Tři tváře chorvatské přírody - Chorvatské ptactvo - Co jinde neuvidíte - Podmořský svět - A co se tu dá sníst?
Jen málo evropských zemí se může pochlubit tak rozmanitou přírodou jako právě Chorvatsko. Projděte se horskými vrcholy, kaňony řek, dubovými lesy, močály, krásami ostrovů i barevným podmořským světem.
Jeďte do Chorvatska v dobré partě
Tři tváře chorvatské přírody
Severovýchod s Panonskou nížinou je hodně rovinatý s menšími kopci, mnoha vodními toky a malými jezery. Chorvatsko totiž patří do tzv. „modrého srdce Evropy“ – oblasti bohaté na vodu. Pestrost přírody nabízí především zdejší listnaté lesy. Zvlášť na podzim si tu všichni, kdo rádi zkoumají krajinu i mimo turistické trasy, užijí překrásné scenérie.
Uprostřed země se zase nacházejí Dinárské hory. Málo přívětivá a neúrodná oblast plná jehličnatých stromů je zároveň rozvodím mezi Dunajem a pobřežím. Ve zdejších téměř opuštěných soutěskách, údolích a lesích se vyskytuje mnoho druhů zvířat, které jinde v Evropě už téměř vyhynuly nebo jsou alespoň velmi ohrožené. Při toulání touto zajímavou krajinou můžete s trochou štěstí (nebo smůly) narazit na medvěda hnědého nebo vlka, v odlehlých skalnatých místech na šakala nebo rysa. Častým objektem pro nadšené fotografy jsou také kamzíci, kteří obývají vyšší horské oblasti a jsou velmi mrštní i při překonávání těch nejstrmějších srázů. Lesy a hornaté oblasti mezi Medžimurjem, Dalmácií, Istrií, Vukovarem a Srijemem jsou domovem mnoha plazů a hmyzu. Potkáte tu ještěrky, gekony a hady včetně vzácné zmije a spoustu druhů motýlů.
Úplně jiný obrázek fauny a flóry uvidíte na pobřeží. Členité hory a zátoky tu zdobí hlavně světlé borové lesy a středomořské keřovité porosty. Hodně suché oblasti, jako jsou některé ostrovy Kvaneru zarostlé keři makchie, jsou ideálním domovem pro hmyz a plazy, ostatní regiony jako istrijské pobřeží kolem Krku, Rabu a Lošinje a celá Dalmácie poskytují skvělé podmínky hlavně pro pěstování ovoce a vinné révy. A i přesto, že velká část zdejší půdy se využívá hlavně k zemědělským účelům, zbývá ještě dost místa pro národní a přírodní parky. Třeba Mljet, kde můžete potkat mangusty.
Chorvatské ptactvo
Chorvatsko je překvapivě i rájem ornitologů. Ptáků tu žije přes 350 druhů a jezdí je sem pozorovat jejich milovníci z celého světa. Mezi ty nejvzácnější ptačí exempláře patří hlavně supi, orli bělohlaví a hadilovi. Vidět je můžete v odlehlých, přísně chráněných horských oblastech ve Středozemí. S predátory se můžete setkat v neobydlených částech Dalmácie a Istrie a v národním parku Velebit. Oblast mezi Drávou a Dunajem je bohatá na vodní a mokřadní ptáky. Vyskytuje se tu ibis černý, volavka, kormorán a lyska černá. Ústí řek podél Jadranu je častým odpočinkovým místem ptáků, kteří migrují do Afriky.
Co jinde neuvidíte
Asi ten úplně největší přírodní poklad se skrývá v národní parku Plitvická jezera. Ze zdejších asi 1 200 druhů můžeme až 75 nazývat endemity – tedy druhy, které se nachází pouze na velmi malém území. Například druh květinky ladoňky nebo pryskyřníku. Zdomácněly tu i některé velmi vzácné druhy zvířat, např. lidská ryba (macarát jeskynní), některé druhy vrabců, sladkovodních želv, orlů, vlků nebo rysů.
4,4 % rostlin národního parku Severní Velebit je klasifikováno jako endemických. Sem patří druh z čeledi miříkovitých, hořce žlutého nebo trávy ostřice. Tyto specifické rostliny se nachází hlavně v odlehlých horských borovicových lesích.
Zájemci o další takové speciality by měli navštívit také národní park Krka. 10 z 20 zdejších ryb uvidíte jenom tady. Navíc i dva druhy ještěrek, množství hmyzu a ptáků. Jako bonus tu můžete potkat i zhruba 200 druhů ptáků a 18 druhů netopýrů, kteří sice nepatří mezi endemity, ale jsou opravdu hodně vzácné.
Podmořský svět
Samozřejmě, moře prostě vynechat nemůžeme. Celá mořská oblast je od roku 2004 vyhlášena jako ekologicky chráněná. To velmi nelibě nesou někteří rybáři, na rozdíl od potápěčů a milovníků mořské přírody, kteří to naopak velmi vítají. Fauna a flóra je tu nejrozmanitější ze všech středomořských oblastí.
V čisté, teplé vodě se daří houbám a korálům, sapínům nebo ropušnicím. Když si zapomenete boty do vody, ve skalnatých zátokách a plážích neradi narazíte na mořské okurky a ježky. U mnoha ostrovů můžete mít často štěstí na pozorování vzácných tuleňů nebo mořských želv, doma jsou tu dokonce i delfíni.
V době koronavirové, kdy v moři nepřekážely žádné trajekty a nerušili turisti, k chorvatskému pobřeží nejednou připluly i velryby.
A co se tu dá sníst?
V Chorvatsku roste takřka všechno, co my si za drahé peníze kupujeme a bývá bez chuti a zápachu. Tady si můžete před samoobsluhou nebo před svým apartmánem utrhnout citron, který voní tak krásně, že máte chuť ho sníst hned i se slupkou. Rostou tu mandarinky, fíky, kiwi nebo mandle a všude jsou olivové háje. Smůla je, že většina těchto dobrot dozrává mimo turistickou sezonu, ale například citrony a mandarinky jsou zde téměř celoročně. Čerstvé fíky koupíte až v září, ale jestli chcete zažít sklizeň oliv, musíte do Chorvatska až na konci podzimu. To se tu dokonce pořádají akce pro Čechy, kdy majitelé olivových plantáží nabízí ubytování zdarma výměnou za pomoc při sklizni. Není to žádná brnkačka, očesat tisíce malých oliv z jednoho stromečku dá docela zabrat. Když se ale naučíte dvouruční grif, půjde vám to docela dobře. Každopádně tady pochopíte, proč je olivový olej tak drahý, platí se prostě ta dřina.
A když se vypravíte do Chorvatska na jaře, nejlépe v březnu, můžete si užít další zajímavou sklizeň, a to divokého chřestu. Zdejší lidé vůbec neuznávají ten pěstovaný, zato vynakládají docela velké úsilí, aby ulovili ten, co roste jen tak planě. Divoký chřest je mnohem tenčí, než znáte z obchodu, a roste jak na loukách na pevnině, tak na kamenitých ostrovech. Říká se tomu „brat šparoge“ a vyráží se většinou lodí na blízké ostrůvky nebo do kopců na pevnině. Dalo by se to přirovnat k našemu houbaření – necvičené oko prostě žádný chřest nenajde, maximálně pár kusů. Navíc na ostrovech je docela pravděpodobné, že na kamenech zarostlých vším možným si zlomíte nohu. Kdežto místní tu skáčou jako kamzíci a tenký stonek chřestu vidí i na několik metrů. Aby z toho byla večeře pro několik lidí, musí se ho nasbírat opravdu velká kytice. Není proto divu, že v tomto období se divoký chřest na trzích i prodává, a ne zrovna levně.
Divoký chřest se tu považuje za extrémně zdravou potravinu a připravuje se různě. V 99 % ale absolutně jednoduše tak, že se povaří, k němu zamíchají vejce natvrdo, osolí a polije olivovým olejem. A pozor! Pokud tuhle chorvatskou medicínu ochutnáte, nedivte se potom při vyměšování, vaše moč bude zelená.
Autorkou textu je Dita Lendvayová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.