Istanbul - zajímavosti a památky

Římské a byzantské památky - Osmanské památky - Okrajové části města

Istanbul byl významnou světovou metropolí od začátku 4. století až do roku 1923. Ve městě je tedy mnoho památek jak z epochy římské a byzantské, tak z pozdější epochy osmanské. Za vidění stojí i některé novodobé stavby vybudované po roce 1923.

Římské a byzantské památky v Istanbulu

Nejvýznamnější památkou města z byzantské doby je chrám Svaté Sofie (Hagia Sofia, turecky Aya Sofia), někdy nazývaný též chrám Boží moudrosti či nepříliš přesně Červená mešita. Chrám byl postaven v roce 532 za vlády byzantského císaře Justiniána. V roce 1453 sultán Mehmet Dobyvatel nechal chrám přeměnit na mešitu a přistavět k němu čtyři minarety. Jako mešita stavba sloužila do roku 1932, kdy začala její rekonstrukce. Po rekonstrukci byl chrám v roce 1934 otevřen pro světskou veřejnost a v tomto režimu funguje dodnes. Za vstup do chrámu se platí vstupné a před vstupem je bezpečnostní kontrola jako na letišti. Přestože budova je oficiálně nazývána muzeem, nenajdete vevnitř mnoho exponátů, hlavním exponátem je stavba sama.

Jeďte do Turecka v dobré partě

Centrem města a hlavním náměstím v římských a byzantských dobách byl prostor Hippodromu. Nachází se hned vedle současného centra města, na náměstí Sultána Ahmeda. Na Hipodromu jsou tři historické sloupy. Egyptský obelisk, zvaný též Theodosiův sloup z 16. století před naším letopočtem, který zdobil původně Amonův chrám v Egyptském Karnaku. Za vlády císaře Theodosia ve 4. století našeho letopočtu byl převezen do Evropy. Nenápadný kovový Hadí sloup byl přivezen do Konstantinopole z Apollonova chrámu v řeckých Delfách. Na konci náměstí pak stojí Konstantinův sloup, jehož původ je neznámý. Jisté je, že již za vlády císaře Konstantina Velikého sloup na svém místě stál a rozhodně nebyl nový, neboť císař dal pokyn k jeho opravám.

Ve městě je ještě jeden sloup zvaný Konstantinův, ten byl za vlády císaře Konstantina postaven a stojí na nejvyšším bodě starého Istanbulu nedaleko Osmanovy mešity a východního vstupu na Velký bazar. Sloup se někdy též nazývá Spálený (turecky Çemberlitaş), neboť byl ožehnut při velkém požáru v roce 1779, kterému padla za oběť většina budov starého města. Dnes je sloup vyztužen kovovými pásy, které ho drží pohromadě.

Zajímavými a světově ojedinělými památkami na byzantskou dobu jsou cisterny na pitnou vodu, monumentální podzemní prostory pod starým Istanbulem, kam byla přiváděna voda z okolních kopců akvadukty a dále rozváděna do domácností. Nejznámější, nejnavštěvovanější a nejmonumentálnější je cisterna Yerebatan (podzemní palác). Vchod do ní je z nenápadného domečku kousek od severozápadního rohu náměstí Sultána Ahmeda. Vstupné je 10 tureckých lir pro cizince (u pokladny je to napsáno číslem), slovy je pak na dalším řádku vstupné pro domácí BEŠ (=pět) tureckých lir. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak asi vše, co s tím můžeme dělat. Další cisterny bývají otevřené jen příležitostně, když se v nich koná nějaká akce, koncert a podobně. Druhou největší je cisterna 1 001 sloupu (Binbir Direk), vchod do ní je v severozápadním rohu parku, který navazuje na náměstí Hippodrom.

K památkám na byzantskou éru patří i městské hradby, které chránily centrum města od západu. Ze všech ostatních stran byla Konstantinopol chráněna mořem. K hradbám se z centra nejsnáze dostanete tramvají T1 směrem na Zeytinburnu/autobusové nádraží/letiště. Vystoupit se dá například na zastávce Topkapi (nezaměňujte se sultánským palácem Topkapi, který je úplně někde jinde). Cestou k hradbám poblíž zastávky Aksaray uvidíte Valentův akvadukt, monumentální stavbu klenoucí se přes údolí, kterým byla do města přiváděna pitná voda z oblasti Bělehradského lesa.

Osmanské památky v Istanbulu

Tou nejvýznamnější a nejnavštěvovanější dominantou města, symbolem starého Istanbulu, je samozřejmě mešita Sultána Ahmeda, zvaná též Modrá mešita. Uzavírá jižní stranu náměstí Sultána Ahmeda a spolu s chrámem Hagia Sofia stojícím naproti tvoří dvojici nejvýznamnějších staveb města. Přestože je Modrá mešita téměř o 1 300 let mladší než chrám Hagia Sofia (založena byla sultánem Ahmedem I. v roce 1609), nelze si nevšimnout jisté podobnosti obou staveb. Podobnost není náhodná, osmanský stavební sloh, za jehož zakladatele je považován stavitel Mimar Sinan, se opravdu v mnohém inspiroval slohem byzantských kostelů. Mešita sultána Ahmeda je nejenom hlavní mešitou Istanbulu, ale i jednou z nejvýznamnějších mešit celého muslimského světa. Podle počtu minaretů je na druhém místě na světě, má jich 6, vice má jen mešita Ka’ába v Mekce.

Mešita je stále funkční a je proto, stejně jako všechny ostatní mešity v Turecku, zdarma přístupná i turistům. Vzhledem k velikému počtu zájemců zde však platí jisté regulace. V turistické sezóně je mešita pro turisty přístupná pouze zadním vchodem z jižní strany. Před vstupem se kontroluje oblečení, pokud délka kalhot či sukní nevyhovuje, bude vám zapůjčen kus látky na zakrytí nohou. Podobně je ženám zapůjčen šátek na hlavu.

Při odchodu z Modré mešity budete možná požádáni o finanční příspěvek. Výběrčí tohoto příspěvku mohou být i dost dotěrní a občas mají i připravené jakési předtištěné kartičky připomínající vstupenky, o žádné oficiální vstupné se však nejedná a kde takto vybrané peníze skončí, je značně nejasné.

Na východní straně náměstí Sultána Ahmeda je vchod do starého sultánského paláce zvaného Topkapi. Celý komplex má čtyři nádvoří, několik desítek budov, řadu zahrad a na jeho prohlídku je třeba počítat s několika hodinami, lépe alespoň s polovinou dne. Vstupné se platí jednak do samotného areálu paláce a v rámci něj pak ještě do takzvaného Harému, čili do komplexu budov, které tvořily vlastní sultánovo obydlí. Do Harému se chodí na organizované prohlídky a v turistické sezóně je třeba počítat s tím, že volné místo v prohlídce může být až za několik hodin. Je tedy rozumné ihned po vstupu do komplexu paláce koupit lístek do Harému a zarezervovat si čas prohlídky a než na něj dojde, procházet další objekty a muzea uvnitř paláce.

Mešita sultána Ahmeda je sice největší mešitou Istanbulu, zdaleka ale není jedinou a určitě také ne nejstarší. Před jejím postavením zastávala funkci hlavní mešity města mešita Süleymanova, která leží kousek stranou z centra za krytým bazarem. Nejsnáze se k ní dostanete z tramvajové zastávky Beyazid ulicí, která kopíruje západní stranu Velkého bazaru. Süleymanova mešita je vrcholným dílem kultovního osmanského stavitele Mimara Sinana. V často fotografovaném panoramatu Istanbulu od Galatského mostu nebo z Galatské věže jsou ještě dobře vidět dvě další mešity. Nevelká mešita Osmanova (tedy nevelká na poměry Istanbulu, jinak zase tak malá není) z 18. století z panoramatu města velmi vyčnívá, neboť byla postavena na nejvyšším bodě starého města poblíž Spáleného sloupu a tramvajové zastávky Çemberlitaş. Mešita Yeni Valide (Nové sultánovy matky, nepřesně zvaná též Nová mešita) je pak na břehu Zlatého rohu u jižního konce Galatského mostu a náměstí Eminönü.

K populárním památkám z osmanské doby je nutné počítat také kryté bazary. Nejznámější z nich je Velký krytý bazar Kapali Çarşi, další z hlavních symbolů města, který se rozkládá na velké ploše na sever od ulice Divan Yolu (to je ta, po které jezdí tramvaj T1) mezi zastávkami Çemberlitaş a Beyazit. Z náměstí sultána Ahmeda jsou to dvě zastávky tramvají, nebo asi kilometr pěšky. Obchody ve spleti uliček Velkého bazaru již dávnou nejsou autentické a mezi prodavači najdete kromě Turků i Rusy, Srby a kohokoliv dalšího. Přesto má bazar stále svou neopakovatelnou atmosféru. Mnoho turistů ale upřednostňuje menší a klidnější Egyptský bazar (Misir Çarşisi) dole poblíž zálivu Zlatý roh, v budově tvaru U schované za Novou mešitou. Egyptský bazar je nejlepším místem pro nákup potravin, sladkostí, koření, čaje, kávy a dalšího typicky orientálního zboží. Uvnitř písmene U tvořeného touto budovou je pak příjemný park s mnoha čajovnami, jedno z mála míst v centru města, kde lze v klidu posedět a odpočinout si.

Zajímavosti v okrajových částech města a jeho okolí

Památek v centru starého města je tolik, že při jednodenní nebo jen několikadenní návštěvě města nemá velkou cenu vydávat se za jeho hranice. Pokud jste však v Istanbulu již poněkolikáté, nebo pokud zde máte strávit delší dobu, může být zajímavé se podívat i kousek dál za hranice centra.

Do širšího centra města lze počítat ještě čtvrť Galata na severní straně Zlatého rohu. Ze starého Istanbulu se do Galaty dostanete pěšky nebo můžete použít tramvajovou linku T1 ve směru na Kabataş. Centrem Galaty je Galatská věž, původně součást opevnění města, ze které je nejkrásnější pohled na panorama starého Istanbulu. Vstupné bohužel není nízké, zato můžete nahoře posedět v příjemné kavárně s čistými záchody. Ke Galatské věži vás od Galatského mostu doveze nejstarší metro na evropské pevnině. Nedaleko od věže se nachází Galata Mevlihane, „klášter tančících dervišů“, kam můžete zajít na předražené večerní představení. Po hlavní ulici městské čtvrti Istiklal Caddesi se dostanete na náměstí Taksim, moderní centrum Istanbulu. Dole pod Taksimem na břehu Bosporu je pak nový sultánský palác Dolmbahçe a jeden ze tří velkých istanbulských fotbalových stadionů, stadion klubu Beşiktaş.

Stadion nejpopulárnějšího klubu města Galatasaray se nachází dál k severu v moderní čtvrti Şişli. A když už jsme u fotbalu, třetí z velkých istanbulských klubů Fenerbahçe má svůj stadion v asijské části města poměrně daleko od centra. Čtvrť Şişli je nazývaná istanbulským downtownem, každým rokem zde přibývá mrakodrapů nadnárodních firem a bank. Do Şişli se dostanete metrem M2 z náměstí Taksim.

Dále směrem k severozápadu za dálničním okruhem začíná příroda. Bělehradský les (Belgrade ormani) je největší plochou zeleně na území města a jeho ekologický význam netřeba zdůrazňovat. Projedete-li nebo objedete-li Bělehradský les, dostanete se na pobřeží Černého moře do několika přímořských letovisek. Letoviska jsou přiměřeně přelidněná, předražená a špinavá, jak se na místa na periferii 12milionového města sluší. Pokud se však při návštěvě Istanbulu toužíte vykoupat v moři, zvolte třeba letovisko Kiliyos, kam se dostanete autobusem od stanice metra 7. Levent.

Druhou, možná příjemnější možností, jak se dostat k moři, jsou Princovy ostrovy v Marmarském moři. Těchto ostrovů je celkem devět, z toho čtyři jsou obydlené a turisticky využívané – Büyükada, Heybelida, Burgazada a Kinaliada. Dostanete se na ně lodní linkou od vlakového nádraží Şirkeci. Ostrovy slouží jako turecké přímořské letovisko, což neznamená, že by zde byly rozsáhlé pláže, do moře se dá dostat spíše z útesů nebo z betonových mol. Hlavním lákadlem jsou velmi příjemné přímořské hospůdky s výhledem na přístav či útesy a procházky příjemným lesíkem či parkem, který vyplňuje většinu ostrovů.

Poněkud méně příjemné jsou ostrovy Sivariada, kam jsou odváženi z města toulaví psi a ostrovy Yasiada a Imrali, které slouží jako vězení. Na ostrově Imrali je údajně vězněn jediný člověk, a to vůdce marxistické teroristické organizace PKK (Strana kurdských pracujících) Abdullah Öcalan. Na tyto ostrovy se ovšem jako turisté určitě nedostanete.

Pokud se vaše návštěva Turecka má omezit pouze na návštěvu Istanbulu, nebo pokud naopak chcete před cestou po Turecku získat představu i o jiných atraktivních lokalitách, lze doporučit návštěvu zábavního parku Miniatürk. Prohlédnout si tu můžete zmenšené modely více než stovky nejvýznamnějších staveb v tureckých městech, včetně rozsáhlých modelů celých městských center a okolní krajiny. Miniatürk se nachází na severním břehu Zlatého rohu daleko od centra, až za mostem dálničního okruhu. Je dosažitelný z dopravního uzlu Eminönü autobusem 47E.

Turci vás často budou lákat k návštěvě vesnice Polonezköy asi 30 kilometrů od Üskudaru v asijské části města. Vesnice byla původně založena polskými přistěhovalci. Díky tomu zde za Osmanské říše neplatila tak přísná pravidla chování jako jinde v Turecku, smělo se tu jíst vepřové, pít alkohol. Ač jezení prasat a pití alkoholu není v Turecku dnes zakázáno, pouze není příliš v módě, Polonezköy má stále statut místa, kde se konají pařby a provozují tyto ne úplně mravné činnosti (jezení prasat, pití alkoholu). Některé Turky to velmi láká a mohou si myslet, že to bude lákat i vás. Otázkou je, zda je třeba se kvůli vepřové pečeni zalité pivem trmácet do Istanbulu a do Polonezköy, když totéž lze učinit v hospodě Na Růžku v Horní Lhotě.

Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Jeďte do Turecka v dobré partě