Newarská dynastie Mallů - Gurkhové - Ránové - Konec diktatury - Cesta k demokracii - Maoisté - Konec monarchie
V prehistorickém období byl Nepál osídlen tibetsko-mongolskými kmeny a od desátého století př. n. l. sem přicházeli indičtí obyvatelé z jihu. Další zmínky o vývoji Nepálu se datují do šestého století před naším letopočtem, kdy zde vládli králové kmene Kirátů, kteří byli u moci od 8. století př. Kr. do 3. století n. l. Významnou událostí v tomto období je narození Buddhy roku 563 př. n. l. v Lumbiní na jihu Nepálu, údajně také pobýval v Patanu. Indický vládce Ašoka vyznával buddhismus a rozšířil ho i do Nepálu, kde provdal svou dceru místnímu princi.
Vydejte se na trek pod Mount Everest
Newarská dynastie Mallů
V pátém století se stalo území Nepálu centrem vlády Lichhaviú. Významnější je však dynastie Mallú, která začala vládnout roku 1207. Za její vlády byla společnost hinduizována a mnoho architektonických památek pochází z tohoto období. Rozvíjel se obchod, náboženství i kultura. Stát se postupně rozpadl na tři království, jejichž centra byly v Káthmándú, Bhaktapuru a Patanu, do tohoto období se datuje vznik překrásných chrámových náměstí v každém z těchto měst.
Slavní bojovníci Gurkhové
V 18. století byla království dobyta a sjednocena Gurkhy. Slavný panovník Pritvi Narayan Šáh si v roce 1768 podrobil Káthmándú, které se od té doby stalo hlavním městem dynastie Šáhů. Vláda podnikala výboje na sever do Tibetu a na jih do Indie. Tibet ale získal vojenskou pomoc od čínské armády a roku 1793 uzavřel Nepál s Čínou vynucenou mírovou smlouvu, na základě které se musel vzdát expanzivních záměrů a až do roku 1912 Číně posílat dary.
V Indii měla již od začátku 19. století velkou moc britská Východoindická společnost a nepálská vláda byla jejím velkým nepřítelem. V roce 1814 vyhlásili Britové Nepálu válku. Přestože Nepál ztratil asi třetinu svého území, nikdy nepřišel o svou nezávislost. V těchto válkách se proslavili stateční bojovníci Gurkhové, kteří přes velkou početní převahu Britů dlouho Nepál bránili.
Despotismus Ránů
Ve druhé polovině devatenáctého století došlo ke krvavému převratu, kdy gurkhský důstojník Džang Bahádur Kunvár vyvraždil většinu příslušníků rodu dynastie Šáhů a byl jmenován ministerským předsedou. Do významných pozic dosadil své bratry, svou funkci prohlásil za dědičný úřad a přisvojil si titul Rána. Ránové vládli despoticky, režim neuznával občanské svobody a umrtvil hospodářský rozvoj. Nepál zůstal v úplné izolaci od okolního světa a země byla uzavřena pro cizince až do roku 1951. Po celou dobu uplatňovala nad politikou v Nepálu kontrolu Velká Británie.
Konec diktatury a návrat krále
Po druhé světové válce začalo docházet ke změnám, Indie začala nabývat nezávislosti na Východoindické společnosti, čínští komunisté vtrhli do Tibetu a mnoho Tibeťanů uprchlo do Nepálu. Mezi nepálskou inteligencí v Indii se začala formovat opozice a roku 1947 vznikl Nepálský národní kongres, jehož program zahrnoval zrušení diktatury Ránů a zlepšení sociálních podmínek.
Z důvodů masových protestů odstoupil dosavadní premiér a novým předsedou vlády se stal Móhan Šamšér, který opět upevnil tvrdý režim v zemi. Ihned nato vznikla nová opozice, jež se aktivně zasadila o svržení režimu Ránů za pomoci Osvobozenecké armády z Indie. V březnu roku 1951 se do Nepálu vrátil král Tribhuvan, který v období despotické vlády uprchl. Byl uznán právoplatným vládcem, vyhlásil volby do ústavodárného shromáždění a vytvoření koaliční vlády.
Složitá cesta k demokracii
První všeobecné volby byly uspořádány roku 1959 a zvítězil Nepálský kongres prosazující reformy namířené proti aristokratickým vrstvám. O rok později nechal král Mahendra zatknout celý vládní aparát a v zemi ustanovil vládu pančajat, tradiční nestranné samosprávy, které ale přímo podléhaly králi. V zemi fungovala cenzura a na vysoké funkce byli dosazováni členové královské rodiny.
Po masové demonstraci a masakru na Durbarském náměstí se v dubnu roku 1990 stal Nepál konstituční monarchií. V prvních svobodných volbách zvítězila liberální Kongresová strana, ale díky pokračujícím nepokojům se vláda rozpustila a roku 1994 získali ve volbách většinu mandátů komunisté. Roku 1996 zahájili maoisté (Komunistická strana Nepálu) partyzánskou válku proti monarchistickému řízení. V některých horských oblastech vybírali daně a vyvražďovali obyvatele.
Vyvraždění královské rodiny a maoisté
V červnu roku 2001 došlo za nevyjasněných okolností k vyvraždění celé královské rodiny princem Dípendrou, který si následně také sáhl na život. Na trůn nastoupil Gjanéndra Bír Bikram Šáh Déva, bratr zavražděného krále Bírendry. Ten musel od začátku řešit spory s maoistickými povstalci, v roce 2005 král rozpustil parlament a převzal veškerou výkonnou moc. Maoisté postupně obsadili některé severní oblasti země a dále prosazovali svržení monarchie.
Konec monarchie
V roce 2006 byla schválena prozatímní ústava, ve které parlament schválil změnu, díky které přestává být hlavním představitelem státu král a Nepál se tak stal federativní demokratickou republikou. V dubnu roku 2008 ve volbách zvítězila Komunistická strana Nepálu v čele s Pračandou. Prvním nepálským prezidentem se stal Rám Baran Jádav. Ústava vstoupila v platnost 28. května 2008 a král dostal patnáct dní na opuštění paláce. Politická situace je však stále nestabilní, od roku 2008 se strany snaží o vypracování nové ústavy, ale kvůli vzájemným neshodám se jim to stále nepodařilo…
Autorkou textu je Klára Jakešová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.