Tulipány (rod Tulipa) jsou vytrvalé cibuloviny z čeledi liliovitých s poměrně velkými a výstavnými květy s jasnými teplými barvami (např. červená, růžová, žlutá či bílá). Květy mají šest okvětních lístků, listů je málo, ale jsou široké. Tulipány se řadí mezi tzv. geofyty – typ rostlin, jejichž obnovovací orgány (oddenky, hlízy či cibule) přetrvávají nepříznivé roční období pod zemí. Množí se cibulkami, které se oddělují od matečné rostliny. Na jaře vykvétají a v létě jejich květy a listy zase odumírají, až zůstane jen cibulka pod zemí.
Jeďte do Beneluxu v dobré partě
Tulipánů existuje zhruba 75 druhů, cíleným pěstováním však byly vytvořeny tisíce kultivarů. Po celém světě jsou populární jako okrasné rostliny v zahradách a jako řezané květiny. Název květiny pravděpodobně pochází z tureckého slova tülbend, což v překladu znamená turban. Do turečtiny se ještě předtím toto označení dostalo z perštiny ze slova delband, které také znamená turban. Důvodem mohla být údajná podoba tvaru květiny a turbanu. Mohlo se ale také jednat o chybu v překladu, protože v časech osmanského Turecka bylo módní nosit tulipány na turbanu – překladatel mohl zaměnit květinu za turban.
Historie rozšíření tulipánů
Tulipány pocházejí z rozsáhlého území Asie, především z oblasti Střední Asie. Jejich přirozeným prostředím byly chladnější horské oblasti s mírným podnebím, louky a stepi. Některé druhy byly objeveny jako planě rostoucí také ve Středozemí. Především se však tulipány dostaly do Evropy přes osmanské Turecko. Ačkoliv není jisté, kdo má tento přínos na svědomí, nejčastěji se věří, že je dovezl do Vídně rakouský velvyslanec v Turecku, Ogier Ghiselin de Busbecq, a to v době vlády císaře Ferdinanda I. v roce 1554.
O další rozšíření tulipánů se pak zasloužil Carolus Clusius, francouzsko-nizozemský průkopník botaniky a zahradnictví. Tulipány vysazoval koncem 16. století nejdříve v botanické zahradě ve Vídni a poté, co byl jmenován ředitelem nově ustavené botanické zahrady při univerzitě v nizozemském Leidenu, také tam. První tulipány v Leidenu údajně vykvetly v roce 1594. Tulipány se v Evropě rychle rozšířily především v 17. století, tedy v době, kdy díky obchodu s východní Indií, odkud se dováželo např. koření, zbohatlo mnoho lidí ve Francii, Anglii, Nizozemsku i Německu. Zbohatlíci často ukládali své peníze do tulipánových cibulek, v tuto dobu byla vyvinuta spousta nádherných kultivarů.
Tulipánům v Nizozemsku vyhovovalo především chladné podnebí a úrodná půda obohacovaná naplaveninami. Tulipány byly v době holandského „zlatého věku“ často vyobrazovány slavnými holandskými mistry (malíři) a začaly být spojovány především s Holandskem. Cibulky napadené neškodným virem tehdy také daly vzniknout vysoce ceněným proměnlivě zbarveným (skvrnitým) květům. Obliba těchto květin zde vyvrcholila tzv. tulipmánií.
Tulipmánie aneb tulipánové šílenství
Tulipány se zařadily k nejvýznamnějším exportním komoditám Holandska, společně se slanečky, ginem a sýry. Netrvalo dlouho a obchodování s tulipány se Holanďanům vymklo z rukou. V roce 1636 vypukla hotová tulipánová horečka. Ceny velmi módních tulipánů byly vyhnány tak vysoko, že některé cibulky byly dražší než dům v Amsterdamu. Dokonce i obyčejní lidé (z nichž někteří cibulky ani nikdy neviděli) byli ochotni vzdát se celoživotních úspor pro nákup několika cibulek tulipánů. A někteří skutečně přes noc zbohatli.
Tato situace je všeobecně považována za historicky první spekulativní bublinu (ekonomickou bublinu), která je dnes již dobře známým ekonomickým jevem. Jedná se o situaci, kdy je cena nějaké komodity dočasně extrémně nadhodnocená, protože lidé v důsledku nereálných očekávání spekulují, že v budoucnu bude ještě dražší. Právě tulipmánie v Holandsku dala vzniknout konceptu předkupního práva, tzv. futures (spekulanti si cibulky předem rezervovali, ale zatím nezaplatili). Cibulky někdy měnily svého majitele i 10krát za den, aniž by šly skutečně z ruky do ruky, prodávalo a kupovalo se pouze právo na ně. Lidé masově uvěřili, že vášeň pro tulipány bude stále růst a bohatí z celého světa budou kupovat tulipány od Nizozemců za čím dál vyšší ceny.
V únoru roku 1637 už byly ceny tak vysoko, že některé cibulky stály více než 10násobek ročního platu kvalifikovaného řemeslníka. Právě tehdy ale nevynesly některé cibulky na haarlemské burze tolik, kolik se očekávalo, ceny začaly rychle klesat a trh se náhle zhroutil. Následovala vlna bankrotů jak zámožných obchodníků, tak i obyčejných lidí. Vláda se v tulipmánii příliš neangažovala, považovala ji za formu hazardu. Ze stejného důvodu ani žádný soudce v zemi nemohl rozhodnout o proplacení dluhu z doby tulipmánie, protože dluhy vzniklé hazardem nejsou vymahatelné zákonem. Prosperitu Holandska, v 17. století nejbohatší země světa, však tulipmánie nakonec nijak tragicky neohrozila.
Tulipány v Nizozemsku dnes
Tulipánové šílenství je dávno historií, ale Nizozemsko je i dnes jednoznačně největším světovým exportérem tulipánů. Vypěstují se zde cca tři miliardy cibulek ročně, drtivá většina z nich jde na export. Celkem se Nizozemsko podílí na světovém vývozu tulipánů zhruba z 50 %, na druhém místě je Kolumbie (16 %) a na třetím Ekvádor (10 %). Turisté se mohou jet na tulipány podívat nejlépe do Keukenhofu nedaleko Leidenu, do největší květinové zahrady Evropy, kde ročně vykvete přibližně 7 miliónů tulipánů a kromě toho ještě mnoho dalších cibulovitých rostlin.
Autorem textu je Petr Želiezko, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena. Případné připomínky můžete zaslat na e-mail petr@mundo.cz.