Příroda Albánie - Klima - Flóra - Fauna - Národní parky a chráněné oblasti - Ekologie
Příroda Albánie
Albánie leží v západní části Balkánského poloostrova a její členité pobřeží je omýváno Jaderským a Jónským mořem, která jsou oddělena Otrantským průlivem. Albánie je převážně hornatá země, až 70 % povrchu pokrývají hory a jen 30 % připadá na nížiny do 300 m n. m., které tvoří pás široký 20–50 km podél pobřeží moře. Průměrná nadmořská výška Albánie je 708 m, to je dvakrát více, než je průměrná nadmořská výška celé Evropy. Nejvyšší horou je Korab s 2 764 m n. m. ležící na hranicích s Makedonií.
Jeďte do Albánie v dobré partě
Na území Albánie se nachází více než 170 přírodních jezer, která jsou tektonického, ledovcového nebo vulkanického původu. Největším z nich je Skadarské jezero na severu Albánie, které zabírá plochu 370 km². Zároveň je největším jezerem na celém Balkánském poloostrově. Není však moc hluboké, maximálně 44 m. Druhým největším je Ohridské jezero (367 km²), které je tektonického původu, vzniklo před 3–4 miliony let. Dosahuje hloubky 295 m a je tak nejhlubším jezerem Balkánu. Voda v jezeře je průzračně čistá s viditelností až 22 m do hloubky, dostává se do něj podzemní řekou přes krasové dutiny v pohoří Galičica. Podobně jako v dalších velkých tektonických jezerech světa (Bajkal, Tanganika) i zde je vysoké procento endemických druhů, a to na všech stupních potravního řetězce.
Albánie má poměrně hustou síť řek a potoků tekoucích z hor směrem na pobřeží. Nejdelší z nich je řeka Drin s délkou 160 km. Balkán je seizmicky aktivní oblast, ročně zde proběhne asi pět menších zemětřesení o síle čtyři až pět stupňů Richterovy stupnice. Silná zemětřesení o síle až devíti stupňů se vyskytují zhruba jednou za 25 let.
Klima
Díky různorodé nadmořské výšce a členitosti terénu je podnebí v různých částech Albánie značně variabilní. Na západě země převládá středomořské klima se suchými a horkými léty a mírnými deštivými zimami s teplotou málokdy klesající pod nulu. Východní část země má oproti tomu více kontinentální charakter, léta nebývají tak horká a zimy jsou tu chladné s teplotami až -26 °C. Značné jsou i teplotní rozdíly mezi dnem a nocí.
V horách napadne během zimy 2–3 m sněhu, který se udrží okolo 100 dní. Jako v dalších přímořských státech i v Albánii poměrně dost prší, za rok zde spadne, v závislosti na oblasti, od 1 000 mm srážek (na pobřeží) do 3 100 mm (v pohořích na severu země). Až 70 % ročních srážek spadne během zimy. Díky geografické členitosti a velké klimatické variabilitě je Albánie hodně bohatá na rostlinné a živočišné druhy.
Flóra
Albánie je jednou ze středomořských zemí s nejbohatší flórou. Roste zde 3 221 druhů rostlin a z toho je 40 endemitů. To představuje 29 % celkové evropské flóry a 47 % flóry celého Balkánského poloostrova!
V pobřežních oblastech a nížinách na západě země (do 800 m n. m.) rostou především typické středomořské stálezelené keře a křoviny, tzv. macchie. Najdeme zde např.: vřesovec stromovitý (Erica arborea), dub cesmínový (Quercus ilex), myrtu obecnou (Myrtus communis), olivovník evropský (Olea europea), rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis), fíkovník smokvoň (Ficus carica), řečík lentišek (Pistacia lentiscus), jalovec, vavřín, ibišek atd.
Oproti tomu ve střední a východní části země převládají rostliny a stromy středoevropského typu, jako jsou duby, buky, kaštany, topoly, jilmy, vrby, jedle a borovice. Lesy pokrývají okolo 25 % povrchu celé Albánie, jejich nejrozsáhlejší plochy nalezneme v severní, severovýchodní a jihovýchodní části země. Druhové složení lesa se mění v závislosti na nadmořské výšce, v nižších polohách rostou spíše duby, ve vyšších spíše borovice, jedle a buky. Hranice lesa se na severu pohybuje ve výšce 1 600 m, v centrální Albánii v 1 800 m a na jihu země až ve výšce 2 300 m n. m.
Nad hranicí lesa se rozprostírají alpské louky porostlé různými druhy trav a bylin, které v létě spásají stáda ovcí a koz. V Albánii roste také mnoho léčivých rostlin, jako jsou jalovce, šalvěj, tymián, máta, divizna, pelyněk a jiné.
Fauna
Albánie je jednou ze zemí, kde ještě najdeme oblasti s nedotčenou a divokou přírodou. Celkem zde žije 760 druhů obratlovců, z toho je 80 druhů savců, 350 druhů ptáků a 330 druhů sladkovodních a mořských ryb. Jejich rozšíření je ovlivněno klimatickými podmínkami země, nadmořskou výškou a rozmístěním horských masivů.
V Albánii se vyskytuje 91 celosvětově ohrožených živočišných druhů, s kterými se v okolních státech setkáme jen vzácně. Patří mezi ně pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus), kormorán malý (Microcarbo pygmeus) nebo jeseter velký (Acipenser sturio), který může dorůst až tří metrů a váhy 330 kg.
Savci
V rozsáhlých horských lesích se stále vyskytují velcí masožravci, jako je samotářský medvěd hnědý (Ursus arctos). Ten je největší evropskou šelmou a i přes svoji zdánlivou nemotornost dokáže běžet rychlostí až 54 km/h. Vlk obecný (Canis lupus) oproti němu žije v organizovaných smečkách vedených alfa párem. Loví ve skupině, a proto si může dovolit útočit i na větší kořist.
Vzácnějšími a drobnějšími šelmami jsou rys ostrovid (Lynx lynx) a kočka divoká (Felis silvestris). Naopak běžnými druhy žijícími na celém území Albánie jsou liška obecná (Vulpes vulpes) a šakal obecný (Canis aureus), který se vzhledem velmi podobá zdivočelým toulavým psům. Z menších šelem můžeme zahlédnout kunu lesní (Martes martes) i skalní (M. foina), tchoře tmavého (Mustela putorius) nebo lasici kolčavu (M. nivalis). Ta je jedním z nejmenších druhů šelem, váží 30–160 g a měří 15–26 cm, a i přes svůj drobný vzhled si občas troufne na kořist velikosti králíka nebo zajíce.
V lesích je, stejně jako u nás, velmi časté všežravé prase divoké (Sus scrofa), srnec obecný (Capreolus capreolus), jezevec obecný (Meles meles) a zajíc polní (Lepus europaeus). Z drobných savců žije v Albánii veverka obecná (Sciurus vulgaris), ježek východní (Erinaceus roumanicus), plši, rejsci, myši a hraboši. V noci vylétá ze svých úkrytů za potravou okolo 14 druhů netopýrů. V horách na východě země můžeme na několika místech spatřit skákat po skalách kamzíka horského (Rupicapra rupicapra).
V blízkosti řek a jezer žije vydra říční (Lutra lutra), která je dokonale přizpůsobena životu ve vodě, má hydrodynamický tvar těla, plovací blány na prstech končetin, silný ocas, hustý kožich a uzavíratelné nozdry a uši.
Na skalnatém pobřeží na jihu Albánie je stále ještě možné zahlédnout kriticky ohroženého tuleně středomořského (Monachus monachus). Jejich celkový počet je odhadován na přibližně 500 jedinců, žijících roztroušeně po celém Středomoří. Tento pokles početnosti má na svědomí člověk, který je lovil, znečišťoval a zabíral jejich přirozené prostředí. Tuleni jsou velmi plaší a často se ukrývají v podmořských jeskyních.
V pobřežních vodách se objevují delfíni a občas dokonce i velryby, nejčastěji je to plejtvák myšok (Balaenoptera physalus), který dorůstá délky 27 m a váží až 75 tun.
Ptáci
V Albánii můžeme pozorovat okolo 350 druhů ptáků, někteří tu žijí trvale, jiní tu tráví jen určitou část roku. Většina stálých ptačích druhů je shodných s těmi žijícími ve Střední Evropě, najdeme tu např. vrány, vrabce, bažanty, koroptve, slavíky, hrdličky. Mezi běžné tažné druhy, které můžeme vidět, patří vlaštovky, kukačky, skřivani, drozdi, husy, čápi, špačci atd. Přes Balkán vede také jedna ze tří hlavních migračních tras směrem do Afriky.
O Albánii se často říká, že je zemí orlů. Nejvýznamnějším z nich je orel skalní (Aquila chrysaetos), který je zároveň národním symbolem celé země. Dosahuje rozpětí křídel až 90 cm a je tak jedním z největších orlů žijících na severní polokouli. Dalšími běžnými dravými ptáky, které můžeme spatřit kroužit na nebi, jsou sokoli, káňata, krahujci nebo supi mrchožraví (Neophron percnopterus). V noci můžeme spatřit několik druhů sov nebo spíše slyšet jejich houkání. Třeba výra velkého (Bubo bubo), který je největším druhem sovy vůbec, nebo naopak velmi drobného výrečka malého (Otus scops), nebo sýčka obecného (Athene noctua), který se již ve starověkém Římě stal poslem smrti a špatných zpráv.
V horských lesích Albánie žijí dva druhy tetřevů, častějším z nich je tetřev hlušec (Tetrao urogallus), který dorůstá téměř velikosti krocana. Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) je drobnější a vyskytuje se vzácněji. Na jaře během toku se ozývají typickým hlasem.
Mokřiny při mořském pobřeží patří k biotopům s největší druhovou diverzitou vůbec. I přesto jsou často ničeny vysušováním a přeměnou na zemědělsky obdělávanou půdu. Vyskytuje se zde velké množství vodních ptáků, jako jsou kachny, volavky, čápi, kormoráni nebo ohrožení pelikáni kadeřaví (Pelecanus crispus).
Plazi a obojživelníci
V Albánii najdeme velké množství různých druhů obojživelníků a plazů. Během dne zahlédneme téměř všude pobíhat rychlé ještěrky a scinky. Při troše štěstí můžeme narazit i na slepýše křehkého (Anguis fragilis) nebo blavora žlutého (Pseudopus apodus) – velkého plaza, který sice vypadá jako had, ale je to druh slepýše. V noci můžeme po zdech domů, zdech a kamenech vidět lovit gekona tureckého (Hemidactylus turcicus).
Žijí zde neškodné druhy hadů jako užovka obojková (Natrix natrix), užovka pardálí (Elaphe quatuorlineata), hroznýšek turecký (Eryx jaculus), štíhlovka kaspická (Dolichophis caspius) nebo šírohlavec ještěrčí (Malpolon monspessulanus). Velmi zvláštní druh hada je slepák nažloutlý (Typhlops vermicularis), který většinu času tráví zahrabaný v půdě a připomíná spíše větší žížalu. Můžeme ale narazit i na jedovaté druhy hadů, jako je zmije obecná (Vipera berus) nebo zmije růžkatá (V. ammodytes), která patří k největším a nejjedovatějším zmijím v Evropě. Bezpečně ji poznáme podle charakteristického šupinatého „růžku“ na špičce čenichu.
Ve vodních nádržích žijí skokani, ropuchy a po okolní vegetaci šplhají kvákající rosničky zelené (Hyla arborea). U potoků a ve vlhkém lesním podrostu se vyskytují čolci a mloci. V nízkých křovinách se před horkem skrývají želvy zelenavé (Testudo hermanni) a ve sladkovodních nádržích se vyskytuje želva tmavobřichá (Mauremys rivulata) a želva bahenní (Emys orbicularis). V mořích můžeme zahlédnout i dva druhy mořských želv: karetu obecnou (Caretta caretta) a karetu obrovskou (Chelonia mydas).
Ryby
V Albánii se můžeme setkat se zhruba 330 druhy sladkovodních a mořských ryb. V řekách a jezerech najdeme parmice, kapry, úhoře, cejny, pstruhy, slunky, oukleje, okounky, sekavce, hrouzky a plotice. V jezeře Ohrid žijí endemické druhy pstruhů: pstruh letnica (Salmo letnica) a pstruh ohridský (Salmo ohridanus). Oba druhy se loví pro velmi chutné maso a jejich místní názvy jsou „letnica“ a „belvica“.
V mořích se vyskytují hejna cípalů, sardinek, sardelí a sleďů, které jsou společně s tuňáky obecnými (Thunnus thynnus) loveni místními obyvateli pro maso. Na rybím trhu snadno rozpoznáme parmici nachovou (Mullus barbatus), která je jasně červeně zbarvena, a parmici pruhovanou (Mullus surmuletus) s červenými pruhy.
Bezobratlí
Díky velkému počtu rostlinných druhů se v Albánii vyskytuje i množství různého hmyzu a bezobratlých. Okolo kvetoucích rostlin ve dne poletují barevní motýli, jako jsou modrásci, otakárci, babočkové a okáči. V noci je vystřídají lišajové, martináči a další noční motýli. Všudypřítomné jsou cvrlikající kobylky, sarančata a cikády.
Na rostlinách se vyskytují sající ploštice a na květech posedávající včely a vosy. Žije zde i množství krásných brouků jako třeba smaragdově zelený zlatohlávek. U vodních nádrží a tůněk poletují vážky, šídla a motýlice. Z dalších bezobratlých jsou častí pavouci, stonožky a štíři, z nichž někteří jsou i jedovatí.
Život v mořích
V mořích omývajících břehy Albánie se setkáme s velkým množstvím živočichů. Na skalnatých útesech žijí korýši, ježovky, mořské hvězdice, sumýši, sasanky a různé druhy plžů a mlžů zanechávající po sobě krásné schránky. Ve skalních škvírách a jeskyňkách žijí chobotnice, murény nebo sépie a okolo plavou ve vodě hejna větších či menších ryb.
Celkem běžně se zde vyskytují dva neškodné druhy medúz: talířovka ušatá (Aurelia audita) a kořenoústka plicnatá (Rhizostoma pulmo). Velmi zajímavým tvorem je zej středomořský (Aplysia fasciata), kterému se přezdívá „mořský zajíc“. Je to hnědě zbarvený druh mořského plže s ouškovitými tykadly živící se mořskými řasami.
Když budete mít štěstí, můžete v moři vidět plavat delfíny, rejnoky, želvy nebo dokonce žraloky.
Národní parky a chráněné oblasti
V Albánii je vyhlášeno 15 národních parků, 24 přírodních rezervací a 2 000 přírodních památek. První chráněná oblast Kune-Vain-Tale vznikla v roce 1940 jako lovecká rezervace u města Lezhë. Největším národním parkem je NP Thethi s rozlohou 2 300 ha. Mezi přírodovědci nejznámějším parkem je národní park Divjaka rozprostírající se na mokřadech u Jaderského moře. Jde o významné hnízdiště mnoha druhů ptáků, žije zde ohrožený pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus), který patří k největším pelikánům světa.
Ekologie
Ještě v roce 1970 pokrývaly lesy 43 % území Albánie. Vlivem intenzivní a mnohdy nezákonné těžby dřeva (palivo, stavební materiál) se prudce snížila rozloha lesa na dnešních 25 %. Odlesňování krajiny má za následek hlavně silnou erozi půdy. Některé silně obydlené oblasti navíc trpí značným znečištěním vzduchu, půd i vod, do kterých se vypouští odpadní vody.
Autorkou textu je Magda Starcová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.