Maďarská kuchyně

Maďarsko bylo známé hojností jídla a kvalitou své kuchyně dokonce i v časech komunismu, což ostatně naznačuje i označení „gulášový komunismus“. Maďarskou kuchyni ovlivnila jak strava pastevců z Velké uherské nížiny, tak i kuchyně blízkých slovanských zemí, Rakouska, Německa i Turecka.

Přehlídku typických pokrmů bychom měli začít u základní potraviny – chleba. Ten je v zemi tak oblíbený, že se říká, že Maďaři by mohli „jíst chleba s chlebem“. Další obdobné přísloví říká, že „jídlo bez chleba není jídlo“. Výrazně převažuje chléb bílý, který je opravdu vynikající, v supermarketech se dá sehnat i tmavý chléb.

Dále se zde konzumuje velké množství masa, především hovězího a vepřového, méně kuřecího. Zejména na Balatonu a u jiných jezer a řek jsou populární ryby (např. domorodý balatonský candát – „fogas“). V nevysokých horách na severu se pohybuje dostatek zvěřiny, které se v kuchyni také hojně využívá.

Nejčastěji používaným kořením je v maďarské kuchyni paprika, která se v restauracích dává na stůl spolu se solí a pepřem. Velmi oblíbenými surovinami jsou i zelízakysaná smetana. Mimořádné oblibě se těší obalovaná a smažená jídla – v této úpravě se objevují i ryby a různé druhy zeleniny.

Mezi polévkami objevíte i netradiční studenou ovocnou polévku. Z Maďarska pochází některé u nás dobře známé potraviny, především čabajka - pikantní suchá klobása kořeněná paprikou. Podle města Debrecen se jmenuje debrecínka, uzenina, se kterou se běžně setkáváme v obchodech. Také výraz čalamáda (míchaná nakládaná zelenina) pochází z maďarštiny. Maďaři také jedí rádi sladké, vedle palačinek jsou vynikající jejich štrúdly s tvarohem a koprem, mákem nebo švestkami.

Jídlo

Gulyás - nejtypičtější maďarský pokrm. Na rozdíl od našeho guláše jde v podstatě o vydatnou polévku z hovězího masa, brambor a cibule, to vše okořeněné sladkou nebo pálivou paprikou. Pastevci v pusztě si ji vařili v kotlíku zvaném gulyás a právě odtud pochází název jídla.

Pörkölt - je bližší tomu, co nazýváme gulášem my. V pörköltu je maso (lze použít jakékoliv), rajčata, cibule, česnek a mletá červená paprika, dále může být přidaná zakysaná smetana. Je-li v pokrmu smetana, používá se pro omáčku s paprikou spíše název paprikás.

Szegedínský guláš - přidává se do něj navíc zelí. Údajně ho vymyslel archivář József Székely jako recept z nouze, když zjistil, že má doma už jen trochu guláše a zelí, odtud také původní název Székely goulash. Jinak je pojmenování spojováno s městem Szeged.

Halászlé - hutná rybí polévka z několika druhů ryb s rajčaty a zelenými paprikami a kořeněná mletou paprikou. Sama o sobě se dá jíst jako hlavní jídlo. Původně šlo o jídlo maďarských rybářů, které se vařilo u řeky v kotlíku nad ohněm.

Lecsó - zeleninový pokrm z rajčat, paprik a cibule, servírovaný s masem.

Kolosvárské plněné zelí (koloszvary töltött káposzta) - plněný zelný list, který je dalším maďarským národním jídlem. Uvnitř je nejčastěji mleté maso s rýží, vajíčka, cibule a dalšími přísadami.

Lángos – placka z kynutého těsta smažená ve vrstvě oleje. Prodává se na ulici v rychlém občerstvení v mnoha variantách, např. se zelím, česnekem, ovčím sýrem, šunkou nebo koprem. Také lángos je ve světě rozšířeným jídlem, které však pochází z Maďarska.

Palacsinta – palačinky se podávají s mnoha náplněmi, např. se sýrem, s houbami nebo nasladko s tvarohem, ořechy, mákem, marmeládou, jablky, skořicí, mandlemi, čokoládou, ... Proslulé jsou Gundelovy palačinky nazvané podle slavného kuchaře, který působil v posledních letech Rakouska-Uherska. Obsahují náplň z vlašských ořechů, pomerančové kůry a rozinek, to vše je přelité čokoládou.

Dobos-torta – piškotový dort ze šesti vrstev těsta proložených čokoládovým krémem a politý karamelovou polevou. Jmenuje se po slavném cukráři Józsefu Dobosovi.

Somlói galuska – vynikající tradiční dezert obsahující piškotové těsto, vanilkový a čokoládový krém, vlašské ořechy a rozinky.

Pogácsa (pogáč, pagáč) - kulaté sladké nebo slané pečivo z kvasnicového těsta, které se jí teplé.

Pití

Černá káva – je v zemi velmi oblíbená. Bývá většinou silná a Maďaři s ní často začínají den. Milovníků čaje tu naopak mnoho není.

Pálinka - nejznámější maďarská lihovina, která je k vidění podobně jako u nás v různých formách: meruňkovice (barackpálinka), hruškovice, broskvovice...

Pivo - vlastního piva produkují Maďaři málo, vyrábí se tu v licenci několik mezinárodních značek. Dováží se sem v poměrně hojné míře i české pivo.

Víno – patří k Maďarsku naprosto neodmyslitelně. V době komunismu jeho kvalita trochu poklesla, protože producenti nebyli motivování k jejímu vylepšování. Po roce 1989 se ale znovu začala vyrábět vynikající vína.

K nejznámějším regionům patří Tokaj, kde se na sopečné půdě pěstují hrozny s ušlechtilou plísní botrytis cinera a podobají se tak skoro rozinkám. Tokajské víno je spíše sladké a místní ho pijí i ke štrúdlům a jiným sladkostem. Už ve středověku se vyváželo do PolskaRuska a proslavilo se v 17. století, kdy ho Ludvík XIV. mj. prohlásil za krále vín a víno králů.

Dalším vinným regionem je Eger se světoznámým červeným vínem Égri Bikavér (Býčí krev). Na čedičovém vrchu Badacsony na severním břehu Balatonu se po staletí pěstuje Olaszrizling (Vlašský ryzlink), zřejmě nejlepší suché bílé víno. Na jihu je nejznámější vinařskou oblastí Villány-Siklós.

Restaurace

Klasické restaurace se maďarsky nazývají vendéglö nebo étterem. Csárda je tradiční venkovská hospoda se skromnějším výběrem. Někdy má jen určitou speciální nabídku, např. hálászcsárda má na jídelníčku jen ryby. Rozdíly mezi jednotlivými typy restaurací se ale někdy v praxi stírají. Často můžete v restauraci poslouchat hudbu, zejména cimbál a housle.


Autorem textu je Petr Želiezko, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.

Vážíme si vašeho soukromí

Pomocí cookies analyzujeme návštěvnost, přizpůsobujeme obsah a reklamy podle vašich potřeb. Kliknutím na „Přijmout“ vyjadřujete souhlas s tím, že cookies používáme.