Známé ulice Moskvy

Starý Arbat - Tverská ulice

Starý Arbat

Pěší zóna Starý Arbat je jednoznačně nejznámější ulicí v Moskvě vyhledávanou převážně turisty. Leckomu připomíná třeba náš Karlův most. Najdete tu umělce prodávající své obrazy, můžete si tu nechat vytvořit podobiznu, poslechnout pouliční umělce hrající na známé i neznámé hudební nástroje, podívat se na proces vzniku sprejerského veledíla nebo ohodnotit partii šachů, do které je tu na chodníku přímo zažráno několik šachistů a přihlížejících. Čas od času tu zhlédnete nějaké taneční vystoupení, průvody související s čímkoli od umění a víry až po politiku a třeba na den sv. Patrika se to tu krásně zbarví dozelena. Tady to prostě žije.

Chcete-li si také koupit nějaké ruské suvenýry, zde k tomu máte dobrou příležitost. Avšak cenová hladina je dost vysoká a v Moskvě se jistě dají najít i lepší místa na koupi stejných suvenýrů o několik desítek procent levnější (např. v Izmajlovském parku). A ze všeho nejlépe se ruch Arbatu pozoruje z jedné z místních kavárniček, restaurací či hospůdek. Zajímavé je, že dokonce i spousta místních obyvatel toto místo miluje, protože tady vyrostli, tady se odehrávala jejich první rande, právě k této ulici se váží jejich vzpomínky a leckdy si tu s nostalgií zavzpomínají na staré dobré časy.

Zajímavosti z historie Arbatu

Název Arbat, který se poprvé objevil již v roce 1475, pochází podle většiny hypotéz z arabského slova „rabat“. Arabové zde žili již v 15. století a v jejich jazyce rabat označoval předměstí. Arbatem se nazývá celá zdejší čtvrť, avšak dnešní Starý Arbat byl odjakživa hlavní tepnou této čtvrti. Ulice během své historie sloužila k mnoha účelům. Byla to obchodní spojnice mezi Kremlem a Smolenskem, v 19. století tu žili nejvýznamnější umělci, spisovatelé, herci i obchodníci, nacházela se tu mnohá z intelektuálních center, která měla vliv na vznik Velké říjnové revoluce. Během stalinské doby právě zde a v okolních uličkách docházelo k mohutnému zadržování a zatýkání.

Dříve byl Arbat rušnou dopravní tepnou. Jezdila tu tramvaj a vedla trasa trolejbusu č. 39. Písnička Bulata Okudžavy (který je také neodmyslitelně spojen s Arbatem a má tu i pomník) nazvaná Poslední trolejbus, je věnovaná právě zrušení této linky během rekonstrukce Arbatu v 80. letech 20. století. Po dokončení rekonstrukce v roce 1986 se Starý Arbat stal první pěší zónou v Moskvě a v plné slávě se ukázal už při dubnových oslavách Dnů smíchu téhož roku. Tehdy se zde plánovaly mohutné oslavy a jednotlivá vystoupení přitáhla takové davy lidí, že nakonec musel být celý Arbat uzavřen a na jednotlivé scénky se dostali v podstatě jen lidé žijící na Arbatu a pár náhodných šťastlivců.

Prohlídka Arbatu

Pro vytvoření podrobnější představy o tom, co vše se zde nachází (a je toho opravdu moc), doporučuji podrobnějšího průvodce. Každý dům, každé zákoutí i každá postranní ulička by zde mohly vyprávět svoji zajímavou historii, ale uvedeme zde jen krátký seznam toho nejznámějšího, čeho by byla škoda si na Arbatu nevšimnout (i když např. takový MID je naprosto nepřehlédnutelný).

MID

Na konci Arbatu se nachází jedna ze sedmi stalinských vysotek, sídlo ministerstva zahraničí z roku 1953. Ve 172 m vysoké budově se na 27 patrech nachází přes 2 000 pracoven a kanceláří, 28 výtahů, z toho 18 rychlostních. Ve výšce 114 m ze strany hlavní fasády si můžeme všimnout železobetonového erbu SSSR.

Muzeum (byt) A. S. Puškina

Modrý nízký dům č. 53 (směrem od MIDu po pravé straně) se proslavil převážně tím, že zde sice krátce, ale zato čerstvě po svatbě žili A. S. Puškin se svou ženou. Naproti stavení tu od roku 2000 stojí socha Puškina a Natali připomínající pár, který tu prožil pouhé tři měsíce, ale i přesto zanechal hlubokou stopu ve výzdobě domu. Z významnějších osobností tu ještě žil A. Čajkovskij (bratr známého skladatele) a Marina Cvětajevová (ruská spisovatelka a známá básnířka 1. poloviny 20. století).

Vachtangovo divadlo (č. 26/2)

Divadlo (směrem od MIDu po levé straně) bylo založeno v roce 1921 ruským režisérem Jevgenijem Vachtangovem jako jedna ze studiových scén MCHAT (Moskevského akademického uměleckého divadla). V roce 1941 byla budova rozbombardována, v letech 1946–47 byla znovu postavena. Po smrti Vachtangova získalo divadlo jméno režiséra.

Památník Bulatu Okudžavovi

Bronzová socha známého ruského umělce (písničkáře, básníka, prozaika, šansoniéra; svoji tvorbou ovlivnil V. Vysockého) byl odhalen relativně nedávno v květnu 2002 během májových oslav připomínajících druhou světovou válku. Datum odhalení sochy bylo symbolické hned ze dvou důvodů, jednak jako vzpomínka, že Bulat Okudžava tři roky bojoval na frontě, a jednak na počest jeho nedožitých 78. narozenin, které by býval mohl oslavit 9. května 2002.

Restaurace Praha (č. 2/1)

Kdysi tady byla hospoda, kterou vyhrál v kulečníku roku 1896 kupec S. P. Tararykyn a předělal ji na příjemnou restauraci, která již neodmyslitelně patří k Arbatu a stala se téměř místní legendou. Dnes se zde vaří jídla z brazilské, italské, ruské, japonské a východní kuchyně.

Tverská ulice

Neméně známá je moskevská ulice Tverská, svým charakterem se však diametrálně odlišuje od poklidného Arbatu. Tady se na 2 km dlouhé šestiproudové ulici prohánějí auta a žije to tu duchem moderního velkoměsta. Ulice je lemovaná hotely, restauracemi, koncertními sály, muzei, kostely, památníky a hlavně luxusními obchody. Tverská ulice je prý jednou z vůbec nejdražších nákupních ulic na světě a i pronájem plochy tomu odpovídá (pronájem 1 m² tu prý stojí 10 000 dolarů ročně). Tverská začíná v centru na Manéžním náměstí a pokračuje odsud vzhůru až k zastávce metra Majakovskaja na Triumfální náměstí, kde postupně přechází v ulici První Tversko-Jamskou. Dostat se na ní můžeme z jedné ze čtyř zastávek metra (Ochotnyj rad, Tverskaja, Puškinskaja a Majakovskaja).

Tato první dlážděná ulice v Moskvě vznikla podle některých pramenů již ve 12 století jako spojnice mezi Moskvou a Tverem (město ležící 170 km od Moskvy). V 18. století ji lemovaly výstavní domy nejbohatších Moskvanů a před Velkou říjnovou revolucí byla považována za nejkrásnější moskevskou ulici. Její slávu ukončil Stalin, který ji nechal rozšířit na 40 m kvůli pořádání parádních vojenských přehlídek, čemuž padla za oběť spousta reprezentativních staveb. Během své existence nesla ulice několik jmen. Do roku 1935 se jí neoficiálně říkalo Pitěrskaja a mezi lety 1935 až 1990 nesla název ulice Maxima Gorkého (a její součástí tehdy byla i První Tversko-Jamská ulice).

Prohlídka Tverské ulice

Vydáme se na prohlídku Tverské od jejího začátku, tedy od Manéžního náměstí. Nedoporučuji snažit se přecházet silnice častěji, než je třeba. Pěších podchodů by tu rozhodně mohlo být i víc a pokus přecházet po šestiproudové silnici by se dal vyhodnotit jako pokus o sebevraždu…

V první budově po pravé straně na Tverské ulici (pokud se díváme od Manéžního náměstí) sídlí Státní duma Federálního shromáždění Ruské federace. Státní duma odpovídá dolní komoře parlamentu (skládá se ze 450 poslanců, kteří jsou voleni na čtyřleté období). Vládní budova byla dostavěna v roce 1935 podle projektu architekta A. Langmana. Zajímavostí je, že na její obklad byl použit obklad ze zbouraného chrámu Krista Spasitele.

Hotel Ritz-Carlton (dům č. 3) byl postaven teprve nedávno v roce 2007. Až do roku 2002 tady stával hotel Inturist a ještě dříve hotel Francie.

Hotel Nacional (dům č. 1) stojí po levé straně Tverské. Hotel tu byl vždy již od 18. století. Současná budova pochází z roku 1903. Zajímavostí je, že právě zde navrhl umělec Andrej Ioganson etiketu známé vodky Stoličnaja, na které je zobrazený částečně zbouraný hotel Moskva tak, jak jej umělec viděl z okna svého pokoje v roce 2004.

Nová Manéž po levé straně stojí na místě původního ženského kláštera. Zajímavá nízká budova z červených cihel byla postavena v souvislosti s elektrifikací Moskvy a byla to vůbec první elektrárna v Moskvě. Od roku 1897, kdy její funkci nahradila centrální elektrárna, slouží např. jako tržiště nebo garáže pro vládní vozidla.

Centrální telegraf (dům č. 7; vlevo) je budova z roku 1925 ve stylu, jenž mísí prvky modernizmu a konstruktivizmu. Právě odsud z místního vysílání Všesvazového rádia se Moskvané dozvěděli o začátku druhé světové války.

Moskevské umělecké akademické divadlo (MCHAT) stojí po pravé straně v Kamergerské uličce, informace o něm najdete v kapitole divadla.

Památník Jurije Dolgorukého se stal jedním ze symbolů Moskvy. Odhalen byl na počest výročí 800 let od založení Moskvy jejím legendárním zakladatelem kyjevským knězem Jurijem Dolgorukým v roce 1147. Na tomto místě už dříve stálo několik památníků, před Jiřím to byl památník vojenského stratéga M. Skobeleeva, ještě před ním památník sovětské konstituce.

Po levé straně naproti památníku Jiřího Dlouhorukého stojí již od roku 1782 radnice, dříve vládní budova postavená pro generálního gubernátora Černyševa.

Na Tverské ulici si můžeme prohlédnout památník A. S. Puškina na Puškinově náměstí (tady si často mladí lidé dávají rande u fontán), dále je tu památník Maxima Gorkého a v podchodu mezi stanicemi metra pod Puškinovým náměstím se nachází pamětní deska připomínající 8 obětí zdejšího teroristického útoku v roce 2000. Za zmínku ještě stojí pamětní kámen na Puškinově náměstí na památku ženského Strastného kláštera, který tu stával od 12. století a padl za oběť přestavby Moskvy ve 30. letech 20. století.

Pokud budeme pokračovat od Puškinova náměstí stále vzhůru, stojí za povšimnutí (po levé straně) a popř. za návštěvu Muzeum současné historie Ruska, Divadlo Stanislavského, Divadlo satiry a proslulý koncertní sál Čajkovského. Vyšší budova, kterou uvidíte taktéž po levé straně z Triumfálního náměstí, je další ze stalinských vysotek.

Autorkou textu je Pavla Tomášková, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Vážíme si vašeho soukromí

Pomocí cookies analyzujeme návštěvnost, přizpůsobujeme obsah a reklamy podle vašich potřeb. Kliknutím na „Přijmout“ vyjadřujete souhlas s tím, že cookies používáme.