Zajímavosti a památky Jeruzaléma

Hradby a brány Starého Města - Židovská čtvrť Starého Města - Muslimská čtvrť Starého Města - Křesťanská čtvrť Starého Města - Arménská čtvrť Starého Města - Za hradbami Starého Města - Olivová hora - Okolí Damašské brány - Nové město - Hora Herzl a památník Jad Vašem

Památky Starého Města

Staré Město a jeho okolí je bezesporu největší turistickou atrakcí Jeruzaléma. Jeho spletité uličky, bimbání zvonů, volání muezzínů z mešit, směsice jazyků a závan orientu bezesporu nadchnou každého návštěvníka. Pro seznámení se a pro lepší orientaci ve Starém Městě je nejvhodnější začít kratší procházkou po městských hradbách.

Jeďte do Izraele a Palestiny v dobré partě

Hradby a brány Jeruzaléma

Současné hradby Starého Města pochází z 16. století a byly vystavěny za vlády osmanského panovníka Sulejmana I. Hlavní bránu Starého města představovala Jaffská brána, kterou vedla silnice směřující až do jaffského přístavu (součást dnešního Tel Avivu). Díky tomu taktéž brána získala své jméno. Podle tradice měl po dostavbě jeruzalémských hradeb Sulejman nechat popravit oba dva hlavní stavitele za to, že ponechali mimo nové městské hradby horu Sijón s hrobem krále Davida. Hroby těchto dvou muslimských stavitelů se tak mají údajně nacházet právě při vchodu do Starého Města skrze Jaffskou bránu.

Za vlády Sulejmana bylo vystavěno celkem sedm hlavních bran (osmá brána byla později přistavěna v 19. století). Kromě Zlaté brány (Golden Gate), která se dle židovské tradice otevře až s příchodem Mesiáše, můžete projít všemi branami. Směrem na sever od Jaffské brány narazíte na Novou bránu, Damašskou, Herodovu a Lví. Směrem na východ pak následuje brána Sijónská a Hnojná. Při hledání bran si však dejte pozor, v arabském a hebrejském jazyce se názvy bran značně liší.

Jaffská brána (Jaffa Gate)

Jaffská brána, v arabštině také známa jako brána Hebronská (Báb al-chalíl) či Davidova, je hlavní vstupní branou do Starého Města. Její současná podoba se datuje do konce 19. století, kdy byla původní brána značně rozšířena za účelem návštěvy pruského krále a německého císaře Viléma II. Důležitost této brány dokazovala i výstavba sloupových hodin na počátku 20. století na počest 25. výročí vlády osmanského sultána Abdul Hamida II. Podobné hodiny můžete dodnes spatřit v jaffském přístavu v Tel Avivu. U Jaffské brány se však hodiny nedochovaly a v roce 1922 byly zničeny Brity.

Během britské mandátní správy byly zbořeny i další domy, které se nacházely v okolí Jaffské brány. Obrysy jednoho z těchto domů lze dodnes spatřit na vnější straně Jaffské brány. V současné době slouží Jaffská brána jako hlavní vchod do Starého Města a do všech jeho čtvrtí. Nalevo od brány se nachází čtvrť křesťanská, rovně po Davidově ulici (David street) dojdete do čtvrti muslimské, napravo za Davidovou citadelou se nachází čtvrť arménská, skrz kterou po ulici Arménského ortodoxního patriarchátu lze dojít do čtvrti židovské.

Damašská brána (Damascus Gate)

Damašská brána vás ohromí pravým orientem. Leží v centru muslimské části města. Hned při vchodu do Starého Města se ocitnete na arabské tržnici, kde je možné zakoupit vše, na co si jen vzpomenete. V hebrejštině se brána nazývá Šekemskou vzhledem k jejímu směřování do biblického Šchemu, dnešního Nábulúsu. V arabštině nese název Báb al-amúd (Sloupová brána). Sloup zde měl být vystavěn za vlády krále Hadriána. Od Damašské brány směřují dvě hlavní ulice – Al-Wad vedoucí ke Chrámové hoře a Suq Chán al-zajt lemující křesťanskou čtvrť.

Herodova brána (Herod’s Gate)

Jak v hebrejštině, tak i v arabštině je tato brána nazývána bránou Květinovou. Svůj název získala po Herodovi Velikém, který měl údajně v těchto místech pobývat ve svém domě v době ukřižování Ježíše Krista. Přestože se zde Herodův palác nikdy nenacházel, pojmenování bráně zůstalo dodnes.

Lví brána (Lions Gate)

Brána je taktéž známa jako Štěpánská díky sv. Štěpánovi, který měl být podle tradice ukamenován nedaleko tohoto místa. Ke Lví bráně se váže hned několik legend. Lvi, které je možné na bráně spatřit, zde měl nechat umístit Sulejman I. Mělo se tak stát poté, co ve snu uviděl lvy, kteří ho chtěli sežrat. Po probuzení si nechal zavolat vykladače snů. Moudrý stařec se jej zeptal, na co před spaním myslel. Sultán odpověděl, že na to, jak potrestat neplatiče daní. Stařec mu odvětil, že vzhledem k tomu, že smýšlel o Svatém městě špatně, Bůh se na něj rozzlobil. Následujícího dne tak nechal Sulejmán umístit lvy na bránu, aby chránili město.

Zlatá brána (Golden Gate)

V hebrejštině známa jako Brána milosrdenství (Sha’ar ha-rachamim), je bránou, kterou má vstoupit do Starého města Mesiáš. I k této bráně se váže mnoho pověstí. V současné době je brána zastavěna. K jejímu zazdění mělo dojít za vlády Sulejmána I., který tak chtěl zastavit příchod Mesiáše. Jiné pověsti tvrdí, že muslimové zazdili bránu, aby se nikdo nemuslimského vyznání nemohl dostat na Chrámovou horu, kterou by tak znesvětil.

Hnojná brána (Dung Gate)

V současné době je hlavní branou, kterou lze vstoupit přímo na hlavní náměstí před Zdí nářků. Nelichotivé pojmenování si brána vysloužila z důvodu, že se v jejím okolí mělo nacházet městské smetiště.

Sijónská brána (Zion Gate)

Sijónská brána propojuje židovskou čtvrť Starého Města a horu Sijón. Brána se stala místem tragédie během šestidenní války v roce 1967. Izraelští vojáci se touto bránou pokusili proniknout do Starého Města. To se jim však nezdařilo a brána dodnes nese stopy po tvrdých bojích, které zde probíhaly. Mezuza (dle židovské tradice se umisťuje na veřeje židovských domů a obsahuje svitek se zněním židovského vyznání víry – šma jisrael), která je umístěna při vchodu do brány, je tak symbolicky vyrobena z obalů kulek, které tu po této válce zbyly.

Procházka po hradbách (Ramparts Walk)

Ramparts Walk je jednou z mnoha atrakcí Starého Města, které byste neměli minout. Díky této krátké procházce po hradbách se seznámíte s městem a lépe se zorientujete. Túra začíná u Jaffské brány a vede dvěma směry – na sever směrem ke Lví bráně či na jih směrem k Sijónské bráně. Pokud budete mít dostatek času, můžete si projít oba dva směry, avšak cesta směrem ke Lví bráně je rozhodně zajímavější. Vstupenky je možné zakoupit v informačním centru vedle Jaffské brány.

Davidova citadela/Davidova věž (David Citadel/David Tower)

Davidova citadela se nachází vedle Jaffské brány při vstupu do Starého Města a je rozhodně jednou z dalších atrakcí, která vám pomůže nahlédnout do nitra historie tohoto Svatého města. Ačkoliv si citadela prošla poměrně tragickou historií (několikrát byla zcela zbořena a znovu postavena), slouží dnes jako neocenitelný pramen více než dvoutisícileté historie.

Původní stavba se datuje do 2. století př. n. l., avšak současné podoby se jí dostalo v 16. století, kdy se Jeruzalém ocitl pod nadvládou osmanských Turků, kteří využívali citadelu jako svou vojenskou základnu. Během britské mandátní správy se pak citadela proměnila v kulturní centrum. Po válce za nezávislost v roce 1948 arabské jednotky opět využívaly místa jako strategické vojenské základny, a to až do roku 1967, kdy se Staré Město dostalo pod kontrolu Izraelců.

V současné době zde naleznete fascinující muzeum využívající unikátních technologií, které umožní návštěvníkovi ocitnout se v různých historických obdobích. Zároveň se pak můžete pokochat panoramatickým pohledem nejen na Staré Město, ale i na Nové Město. Muzeum v Davidově věži také nabízí noční světelnou show, která shrnuje historii Jeruzaléma v doprovodu světelných animací na zdech města. Pokud byste měli v plánu navštívit jak muzeum, tak i světelnou show, je možné zakoupit kombinovaný lístek, který vám ušetří pár šekelů.

Židovská čtvrť

Do židovské čtvrti se nejsnadněji dostanete od Jaffské brány po Davidově ulici, která tvoří pomyslné srdce Starého Města. Po celé délce ulice vedoucí na rozcestí mezi židovskou, křesťanskou a muslimskou čtvrtí se rozkládá arabský trh s nespočetným množstvím obchůdků nabízejících orientální zboží všeho druhu. Na konci ulice se pak dejte doprava po ulici Židovské čtvrti (Jewish Quater Road). Před návštěvou této čtvrti se můžete projít jejími ulicemi i přes internet.

Židovská čtvrť, podobně jako jiné části Starého Města, byla během své existence několikrát zbořena a následně znovu vystavěna. Její původní osídlení židovským obyvatelstvem se datuje do prvního tisíciletí př. n. l., do doby prvního chrámu. Poslední katastrofou si čtvrť prošla během války za nezávislost v roce 1948, kdy celé Staré Město připadlo pod kontrolu Jordánska a židovská čtvrť byla zcela zničena. Její obyvatelé museli oblast opustit a až do roku 1967 byla čtvrť po několika stoletích poprvé bez židovské přítomnosti. Hlavní synagoga židovské čtvrti a zároveň její hlavní symbol – Hurva synagoga – byla vyhozena do povětří arabskými legiemi.

V roce 1967, během šestidenní války, se Izraelcům poprvé po 19 letech opět podařilo vniknout do Starého Města. Od té doby se čtvrť nachází pod ustavičnými rekonstrukcemi, k nimž došlo u mnoha synagog a historických míst. Zároveň proběhly na jejím území archeologické vykopávky, které odkryly původní stavby z prvního tisíciletí př. n. l., jež můžete v současné době obdivovat v muzeích nacházejících se v židovské čtvrti.

Cardo

Ulice Carda byla během byzantské kontroly nad Jeruzalémem (6. století) hlavní ulicí Starého Města. Ačkoliv jeho základy byly postaveny již ve 2. století, kompletní podoby se mu dostalo až za vlády byzantského císaře Justiniána. Jeruzalémské Cardo je klasickou ukázkou římského stylu výstavby měst, kde Cardo tvořilo centrum celého města. Vyobrazení jeruzalémského Carda můžete vidět na mozaikové podlaze kostela biblického města Medeba (území dnešního Jordánska), která zobrazuje starověký Jeruzalém.

Původní jeruzalémské Cardo spojovalo Damašskou bránu s horou Sijón. V současné době můžete obdivovat pouze jeho část, která se nachází právě v židovské čtvrti. Pod křesťanskou nadvládou (doba křížových výprav) se Cardo přeměnilo na tržiště. I dnes je Cardo lemováno obchůdky prodávajícími především umělecké předměty s židovskou tématikou. Na konci Carda pak narazíte na archeologické vykopávky, které odkrývají původní zdi Starého Města z období prvního a druhého chrámu. Zároveň zde můžete spatřit původní byzantské sloupořadí.

Hurva synagoga

Na konci Carda můžete vystoupat po schodech na hlavní náměstí v židovské čtvrti, které se rozprostírá přímo před Hurva synagogou. Tato nově zrekonstruovaná synagoga, typická svou kopulovitou střechou, byla založena na počátku 18. století významným židovským učencem Judou Hachassidem. České cestovatele jistě potěší, že právě Juda Hachassid strávil část svého života na Moravě, především v Mikulově, který byl po dlouhá léta centrem židovství v Čechách a na Moravě.

Juda Hachassid věřil v návrat do Svaté země a po dobu několika let cestoval po Evropě, aby shromáždil dostatečný počet Židů, kteří by společně podnikli cestu do země zaslíbené. V roce 1700 společně s několika židovskými rodinami vstoupil na území tehdejší Palestiny. Přestože krátce po příjezdu do Jeruzaléma zemřel, synagoga byla později dostavěna jeho studenty. Hurva synagoga se tak stala první oficiální synagogou aškenázské židovské komunity v Izraeli vůbec (židovské komunity v Izraeli se rozlišují podle oblasti původu, zatímco tzv. sefardští Židé pochází převážně z arabských zemí, Španělska a Francie, aškenázští Židé přišli do Izraele převážně z oblasti východní Evropy a Německa). Nově etablovaná aškenázská komunita si na výstavbu synagogy musela zapůjčit finanční obnosy od zdejší arabské komunity. Půjčky však brzy neměla z čeho splácet a tak již v roce 1721 byla synagoga Araby zbořena. Právě díky krátké existenci se jí dostalo jméno hurva - ruiny.

K jejímu obnovení došlo až v roce 1864, kdy se stala nejvýznamnější synagogou nejen Jeruzaléma, ale i celého Izraele. Byl zde jmenován jak vrchní aškenázský rabín, tak i vrchní rabín izraelský. Během druhé světové války synagoga sloužila také jako komunitní centrum a probíhaly zde modlitby za Židy v Evropě. V roce 1948, kdy se Staré Město dostalo pod kontrolu Jordánska, byla synagoga vystřelena do vzduchu arabskými legiemi jako symbol úplného konce židovské přítomnosti ve Starém Městě. Znovuobnovení se pak synagoga dočkala až v roce 2010, kdy byla slavnostně otevřena. Synagoga byla zrekonstruována co nejpřesněji podle původních fotografií. Její interiéry jsou bohatě zdobeny nástěnnými malbami vyobrazujícími svatá místa Izraele. Z horního patra synagogy se vám rovněž naskytne fascinující pohled na Staré Město. Prohlídky synagogy probíhají po celý den jak v hebrejském, tak i anglickém jazyce. Je však nutné si prohlídku předem rezervovat na e-mailu hazmanot-rova@012.net.il.

Ramban synagoga

Nejstarší dochovaná synagoga Starého Města nese název po významném židovském učenci rabbi Moše ben Nachmanovi (zkráceně Ramban) a rozhodně stojí za návštěvu. Ramban, v češtině znám spíše jako Nachmanides, přišel do Palestiny v roce 1267 poté, co byl vykázán z křesťanského Španělska. Když Nachmanides vstoupil do Jeruzaléma, po Židech, kteří byli vyhnáni křižáky v roce 1099, zde zbyly jen trosky. Mezi troskami vyčníval mohutný oblouk.

Právě zde se Nachmanides rozhodl vystavět novou synagogu, která se stala po dlouhé době jedinou židovskou synagogou Starého Města. Po dobu více než 200 let byla tato synagoga jedinou v Jeruzalémě. V roce 1948 byla taktéž zničena. Paradoxem je, že se Izraelcům podařilo získat zpět Staré Město právě v roce 1967, 700 let poté, co Ramban vstoupil do Jeruzaléma. Synagoga je otevřena veřejnosti a do jejích interiérů můžete nahlédnout téměř kdykoliv. Synagoga se nachází na hlavním náměstí židovské čtvrti přímo proti Hurva synagoze.

Tiferet Jisrael synagoga

Tato synagoga, původem z 19. století, se stala centrem chasidského judaismu a jednou z nejkrásnějších synagog Starého Města. Jejím zakladatelem se stal významný chasidský rabín Jisrael z Ruzhynu. Chasidismus, jenž vznikl počátkem 18. století ve východní Evropě, se stal jedním z významných proudů současného judaismu. Jeho následovníci se vyznačují extrémní zbožností a náklonností ke spirituálnímu prožitku ve víře. Přestože chasidé přišli do Jeruzaléma již během 18. století, až do poloviny 19. století neměli místo pro společné modlitby.

Místo, na kterém se Tiferet synagoga nachází, zamýšlel původně ruský car Mikuláš I. zakoupit a vystavět tam kostel. Ruzhynský rebbe (hlavní představitel ruzhynské chasidské dynastie) se o tomto plánu dozvěděl a nařídil vykoupit tuto půdu od arabských vlastníků a vystavět zde první chasidskou jeruzalémskou synagogu. Ruský car tak nakonec zakoupil jiný pozemek a vystavěl na něm monumentální stavbu, tzv. Migraš ha-Rusim (Ruský dvůr), který dnes můžete najít nedaleko jeruzalémské radnice. Tiferet synagoga, podobně jako jiné synagogy Starého Města, byla zcela zničena arabskými legiemi během války za nezávislost. V roce 2012 však jeruzalémská radnice schválila plán na obnovu této stavby. V současné době tak můžete obdivovat pouze její základy doplněné o fotografie původní synagogy. Synagogu najdete nedaleko hlavního náměstí v ulici ha-Karaim.

Karaitská synagoga

Synagoga, jež nese název podle jedné z nejstarších židovských sekt, je centrem karaitů v Jeruzalémě. Karaitský judaismus, který dnes čítá na 30 tisíc příznivců, se vyznačuje čistou vírou pouze v psanou Tóru a neuznává rabínský judaismus ani ústní židovskou tradici. Jejich náboženská praxe se tak značně liší od tradičního judaismu. Synagogu lze dnes navštívit za menší poplatek, který může být značně flexibilní (synagoga by měla být přístupná zdarma, záleží však na tom, na jakého správce narazíte). Místní správce vám sdělí cenu a poskytne i zajímavé informace (ne všechny jsou však pravdivé) o karaitském judaismu. Synagoga se nachází přímo naproti synagoze Tiferet v ulici ha-Karaim.

Sefardské synagogy

Komplex celkem čtyř sefardských synagog vznikl v 16. století po příchodu velké skupiny sefardských Židů, kteří prchali ze Španělska před inkvizicí (od Španělska je také odvozeno současné označení sefardských Židů, Sfarad je v hebrejském překladu Španělsko). Synagogy nejprve vznikly na sobě zcela nezávisle. Postupně se však spojily v jeden velký komplex, který dnes naleznete v ulici Mišmeret ha-Kehuna. Jako první můžete navštívit synagogu Eliyahu ha-Navi, ke které se váže mystický příběh spojený s prorokem Eliášem, po kterém je synagoga pojmenována. Během modlitby na svátek Yom Kippur (Den smíření) postrádal zdejší minjan (počet deseti dospělých mužů nutných pro modlitbu v synagoze) jednoho muže. V tu chvíli se zjevil záhadný muž a po dokončení modlitby opět zmizel. Zdejší lidé byli přesvědčeni, že se jednalo o proroka Eliáše.

Další a zároveň nejimpozantnější synagogou je synagoga Jochanana ben Zakaje. Třetí synagoga byla vystavěna přistěhovalci z Turecka. Díky tomu se jí dostalo přízviska synagoga Istanbulská. Na nádvoří mezi těmito třemi synagogami pak nakonec vyrostla tzv. Prostřední synagoga (ha-Emtsai). Synagogy můžete navštívit téměř kdykoliv, kromě doby každodenních modliteb a židovských svátků.

Muzea židovské čtvrti

Po návštěvě synagog se můžete podívat do některého z místních muzeí, která dokumentují historii židovské čtvrti od starověku až po současnost. Místní muzea také nabízí zakoupení kombinovaných lístků (Burnt House, Wohl Archeological Musem, Alone on the Walls). Pokud se tedy chystáte navštívit tato místa, kombinovaná vstupenka vám ušetří pár šekelů.

Jako první můžete navštívit Wohl Archeological Museum, známé také jako Herodova čtvrť. Jedná se o podzemní muzeum, které vás zavede do období druhého chrámu pod nadvládou Heroda Velikého. Archeologické vykopávky zahrnují celkem šest domů, ve kterých měli údajně přebývat nejvyšší chrámoví kněží, tzv. koheni. Domy jsou doplněny nádhernými mozaikovými podlahami. Muzeum nejdete v ulici ha-Karaim. Z ulice ha-Karaim můžete zamířit do ulice Tiferet Jisrael, kde se nachází tzv. Burnt House. Jeho hlavní atrakcí je film dokumentující především období druhého chrámu a jeho zboření Římany v roce 66 n. l.

Do období prvního a druhého židovského chrámu se můžete ponořit také v The Temple Institute. Muzeum se nachází v ulici Misgad la-Dach. V muzeu najdete model židovského chrámu, obleky hlavních chrámových kněží a rituální nástroje užívané v chrámu. Na archeologické vykopávky z období obou chrámů narazíte v ulici Plugat ha-Kotel. Nachází se zde tzv. Izraelská věž (Israeli Tower), která měla sloužit jako obranný systém v domě prvního chrámu. Do moderní doby se pak dostanete v Old Yishuv Court Museum. Muzeum dokumentuje život židovské komunity ve starém městě od 16. století do roku 1948. Muzeum najdete v ulici Or Chayim nedaleko hlavní ulice Carda.

Poslední dny starého jišuvu (osídlení) jsou zachyceny na autentických fotografiích v Alone on the Walls Museum. Muzeum se nachází v Cardu, u byzantského sloupořadí. Boj o čtvrť během války za nezávislost dokumentuje také pamětní deska bojovníků v ulici ha-Yehudim zachycující jména všech obětí, které padly v této čtvrti během války. Pokud byste procházeli ulicí ha-Gilad, narazíte také na pomník připomínající původní hroby těchto padlých bojovníků. Když se v roce 1967 podařilo Židům získat zpět židovskou čtvrť pod svou kontrolu, hroby byly přemístěny na Olivovou horu.

Odpočinek, restaurace, kavárny

Ještě než sestoupáte po schodech k hlavní památce Starého Města – Zdi nářků, zastavte se na krátký odpočinek a občerstvení ve zdejších kavárnách. Najdete je na hlavním náměstí čtvrti před Hurva synagogou a v ulici Tiferet Yisrael. Pokud se chcete během pití kávy zároveň pokochat panoramatickou vyhlídkou na Olivovou horu a Zeď nářků, zajděte si do The Quater Cafe. Na konci ulice Tiferet Yisrael také najdete veřejné toalety a potraviny, kde si můžete zakoupit drobné občerstvení.

Západní zeď/Zeď nářků (The Western Wall, hebr. Ha-Kotel ha-maaravi)

Západní zeď, v českém jazyce známá pod názvem Zeď nářků, se stala od dob zboření druhého chrámu v roce 70 n. l. nejposvátnějším místem judaismu. Přestože tato zeď tvořila pouze obvodovou zeď chrámového komplexu, podle rabínské tradice je i zde boží existence (šechina) stále přítomna. Podle tradice měla šechina sestoupat z nebes, jak se praví v Druhé knize Mojžíšově (25,8): „Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich.“ Některé proudy judaismu tak dodnes nepovolují vstup na toto prostranství, protože do chrámu, kde je přítomna šechina, může vstoupit pouze člověk rituálně čistý.

Zeď se po dlouhá staletí stala cílem židovských poutníků, především pak v období tří významných židovských svátků (Pesach, Šavuot, Sukot), kdy docházelo k rituálnímu obětování v chrámu. I dnes se během těchto svátku plaza před zdí zcela zaplňuje. Židé si zboření chrámu připomínají během smutečního dne Tiša be Av (9. Av dle židovského kalendáře), kdy podle tradice mělo dojít ke všem tragickým událostem v historii židovského národa. Podle judaismu je Chrámová hora, na které dříve stával židovský chrám, místem stvoření světa a zde měl také Abrahám obětovat svého syna Izáka.

Současná plaza před Zdí nářků byla vybudována až po roce 1967. Do té doby se Zeď nářků nacházela mezi úzkými uličkami arabských domů. Pokud se zahledíte na zeď, jistě rozpoznáte, že zeď se skládá z rozdílných typů kamení. Spodní řada se dochovala z doby Heroda, zatímco horní část zdi byla dostavena během výstavby mešity al-Aksá. Plaza před zdí je rozdělena na ženskou a mužskou část. Pokud se chystáte přenechat svá nejtajnější přání ve Zdi nářků, pamatujte na to, že je třeba obléci se cudně (ženy by měly mít zahalená kolena a lokty, muži by taktéž měli mít zahalená kolena). Pokud budete v Jeruzalémě o šabatu, rozhodně byste neměli zmeškat západ slunce a příchod šabatu u Zdi nářků, která zpěvem modlících se Židů vítajících příchod svátku jako by se zahalila do mystična (o šabatu je zakázáno u Zdi fotit a používat elektronické přístroje).

Tunely u Zdi nářků (Western Wall Tunnels)

Tunely jsou jedním z nejhezčích muzeí Starého Města vůbec. Zavedou vás přímo do labyrintu uliček a archeologických vykopávek z období především druhého chrámu. Vykopávky, které mnohdy zasahovaly pod obytné domy, si vyžádaly mnohé inženýrské práce a jsou tak zcela unikátním projektem. Tunely jsou velmi oblíbenou atrakcí a je nutné si prohlídku předem zarezervovat (minimálně týden).

Centrum generací (The Generation Center)

V nedávné době bylo otevřeno zcela unikátní muzeum, které interaktivním způsobem mapuje osud židovského národa. Pomocí speciálních efektů si projdete všechny židovské exily a na krátkou chvíli ucítíte břímě osudu židovského národa nesené po více než 3 500 let. Prohlídku si také předem rezervujte.

Archeologický park Ophel (Ophel Archeological Parc, Davidson City)

Archeologický park naleznete u jižní stěny Chrámové hory. Prohlídku parku začněte v Davidsonově městě. Poschoďová budova vás provede historií od dob druhého chrámu přes období prvních muslimských chalífátů až po dobu křižáckých válek. Výstava také dokumentuje více než sto let nepřetržitých vykopávek v této oblasti. Archeologické nálezy jsou doplněny multimediální prezentací. Naleznete zde také interaktivní model druhého chrámu. V samotném archeologickém parku pak narazíte například na brány a schodiště, které vedly do chrámu, množství mikví (rituálních koupelí), které sloužily k rituální očistě poutníkům vstupujícím do chrámu, či pozůstatky Umajjovského chrámu.

Muslimská čtvrť

Tato největší čtvrť Starého Města představuje labyrint malých uliček, které vás přivedou do pravého orientu. Přestože v současné době je její obyvatelstvo převážně muslimského vyznání, až do začátku 20. století byla čtvrť značně nehomogenní. I proto zde dnes najdete mnohé křesťanské i židovské památky. Čtvrť byla osídlena již v době druhého chrámu. Až do 12. století, kdy čtvrť obsadili křižáci, zde žily všechny náboženské komunity. Židé a muslimové se zpět do čtvrti vrátili až po roce 1187, kdy bylo město dobyto zakladatelem Ajjúbovské dynastie Saladinem. Během 18. a 19. století dokonce majoritu ve čtvrti představovali Židé. Počátkem 20. století však začalo eskalovat napětí mezi oběma komunitami. To vyvrcholilo v roce 1929 arabským povstáním a Židé museli čtvrť nadobro opustit. V současné době zde najdete několik židovských ješiv (náboženských škol) a obytných domů, které jsou však považovány za ilegální osady.

Chrámová hora

Nejpoutavějším místem muslimské čtvrti, ale i celého Jeruzaléma, je bezesporu Chrámová hora se svou třpytící se zlatavou kopulí. Hebrejské označení hory (Har ha-Bajt, Hora domu) připomíná židovský chrám, muslimské označení (Haram aš-Šarif, Vznešená svatyně) pak posvátnost místa spojenou s prorokem Muhammadem. Podle Tóry je hora známá také jako Moria či Sijón nejposvátnějším místem judaismu a třetím nejposvátnějším místem islámu. Během tří tisíce let trvající historie tohoto místa zde stál jak židovský, tak i křesťanský, římský a muslimský svatostánek.

Podle judaismu je Chrámová hora místem, kde přebývá Bůh (Izajáš 8:18). Nachází se zde základní kámen světa, z této země byl také stvořen první člověk Adam (Adam od hebrejského slova adama – země) a Abrahám zde měl obětovat Izáka. Chrámová hora, kde stával první a druhý židovský chrám, je místem, k němuž směřují modlitby Židů po celém světě. Podle židovské tradice má odtud Bůh sestupovat ke všem národům. Ve 2. století, kdy byl Jeruzalém pod nadvládou Římanů, byl na tomto místě vystavěn Jupiterův chrám, před jehož vchodem si římský císař Hadrián nechal vztyčit svou obří sochu. Židé, pro které je uctívání jiných božstev a kultu osobnosti jedním z největších hříchů, povstali proti Hadriánovi. Ten jim nejprve zakázal provádět rituál obřízky (tzv. brit mila, jež se provádí osmý den po narození dítěte a symbolizuje uzavření smlouvy mezi lidem a Bohem) a později jim dokonce zakázal vstup do Jeruzaléma.

Ve čtvrtém století zde mělo dojít za vlády Konstantina Velikého k výstavbě hned dvou kostelů – Kostela svatého hrobu a Kostela svaté moudrosti. Když v roce 637 muslimští Umájovci dobyli Jeruzalém, okamžitě započali se stavbou Skalního dómu, jenž se řadí mezi nejstarší muslimské stavby na světě. Podle muslimské tradice zde prorok Muhammad měl vykonat svou noční cestu do nebe (tzv. Isra‘), která je zmiňována v Koránu. Muhammad se měl v noci ocitnout na Chrámové hoře a odtud odletět na okřídleném koni Burákovi do nebe, kde se setkal se všemi proroky i samotným Bohem. Muhammad sám za místo noční cesty označil Jeruzalém.

Chrámová hora taktéž během zrodu islámu byla místem směru modlitby (později se směr modlitby přeměnil na Mekku). Chrámovou horu můžete navštívit, avšak vstup na ní je omezen mnoha restrikcemi. Chrámová hora je přístupná z plazy u Zdi nářků (po dřevěném mostku) od 7:30 do 11:00 a od 13:30 do 14:30, kromě pátků, kdy je den hlavní modlitby pro muslimy. O návštěvu Chrámové hory je velký zájem, tudíž počítejte s frontami. Izraelské bezpečnostní jednotky uzavírají přístup na horu i v návaznosti na aktuální bezpečnostní situaci. Pro návštěvníky je zakázáno mít u sebe jakékoliv náboženské symboly.

Doménou Chrámové hory je Skalní dóm. Skalní dóm byl založen za vlády druhého pravověrného chalífy Umara ibn al-Chattába. Místo výstavby Skalního dómu určil bývalý rabín, jenž konvertoval k islámu a domníval se, že místem, odkud Muhammad podnikl svou noční cestu, je základní kámen této stavby. Za umajjovského chalífy Abd al-Málika byl dóm určen jako poutní místo (nikoliv mešita) a dostalo se mu stávající podoby. Během staletí byl dóm několikrát zrekonstruován. Exteriérové dlaždicové výzdoby se mu dostalo za vlády Sulejmána I. V roce 1955 byla naplánována kompletní přestavba Skalního dómu pod kontrolou Jordánska. Finální podoby se dómu dostalo v roce 1993, kdy jordánský král Husajn daroval 80 kg ryzího zlata na pozlacení hlavní kopule. Interiér je tvořen mozaikovou dekorací doplněnou nápisy v arabském kaligrafickém písmu citujícími úryvky z Koránu. Od doby druhé intifády (palestinské povstání) v roce 2000 je Skalní dóm nemuslimům nepřístupný.

Hlavním místem modlitby se pro muslimy stala mešita al-Aksá, která je pravým svatostánkem, zatímco Skalní dům slouží spíše jako poutní místo. Mešita al-Aksá je hlavní připomínkou Muhammadovy cesty do nebe. Právě na tomto místě se měl Muhammad pomodlit před svým vzestupem do nebe. Mešita al-Aksá se nachází na jižní straně Chrámové hory. Jejím symbolem je stříbrná kopulovitá střecha. V překladu je al-Aksá označována jako „mešita praotců“. Podobně jako Skalní dóm byla vystavěna za vlády chalífy Abd al-Málika. Z původní stavby se však nic nedochovalo. Mešita byla dvakrát zcela zničena zemětřesením (v letech 754 a 1033). Její současné základy tak pochází z doby fátimovských chalífů. Mešita pak byla mnohokrát přestavována. V roce 1969 část mešity podlehla požáru, který založil australský křesťanský turista, který tak chtěl přivolat příchod Ježíše (turista byl později umístěn do psychiatrické léčebny). V 80. letech pak skupina židovských radikálů naplánovala vyhození mešity do povětří. Chrámová hora i dodnes zůstává terčem sporů a mnoha kontroverzí. Vstup do mešity je povolen pouze muslimům (i pro ty však platí mnohé restrikce).

Tržiště

V muslimské čtvrti nenajdete muzea a ani popisky, které by vám přiblížily historii tohoto místa. Na druhou stranu právě zde můžete okusit pravý život východního Jeruzaléma. Do muslimské čtvrti se můžete vrhnout přímo od Jaffské brány po jejím hlavním tržišti. Zde najdete především suvenýry všeho druhu nejen s orientální tématikou. Pokud se budete chystat nějaký ten suvenýr zakoupit, rozhodně smlouvejte a dejte si také pozor na vrácení peněz. Na konci Davidovy ulice se dejte doleva po ulici Suq Knah ez-Zeit. Zde narazíte na pravé palestinské tržiště – masný trh, trh s kořením, trh se zlatem atd. Blíže směrem k Damašské bráně pak uvidíte posedávat staré Arabky v tradičním oděvu prodávající zeleninu. Na tržišti se také nachází několik menších restaurací nabízejících tradiční arabské pokrmy za slušné ceny.

Mamlúcká architektura

K největším krásám muslimské čtvrti patří především mamlúcké stavby, na které narazíte na každém kroku. Mamlúcký sultanát, jenž se stal významným politickým aktérem na Blízkém východě ve 13. století, se zasazoval o udržení islámské ortodoxie a během jeho existence vzniklo na celém jeho území množství náboženských staveb s ojedinělou architekturou vyznačující se především zdobností vnějších fasád. Fasády jsou většinou tvořeny tzv. technikou ablaq (kombinací bílého a červeného kamene).

Ukázkovou stavbou v mamlúckém stylu je Tunshukin palác v ulici Aqabat al-Taqiya (v hebr. známa pod názvem Hamidrasha). Tunshuk byla jednou z mamlúckých bohatých konkubín a palác si vystavěla jako své sídlo. V 19. století se stal palác sídlem osmanského paši. Objekt v současné době slouží jako sirotčinec.

Naproti paláci přes ulici pak narazíte na Tunshukin hrob. V ulici Tariq Bab al-Hadad (kolmá ulice na El Wad ulici směrem k Chrámové hoře) se nachází hned několik mamlúckých staveb, madrasy (muslimské náboženské školy) a hospic. Pokud byste pokračovali po ulici El Wad směrem ke Zdi nářků, v ulici Bab al-Sinsilia vedoucí na Chrámovou horu najdete mamlúcký hotel Khan as-Sultan, který sloužil obchodníkům směřujícím do města.

Malá zeď (Small Wall)

Malá zeď, která je taktéž připomínkou židovského chrámu, se nachází mezi ulicemi Bab al-Hadad a Bab al-Nazir vedoucími na Chrámovou horu. I zde najdete modlící se Židy vkládající přání do zdi.

Křesťanská čtvrť

Do křesťanské čtvrti můžeme vstoupit Jaffskou nebo Novou bránou. Poutnické skupiny však vstupují Lví (Štěpánskou) bránou, která je nejblíže Olivové hoře, a pokračují pak cestou Via Dolorosa k místu Božího hrobu. Cesta křížové pouti Ježíše (Via Dolorosa), však neprochází čtvrtí křesťanskou, ale čtvrtí muslimskou, a až poté u chrámu Božího hrobu vstupuje do čtvrti křesťanské.

Via Dolorosa (Křížová cesta)

Pokud tuto cestu podniknete, jsou nejlepší ranní hodiny, protože tak předběhnete řadu turistických a poutnických skupin, které scházejí z již zmiňované Olivové hory. Také máte větší šanci, že zaregistrujete alespoň některá zastavení křížové cesty, která v té době ještě nejsou pohlcena muslimským bazarem a záplavami lidí. Zastavení křížové cesty připomínají malé kapličky označující místa Ježíšova pádu, setkání či jiné důležité události jeho pouti na Golgotu. Na večer se tyto kapličky uzavírají železnými dveřmi, těchto zastavení je čtrnáct. Některá zastavení občas zůstávají zavřena i přes den a proto je lze snadno přehlédnout.

Pokud se tedy vydáte touto cestou, nezapomeňte navštívit kousek za Lví bránou Chrám svaté Anny. Chrám svaté Anny označuje tradiční místo, které je spojováno s narozením Panny Marie. Zde tedy údajně žili Mariiny rodiče Anna a Jáchym. Kostel v románském slohu byl postaven v čase křížových výprav. O tomto kostele se říká, že má nejlepší akustiku v širokém okolí a že i člověku, který neumí zpívat, je zde dar zpěvu na chvíli zapůjčen. Někdy je ale spíše problém se ke zpěvu vůbec dostat.

Pod chrámem svaté Anny je vyhloubena krypta připomínající místo narození Panny Marie. Hned vedle kostela uvidíte rozsáhlé archeologické naleziště vodních nádrží (nejznámější z nich je nádrž Bethesda, kde Ježíš podle Janova evangelia vyléčil chromého muže (J 5,1-9)), které v době Ježíšově zásobovaly Jeruzalém vodou. O rozsáhlou výstavbu těchto nádrží se zasloužil především Herodes Veliký, který zřídil i vodovodní systém pro většinu města, na tu dobu nevídaný přepych, další rozšíření pak následovalo v době římské. Komplex je spravován příslušníky křesťanského společenství Bílých bratří.

O kousek dále pak můžete navštívit františkánský klášter s dvěma kostely – OdsouzeníBičování. Oba kostely byly postaveny až na začátku dvacátého století, poskytují tichou a klidnou atmosféru. Obě místa připomínají Ježíšův soud: „Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena přehodili purpurový plášť.“ (J 19,1-2). U vchodu do kláštera si můžete zakoupit jednoduchou brožurku Via Dolorosy za několik NIS, většinou bývá dostupná i v češtině.

Uvnitř komplexu můžete navštívit Františkánské biblické muzeum (The Studium Biblicum Franciscanum Museum) patřící Custodii Terra Santa, františkánské katolické misii ve Svaté zemi. Muzeum ukrývá celou řadu archeologických nálezů ze Svaté země.

Klášter Sionských sester, ležící nedaleko kostela Bičování. Je to rozsáhlý objekt, kde se můžete seznámit se zbytky Antoniovy pevnosti, která se již jako samostatná budova nedochovala, pouze jsou její zbytky částečně včleněny do okolní zástavby. Především můžete nahlédnout do podzemí, kde se nachází vodní nádrže, které byly další zásobárnou vody pro Jeruzalém v době sucha nebo ohrožení, známá je především tzv. nádrž vrabce. Kromě nádrží v podzemí můžete navštívit také místo zvané Gabata (Litostrotos), které bylo zřejmě nádvořím Antoniovy pevnosti, kde byl Ježíš odsouzen. Na zemi v kamenné dlažbě jsou dodnes patrné znaky, které byly zřejmě vyryty římskými vojáky na hlídkách, když zaháněli dlouhou chvíli. V komplexu se také nachází konvent Ecce Homo a ubytovací prostory pro poutníky a dobrovolníky, kteří zde za ubytování a stravu pomáhají sestrám s provozem komplexu. O kousek níže přetíná ulici Via Dolorosa známý oblouk Ecce homo (Ejhle člověk) – slova, která pronesl Pilát k pokřikujícímu davu, když se snažil o Ježíšovo propuštění. Samotný oblouk však pochází z roku 70 po Kr., nebyl tedy jistě svědkem této události.

Rakouský hospic (Austrian Hospic)

Když v devatenáctém století začalo do Svaté země proudit stále více poutníků, rakouské mocnářství se rozhodlo, že zde z příspěvků katolíků celého Rakouska vystaví hospic za účelem ubytování poutníků. Rakouský hospic začal fungovat v roce 1863. Ubytování bylo pro poutníky z Rakouska vždy osm dní zdarma. Také Čechy a Morava se podílely na výstavbě hospice a čeští poutníci byli také jeho častými návštěvníky. Rakouský hospic byl zabaven Angličany v roce 1939 a později sloužil jako místní nemocnice. Rakousku byl vrácen v roce 1985, to však již bez české spoluúčasti.

Jeďte do Izraele a Palestiny v dobré partě

Rakouský hospic můžete navštívit v jakoukoliv denní dobu. Ocitnete se v tichu a klidu honosné kamenné stavby, když se za vámi zavřou masivní vstupní dveře. Napravo od vstupní haly můžete navštívit kapli Svaté rodiny, která je zdobena deskami se jmény rakousko-uherské šlechty. Jsou zde všichni, kdo navštívili Jeruzalém, například i panovníci Marie Terezie nebo Josef I.

Po schodech můžeme vystoupit až do druhého patra na střechu hospice, odtud se vám naskytne krásný výhled na Staré Město i okolní Jeruzalém. V prvním patře si pak můžete odpočinout v místní kavárně, kde vás jistě zláká rozlehlá venkovní terasa se zahradou. Můžete si zde dopřát třeba jablečný štrúdl nebo vídeňský řízek.

Chrám Božího hrobu (Church of the Holy Sepulchre)

K chrámu Božího hrobu vede několik cest. Pokud jsme ale přišli křížovou cestou, jsou vstupy možné dva. Jedna cesta vede přes střechu chrámu, kde také naleznete desáté zastavení křížové cesty a přístřešky mnichů etiopské a koptské církve. Tyto dvě církve jsou ve dlouholetém sporu, komu vlastně „střešní klášter“ patří, konec sporu je v nedohlednu. Tuto cestu ale ve změti muslimského bazaru lze lehce přehlédnout. Odbočka k ní se nachází po pravé straně, pokud přicházíte cestou od Lví brány ulicí Suq Khan Ez-zeit, po vaší pravé straně uvidíte železné mříže, za kterými jsou schody směřující na střechu chrámu. Pokud tuto cestu minete, nemusíte se vracet, ale odbočte první ulicí doprava, ta vás již k chrámu přivede. Další cesta vede od Jaffské brány, asi deset minut pěšky Davidovou a Křesťanskou ulicí. K přesnější orientaci zvolte mapu.

Chrám Božího hrobu připomíná místo ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Nazaretského. Současný chrám je tvořen změtí asi 30 nestejně velkých kaplí z různých období. Orientace v chrámu bývá proto zpočátku poměrně složitá. Prázdný chrám Božího hrobu jsem zažila několikrát a to vždy jen velice brzy ráno, o to pečlivější prohlídku, ale také zastavení a zamyšlení jsem si mohla dopřát. Okolo půl desáté začínají přicházet první poutnické a turistické skupiny, které se vydaly přes Olivovou horu a křížovou cestou až sem. Vřele tedy doporučuji sedmou nebo osmou hodinu ranní, budete zde mít krásný, nerušený čas, pokud tedy nebude kostel uzavřen z důvodu bohoslužby, což bohužel nelze stoprocentně vyloučit.

Správu chrámu Božího hrobu má na starosti šest církví. Jejich spolupráci však narušují časté spory. Dnes je již legendární připomínkou těchto nesvárů dřevěný žebřík, který můžete vidět z chrámového nádvoří. Původ žebříku je nejasný, první zmínky o něm pocházejí už z 18. století. Jedna z uváděných legend říká, že žebřík patřil řemeslníkovi, který pracoval na opravě oken. Když vypsal první účet, který chtěl proplatit, církve se nedokázaly dohodnout, která účet zaplatí, tak řemeslník odešel a žebřík zůstal. Druhou, více pravděpodobnou možností je, že žebřík sloužil mnichům k výstupu na římsu, kterou používali jako terasu a také pro pěstování květin. Protože okna patří jedné církvi a římsa jiné církvi, nedokázaly se pak dohodnout, která z nich má žebřík odklidit. Dnes je žebřík unikátem, se kterým se navíc již nesmí manipulovat. Když původní žebřík začal podléhat postupnému rozkladu, byl dokonce nahrazen žebříkem novým.

Další zajímavostí je, že klíče od tohoto nejposvátnějšího křesťanského chrámu mají v držení již několik století dvě muslimské rodiny. Otvírat by měl podle ustanovení důstojný syn rodu. Realitou je, že v brzkých ranních hodinách můžete vidět shrbeného stařečka, jak se „šourá“ s klíčem k otevření Božího hrobu.

Při vstupu do chrámu Božího hrobu uvidíte před sebou kámen Pomazání. Místo, kam bylo položeno mrtvé Ježíšovo tělo sňaté z kříže, je označeno velkým mramorovým oltářem. Nad místem visí děkovné lampy pravoslavného stylu. Hlavní stěna proti vchodu je zdobena nádhernou mozaikou zachycující výjev snímání z kříže. Jako připomínka balzamování Ježíšova těla je kámen neustále pomazáván směsí vonných olejů myrhy, aloe a dalších vonných olejů. Když jsem byla v chrámu Božího hrobu poprvé, nevěděla jsem, že kámen Pomazání je takto ošetřován, položila jsem na něj obě ruce. Když jsem později chodila Jeruzalémem, neustále mě doprovázela zvláštní posvátná vůně.

Napravo od vchodu uvidíte strmé schody vedoucí na místo Golgota neboli Lebka, také Kalvárie, místo Ježíšova ukřižování. Horní kaple je vyzdobena v pravoslavném stylu. Oltářní kříž s Ježíšovým tělem je zlato-stříbrně zdoben, a pokud chcete vidět kamennou Golgotu, musíte se sklonit na určeném místě pod oltářem, které je vyznačeno zlato-stříbrným diskem. Na tomto místě stál podle tradice Ježíšův kříž. Pod Kalvárií se nachází kaple sv. Adama.

Nalevo od vstupního vchodu, vedle kamene Pomazání, můžete projít do hlavní části celého komplexu. Je jím kruhová rotunda, která byla na připomínku Ježíšova zmrtvýchvstání postavena již ve 4. století díky svaté Heleně a císaři Konstantinovi. Monumentální kruhové sloupořadí je tvořeno šestnácti sloupy. Železná kopule pochází až z 19. století. Uprostřed stojí kaple Božího hrobu. Při vstupu do kaple Božího hrobu procházíte nejprve tzv. Andělskou kapličkou, která odkazuje k evangelické události. Ti, kdo první oznámili boží zmrtvýchvstání, byli právě andělé: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen.“ (Lk 24,5-6) Poté vstoupíte do samotné pohřební komory, do které se vejdou asi tak tři sehnuté postavy. Je zde pouze oltářní kámen a trojí vyobrazení vzkříšení.

Naproti vstupu do kaple Božího hrobu se nachází další část chrámu, kde se v současnosti slouží řecké pravoslavné mše, uvidíte nad svou hlavou kromě bohatého ikonostasu druhou, menší kopuli kathalikón, zdobenou ikonou Krista jako učitele s knihou. Uprostřed prostranství tohoto pravoslavného chóru stojí kamenná křtitelnice, o které se traduje, že označuje tzv. Pupek světa.

Další místo v chrámu se nazývá Sedm oblouků Panny Marie, nachází se vedle pravoslavného chóru a jedná se o zbytky byzantské a křižácké výstavby. Osm hrubě opracovaných sloupů, které jsou propojeny sedmi oblouky, symbolizuje setkání Marie s Ježíšem.

Bazilika má také podzemní kaple. Jedna je zasvěcena sv. Heleně. Poté můžete sejít do dolní krypty, kde se nachází kaple Nalezení sv. kříže. Obě kaple jsou spojeny s osobou svaté Heleny. Legenda vypráví, že Helena usilovně hledala svatý kříž, na kterém zemřel Kristus. Když pak na její popud v cisterně z římského období nalezli dělníci několik křížů, Helena prosila Boha, aby jí pomohl rozeznat, který z křížů je ten pravý. Lidé se modlili u křížů a při modlitbě u jednoho z nich začalo docházet k uzdravení, podle toho Helena určila, který z křížů je ten pravý.

Luteránský kostel Vykupitele (Lutheran Church of the Redeemer)

Tento kostel, ležící v blízkosti Božího hrobu a v blízkosti náměstí Máristán je další z dominant Starého Města. Je vystavěn v novorománském slohu a o jeho výstavbu se zasloužil především německý císař Vilém II. Kostel byl slavnostně otevřen v roce 1898. Stavba byla ústy císaře označena za mírovou křížovou výpravu a můžeme ji právem pokládat za součást jeho zahraniční politiky. Také však kostel měl být místem klidu a symbolem jednoty reformních církví oproti neustálým rozbrojům církví v chrámu Božího hrobu.

Luteránský kostel Vykupitele je dnes vskutku místem klidu a ticha. Interiér je jednoduše a stroze zařízen, jak nařizuje reformní tradice. Přesto vás jistě zaujme krásná architektura lomených oblouků, klenby a jednoduchých sloupů. Oltář je zdoben krásným křížem z modrého skla a kovu. V přilehlých prostorách vedle kostela se nachází komplex budov s archeologickým nalezištěm. Můžete zde navštívit zbytky křižáckého kostela, středověkého kláštera a kapli sv. Jana Křtitele.

Doporučit lze návštěvu místní zvonice, která má 177 úzkých točitých schodů a poskytuje krásný pohled na celé Staré Město a přilehlé okolí. Můžete zde shlížet přímo na střechu chrámu Božího hrobu a také se vám naskytne neobvyklý pohled na Chrámovou horu a Skalní dóm.

Máristán (Muristan)

Máristán je hvězdicové náměstí, které leží v bezprostřední blízkosti chrámu Božího hrobu a luteránského kostela Vykupitele. Označení pochází z perského muristan, tedy nemocnice. Uprostřed náměstí stojí kašna a v přilehlých ulicích i na samotném náměstí můžete najít četné restaurace, které nabízejí typickou šawarmu, falafel nebo čerstvý zeleninový salát. Jídlo je zde chutné, ale velice drahé. V přilehlých ulicích můžete sehnat celou řadu suvenýrů převážně s křesťanskou tematikou. Pod náměstím Máristán, podél luteránského kostela Vykupitele, vede stejnojmenná ulice Máristán (Muristan Road).

Křesťanská ulice (Christian Quarter road)

Vcházíte-li do Křesťanské čtvrti od Jaffské brány Davidovou ulicí, můžete po několika krocích odbočit do Křesťanské ulice. Jedná se o dlouhou a širokou ulici, která je rovnoběžná s chrámem Božího hrobu, takže pokud z ní neodbočíte doprava, chrám minete. Ulice je lemována arabským i židovským bazarem a kromě toho, že zde můžete zakoupit nejrůznější suvenýry, bych zde doporučila několik zajímavých obchodů. Hned na začátku Křesťanské ulice (na křižovatce s ulicí Davidovou) je krámek, kde nabízejí široký výběr šperků, náušnic a šál. Dále pak v ulici naleznete obchod s výbornými židovskými sušenkami, nebo také obchody s modrou keramikou, tzv. Hebronským sklem a spoustu dalších obchůdků a krámků.

Davidova ulice (David Street)

Je hlavní ulice, která vede od Jaffské brány do srdce Starého Města. Z této ulice můžete odbočit buď do čtvrti Židovské, nebo Muslimské. Ulice je lemována arabskými a židovskými krámky, bazarem. Je velice rušná a můžete zde úspěšně usmlouvat až na polovinu ceny.

Casa Nova, Latinský patriarchát, St. Saviour konvent

Okolí Nové brány patří katolické církvi, konkrétně zde hospodaří Custodia di Terra Santa, tedy františkáni. Naleznete zde poměrně luxusní ubytování pro poutníky, které nese název Casa Nova. Podél hradeb mezi Jaffskou a Novou bránou se rozkládá rozlehlý komplex Latinského patriarchátu a bezprostředně u Nové brány františkánský konvent St. Saviour.

Návštěva těchto komplexů je poměrně složitá, protože jsou to soukromé budovy náležící katolické církvi a slouží především pro vlastní správu a organizaci. Například v konventu St. Saviour se nachází klášter, seminář, studijní budovy, kostel, knihovna, sídlo představeného a další instituce. Latinský patriarchát slouží jako sídelní místo pro biskupa a patriarchálního vikáře pro Jeruzalém.

Arménská čtvrť

Arménská čtvrť je nejmenší čtvrtí Starého Města. V současnosti ji obývá asi 2 000 arménských rodin. Arménský patriarchát se rozprostírá téměř po celé ploše této čtvrti. Protože součástí patriarchátu je jak arménský konvent, tak i soukromá sídla rodin a církevních představitelů, je vstup do této čtvrti veřejnosti omezen. Procházíte-li Arménskou čtvrtí, jdete vlastně po jediné ulici, která nese název ulice Arménského patriarchátu (Armenian Patriarcháte Street). Ulice je zároveň silnicí, což poměrně komplikuje bezstarostnou procházku. Arménský patriarchát je obehnán vysokou zdí a pro obyvatele prý platí zákaz vycházení po desáté hodině večerní.

Hlavní památkou, kterou zde můžete navštívit a nahlédnout tak do arménského tajemství, je katedrála sv. Jakuba (Armenian Cathedral of St. James), která je centrem a bezprostřední součástí Arménského patriarchátu. Vstup do katedrály je omezen pouze na ranní bohoslužbu a odpolední necelou hodinu. Ulice Arménského patriarchátu slouží jako hlavní spojnice mezi Siónskou a Jaffskou bránou. Druhým kostelem, tentokrát však náležící syrské církvi, který můžete navštívit, je kostel sv. Marka (St. Mark s Church). Najdete ho na druhé straně Arménské čtvrti, poblíž vstupu do Židovské čtvrti.

Památky za hradbami starého města

Hora Sijón

Přestože Bible označuje za horu Sijón Chrámovou horu, na které se nacházel židovský chrám, ve 4. století byla za horu Sijón označena vyvýšenina na jižní straně města. Hora Sijón nacházející se za hradbami Starého Města u Sijónské brány je významným poutním místem pro všechna tři monoteistická náboženství. Termín Sijón je několikrát zmiňován v Tóře jako nejposvátnější místo a i moderní židovské sionistické hnutí volá po tzv. návratu na Sijón.

Od roku 1948 do roku 1967 se hora Sijón, kde se nachází hrob krále Davida, stala hlavním poutním místem Židů (v této době neměli přístup ke Zdi nářků). Hrob byl údajně objeven během 12. století. V současné době je však hrob považován pouze za symbolický. Pravý hrob se má nacházet nedaleko hory Sijón. Hrob je přístupný zdarma po celý týden kromě šabatu.

Večeřadlo (Hall of the Last Supper)

Jak již bylo uvedeno, hora Sijón je dalším místem, které je posvátné pro všechna tři monoteistická náboženství. Nad tradičním místem hrobu krále Davida se nachází Večeřadlo neboli coenaculum. Tradice praví, že právě zde Ježíš se svými učedníky jedl poslední večeři před svým zatčením a ustanovil zde akt eucharistie, kterou křesťanské církve v různých podobách slaví dodnes. Zde se také učedníci shromažďovali po Ježíšově zmrtvýchvstání a podle novozákonní tradice se jim zde Ježíš také zjevil. Dobře známý příběh o nevěřícím Tomášovi se tak zřejmě odehrál právě v těchto místech (Jn 20, 19-29).

První křesťané se zde scházeli a vytvořili tu první židovsko-křesťanskou obec. Místo bylo pod křesťanskou správou až do 16. století, kdy jej muslimové získali a přeměnili na mešitu (památkou na ni jsou dnes barevná okna a mihráb, tedy výklenek směřovaný k Mekce). Od roku 1948 patří coenaculum pod správu státu Izrael. Zajímavostí je, že ve Večeřadlu jsou povoleny prohlídky, ale nesmí se zde sloužit mše svatá, ani žádnému ze současných papežů to nebylo dovoleno.

Interiér Večeřadla tvoří strohé gotické sloupy z křižáckého období, což je jediná dochovaná památka po původním kostelu Zesnutí Panny Marie, který zde byl křižáky vystaven s již zmíněnými drobnými úpravami z osmanského období – barevná okna a mihráb. Večeřadlo je tedy jen menší strohou místností bez dalšího zařízení. Skupiny turistů jím většinou jen procházejí, někteří poutníci se však shluknou do menších skupinek a zpívají zde křesťanské písně, protože právě díky prostoru a lomené klenbě je zde výborná akustika.

Bazilika Zesnutí Panny Marie (Church of the Dormition)

Bazilika Zesnutí Panny Marie je jednoznačnou dominantou hory Sijón. Je součástí většího komplexu, který v současnosti spravují němečtí benediktýni. Kromě modré kónické věže kostela váš pohled jistě upoutá vysoká zvonice tohoto opatství. Kostel je zasvěcen místu, kde podle křesťanské katolické tradice zemřela Panna Marie. Kostel je vystavěn v novorománském slohu a stejně jako luteránský kostel Vykupitele byl postaven na přání císaře Viléma II. Kostel je dvoupodlažní. Za návštěvu určitě stojí dolní krypta, uprostřed uvidíte sochu Panny Marie, která symbolizuje právě její zesnutí. Kolem sochy je postavena kruhová vestavba se šesti sloupy. Výzdobu nad sochou tvoří tváře šesti starozákonních žen. Zkuste uhodnout jejich jména…

Kostel sv. Petra (Sant Peter in Gallicantu)

Často opomíjené místo, kostel sv. Petra, stojí na svahu hory Sijón. Právě jeho poloha, jaksi mimo turistické trasy, činí z tohoto místa poklidnou oázu, která určitě stojí za navštívení. Moderní kostel z první poloviny dvacátého století se může pochlubit nádherným malovaným interiérem. Připomíná událost zapření Ježíše Petrem: „Dříve než kohout třikrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ (Mt 26, 34) To řekl Ježíš odhodlanému Petrovi a stalo se tak. Venkovní terasy, zahrada a výhled na Jeruzalém jsou odměnou za cestu, kterou sem musíte vážit. Správu kostela a přilehlých památek má na starosti francouzská komunita svatého Petra. Ke kostelu náleží i malý hospic, který nabízí jednoduché ubytování pro jednotlivce i malé skupiny.

Hrob Oskara Schindlera

Pokud již budete na Sijónu, můžete také navštívit hrob Oskara Schindlera, německého nacistického obchodníka, který na konci války zachránil skupinu Židů (tzv. Schindlerův seznam). Schindlerův hrob najdete na místním křesťanském hřbitově (rovně dolů po ulici vedoucí od Sijónské brány).

Davidovo město (City of David)

Město Davidovo je rozsáhlým územím nacházejícím se nedaleko Hnojné brány a představuje nejstarší jeruzalémské osídlení. Archeologické vykopávky, které zde započaly již v polovině 19. století, postupem času ukázaly velkolepou historii Jeruzaléma. První archeologické nálezy se datují až do doby měděné. Vykopávky odkryly první osídlení města, nejstarší písemný doklad nalezený v Jeruzalémě, rozsáhlý vodovodní systém a mnoho dalšího. Svůj název město získalo po králi Davidovi, který měl dobýt nabúsejské opevnění nacházející se právě na tomto místě. Král David zde měl vystavět svůj královský palác a ustanovit město za hlavní středisko své říše.

Vykopávky v Davidově městě i nadále pokračují. Během návštěvy se můžete projít královskou čtvrtí, vodním systémem odvádějícím vodu z Gíchonského pramene skládajícím se z Warrenovy šachty pojmenované podle britského archeologa Charlese Warrena, Chizkijášova vodního tuneluŠiloašského rybníka. Davidovo město je rozhodně jednou z nejzajímavějších památek města, které byste neměli minout. Pokud se budete chtít vydat na dobrodružnou cestu Chizkijášovým tunelem, vybavte se baterkami a obuví odolnou proti vodě (v tunelu dosahuje výšky až 90 cm).

Jóšafatovo údolí (Valley of Jehoshaphat)

Od Davidova města, podél úpatí Olivové hory, se táhne Jóšafatovo údolí, kde si můžete užít klidu. Název údolí je odvozen od božího jména a hebrejského slova soudit (šafat). Dle židovské tradice má právě na tomto území dojít k Poslednímu soudu po příchodu Mesiáše, kdy budou všechny národy shromážděny na Olivové hoře. V Jóšafatově údolí se dnes nachází také několik hrobek.

Nejblíže k Davidovu městu je Zachariášova hrobka, ve které byl dle židovské tradice pohřben prorok Zachariáš. Opodál se nachází jeskyně sv. Jana, kde se měl Jan údajně ukrývat po zatčení Ježíše. Vedle jeskyně stojí Abšalónova hrobka, známá jako Jad Abšolón (ruka Abšolónova). Na jejím vrcholu se měla nacházet ruka, která symbolizovala vzbouření se Abšolóna proti svému otci, králi Davidovi. Řadu hrobek uzavírá Jóšafatův hrob zasazený do skály.

Olivová hora

Olivová hora dostala své jméno jak jinak než po olivových hájích, které dříve pokrývaly její svahy. I dnes zde můžete například v Getsemanské zahradě najít jedny z nestarších olivovníků na světě. Vrchol hory dosahuje výšky 815 m a nabízí fascinující panoramatický výhled na Staré Město, především na Skalní dóm. Její jižní část (směrem ke Starému Městu) je pokryta více než 150 000 hroby a od východní části hory se pak táhne Judská poušť. Olivová hora je významným židovským a křesťanským poutním místem.

Židovské pohřebiště se zde udržuje více než 3 000 let. Ve starověku zde Židé také tradičně slavili počátek nového měsíce. Po zboření chrámu se místo stalo významným poutním místem vzhledem k tomu, že z jejího vrcholu lze snadno vidět celý chrámový okrsek. Dle Talmudu se zde také má nacházet vstup po pekla. Židovská tradice praví, že během pohřbívání jednoho muže se smuteční obřad zastavil na místě mezi olivovými stromy. Muž z obřadních nosítek záhadně zmizel a jeho tělo nikdy nebylo nalezeno. Od té doby se během pohřbů toto místo obíhá.

Olivová hora je zároveň lukrativním pohřebním místem vzhledem k tomu, že po příchodu Mesiáše budou lidé zde pohřbení oživeni jako první. Od roku 1948 až do roku 1967 byl Židům znemožněn přístup na hřbitov. Velká část hrobů byla zcela zničena. Přes území hřbitova byla vystavěna silnice a část jeho území sloužila dokonce jako veřejné latríny arabských legií. Po roce 1967 došlo k postupné rekonstrukci velké části hrobů a pohřebiště bylo znovu otevřeno. V současné době dochází k častým případům vandalismu a během pohřebních obřadů došlo dokonce k napadení pozůstalých ze strany mladých Palestinců. Na židovském hřbitově naleznete hroby významných osobností židovské historie, jak náboženské, tak i politické scény datující se až do období prvního chrámu. Na výslovné přání zde byl například pohřben izraelský premiér Menachem Begin.

Dle křesťanské tradice zde měl Ježíš strávit část svého života se svými apoštoly, zde také učil a kázal (Matouš: 24-25). Právě zde měl Ježíš plakat nad Jeruzalémem a odtud také odešel do nebe. Díky tomu na Olivové hoře najdete množství kostelů a poutních míst všech křesťanských kongregací. Pokud budete na Olivovou horu přicházet od Starého Města, začněte svou prohlídku u hrobu Panny Marie nacházejícím se na počátku ulice al-Mansuriya.

Hrob Panny Marie (Tomb of the Virgin)

U hrobu Panny Marie vás vždy přivítají arabští prodejci s olivovými větvičkami a obrázky svatých, či malým sáčkem s hlínou ze Svaté země. Z malého kamenného nádvoří pak vstoupíte do potemnělé jeskyně a k Mariinu hrobu scházíte po kamenných schodech (z doby křižácké) dolů hlouběji do jejího nitra, kolem vás uvidíte spoustu děkovných lampiček, což je typické pro pravoslavnou církev, která také toto místo drží ve správě. Ve spodní části jeskyně je vestavěno do skály několik oltářů, které tvoří podzemní kostel s půdorysem kříže. Společně s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který ale patří církvi katolické, patří mezi nejposvátnější místa spojené s Pannou Marií. Toto místo mají ve veliké úctě také muslimové, kteří Pannu Marii mají ve velké oblibě a úctě.

Getsemanská zahrada (The Garden of Getsemane) a Bazilika národů (Church of All Nations)

Jen několik metrů opodál můžete navštívit Getsemanskou zahradu s Bazilikou národů. Poutníci si většinou představují velký olivový sad, ukrytý nerušeně opodál města, kde by mohli strávit pár okamžiků v tichém rozjímání, protože právě zde Ježíš trávil noc před svým zatčením (Mk 14, 32-52). Getsemanská zahrada je však jen malou zahrádkou s několika prastarými olivovníky, které jsou obehnány nízkým plotem. Početné davy poutníků korzují po úzkém chodníčku, a k tichému rozjímaní musí člověk vydatně hledat jeden z ukrytých koutů zahrady či se uchýlit do Baziliky národů, která je k tomuto účelu předurčená. O stáří olivovníků v zahradě se vedou četné debaty, je téměř jisté, že se nejedná o olivovníky z doby Ježíšovy, protože v roce 70. po Kr. nechali všechny stromy na Olivové hoře pokácet a spálit Římané. Jenže olivovník jak je známo, má tuhý kořínek a tak můžeme věřit, pokud chceme, že na spáleništi vyrostli nové stromy, z kořenů těch spálených takže vlastně kořeny si pamatují dobu Ježíše. I přes četné davy turistů a poutníků Getsemanská zahrada, jako všechna posvátná místa v Jeruzalémě, má svůj hluboký rozměr a krásu.

Bazilika národů nebo také bazilika Agónie je překrásný chrám, postavený mezi lety 1919-24 ze sbírek různých států, proto také Bazilika národů. 12 kopulí symbolizuje 12 států, které se podílely na jeho stavbě. Chrám je vystavěn v byzantském slohu a je zdoben četnými mozaikami. Když sestupujete ze Starého města do Cedronského údolí k úpatí Olivové hory, vidíte z dáli celou baziliku, které dominuje mozaikový trojúhelníkový štít, na němž je vyobrazen Ježíš jako prostředník mezi Bohem a lidmi. Toto vyobrazení symbolicky odkazuje k Ježíšovu poselství, že skrze jeho utrpení a zmrtvýchvstání byli vykoupeni všichni lidé. Uvnitř baziliky panuje ticho a klid i přes velký počet poutníků. Podivné přítmí vás na chvíli téměř oslepí, ale až si vaše oči zvyknou, uvidíte modře zdobené kopule a oltář s kamenem, kde se Ježíš osudné noci modlil.

Kostel Máří Magdalény (Church of Sant Mary Magdalene)

Z Getsemanské zahrady stoupáme výš k další dominantě Olivové hory. Kostel Máří Magdalény je jedním z nejkrásnějších míst v Jeruzalémě vůbec. Chrám je obklopen rozsáhlou zahradou a dalšími budovami, které patří Russian Ecclesiastical Mission in Jerusalem (Ruské církevní misii) a v současnosti je aktivně obýván a spravován pravoslavnými sestrami různých národností. Co je krásné, je i vzácné, sestry střeží svůj klid a pro poutníky jsou vyhrazeny pro vstup pouze dva dny v týdnu - úterý a čtvrtek od 10 do12 hodin. Vřele však doporučuji naplánovat si cestu po Olivové hoře v tyto dny a kostel i zahradu navštívit.

Při vstupu do kostela téměř všichni obdrží dlouhé zástěry, protože zahalování je zde kontrováno přísněji, než na jiných místech. Uvnitř kostela můžete zakoupit svíčku a zapálit ji s určitým úmyslem. Interiér kostela je na rozdíl od honosného zevnějšku poměrně prostý, zdobený dřevěným ikonostasem. Z venkovní terasy si nenechte ujít pohled na Staré město s hradbami a Zlatou bránou. V zahradě před kostelem si pak můžete odpočinout na lavičkách ve stínu palem a vysokých stromů.

Kostel Dominus Flevit (Dominus Flevit Chapel)

Malá kaple ve tvaru slzy připomíná místo, kde Ježíš plakal nad blízkým osudem města Jeruzaléma, který byl později v roce 70 po Kr. dobyt Římany. „Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí tě a sevřou ze všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti, nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“ (Lk19,43-44)

Uvnitř kostela Domunus Flevit je jen malý prostor, zhruba pro jednu skupinu poutníků, je proto oblíbeným místem, kde se konají poutní mše svaté, pro menší skupiny. Krásný panoramatický výhled rámuje veliké okno za oltářním stolem. Symbolicky tomuto pohledu opět dominuje Skalní dóm, jako potvrzení Ježíšovy předpovědi. Na nejposvátnějším místě pro Židy místo zbořeného chrámu stojí dnes muslimská mešita. Okolo kostela je upravená zahrada s lavičkami a krásným výhledem na Staré město. V zahradě jsou toalety.

Ruský kostel a klášter Nanebevstoupení (Russian Church of the Ascension)

Podle křesťanské pravoslavné tradice z tohoto místa Ježíš vstoupil zpět k Otci na nebesa. I když tradičních míst, se kterými je spojena tato událost, je na Olivové hoře víc (např. mešita Nanebevstoupení, místo panoramatické vyhlídky před hotelem Seven Arches nebo také Evangelický kostel Nanebevstoupení Augusta Victoria). Klášteru dominuje 64 m vysoká zvonice, která byla vystavena spolu s klášterem na konci 19. století. Klášter i kostel spravují ruské řádové sestry, i proto je vstup omezen jen na některé dny na několik hodin. Celý klášter je obklopen rozlehlými tichými zahradami. Při výstavbě byly objeveny také dvě arménské mozaiky. Byla zde údajně také nalezena hlava Jana Křtitele, místo nálezu dodnes připomíná kaple sv. Jana Křtitele. Místo nálezu Janovy hlavy je označeno železnou klecí.

Kostel Pater Noster

Těsně pod vrcholem Olivové hory se nachází známý kostel Pater Noster (můžeme přeložit jako kostel Otčenáš). Kostel spravují francouzské karmelitánky a jeho jméno i vznik odkazuje k nejznámější křesťanské modlitbě, kterou Ježíš naučil učedníky. Byla zde objevena jeskyně, kde Ježíš mohl své učedníky vyučovat, nejen modlitbě, ale vůbec svému učení. Už ve 4. století nedaleko odtud, nad onou jeskyní, císař Konstantin se svojí matkou Helenou nechali zbudovat první svatostánek, který nazvali Eleona.

Současný kostel a klášter nechala vystavět na konci 19. století Aurélie de Bossi, která byla vdovou po francouzském princi. Sama velice milovala modlitbu Otčenáš a jejím posledním přáním bylo, aby zde mohla být pohřbena. Její přání bylo vyplněno, i když až v roce 1957. Nad jejím hrobem je v mramoru vytesaná její podobizna.

Kostel je velice jednoduše a stroze zařízen, o to více vynikne jeho hlavní výzdoba, což jsou velké keramické desky rozeseté po stěnách kostela, ale i po stěnách venkovního nádvoří. Na každé desce je napsán text modlitby Otčenáš. Přesný počet desek je těžké zjistit, je jich více než 60. Desky s hebrejským a arabským textem jsou umístěny vedle sebe, což můžeme správně chápat jako snahu ukázat bratrství, které by měly oba národy budovat. Možná, že najdete i desku s českým textem. Navštivte i nádvoří kostela a prohlédněte si hrob princezny Aurélie.

Mešita Nanebevzetí a Hroby proroků

Vzestup Ježíše do nebe připomíná také mešita Nanebevzetí, která vznikla ve 12. století na místě původní kaple Nanebevzetí. Za menší poplatek můžete mešitu navštívit. Najdete zde údajný otisk Ježíšovy pravé nohy. Nedaleko kostela Pater Noster před hlavní vyhlídkovou promenádou se nachází Hroby proroků datující se do 5. století př. n. l. Najdete zde hrob proroka Malachiáše, Hagaje a Zachariáša.

Vyhlídka z Olivové hory

Nenechte si ujít překrásnou panoramatickou vyhlídku z Olivové hory, která se nachází nedaleko tříhvězdičkového hotelu Seven Arches. Hotel nese název podle sedmi obloukových oken, které tvoří charakteristický tvar hotelu.

Augusta Victoria evangelický kostel Nanebevstoupení (Evangelical Church of the Ascension)

Toto místo je opět zasvěceno události Ježíšovu Nanebevstoupení. Rozlehlý komplex, který v současnosti slouží jako nemocnice UNRWA, byl postaven na počátku 20. století císařem Vilémem II. jako nemocnice pro křesťanské poutníky. Komplex zahrnuje více budov, nemocnici, kostel Nanebevstoupení, zvonici, ubytovnu pro poutníky a dobrovolníky, restauraci. Můžete navštívit 65 m vysokou zvonici, ze které se vám naskytne nádherný pohled na celé okolí.

Okolí Damašské brány

Damašská brána a její okolí mimo hradby Starého města představuje pomyslné centrum východního Jeruzaléma a v uličkách této části města jako byste se ocitli v pravém Orientu. Nachází se zde mnoho obchůdků všeho druhu, restaurací a občerstvení (za velmi přijatelné ceny).

Sidkiášova jeskyně (Zedekiah´s Cave)

Pokud byste od Damašské brány pokračovali vpravo podél zdí Starého města, narazíte na Sidkijášovu jeskyni. Podobně jako s jinými místy v Jeruzalémě i s touto až mystickou jeskyní se pojí mnoho legend. Svůj název nese po posledním judském králi Sidkijášovi, který se měl údajně v jeskyni ukrývat před Babyloňany. Dodnes se říká, že voda kapající ze stropu jeskyně představuje Sidkijášovy slzy. Jiná legenda praví, že jeskyně byla využívána jako lom již za vlády krále Šalamouna, který měl vytěžený kámen použít na výstavbu prvního židovského chrámu. Lom měl za stejným účelem využívat také král Herodes. Za vlády osmanského sultána Sulejmána I. byl kámen z jeskyně použit na výstavbu zdí Starého města. V 18. století se pak náhodně znovuobjevená jeskyně stala významným obřadním místem Svobodných zednářů, kteří jeskyně využívají ke svým rituálům dodnes (král Šalamoun měl být jejich prvním mistrem).

Rockefellerovo muzeum

Opodál na hlavní ulici vedoucí podél hradeb najdete také Rockefellerovo muzeum. Muzeum bylo založeno v roce 1930 díky velkolepému daru Johna Rockefellera. Představuje obsáhlou archeologickou kolekci obsahující například dřevěné trámy z mešity al-Aksá. Kromě archeologických cenností je Rockefellerovo muzeum také příjemným místem pro odpočinek. Vstup do muzea je volný. Pokud se budete chtít jen tak toulat ulicemi a nadechnout se atmosféry každodenního palestinského života, vydejte se po ulici Salah ad-Dín (vedoucí od pošty na Sultan Suleyman ulici).

Zahradní hrob (Garden Tomb)

V polovině 19. století jeden z německých protestantských teologů působící v Jeruzalémě pronesl, že skála nacházející se nedaleko Damašské brány připomíná svým tvarem lebku, a proto by se mohlo jednat o autentické místo Ježíšova ukřižování. Na tuto myšlenku navázal na konci 19. století britský generál Charles Gordon, který navštívil Jeruzalém v roce 1883 a podpořil protestanské snahy získat významné posvátné místo. V blízkosti skály bylo objeveno několik hrobů, ze kterých je dnes jeden označen jako hrob Kristův. O autenticitě místa Garden Tomb jsou však vážné pochybnosti, hroby zřejmě pocházejí až z pozdější doby.

Objekty a zahradu udržuje místní organizace The Garden Tomb Jerusalem Association, která je podporována a řízena britskou protestanskou asociací. Zahradní hrob byl v nedávné době navržen izraelskou turistickou asociací na nejkrásnější turistické místo v Izraeli. A vskutku, ať už se jedná o místo autentické či nikoliv, je jistě krásnou a tichou oázou, kde můžete v klidu spočinout při putování Jeruzalémem. Navíc vás čeká u vstupu milé přivítání některou z místních sester či dobrovolníků, dostanete zde také letáček se stručnými informacemi a s plánkem zahrady. V místní prodejně seženete velice originální suvenýry za přívětivé ceny. Vstupné je dobrovolné, jsou zde komfortní toalety.

Pontifical Institute Notre Dame of Jerusalem Center

Častěji jen Notre Dame, dříve Notre Dame de la France, je jedno z největších poutnických center v Jeruzalémě. Nachází se za hradbami Starého města, kousek od Nové brány a asi pět minut chůze od brány Damašské. Tento obrovský komplex byl postaven na konci 19. století jako centrum pro francouzské poutníky. V roce 1888 zde byly přijatí první poutníci a o pár let později již centrum bylo schopné ubytovat až 500 poutníků. Byla zde také postavena kaple zasvěcená Panně Marii. Celý komplex byl slavnostně dokončen vztyčením sochy Panny Marie na štítu stavby, kterou můžete obdivovat dodnes. Po první a druhé světové válce byl komplex značně poničen a zdevastován. V roce 1972 se centra ujal Svatý stolec a celý objekt se stal centrem mezinárodním, nikoliv výlučně francouzským. V roce 2004 svěřil Jan Pavel II. správu nad tímto místem do rukou poměrně nového konzervativního řádu Legionáři Kristovi. Tento řád vznikl v roce 1941 v Mexiku a dodnes se těší významnému vlivu a poměrně široké základně duchovních i laiků.

V současnosti funguje institut Notre Dame především jako ekumenické centrum pro poutníky. K dispozici je 150 ubytovacích, poměrně komfortně vybavených pokojů. Poutníkům je navíc poskytován další doprovodný servis, jako jsou mše svaté, modlitba, duchovní cvičení a především průvodcovské služby po svatých místech. V nedávné době byla na střeše Notre Dame vystavěna luxusní restaurace, která je přístupná i veřejnosti, nabízí nádherný výhled na Jeruzalém, vynikající jídlo a pití. Často však bývají nejlepší místa obsazena, obsluha také někdy trochu vázne, jinak ale určitě doporučuji tuto restauraci navštívit.

Mamilla

Mamilla se nachází v těsné blízkosti Jaffské brány. V současné době je luxusní obchodní zónou. Čtvrť byla původně založena koncem 19. století a byla jednou z prvních čtvrtí mimo hradby Starého města. Mamilla se stala jakýmsi obchodním centrem. Její obyvatelstvo bylo smíšené (židovsko-arabské). V roce 1948 se Mamilla stala „územím nikoho“. Tvořila pomyslnou hranici mezi Jordánskem a Izraelem a stala se proto terčem častého ostřelování. Značná část čtvrti byla zcela zničena.

Jeruzalémská radnice dlouhodobě plánovala rekonstrukci této části města po šestidenní válce, avšak k otevření zrekonstruované části Mamilly došlo až v roce 2007. Obchodní zóna, která byla z části zrekonstruována z původních domů, je dnes centrem odpočinku pro Izraelce i Palestince. Naleznete zde mnoho obchodů s uměleckými suvenýry a zároveň množství kaváren s panoramatickým výhledem na Staré město. Na konci Mamilly (přes ulici) naleznete starý muslimský hřbitov datující se do období vlády Mamlúků.

Yamin Moshe

Yamin Moshe je jednou z nejkrásnějších čtvrtí dnešního Jeruzaléma. Čtvrť byla založena v 80. letech 19. století jako vůbec první obytná čtvrť mimo hradby Starého města. Její zakladatel sir Moše Montefiore, britský bankéř, byl během své návštěvy Jeruzaléma zdrcen ubohou situací místních Židů žijících ve Starém městě. Na svoje náklady tak vystavěl několik obytných domů mimo město. Čtvrť se postupně rozrůstala. Ve 20. století se čtvrť stala centrem nejen izraelských umělců, kteří sem přišli hledat svou inspiraci. Yamin Moshe se rozkládá na západ od Starého města nedaleko Mamilly.

Pokud sejdete od Jaffské brány po schodech u Mamilly na hlavní ulici, přejdete křižovatku a budete pokračovat po Hativat Yerushalaim, dostanete se k umělecké uličce Hutzot Hayotzer, kde se prodávají ručně vyrobené umělecké předměty s židovskou tématikou. Odtud pak můžete stoupat vzhůru spletitými uličkami této malebné čtvrti. Najdete zde jak aškenázskou, tak i sefardskou synagogu.

Pokud budete pokračovat po boční ulici nesoucí stejnojmenný název jako celá čtvrť, dojdete k větrnému mlýnu, dominantě celé čtvrti. Mlýn byl vystavěn již v roce 1857. U mlýna najdete menší výstavu mapující život sira Montefioreho a jeho záslužné dílo. Vedle mlýna se také nachází vyhlídka na Staré město a Betlém. Čtvrť je zároveň obklopena parky a stala se centrem odpočinku místních Izraelců a Palestinců.

Menachem Begin muzeum

Pokud se zajímáte o moderní dějiny Izraele, rozhodně byste neměli minout muzeum Menachema Begina, věnované osobnosti jednoho z nejvýznamnějších vůdců izraelské pravice. Muzeum najdete u parku vedle čtvrti Yamin Moshe (nedaleko velké fontány) v Nahon ulici. Muzeum vás provede životem osobnosti, která stála nejen u zrodu samostatného Státu Izrael, ale zároveň markantním způsobem ovlivnila vývoj izraelské politické pravice, která vévodí politické scéně od let sedmdesátých až dodnes. Muzeum vás interaktivní formou nechá nehlédnout do složité politické situace, která provázela židovský stát již od dob mandátní Palestiny. Vzhledem k tomu, že muzeum je velice populárním návštěvnickým cílem, je dobré si na prohlídku předem udělat rezervaci.

Ulice krále Davida

Ze čtvrti Yamin Moshe se snadno dostanete na ulici Krále Davide (King David Street). Své jméno nese podle hotelu krále Davida. Dnes nejluxusnější hotel v celém Jeruzalémě byl založen již v roce 1931 a stal se nedílnou součástí izraelské historie. Jeho výstavbu sponzorovali bohatí egyptští Židé. Během britského mandátu část hotelu sloužila jako administrativní centrum britského vojenského velitelství. Na jeho půdě se tak odehrálo mnoho významných zasedání a proběhla zde mnohá jednání mezi britskou mandátní správou, sionistickými a palestinskými vůdci.

V roce 1946 se hotel dokonce stal cílem teroristického útoku, který provedla militantní sionistická organizace Irgun v čele s Menachemem Beginem (později jednoho z nejvýznamnějších ministerských předsedů Izraele). Irgun tak dal najevo nesouhlas s britskou politikou. Hotel byl po tomto útoku, který si vyžádal 91 obětí a při němž došlo k poškození velké části budovy, nově přestavěn. Během války za nezávislost se budova stala židovskou centrálou. Během své více než 80leté historie v hotelu pobýval nespočet významných osobností a i v současné době je místem ubytování všech významných státních návštěv mířících do Izraele. Hotel můžete navštívit a relaxovat v hotelové kavárně, která vám poskytne ojedinělý výhled na Staré město (ceny jsou na izraelské poměry zcela normální).

Hned přes ulici proti hotelu se nachází YMCA (Křesťanské sdružení mladých lidí), kulturní, sociální a sportovní centrum. Budova YMCA je jednou z významných historických budov Jeruzaléma, jež byla vystavěna v roce 1928. Její dominantou je 46 metrů vysoká věž. Na její fasádě naleznete tři nápisy - v hebrejštině, aramejštině a arabštině (vyznání víry judaismu, křesťanství a islámu). Organice se pokouší zprostředkovávat dialog mezi třemi monoteistickými náboženstvími. Její prostory jsou volně přístupné. Zároveň za poplatek můžete navštívit věž, z níž se vám naskytne nebývalý pohled na Jeruzalém.

Nové město

Moderní část Jeruzaléma (západního) začala vznikat postupně od druhé poloviny 19. století, kdy se židovští imigranti začali usazovat i mimo hradby Starého města. Hlavní střed města tvoří Jaffská ulice táhnoucí se od Jaffské brány až k hlavnímu autobusovému nádraží na kraji města. Pokud se vydáte na cestu po novém městě, začněte svou cestu na Jaffské ulici směrem od Starého města. Jako první narazíte na novou jeruzalémskou radnici.

Jeruzalémská radnice

Radnice byla postavena ve 30. letech 20. století. Její lokace byla pečlivě vybrána a její umístění na hranici mezi východním a západním Jeruzalémem tak dnes symbolizuje její hlavní úlohu - sloužit všem občanům bez ohledu na rasu, národnost či víru. Radnice je složena z komplexu několika budov. Její současná podoba byla dokončena v roce 1993, kdy byla dostavěna vstupní plaza, dnes známá jako Kikar Safra (náměstí Safra). Náměstí je lemováno několika desítkami palem a najdete zde také model mapy z 16. století zobrazující Jeruzalém jako střed světa. Na náměstí se nachází i nová umělecká zahrada s kolekcí různorodých uměleckých předmětů. U jeruzalémské radnice samozřejmě nesmí chybět ani socha lva, symbolu tohoto svatého města.

Migraš ha-Rusim (Russian Compound)

Hned vedle radnice se nachází jedna z významných dominant nového města - Migraš ha-Rusim (Ruský komplex). Komplex byl vystavěn v druhé polovině 19. století jako centrum pro ruské ortodoxní poutníky. Komplex se skládal z několika budov (ubytoven, nemocnice, skladiště). Pomyslným centrem komplexu se stal kostel Svaté trojice. Během války za nezávislost se Migraš ha-Rusim stal terčem ostřelování (izraelská armáda jej v průběhu války využívala jako své strategické stanoviště). V současné době je několik budov využíváno izraelskou administrativou. Kostel Svaté trojice je však i nadále přístupný.

Muzeum tajných vězňů (Museum of Underground Prisoners)

V ulici Mishol Hagevura, v blízkosti Migraš ha-Rusim, se nachází jedno z dalších izraelských muzeí mapujících moderní dějiny Izraele. Budova byla postavena původně na počátku 19. století a pod britskou mandátní správou nad Palestinou byla přeměněna na vězení. V jejích celách se ocitli přední židovští bojovníci, kteří v první polovině 20. století bojovali za záchranu Židů z Evropy a vytvoření židovského státu. Vězení vás provede nejen celami, ale i historií organizací jako Irchug, Lechi či Hagana.

Dům Anny Ticho

Z vězeňského muzea můžete pokračovat po ulici Neviim do ulice Harav Kook, kde se nachází pro české návštěvníky rozhodně zajímavá památka - dům Anny Ticho. Česká rodačka, která se již ve svých 15 letech odstěhovala za studii do Vídně, se stala jednou z nejvýznamnějších židovských malířek 20. století. Společné se svým manželem Abrahámem Ticho se odstěhovala do Palestiny, kde společně vedli oční ordinaci jejího manžela. Jejich dům dnes slouží nejen jako muzeum, kde můžete spatřit například kolekci chanukových svícnů, ale také jako kavárna a restaurace, kde si můžete v okouzlujícím prostředí zdejší zahrady vychutnat speciality izraelské mléčné kuchyně.

Sijónské náměsti a Ben Yehuda

Z domu Anny Ticho se dostanete zpět na Jaffskou ulici, kde se nachází pomyslné centrum moderního města - Sijónské náměstí a ulice Ben Yehuda. Najdete zde nejen mnoho restaurací a kaváren, ale také obchůdků s nepřeberným množstvím suvenýrů.

První Knesset, Velká jeruzalémská synagoga, Rechavia

Horní část Ben Yehudy končí na ulici Krále Karla (King George). Přes silnici se nachází Park koně (Gan Hasus). Vlevo od parku pak naleznete budovu, ve které sídlil první izraelský Knesset (parlament). Dnes v budově sídlí soud pro náboženské záležitosti. Pokud se vydáte po ulici King George, směrem od města, dorazíte až k Velké jeruzalémské synagoze. V jejích útrobách se nachází jak sefardská, tak i aškenázská synagoga, kolekce mezuz (schránky na veřeje domů) a vitrážová okna s biblickou tématikou. Synagogu lze navštívit během modlitebních časů. Pokud budete v Jeruzalémě na šabat, neměli byste si nechat ujít modlitbu na vítání příchodu šabatu. Jeruzalémská synagoga je známá svým ojedinělým chórem.

Hned vedle synagogy naleznete další z mnoha jeruzalémských muzeí. Wolfson muzeum židovského umění je jedním z nejzajímavějších muzeí s židovskou tématikou, zejména pak s rituálními předměty a židovskými artefakty.

Pokud budete pokračovat od Velké synagogy po King George, po pár metrech dorazíte k Pařížskému náměstí. Směrem od města se rozkládají dvě z nejhezčích čtvrtí nového Jeruzaléma, jež byly vystavěny počátkem 20. století. První z nich, nesoucí název Rechavia, byla založena židovskými přistěhovalci v první polovině 20. století, kteří získali pozemek od Řecké ortodoxní církve. Židovský architekt německého původu Richard Kaufmann čtvrť navrhl jako zahradní a dodnes zde můžete obdivovat malebné zahrádky a parky.

V ulici Smolenskin, právě nedaleko Pařížského náměstí, se nachází dům izraelského ministerského předsedy. Budovu zajisté poznáte díky bezpečnostním opatřením v jejím okolí. Vila je známa pod jménem Aghion. Rechavia se v průběhu 20. století stala domovem mnoha významných osob izraelské politické a kulturní scény. Na mnoha z domů tak naleznete pamětní desky, připomínající tyto slavné osobnosti, jež zde pobývaly.

Hned vedle Rechavie se rozkládá další zahradní čtvrť s rozmanitou květenou - Talbiye, která byla založena počátkem 20. století bohatými arabskými křesťany. Naleznete zde tradiční arabské domy s orientální architekturou. Mezi nejznámější patří vila Salameh, jež byla vystavěna jedním z prominentních arabských křesťanů a dnes slouží jako belgický konzulát. Naleznete ji na rohu ulice Balfour a Ha-Nassi. Naproti přes ulici se v současné době nachází rezidence izraelského prezidenta. Další památkou skvostné arabské architektury je vila Beit Džalad v ulici Alkalay č. 17, kterou její stavitel postavil podle svých představ z Pohádek tisíce a jedné noci.

Mea Šearim

Tato ultraortodoxní židovská čtvrť, nesoucí název „Sto bran“, je jednou z nejstarších čtvrtí mimo hradby Starého města. Byla založena koncem 19. století. Rozkládá se nedaleko křižovatky ulice Jaffo a King George (pokud byste pokračovali po ulici navazující na King George, dojdete k tzv. Kikar šabat - šabatové náměstí, které je pomyslným centrem celé čtvrti). Z Kikar Šabat se můžete vydat vlevo do ulice Geula, kde se nachází pomyslné obchodní centrum ortodoxních aškenázských Židů. Můžete zde také okusit tradiční evropskou židovskou stravu za poměrně přijatelné ceny. Zároveň zde můžete pořídit tradiční židovské náboženské předměty či suvenýry.

Vpravo od Šabatového náměstí dorazíte přímo do ulice Mea Šearim, která jakoby vás zavedla do evropského židovského ghetta 18. století. Pro vstup do této čtvrti se také náležitě oblečte dle židovské tradice, jinak byste také mohli být ze čtvrtě nehezky vykázáni. Ulice Mea Šearim na vás zapůsobí nejen svou výstavbou, ale především svým obyvatelstvem, které dodnes nosí tradiční evropské obleky 18. století.

Trh Machane Jehuda (Šuq Machane Jehuda)

Trh, hebrejsky šuq, je nedílnou součástí života většiny Izraelců. Ten jeruzalémský - Machane Jehuda - vás naláká téměř 300 obchody nabízejícími ovoce, zeleninu, tradiční izraelské pokrmy, ryby, maso a jiné kulinářské dobroty všeho druhu. Trh se nachází mezi Jaffskou a Agripas ulicí. Jeho dvě hlavní ulice tvoří tzv. otevřený a uzavřený (neboli krytý) trh. Kromě stánků a obchůdků s potravinami zde také můžete zakoupit suvenýry či si posedět v jedné z místních příjemných kaváren a můžete se nechat unášet zdejší atmosférou.

Givat Ram a jeruzalémská muzea

Čtvrť Givat Ram se stala domovem mnoha izraelských institucí, včetně izraelského parlamentu, ústavního soudu a národního muzea. Dopravíte se sem snadno z centra autobusy 7 a 9 (mimo centrum se sem také lze dostat autobusy 14 a 35). Nová parlamentní budova byla vystavěna již krátce po zisku izraelské samostatnosti. Poslední přestavba, která značně rozšířila stávající budovu, byla provedena v letech 2001 až 2007. Přestože budova zvenčí působí spíše nehezkým dojmem, její interiéry rozhodně stojí za návštěvu a naleznete zde například malby významného židovského malíře Marca Chagalla. Knesset (parlament) lze navštívit, ale návštěvu je nutné předem si objednat. Pokud se do Knessetu nedostanete, můžete alespoň obdivovat bronzovou menoru s výjevy z židovské historie, nacházející se před vchodem do budovy, kterou darovali Izraeli britští stoupenci Izraele.

Doménou muzejní čtvrti je bezesporu Izraelské muzeum. Nalézá se hned vedle hlavní třídy vedoucí přes Ramat Gan a je typické svou bílou kuželovitou kopulí, pod kterou se skrývá tzv. Dům knihy s Kumránskými svitky. Muzeum, jež bylo založeno v roce 1965, je největším izraelským muzeem a zároveň obsahuje největší sbírky biblické archeologie na světě. Muzeum je rozděleno do několika sekcí, které jen stěží zvládnete projít za jediný den. Muzeum se skládá z archeologické a umělecké sekce, Domu knihy, umělecké zahrady, modelu druhého chrámu a výstavní sekce, jejíž exhibice se pravidelně obměňují.

Archeologická část obsahuje některé unikáty z prehistorického období a přes mnohá staletí vás zavede až do období moderní islámské kultury. Umělecká sekce se zabývá z velké části židovským uměním a mapuje židovské zvyky a tradice napříč celým světem. Kromě toho zde ale také naleznete originální malby takových velikánů jako Chagall, Van Gogh či Picasso. Židovské historii se také věnuje Dům knihy s Kumránskými svitky, nejstaršími biblickými texty na světě. Pokud by vás výstavy unavily, můžete si odpočinout v jedné z místních kaváren či v umělecké zahradě, kde se kromě uměleckých děl můžete kochat výhledem na Jeruzalém. Veškeré informace týkající se otevírací doby, vstupného a jiných službách muzea najdete na webu Izraelského muzea.

Dalším muzeem, které ocení především milovníci archeologie, je Muzeum biblických zemí. Muzeum bylo poprvé otevřeno v roce 1992 a je jediným muzeem na světě, které se věnuje výhradně biblické historii a starověkému Blízkému východu. Stálá výstava vás provede kulturou, zvyky a historií starověkého Egypta, Mezopotámie, Syropalestiny a v neposlední řadě také historií antického Řecka a Říma. Detailní informace o otevírací době, prohlídkách a vstupném na webu muzea.

Toho, kdo příliš nepronikl do tajů starověké historie, jistě potěší Bloomfield vědecké muzeum. Toto interaktivní muzeum, kde se návštěvník sám ponoří do světa vědy a experimentů, je jedním z nejlepších vědeckých muzeí světa. Hraví návštěvníci jsou obzvláště vítáni.

Hora Herzl (Har Herzl) a památník Jad Vašem (Yad Vashem)

Své přízvisko hora dostala po jednom z předních vůdců sionismu a autora jednoho z nejvýznamnějších sionistických děl - Židovský stát. Na horu se dostanete z centra tramvají (Hora Herzl je konečnou stanicí). Nejvýznamnější doménou této oblasti je rozsáhlý hřbitov, kde jsou pohřbeni téměř všichni významní izraelští státní činitelé a izraelští padlí vojáci. Prohlídku hřbitova je vhodné zahájit v Herzlově muzeu. Audiovizuální prohlídka muzea vám přiblíží hlavní ideologický proud Herzlova sionismu a zavede vás do rané historie židovského státu.

Po prohlídce muzea se můžete vydat přes vojenský hřbitov, kde jsou taktéž připomenuti oběti všech izraelských válek či teroristických útoků. Ze zadní strany hřbitova se můžete pokochat výhledem na Jeruzalémský les a po značené cestě přejít do největšího světového muzea holocaustu Yad Vashem.

Muzeum Jad Vašem bylo založeno již v roce 1953, jako připomínka obětí holocaustu. Samo téma holocaustu zůstává i dnes živou součástí každodenního života Izraelců. Den obětí holocaustu (připadá na den, kdy došlo k deportaci Židů z varšavského ghetta) je v Izraeli vyhlášen státním dnem smutku a všechny veřejné instituce, obchody a restaurace jsou zavřeny.

Muzeum Jad Vašem se skládá hned z několika části a vstup do jednotlivých sekcí je zcela zdarma. Muzeum tak žije pouze ze sponzorských darů, které získává z celého světa. Jako první jistě zavítáte do hlavní muzejní části, která mapuje průběh holocaustu od nástupu Hitlera k moci až po konec války. Další součástí komplexu je Muzeum umění holocaustu, Síň vzpomínek, Dětský památník, Údolí komunit a v neposlední řadě Údolí spravedlivých. Kromě Židů padlých během války se zde dozvíte i o tzv. Spravedlivých mezi národy, což je hebrejský termín pro lidi nežidovského původu, kteří riskovali i své životy, aby pomohli Židům. Muzeum je zcela ojedinělé svou koncepcí a rozhodně zanechá stopu na každém návštěvníkovi.

Autorkami textu jsou Marie Fritzová a Michaela Ježová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Jeďte do Izraele a Palestiny v dobré partě