeji se obvykle ukáže tato odečítaná částka a na další řádce zbytek kreditu. Karta je tedy navíc ze svého principu přenosná, na jednu kartu může cestovat libovolně velká skupina cestujících. Pokud tedy plánujete návštěvu města na delší dobu než několik málo hodin, dá se zakoupení Istanbulkart jednoznačně doporučit.

Metro v Istanbulu

V Istanbulu se nachází nejstarší linka metra na evropském kontinentě. Starší metro mají jen v New Yorku a v Londýně (a Anglie není kontinentální Evropa). Istanbulské historické metro se nazývá tünel (na rozdíl od moderního metra, které se jmenuje metro) a má jen dvě zastávky. Z technického hlediska se jedná spíše o podzemní lanovku, na které jezdí dva vozy propojené lanem. Připomíná to pražskou lanovku na Petřín, akorát že je to zakopané pod zem. Spodní stanice je na severním konci Galatského mostu (přestup na tramvajovou linku T1), horní stanice je nedaleko Galatské věže (přestup na nostalgickou tramvaj). Jízdné na historické metro činí 2 turecké liry.

Klasické moderní linky istanbulského metra jsou čtyři. Červená linka metra M1 začíná na Atatürkově letišti, pokračuje přes dopravní uzel Zeytinburnu (přestup na tramvaj T1, metrobusy, parkoviště P+R) a hlavní autobusové nádraží a končí ve stanici Yenikapı. Zde navazuje zelená linka M2, která vede přes náměstí Taksim (centrum moderního Istanbulu, přestup na nostalgickou tramvaj a na podzemní lanovku) a míří odtud směrem do „istanbulského downtownu“ Şişli a dále na severní předměstí. U stanice Levent je přestup na metrobusy a další parkoviště P+R použitelné, pokud přijíždíte přes most z Asie, nebo pokud jste ubytovaní v kempech či hotýlcích u pobřeží Černého moře.

Modrá linka M3 navazuje na červenou M1B a vede k olympijskému stadionu a končí dále na severu ve stanici Başakşehir Metrokent. Poslední linkou je růžová M4, která ve na druhé straně Bosporu ze stanice Kadıköy ny východ do Kartalu.

Konečně mezi linky metra lze zařadit i podzemní lanovku, která spojuje zastávku náměstí Taksim s konečnou tramvaje T1 a jedním z hlavních terminálů lodí a přívozů Kabataş na břehu Bosporu poblíž paláce Dolmbahçe.

Istanbulské tramvaje

Základní tramvajovou linkou města a pro turisty asi nejdůležitější linkou městské dopravy vůbec je tramvajová linka T1, nazývaná též „hizli tramvay“ (rychlá tramvaj). Je to kromě vlastních nohou a taxíků v podstatě jediný způsob, jak se dostat do centra města. Tramvaj začíná (nebo končí) ve stanici Kabataş, kde je přípoj na řadu přívozů do Asie a přes podzemní lanovku též na náměstí Taksim a k zelené lince moderního metra M2.

Koleje vedou po břehu Bosporu k jihu na stanici Karaköy (přestup na historické metro), přes Galatský most na zastávku Eminönü (další terminál mezikontinentálních přívozů, Nová mešita, Egyptský bazar), podle Zlatého rohu na zastávku Şirkeci (vlakové nádraží, přívoz na Asijské autobusové nádraží Harem), dále do kopce na zastávku Sultanahmet (centrum města, Modrá mešita, Hagia Sofia, sultánský palác, cisterny…). Pak pokračuje tramvaj po ulici Divan Yolu, ze zastávek Çemberlitas, Beyazit a Laleli je přístupný Velký bazar, areál univerzity a Süleymanova mešita. V zastávce Yusufpaşa lze přestoupit na linku metra M1, přestup je však komplikovaný a nepřehledný, je třeba pěšky obejít dva bloky domů a neztratit se. Podstatně pohodlnější je přestup na tutéž linku metra (která jede též na Atatürkovo letiště a na autobusové nádraží) v zastávce Zeytinburnu. Zde je též praktický a jednoduchý přestup na metrobusy do Asie a parkoviště P+R snadno nalezitelné při příjezdu od Edirne. Dále tramvaj T1 pokračuje na západ do čtvrti Bahçeevler a pro turisty je bezvýznamná.

Turisté mohou použít i nostalgickou tramvaj (nostalgic tramvay), která jezdí po ulici Istikbal, hlavní tepně čtvrti Galata. Tramvaj je, jak říká i její název, provozována historickými vozy, ale má i význam pro prostou dopravu. Jedna konečná je u horní stanice historického města (poblíž Galatské věže a kláštera tančících dervišů), druhá je na náměstí Taksim (přestup na metro M2 a na podzemní lanovku). Cestou se projíždí celá čtvrť Galata, míjí se několik kostelů a řada konzulátů západoevropských zemí.

Lodě a trajekty v Istanbulu

Napříč i po délce Bosporu a Zlatého rohu jezdí celá řada přívozů a lodních linek. Některé z nich vyjíždí i na Marmarské moře a spojují centrum Istanbulu s Princovými ostrovy či dokonce s jižním pobřežím tohoto moře, kde navazují další spoje například do Bursy či do Izmiru. Na lodích provozovaných městem platí obvyklý tarif, na lodích soukromých společností je to často všelijak jinak. Řadu linek v rámci istanbulské městské dopravy provozuje společnost Istanbul Deniz Otobűsleri. Lodní linky se nazývají feribot, pokud přepravují i auta, nebo deniz otobüsü (doslova mořský autobus), pokud vozí jen pěší cestující.

Z feribotů je asi nejdůležitější linka spojující evropské vlakové nádraží Şirkeci se stanicí Harem poblíž asijského autobusového nádraží. Mořských autobusů je mnohem více, jejich hlavní terminály na evropské straně města jsou Eminönü (odtud lze dojet například na asijské vlakové nádraží Haydarpaş, do centra asijské části města Üskudar nebo na Princovy ostrovy), Kabataş poblíž paláce Dolmbahçe (mimo jiné linka na Üskudar či linka po délce Bosporu až k pobřeží Černého moře) a Yenikapi na pobřeží Marmarského moře na jih od centra (především linky směr Bandirma a dále Bursa a Izmir).

Metrobusy

Na rozdíl od Prahy, kde rozdíl mezi autobusem a metrobusem chápe (a kdoví jestli) asi jen tvůrce tohoto pojmu, jezdí po Istanbulu dopravní prostředek, který je skutečným křížencem autobusu a metra. Jedná se o velice dlouhé kloubové autobusy často se dvěma a více klouby. Tyto autobusy jezdí po zvlášť vyhrazených jízdních pruzích dálnic, často od samotných dálnic i fyzicky oddělených. I jejich stanice připomínají spíše nástupiště metra než zastávky autobusu. Metrobusy se tím pádem naprosto vyhýbají dopravním zácpám a jezdí tedy velice rychle a také ve velmi krátkých intervalech (cca 1 minuta). Jedinou výjimkou jsou mosty přes Bospor, kde metrobusy najíždí na normální dálnici a spolu s ostatními vozidly stojí v zácpě. Díky agresivitě řidičů však metrobusy i tento úsek cesty zvládnou v docela krátkém čase. Zajímavostí také je, že (samozřejmě kromě zmiňovaných mostů), metrobusy jezdí v protisměru, tedy po levé straně vyhrazených jízdních pruhů. Asi je projektovali Angličané…

Pro zmatení návštěvníků města mají všechny metrobusy stejné číslo, a to 34. Číslo 34 je kódem okresu Istanbul, vyskytuje se na státních poznávacích značkách vozidel registrovaných v Istanbulu a je vůbec neoficiálním symbolem města. Jednotlivé linky metrobusů se pak od sebe liší písmenem přidaným za číslovku 34. Naštěstí podstatnou část trasy mají všechny metrobusy společnou. Jedná se o úsek mezi dopravním uzlem Zeytinburnu (tramvaj T1 směr centrum, metro M1 směr letiště a autobusové nádraží, parkoviště P+R) po vnitřním dopravním okruhu na stanici 7. Levent (metro M2 směr Taksim a severní předměstí, autobusy směr pobřeží Černého moře) a přes Bosporský most do Asie, kde lze na několika stanicích přestoupit na autobusy jezdící po celé asijské části města (včetně letiště Sabha Gökçen) či na příměstský vlak směr Izmit.

Vlaky

Po městě lze docela dobře cestovat i vlakem. Po evropské části města vede trať z nádraží Şirkeci směrem na Edirne. Příměstské vlaky jezdí každých 10–20 minut a končí ve stanici Halkali. Významnější je asijská trať příměstských vlaků. Ta začíná na nádraží Haydarpaşa a sleduje severní pobřeží Marmarského moře přes průmyslová předměstí, míjí ve vzdálenosti několika kilometrů letiště Sabha Gökçen (dosažitelné taxíkem) a končí ve městě Iznik. Mětské vlaky zajíždí až do dalšího okresního města Sakarya zvaného též Adapazari.

Městské autobusy v Istanbulu

Po celé istanbulské aglomeraci jezdí hustá síť autobusových linek. Autobusy jezdí poměrně často a spolehlivě. Velkým problémem je ale naprostá nepřehlednost jejich sítě. Na zastávkách obvykle nenajdete jízdní řády, ani tabule s odjezdy autobusů, často ani samotná zastávka není nijak označená. Nezbývá než se zeptat místních, kteří vědí, že autobus číslo 85C jede do čtvrti Şişli, zatímco 86B opačným směrem. Informace o některých linkách lze nalézt na internetových stránkách společnosti provozující istanbulskou městskou dopravu IETT. Z pochopitelných důvodů obsahují informace jen o linkách provozovaných istanbulským dopravním podnikem, v okrajových částech města funguje řada malých soukromých společností a informace o jejich linkách nikde na internetu nejsou.

Taxíky

Máte-li dost peněz, málo času a pevné nervy, je samozřejmě možné se po Istanbulu pohybovat taxíkem. Žlutých vozidel s označením taxi jezdí všude mnoho a určitě nebude problém nějaký sehnat. K on-line rezervaci předem můžete využít například webové stránky společnosti City Transfer Istanbul. Jízda taxíkem nemusí být až tak moc drahá, určitě vyjde levněji než třeba v Praze. A taxikář pravděpodobně bude vědět, kam vás zavést a kudy. To ovšem platí tehdy, pokud použijete služeb některé z velkých zavedených společností taxislužby. Často se také může stát, zvláště u malých nevyzkoušených společností, že ve vás taxikář uvidí pouze chodící peněženku, kterou je třeba řádně provětrat. A věřte, že taxikáři v Istanbulu to umí minimálně stejně dobře jako taxikáři v Praze. Takže při jízdě taxíkem platí obvyklá pravidla jako kdekoli jinde na světě, trvat na zapnutém taxametru, nebo si cenu za jízdu domluvit předem. A když se vám nebude částka zdát, nebojte se taxikáře odmítnout, během chvilky tu bude další.

Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Jeďte do Turecka v dobré partě