Outdoorové aktivity v Ománu

Horská turistika - Cyklistika - Off-road - Jeskyňářství - Adrenalinové aktivity

Horská turistika

Ománské hory, obzvláště pak pohoří Hadžár, nabízí nádherné scenérie a lákají k pěším túrám. Bohužel až donedávna v Ománu neexistovaly turistické cesty, značení a další turistická infrastruktura. Situace se začala pomalu měnit kolem roku 2010, kdy na základě státního projektu vzniklo několik prvních turistických značených cest v oblasti Džebel Achdar a Džebel Šáms. Oficiální trasy jsou značeny žluto-bílo-červenými pásovými značkami a značení je husté a dobře udržované. Problémem je občas zjistit, kam která trasa vede, neboť rozcestníky se příliš nepoužívají a v některých místech, například kolem vesnice Misfat al Abrjín, je značkami pomalovaná doslova každá pěšina.

Leťte do Ománu v dobré partě

Hlavní turistické trasy jsou číslovány a existuje knižní průvodce Oman trekking, kde jsou i pečlivě popsány. Bohužel se to samé už nedá říci o oficiálních webových stránkách, které jsou neúplné, zastaralé a zmatené.

Mezi nejpopulárnější turistické trasy patří trasa W6 zvaná též Balcony Rim ve stěně kaňonu Vádí Nachr z vesnice Chitajím do opuštěné osady As Sáb. Dále pak trasy W8, W9 a W10, které propojují sedlo Šaraf al Alamejn, vesnici Bilat Sajít v údolí Vádí Baní Auf a populární turistické městečko Misfat al Abrjín. Náročnější okružní trasa W24 a W25 spojuje populární vesničku Wakan s planinou Džebel Achdar a vrací se zpět jinou trasou. Existují i trasy vícedenní, jedna z nich například spojuje Vádí Tiwi na pobřežní straně hor s Vádí Baní Chálíd ve vnitrozemí. Při vícedenních přechodech je kromě orientace dalším problémem nedostatek vody, zdroje pitné vody v ománských horách v podstatě neexistují.

V posledních letech bylo vyznačeno i několik nových turistických tras v jiných oblastech než v pohoří Hadžár. Turistické trasy dnes existují například v pohoří Samhar v jižní provincii Dhofár, na ostrově Masirá nebo na poloostrově Musandam. Zajímavou turistickou trasou je i trasa W38, která spojuje Starý Maskat s centrální obchodní čtvrtí Matrá. Jen několik stovek metrů od rušného centra města se člověk může ocitnout v absolutní divočině mezi červenými pouštními skalami.

Cyklistika

Omán má potenciál stát se cyklistickou destinací první kategorie. Napomáhá tomu poměrně hustá síť kvalitních asfaltových silnic s relativně malým provozem. Pokud se vyjede za aglomeraci Maskatu, lze často jet dlouhé kilometry, někdy i desítky kilometrů, přičemž počet aut, které potkáte, lze spočítat na prstech jedné ruky. Některé cyklistické trasy vedou po rovině pouští či po mořském pobřeží, jiné stoupají do hor. A to o občas i velkým převýšením a se sklony, jaké najdete málokde v Evropě. A pochopitelně velkou devízou je, že ideální počasí na silniční cyklistiku je v Ománu v prosinci, lednu a únoru, tedy v době, kdy lze v Evropě na kole jezdit jen s velkým sebezapřením.

Předností cyklistiky si již všimli i profesionální cyklisté. Od roku 2010 se v Ománu pořádá jeden z největších podniků zimní profesionální cyklistické sezóny – závod Kolem Ománu. Mívá 6-7 etap a dojezd je tradičně na nábřeží Al Bahrí v centrální čtvrti Maskatu Matrá. Mezi etapami jsou i takové lahůdky jako výjezd 1 500 výškových metrů na planinu Džebel Achdar nebo podobné stoupání do sedla Šaraf al Alamejn. V minulosti se závodu účastnila a vyhrála ho i řada předních profesionálních cyklistů známých z jiných populárnějších závodů. V roce 2020 byl závod zrušen kvůli státnímu smutku po smrti sultána Kábúse, v roce 2021 byl zrušen kvůli epidemii koronaviru. Obnovenou premiéru v roce 2022 vyhrál český cyklista Jan Hirt.

V Ománu existují i nádherné trasy pro horskou a terénní cyklistiku. Především odlehlá vádí a některé horské průsmyky by pro takovou aktivitu mohly být ideálním místem. Zatím ovšem tyto trasy nejsou příliš zmapované a mnoho cyklistů na horských kolech do země nepřijíždí.

Problematické je ovšem v Ománu zázemí pro cyklisty. Místní obyvatelé se na cyklisty dívají sice se sympatiemi, ale s mírným podivem ve stylu: „Proč jedete na kole? To nemáte na auto? Na kole přece jezdí jen Bangladéšani.“ V zemi je sice řada obchodů s koly a cyklistickým vybavením a cykloservisů, v podstatě všechny jsou ale zaměřeny na jednoduchá městská kola dovezená z Indie a z Bangladéše. Též vleky či nosiče na kola, na kterých by bylo možno bicykly dopravit na delší vzdálenosti, jsou prakticky nedostupné.

Off-road

Ježdění terénním autem po nezpevněných cestách je v Ománu velmi populární zábava. A naprosto právem, Omán je pro off-roadové jezdce zemí zaslíbenou. I běžnému turistovi, který do Ománu přijíždí na týden či dva a chce si pronajmout auto z půjčovny, lze doporučit vůz 4WD. Na mnoho zajímavých míst v zemi totiž nevedou asfaltové silnice, a tak je vůz 4WD často jedinou možností, jak se tam dostat.

Už při výběru vozu je nutno se rozhodnout, jaké aktivity chcete v Ománu podnikat a kam se chcete vypravit. Často se totiž pojištění vozu nevztahuje na ježdění mimo zpevněné cesty, a to i v případě, že samotné auto by takové jízdy bylo schopno. Mnohá auta z půjčoven mají sice formálně náhon na čtyři kola, jejich motor je však tak slabý, že pro jízdu po nezpevněné cestě jsou často méně vhodné, než obyčejný kvalitní vůz s náhonem na dvě kola (v Ománu zvaný saloon car). Tato výše zmíněná varování obzvláště platí pro mezinárodní půjčovny sídlící na letišti v Maskatu a zaměřené na turisty, místní lokální půjčovny mívají obvykle vozy kvalitnější.

Asi nejznámější off-roadovou trasou je přejezd pohoří Hadžár údolím Vádí Baní Auf z provincie Al Batina do oblasti Nizwy. Trasa překonává výškový rozdíl skoro dva kilometry a je opravdovou zkouškou schopností řidiče i možností auta. Další populární trasy vedou například do „meruňkové“ vesnice Wakan na severních svazích Džebel Achdar nebo pod nejvyšší horu Ománu Džebel Šáms.

Další velkou zkušeností může být řízení v poušti a v písečných dunách. A to jak v poušti Wahíba, kde se tyto atrakce provozují i komerčně, tak v mnohem opuštěnější poušti Rub al Chálí. Jízda po dunách vyžaduje kvalitní vůz, podhuštěné pneumatiky a opravdu zkušeného řidiče. Zapadnout do písku v dunách je snadnější než zapadnout do sněhu v našich středoevropských podmínkách. Tuto aktivitu lze tedy doporučit jen velmi zkušeným řidičům, kteří dobře vědí, o co se jedná.

Jeskyňářství

Omán by se v dohledné době mohl stát vyhlášenou mekkou jeskyňářů. Velká část pohoří Hadžár v severním Ománu je tvořena vápenci a je zde mnoho krasových jevů. Většina zdejších jeskyní a propastí však ještě čeká na důkladnější prozkoumání.

Pro turisty byla zpřístupněna jeskyně Al Húta poblíž města Hamra. Stala se oblíbeným víkendovým cílem pro ománské rodinky. Objevená část jeskyně má délku téměř 4 kilometry, z toho je několik set metrů přístupných turistům. Prohlídková trasa trvá asi 45 minut a obsahuje i jízdu podzemním vláčkem. Pro turisty v České republiky zvyklé na Moravský a Český kras však bývá návštěva této ománské jeskyně spíše zklamáním.

Mnohem dobrodružnějším počinem může být návštěva jeskyně Madžlís al Džins (Místo setkání s džinem) v horách východního Hadžáru. Jeskynní prostora je 120 metrů vysoká a je přístupná třemi komíny nazývanými První sestup, Hvězdička a Cherylin sestup podle manželky objevitele jeskyně Dona Davidsona Cheryl Jones. Sestup na dno jeskyně vyžaduje nemalé jeskyňářské a horolezecké schopnosti.

Adrenalinové aktivity

V blízké budoucnosti může být Omán zaslíbenou zemí pro různé adrenalinové aktivity. Místní příroda k tomu poskytuje ideální podmínky.

První ománská zajištěná cesta (via ferrata) vznikla před několika lety v pohoří Hadžár pod nejvyšší horou země Džebel Šáms. Začíná na konci kultovní stezky Balcony rim ve stěně kaňonu Vádí Nachr a překonává výškový rozdíl přes 400 metrů. Končí na horní planině poblíž příjezdové silnice do zdejších hor. Nejedná se o lehkou cestu ani pro turisty se zkušenostmi z evropských hor. Více než vhodné je se na toto místo vydat s místním průvodcem a s odpovídajícím vybavením. I proto, že se nástup na cestu obtížně hledá a není nijak značen. Výpravy na ferratu organizují cestovní kanceláře v Maskatu a v Nizwě.

Několik dalších podobných cest různé obtížnosti vzniklo v pohoří Džebel Achdar, v kaňonu Vádí Baní Auf a poblíž města Fins ve východním Hadžaru. Svou délkou i náročností zatím zůstávají za tradiční via ferratou v Džebel Šáms.

V pohoří Džebel Achdar vznikla i první ománská zip line. Naopak v Hadím kaňonu, který je součástí Vádí Baní Auf, existuje už dlouhé roky populární trasa pro jednoduchý kaňoning. Další trasy se nabízí v kaňonech Vádí Tiwi, Vádí Šáb a Vádí Arbajín na východě země.

Jistě není daleko doba, kdy do Ománu zamíří i české cestovní kanceláře zaměřené na adrenalinové aktivity.

Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Leťte do Ománu v dobré partě

Vážíme si vašeho soukromí

Pomocí cookies analyzujeme návštěvnost, přizpůsobujeme obsah a reklamy podle vašich potřeb. Kliknutím na „Přijmout“ vyjadřujete souhlas s tím, že cookies používáme.