Národní parky a hory Severní Makedonie

NP Pelister, pohoří Baba - NP Mavrovo - NP Galičica - Další makedonská pohoří

Národní park Pelister, pohoří Baba

Nejstarší národní park Pelister byl vyhlášen hned po druhé světové válce v roce 1948. Rozlohou je mezi makedonskými národními parky nejmenší, má rozlohu pouhých 171 km². Zabírá vrcholovou část a severní svahy třetího nejvyššího pohoří Severní Makedonie Baba na jihu země nad městem Bitola. Nejvyšším vrcholem pohoří i národního parku je vrchol Pelister vysoký 2 601 m. Na vrcholu je radiový a televizní vysílač a místnost, kde lze v letní sezóně zakoupit jednoduché občerstvení. Možnost ubytování zde však není.

Jeďte do Severní Makedonie v dobré partě

Několik kilometrů jižněji u jezera s názvem Velké Pelisterské oko (Golemo Pelistersko oko) stojí jedna z mála horských chat na území Severní Makedonie. Zde je možné domluvit ubytování i stravu, ale ani tato chata není otevřená celoročně. Je spravována klubem turistů z Bitoly a její otevření je třeba předem domluvit.

Severním směrem z Pelisteru vede náročná kamenitá hřebenovka přes vrchy Ilinden a Stiv. Následně pak klesá porosty borovice rumelské, zde zvané molika, až k vyhořelé chatě Kopanki a k horskému hotelu Molika. Sem je možné dojet autem po asfaltové silnici.

Do národního parku Pelister se platí vstupné odvozené od počtu dní, které zde chce turista strávit. Jediná mýtná brána, kde lze vstupné zaplatit, je při asfaltové silnici z Bitoly k hotelu Molika. Až na samotný vrchol Pelisteru a také k chatě u Pelisterského oka pak vede štěrková cesta. Je sjízdná jen terénním automobilem a pro turisty je sem zákaz vjezdu. Pro zdatné horské cyklisty však může být výjezd na Pelister výzvou. Na území národního parku je oficiálně zakázáno táboření. Kromě blízkého okolí přístupové silnice a horské chaty však není tento zákaz nijak kontrolován.

V pohoří Baba je poměrně slušně udržovaná síť značených cest a existují i docela ucházející mapy tohoto pohoří.

Za první světové války vedla po hřebeni Pelisteru frontová linie. Byla zde vybudována i horská nemocnice. Dodnes lze v terénu najít zbytky zákopů či poztrácené součásti horské výzbroje a výstroje. Chatař Petar Nolev z chaty u Pelisterského oka se zabývá sbíráním těchto pozůstatků a má v chatě malé muzeum.

Národní park Mavrovo

Historicky druhým a rozlohou největším makedonským národním parkem je národní park Mavrovo. Rozlohu má úctyhodnou, 780 km². Centrum parku je v oblasti přehradního jezera Mavrovo a v přilehlých vesnicích MavrovoMavrovski Anovi. K parku ale patří i hřebeny pohoří Bistra a sousedních hor KorabŠar Planina. Včetně nejvyšší hory Severní Makedonie a zároveň Albánie Velký Korab (2 764 m), který je po slovinském Triglavu zároveň druhou nejvyšší horou bývalé Jugoslávie.

Výstup na Velký Korab je náročnou celodenní túrou od nedokončené pohraniční stanice nad obcí Strezimir. Ta je dostupná po 20 kilometrů dlouhé šotolinové cestě údolím říčky Radiky od hlavní silnice Mavrovo-Debar. Na druhou stranu silnice pokračuje do oblasti Gory a městečka Reštelica na Kosovu, přechod hranice zde však není oficiálně povolen. Výstup na Velký Korab z albánské strany nelze doporučit, po konfliktu a uprchlické krizi z konce 90. let zde stále mohou být funkční protipěchotní miny a zbytky nevybuchlé munice. Výstup z makedonské strany je z tohoto hlediska bezpečný.

Pohraniční stanice nad Strezimirem může být též výchozím místem k několikadennímu přechodu pohoří Šar planina. Přechod je nejlepší ukončit v oblasti nad městem Tetovo, kam to od Strezimiru trvá zhruba pět dní. Cestou nepotkáte žádnou civilizaci, žádný zdroj potravin či občerstvení a také skoro žádnou turistickou značku. Je třeba počítat s tím, že sestup do nížin v případě nehody či náhlého zvratu počasí nemusí být jednoduchý a může trvat více než den.

Hřeben zhruba sleduje státní hranici mezi Makedonií a Kosovem a jsou zde tedy možné, i když ne moc časté, kontroly pohraničníků. Jeden z vrcholů po cestě – Velká Rudoka – je se svou výškou 2 658 m nově uznanou nejvyšší horou Kosova a tím pádem i Srbska. Je o pět metrů vyšší než Djeravica v Prokletých horách, která byla za nejvyšší horu Srbska pokládána dříve, před novým vytyčením státní hranice v oblasti Šar planiny.

V jednom z východních bočních hřebenů Šar planiny pak leží nejvyšší hora celého pohoří (a druhá nejvyšší hora Severní Makedonie) Titov Vrv (2 747 m) s ruinou meteorologické observatoře na vrcholu. Titov Vrv je přístupný i v rámci náročné jednodenní túry z lyžařského střediska Popova Šapka nad městem Tetovo.

Severně od vrcholů Konjuška a Gužbaba začíná být hřeben Šar planiny velmi exponovaný. Vzhledem k absenci turistického značení nelze výlety do této části pohoří příliš doporučit. Navíc je možné, že v této oblasti operují pašerácké bandy mezi Severní Makedonií a Kosovem a nepříliš často, ale přeci jenom občas propuknou ve zdejších horských vesnicích nepokoje a potyčky mezi místním albánským obyvatelstvem a makedonskou policií.

Třetím a nejsnáze přístupným pohořím z národního parku Mavrovo je Planina Bistra přímo nad Mavrovským přehradním jezerem. Je výrazně nižší než výše uvedená pohoří, nejvyšší vrchol Medenica má pouhých 2 167 m. Až na vrcholové planiny do výšky 1 700 metrů je možné vyjet od Mavrovského jezera po asfaltové silnici. Vede sem i lanovka z městečka Mavrovo. Terén v horní části pohoří je poměrně přehledný, bezlesý a bez velkých výškových rozdílů. I zde jsou pouze pozůstatky starého turistického značení. Na náhorní planině v pohoří Bistra se nachází proslulá vesnice Galičnik s významným kulturním a etnografickým dědictvím.

I do národního parku Mavrovo se oficiálně platí vstupné. Zaplatit jej lze v informačním centru parku ve vesnici Mavrovski Anovi u Mavrovského jezera. Za několik desítek návštěv této oblasti jsem jen jednou slyšel o situaci, kdy bylo zaplacení vstupného opravdu požadováno.

Národní park Galičica

Nejmladším národním parkem Severní Makedonie je národní park Galičica. Leží ve stejnojmenném pohoří, které odděluje Ohridské jezero od výše položeného jezera Prespanského. Voda z Prespanského jezera protéká dutinami pod vápencovým masivem Galičice a na povrchu se objevuje ve formě pramenů řeky Černý Drin poblíž kláštera svatého Nauma na Ohridské straně hor.

Pohořím Galičica vede horská silnička přes sedlo ve výšce 1600 metrů, která spojuje oblast Svatého Naumu s městečkem Oteševo na Prespanské straně. Na silnici je mýtná brána, kde se vybírá vstupné do parku. Jeho výše závisí na počtu dní strávených v parku a na navštívených lokalitách. Zatímco vstupné do centrálních oblastí parku na sever od zmíněné silnice je víceméně symbolické (po přepočtu maximálně desetikoruny), oblast na jih k albánským hranicím včetně oblíbeného vrcholu Magaro (2 254 m) je téměř desetkrát dražší, zde výši vstupného pocítí i peněženka českého turisty.

Další makedonská pohoří

Mezi dalšími pohořími Severní Makedonie určitě stojí za zmínku rozlehlé pohoří Jakupica s nejvyšším vrcholem Soluňská Glava 2 589 m. Zabírá velikou plochu mezi městy Skopje, Gostivar, Prilep a Veles a je jen obtížně přístupné po asfaltových silnicích. Značené cesty tu téměř neexistují, stejně tak horské chaty a další infrastruktura. Každopádně návštěva tohoto pohoří vyžaduje několikadenní pěší pochod a je vyhrazena jen pro velmi zkušené horské turisty.

Dvoutisícové pohoří Jablanica na albánské hranici severně od Ohridského jezera je přístupnější. Hřebenový přechod tohoto pohoří trvá též 2 až 3 dny, ale do pohoří je možné podniknout i jednodenní výlety. Dobrým východiskem může být městečko Vevčani kousek severně od výtoku Černého Drinu z Ohridského jezera.

Toto městečko je proslulé svými bohatými prameny vynikající pitné vody. Když v roce 1986, tedy ještě za komunistického režimu, vznikl projekt, který měl tyto prameny využít pro zavlažování přilehlých rovin a zásobování měst pitnou vodou, místní obyvatelstvo se vzbouřilo. Výsledkem několikadenních demonstrací bylo formální vyhlášení nezávislosti městečka na Jugoslávii a vznik Republiky Vevčani. To, co bylo původně ekologicky motivovaným protestem, dostalo po rozpadu Jugoslávie nádech recese, které v mnohém připomíná Valašské království Bolka Polívky. Při vstupu do Vevčan projdete symbolickou hraniční kontrolou, ve zdejších obchodech můžete zakoupit vevčanské pasy či bankovky vevčanské měny, některá zdejší auta mají namísto standardní makedonské značky se zkratkou MK značku VV.

Nevysoké sopečné pohoří Babuna nad městem Prilep má nejvyšší vrcholy kolem 1 400 metrů. Zajímavé je bizarními skalními útvary, které vznikly zvětráváním sopečného tufu. Nejznámější stezkou zde je 10 kilometrů dlouhá poutnická stezka z města Prilep ke klášteru Treskavec.

Na rozhraní Severní Makedonie, Bulharska a Řecka se nachází pohoří Belasica. Je to jedno z několika pohoří tohoto nebo podobného názvu v bývalé Jugoslávii – další Belasice, Bjelašnice a Beolasice jsou například v Chorvatsku, v Bosně a Černé Hoře. Nejvyšším vrcholem Belasice na makedonské straně je Tumba (1 880 m). Každým rokem se zde koná hromadný turistický výstup přátelství, a to zároveň ze všech tří stran – ze Severní Makedonie, Bulharska i z Řecka. Tedy z Vardarské, Pirinské i Egejské Makedonie.

Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Jeďte do Severní Makedonie v dobré partě

Vážíme si vašeho soukromí

Pomocí cookies analyzujeme návštěvnost, přizpůsobujeme obsah a reklamy podle vašich potřeb. Kliknutím na „Přijmout“ vyjadřujete souhlas s tím, že cookies používáme.