Akutní horská nemoc velmi často postihne každého, kdo stoupá ve vyšších nadmořských výškách moc rychle. V horách je nižší atmosférický tlak, a tedy i parciální tlak kyslíku. Neaklimatizovaný horolezec nebo trekař trpí hypoxií, kdy tkáně nejsou dostatečně zásobené kyslíkem. Zpočátku se člověk cítí jako po alkoholovém excesu, má bolesti hlavy, cítí se slabý nebo je mu na zvracení a špatně spí.
Vydejte se na trek pod Mount Everest
Příznaky závisí na rychlosti výstupu, nadmořské výšce a na individuální přizpůsobivosti, která nezávisí na fyzické trénovanosti. V pozdních fázích se přidá malátnost, vrávoravá chůze a změny vědomí. I mezi trekaři v Nepálu je každoročně kolem dvaceti úmrtí na horskou nemoc a většinou zcela zbytečně. Proto výšku nepodceňujte, a přestože jste natěšení do hor, stačí dodržovat několik základních pravidel a vyhnout se tak mnoha problémům.
Nejdůležitější je postupná aklimatizace, správně by se od zlomové výšky kolem 3 000 m nemělo vystoupat více než 300 až 500 metrů nadmořské výšky za den. V ideálním aklimatizačním plánu je nejlépe ve dne vyjít výše, než kde spíte. Proto je vhodné zůstat dvě noci na stejném místě a přes den si bez batohu vyběhnout na nějaký vrchol v okolí. Dále je třeba dostatečně jíst, dodržovat pitný režim a vyhnout se kouření a alkoholu. Akutní horská nemoc může velmi rychle vyústit ve vážnou situaci, jako je vysokohorský otok mozku nebo otok plic, oba většinou končí smrtelně.
Při menších bolestech hlavy často stačí vzít si jeden ibuprofen a pořádně se vyspat, někdy je vhodné dát si na den pauzu a nechodit nahoru. Jindy je však nutné sejít zpět dolů tam, kde se cítíte lépe (často stačí sestoupat 500 výškových metrů) a strávit tam den nebo i více, než se zase pokusíte pokračovat. Pozor na dehydrataci, dodržujte pitný režim. Při vážné situaci je nutné zavolat vrtulník nebo využít přídavný kyslík či přetlakový vak, ten je však k dispozici pouze u Everestu a pod Annapurnami.
Pamatujte na tři zlatá pravidla
- 1. Každé onemocnění ve větší výšce se považuje za horskou nemoc, dokud se neprokáže něco jiného.
- 2. Při horské nemoci se nikdy nesmí stoupat. Někdy stačí zůstat ve stejné výšce, dokud symptomy nezmizí. Při zhoršení stavu je nutný okamžitý sestup, nečekejte do rána. Již pokles nadmořské výšky o 500 metrů může být dostačující pro zlepšení stavu.
- 3. Nikdy nenechávejte nemocného o samotě. Nemoc se může rychle zhoršit, což může být v horách osudné.
Autorkou textu je Klára Jakešová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.