Srbsko

Základní informace - Vlajka - Dnešní Srbsko - Složení obyvatel - Reliéf - Řeky - Administrativní členění - Sousedi

Srbsko (angl. Serbia, srb./chorv. Srbija, cyril. Србија; česky oficiálně Republika Srbsko (RS), srbsky oficiálně Republika Srbija) je zemí západního Balkánu, rozlohy přibližně stejné, jako je Česká republika, s přibližně osmi miliony obyvatel. Bohatou, především předosmanskou minulost poněkud zastiňují události dvacátého století, kdy se země nejdříve musela v první světové válce hrdinně postavit "celému světu", po druhé světové spolu s okolními slovanskými státy rozkvetla v záviděníhodnou velkou Jugoslávii, aby pak ale sama upadla do agonie osmdesátých let a totálně se propadla na žebříčku oblíbenosti válečnými událostmi v letech devadesátých.

To vše je Srbsko, dnes spíše nevelká republika, která však cestovateli nabídne cenné hodnoty, jako je přitažlivá pravoslavná kultura, místní hory a zajímavá krajina s mnohými překvapeními, bohatá středověká historie se stopami po osmanské nadvládě, ceněná kuchyně, hudba a nezaměnitelný temperament místního obyvatelstva. Pravého cestovatele dále jistě nenechá klidným ona "neprozkoumanost" tamních krajů, jež se očím turistů, ať už chtě či nechtě, vyhnuly dodnes. A ceny jsou velmi přijatelné.Turisté do Srbska pravděpodobně nezavítají na nákupy, ale spíše je budou zajímat místní kulturní památky.

Základní informace o Srbsku

Srbsko se rozkládá na ploše přibližně 77 tisíců čtverečních kilometrů, kam se pohodlně vejde 7,5 milionu lidí se srbskými občankami. Nejčastěji patří k některé z těchto národností: k srbské (drtivých cca 80 %), k albánské (zde se budou statistiky rozcházet hlavně podle toho, zda Kosovo uznáme za samostatné či ne; albánské etnikum však žije i na srbském území) nebo maďarské (nejpočetnější nesrbské etnikum na severu státu). Méně často mají srbské občanky také etničtí Rumuni, Slováci, hrstka Čechů aj.

Nábožensky lze zemi rozdělit na pravoslavnou, tj. největší oblast, dále katolickou, spojenou převážně s oblastí Vojvodiny (katolický sever), a muslimskou část, která se přelévá převážně mezi etnickými Albánci a slovanskými muslimy na jihozápadě státu (oblast tzv. Sandžaku).

Hlavním městem země je Bělehrad (srbsky Beograd, mezinárodně Belgrade) s přibližně dvěma miliony obyvateli, což z něj jednoznačně činí široko daleko největší město všech zemí bývalé Jugoslávie. V Bělehradě se stékají dvě významné řeky: Sáva a Dunaj. Dunaj pak pokračuje dále na východ, podél hranice a přes Rumunsko se dostává až do Černého moře. Už samotné sledování toku Dunaje může být zajímavým tipem na výlet!

Státní vlajka Srbska

Srbsko, jako reprezentant slovanského etnika, vsadilo na klasickou trikolóru, červená je nahoře, modrá uprostřed, bílá dole (tedy přesně obráceně, než jsme se učili, že je to s pěnou, která je nahoře, a krví, která stéká dolů, a je proto dole). Pro srovnání je pořadí barev přesně naopak než na ruské vlajce.

Spojitost s ruskou vlajkou a posléze i spjatost s Ruskem můžeme vnímat buď jako pozitivní symbol, kdy se Srbové na projev díků za poskytnutou pomoc (hovoříme o období prvního srbského povstání na počátku devatenáctého století) rozhodli prezentovat pod hlavičkou Ruska a barvy omylem zpřeházeli; anebo ji můžeme vnímat jako symbol odporu, kdy Rusko Srbsku neposkytlo dostatečnou pomoc a otočení pruhů vlajky tak mohlo být vnímáno jako úmyslný čin srbského protestu. Vztahy s Ruskem mají ale Srbové dodnes spíše vřelé, a tak symbolika pruhů na vlajce s mezinárodní diplomacií ani v jednom případě moc neotřásla.

Vlajka složená čistě jen z pruhů nejprve od roku 1830 prezentovala Srbské knížectví. Roku 1882 byl přes pruhy domalován znak království, tedy dvojhlavá orlice v erbu zaštítěném královskou korunou a orámovaném hermelínem. Stát SHS a Království SHS se jen vrátily k různému pořadí pruhů, socialistická Jugoslávie přes pruhy umístila ještě rudou hvězdu. V devadesátých letech vlajka opět o hvězdu přišla. S rokem 2004 se na vlajku zpět vrátil srbský znak s dvouhlavou orlicí, korunkou na erbu, hermelín však tentokrát chybí.

Co všechno je dnes Srbsko

Tato otázka zní směšně, ale ono na západním Balkánu nikdy není od věci ujasnit si, co kam patří. Není to tak dlouho (do roku 2008), kdy pod Srbsko patřily dvě autonomní oblasti: Vojvodina a Kosovo. A dnes už je to jen Vojvodina. Srbsko sice (ještě?) Kosovo formálně "neosamostatnilo", Česko však diplomaticky samostatné Kosovo uznalo, a tak i my s ním budeme v tomto textu nakládat jako se samostatným. Srbskem je pro nás tedy oblast tzv. Centrálního Srbska a Vojvodiny. Blíže v samostatné kapitolce.

Půjdeme-li jen o dva roky hlouběji do historie, tedy do roku 2006, máme zde zase loučení Srbska s Černou Horou, která se pro své osamostatnění vyjádřila v referendu a tehdy vše proběhlo čistě, bez ztrát na životech, a Srbsko nezávislost Černé Hory uznalo.

A pouhé čtyři roky před osamostatněním Černé Hory se změnil název z kdysi proslulého pojmenování Jugoslávie na Státní společenství Srbsko a Černá Hora. Představte si, že jen od roku 2002 měnili někteří lidé doklady z důvodu změny státu i několikrát, aniž by se stěhovali. O historii před rokem 2002 se více rozhovoříme v samostatné kapitolce.

Národnostní a náboženské složení

Jak již bylo stručně zmíněno v úvodu, na území dnešního Srbska žije pod srbským občanstvím více národností. Zmínili jsme především albánskou menšinu, která se nachází nejvíce v Kosovu, ale jak jsme si již také stanovili, Kosovo nepovažujeme za současné Srbsko, a tak o těchto Albáncích v Kosovu nebudeme uvažovat jako o srbské menšině. Ale i tak najdeme, zvláště na jihu Srbska, na hranici s Černou Horou a Makedonií (s Albánií dnes Srbsko společnou hranici nemá) početnou skupinu hlásící se k albánské národnosti. Tato menšina se hlásí k muslimskému vyznání.

Muslimové jsou i Slované a turecké obyvatelstvo, většinu z nich nalezneme na jihozápadě Srbska na území tzv. Sandžaku. Již název oblasti je tureckého původu. O slovanských muslimech, tedy o slovanském obyvatelstvu, které se přiklonilo k islámu za nadvlády Osmanů, se často píše jako o „Muslimech“. To samo o sobě je považováno za speciální národnostní kategorii. Nejvíce takových „Muslimů“ nepochybně najdeme v Bosně a Hercegovině.

Vedle většinových Srbů se v Srbsku hlásí k pravoslaví ještě rumunská menšina žijící převážně v oblasti Vojvodiny, tedy severně od Dunaje. Katolickou (případně protestantskou) menšinou jsou Maďaři, Slováci, Češi, případně další stopové prvky jiných menšin, které se nacházejí v národnostně bohaté Vojvodině.

Nábožensky spíše nevyhraněná je menšina Romů. Ti se nacházejí v podstatě po celém území Srbska, větší koncentrace je pak kolem hranic s Bulharskem, Rumunskem, Makedonií... V Srbsku však najdeme zastoupeny také všechny národnosti zemí bývalé Jugoslávie, z nichž se určité procento považuje za Jugoslávce, zpravidla proto, že rodiče byli každý z jiné země bývalé Jugoslávie, případně žili ještě v jiné z jugoslávských zemí.

Reliéf

Severní část státu, oblast Vojvodiny, tj. území nad Dunajem, je velmi podobná maďarskému rázu krajiny, jedná se o Panonskou nížinu. Tato oblast je skutečně neuvěřitelně plochá, avšak také poměrně úrodná. Historicky patřila Vojvodina k Uhersku, což je patrné na přírodní hranici v podobě Dunaje i z krajinného typu. Dokonce i obyvatelstvo považuje svou oblast za specifickou. Jedou-li na jih od Dunaje, říkají, že jedou do Srbska.

Pod Panonskou nížinou a Dunajem se krajina postupně mění v Dinárské hory, které převládají na centrálním a západním území dnešního Srbska. Podél Driny tvoří poměrně náročný předěl mezi Srbskem a Bosnou a Hercegovinou.

Východní část přechází na samé hranici do Valašské nížiny, při vřele doporučovaném cestování po východě země si také všimnete zdvihání karpatského masivu, který se na jihu střetává se Starou Planinou, s nejvyšším bodem Centrálního Srbska - s horou Midžur (2 156 m n. m.). Tato hora je sice vyšší, ale její skutečný vrchol leží na druhé straně hranice, v Bulharsku. Do roku 2008 byla nejvyšším bodem Srbského státu hora Djakavica (2 656 m n. m.), která je součástí pohoří Šar planina ležícího na území Kosova, na hranici s Albánií a Makedonií.

Řeky Srbska

Nejdůležitější vodní tepnou Srbska je Dunaj protékající v severnější části od západu na východ. Od jihu se vlévají do Dunaje řeky Tisa, Dráva a Sáva, jejíž ústí je k vidění v samém centru starého Bělehradu a tvoří velmi příjemnou atmosféru.

Dunaj je velmi přitažlivá řeka, a jak se blíží na východ, je stále přitažlivější. V Srbsku představuje asi nejzajímavější část ta, kde Dunaj protéká národním parkem Djerdap se známými Železnými vraty. V Djerdapu si Dunaj razí cestu již značně kopcovitým terénem blížících se Karpat. Jižní strana parku je srbská, severní pak rumunská. Pohled z obou břehů nenechá žádného milovníka přírody klidným.

Nejdelší řekou na území státu je Morava (Velká, Jižní a Západní) s délkou 788 km.

Územně správní členění

Srbsko je tvořeno vlastní oblastí, tzv. Centrálním Srbskem, a autonomní oblastí Vojvodina s určitou správní volností. Centrální Srbsko je oblast, která se do značné míry překrývá s oblastí srbského státu ve středověku, dále pak v určitých obdobích 19. století. Pro tutéž oblast lze také použít termín staré Srbsko. Status Vojvodiny je stejný, jaký mělo v rámci Srbska také Kosovo.

Historicky se Srbsko skládá z řady dalších oblastí, dnes však mají jen spíše geografický a kulturní význam. Mezi tyto historické oblasti patří mimo zmíněné Vojvodiny (původně oblast spadající pod Rakousko-Uhersko, respektive Uhersko) také Bačka, Banát, Srem, Sandžak, Šumadija, Mačva, Stig, Negotinska krajina, Brankovina.

Banát je území severně od Dunaje, vlastně součást dnešní Vojvodiny, hraničící s Rumunskem, kde se nalézá jeho větší část. V této oblasti žije mimo jiné také česká menšina (a to jak na srbské, tak na rumunské straně). Sandžak je oblast výrazná především svým bohatým muslimským zastoupením.

Sousedi

Jihovýchodní Evropa, respektive západní Balkán, je znám tím, že se tam dodnes stále přepisují mapy. Budeme-li se držet současných faktů aktuálních k počátku roku 2011, pak má Srbsko kolem dokola celkem 8 sousedů.

Na severu hraničí s Maďarskem, severozápadní hranici má společnou s Chorvatskem, středozápadní hranici s Bosnou a Hercegovinou, jihozápad odděluje Černou Horu, jihojihozápad pak Kosovo, na jihovýchodě hraničí s Makedonií, na východě s Bulharskem a na severovýchodě s Rumunskem. Odtržením Kosova ztratilo Srbsko hranici s Albánií.

Autorkou textu je Radka Nováková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.