Lidé v Severní Makedonii

Původ Makedonců - Náboženství v Severní Makedonii - Povaha Makedonců - Albánci v Severní Makedonii - Menšiny v Severní Makedonii - Slavní Makedonci

Původ Makedonců

Makedonci jsou starý slovanský národ. Pravda, s těmi původními Makedonci kolem Filipa a Alexandra nemají dnešní Makedonci mnoho společného. Dnešní Makedonci jsou povětšinou potomci Slovanů, kteří sem přišli v době stěhování národů, tedy v 6. až 7. století našeho letopočtu – skoro tisíc let po Alexandrovi. Ale jelikož na Balkáně se vše odjakživa míchá jako v tavicím kotli, nějaké geny starověkých bojovníků určitě zůstaly i v krvi dnešních Makedonců.

Náboženství v Severní Makedonii

Většina Makedonců jsou silně věřící pravoslavní křesťané. Od devadesátých let minulého století existuje samostatná makedonská pravoslavná církev. Patriarchou této církve je Jan Vraniškovski a sídlí v hlavním městě Skopje. O nezávislost makedonské církve se však dodnes vedou spory. Mnoho Makedonců se tak stále hlásí k srbské pravoslavné církvi, nebo i k pravoslavné církvi bulharské.

Jeďte do Severní Makedonie v dobré partě

Povaha Makedonců

Zlé jazyky tvrdí, že když Ježíš umíral na kříži, řekl Makedoncům: „Nic nedělejte a čekejte, dokud se nevrátím.“ To je samozřejmě pomluva, kterou o Makedoncích šíří všechny ostatní národy bývalé Jugoslávie.

Nicméně je třeba říci, že i na balkánské poměry jsou Makedonci klidní a přinutit je k rychlejšímu pohybu nebo k hlubšímu zamyšlení dá hodně práce. Snad se to projevuje i na nápadně malém počtu makedonských sportovců nebo třeba i vědců. A určitě se to projevuje na velkém množství vtipů, které si Srbové a Chorvati vyprávějí o Makedoncích. Tam, kde se v českých vtipech vyskytuje policajt, vyskytuje se v srbských vtipech Makedonec.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že Makedonci jsou neuvěřitelně pohostinní. Zvláště na vesnici a v horských oblastech. V oblasti přísunu tvrdého alkoholu může být tato pohostinnost v pravdě smrtící. Makedonci jsou velmi hrdi na svou vlast a na svou bohatou historii. A mají na co být hrdí.

Makedonci sami sebe považují za národ s velkým ekologickým cítěním. Návštěvníka ze střední Evropy to může při příjezdu do země, kde se válí v příkopech na naše poměry neuvěřitelně velké množství odpadků, poněkud zarazit. Makedonci sami válející se odpadky a neekologické chování dávají za vinu Albáncům a Romům. A opět mají trochu pravdu. A alespoň co se týká úklidu vlastního domu a pozemku se Makedonci opravdu chovají ekologičtěji než většina ostatních obyvatel Balkánu.

Albánci v Severní Makedonii

Značnou část obyvatelstva Makedonie tvoří Albánci. Odhady o jejich počtu se pohybují mezi 20 % a 40 % obyvatel země. Přesně je to obtížné určit. V každém případě je jisté, že albánské populace v Severní Makedonii přibývá, albánské rodiny mají totiž běžně výrazně více dětí než rodiny makedonské. Takže pravděpodobně není daleko doba, kdy budou Albánci tvořit v Severní Makedonii většinu. Albánská populace žije logicky v oblastech přiléhajících k albánské a kosovské hranici. Téměř čistě albánská jsou například města Tetovo, Gostivar či Debar. Kumanovo na severu země se díky porodnosti albánských rodin již stalo druhým největším městem Makedonie, předstihlo většinově makedonskou Bitolu. Mnoho Albánců žije i v hlavním městě země Skopje a v největším turistickém centru Ohridu.

Na rozdíl od Makedonců vyznává většina makedonských Albánců islám. Katolické náboženství, které se jinak mezi Albánci v Albánii a na Kosovu vyskytuje, je v Severní Makedonii vzácné. Mezi albánskou menšinou a makedonskou většinou v Severní Makedonii panuje značné napětí. Většinou se boje odehrávají na půdě parlamentu, kde již několikrát došlo i k fyzickému boji mezi poslanci. Ale občas se objeví i násilné střety mezi albánským obyvatelstvem a makedonskou policií. Především oblast severně od Skopje mezi městy Kumanovo a Tetovo při kosovské hranici je na tyto střety náchylná. Navíc je pravděpodobné, že v této oblasti se odehrává i všelijaká nelegální činnost a není tedy rozumné, aby se zde volně pohybovali turisté. Severní Makedonie má i bez této oblasti mnoho zajímavého k nabídnutí.

V albánských vesnicích na západě Severní Makedonie budou místní obyvatelé silně dávat najevo, že jsou Albánci a muslimové. Mnohem více než v samotné Albánii. Často zde najdete cedule se smazaným nebo prostříleným makedonským nápisem v cyrilici. Soukromé nápisy na obchodech jsou běžně jen v albánštině. A slovanským jazykem se s vámi možná odmítnout bavit. V horských vesnicích na západě země neuvidíte prasata a je velmi obtížné zde sehnat alkohol včetně piva. Přitom v samotné Albánii s alkoholem problém nebývá. Zkrátka Albánci v Severní Makedonii jsou v mnoha směrech albánštější než Albánci v Albánii.

Další národnostní menšiny

Z dalších národnostních menšin na území Severní Makedonie lze jmenovat Srby, ŘekyBulhary. Řekové a Bulhaři žijí opět především při hranicích svých zemí. Srby lze najít po celé Severní Makedonii včetně hlavního města. Občas je obtížné určit, kdo je ještě Srbem a kdo už Makedoncem, zvláště u lidí pocházejících ze smíšených manželství.

V horských oblastech především na odlehlém východě země lze potkat Arumuny hovořící starobylým románským jazykem podobným rumunštině. Přišli sem před několika stovkami let jako pastevci ovcí z karpatských hor, podobně jako Valaši na východní Moravu.

Naopak v teplých nížinách Severní Makedonie najdeme řadu romských osad. Romové jsou v Severní Makedonii podobným problémem jako u nás a jako ostatně skoro všude v Evropě, jejich životní úroveň je nízká, kriminalita vysoká a začlenění do většinové společnosti z mnoha důvodů obtížné. Na rozdíl od naší země Romové v Severní Makedonii povětšinou žijí ve svých vlastních venkovských osadách a nepřesunují se do měst. Největší koncentrace romských osad je mezi městy Prilep a Bitola v jižní části Severní Makedonie. Romská osada Šutka na severním předměstí Skopje s více než 15 000 obyvateli je pokládána za vůbec největší romskou kolonii v Evropě.

Slavní Makedonci

Filip II.

Král Filip II., zvaný též Makedonský, žil přibližně v letech 382 až 336 před naším letopočtem. Po svém otci zdědil nevelké Království makedonské ve značně zbědovaném stavu. Ze severozápadu ohrožované Ilyry, ze severovýchodu Thráky a na jihu byla značná konkurence řeckých kupeckých osad. Království bylo navíc zmítáno vnitřními rozbroji a spory o nástupnictví. Filipovi se podařilo říši konsolidovat, porazit jak Ilyry, tak Thráky a z Makedonie vytvořit nejsilnější z mnoha řeckých států. Říši tak předal svému synovi Alexandrovi zvanému Veliký.

Alexandr Veliký

Alexandr Veliký (či Makedonský), jedna z nejslavnějších postav starověku, žil v letech 356 až 323 před naším letopočtem. Makedonské království převzal ve věku pouhých 20 let po svém otci Filipovi II. Poté, co upevnil postavení Makedonie jako nejdůležitějšího z mnoha řeckých států, vydal se na tažení proti největší světové mocnosti – Perské říši. V roce 333 př. n. l. porazil perského krále Dareiabitvě u Issu poblíž dnešního města Iskendurun (Alexandrov) v jižním Turecku.

Vítězství v této bitvě otevřelo Alexandrovi cestu do Egypta. Po dalším vítězství nad Peršany u Gaugamél v dnešním Iiráckém Kurdistánu a smrti Dareia se Alexandrova armáda dostala přes Babylon až do Indie. Byly to spíše monzunové deště a nepřívětivá příroda než místní bojovníci, které nakonec donutily Alexandra otočit tažení a vrátit se s armádou domů přibližně z míst, kde je dnes hranice Pákistánu a Indie. Při návratu v Babylonu Alexandr onemocněl pravděpodobně malárií a ve věku pouhých 33 let zemřel. Po jeho smrti se říše rozpadla na řadu menších království. Samostatná Makedonie byla obnovena až v roce 1991.

Cyril a Metoděj

Bratři Cyril či Konstantin (827–869) a Metoděj (813 až 885) se narodili v dnešní řecké Soluni. Jejich otec Lev byl vysokým vojenským úředníkem Byzantské říše, matka Marie byla pravděpodobně slovanského původu. Oba dva vystudovali na školách v Soluni a v Konstantinopoli. Následně byli opakovaně vysláni byzantským císařem na mise do okolních, tehdy ještě převážně pohanských zemí. Zaznamenána je cesta Konstantina na území dnešního Iráku, cesta Metodějova do Bithýnie (severozápadní Turecko), či cesta obou bratří na Krym. Jejich nejdůležitější mise na Velkou Moravu přišla na jaře roku 863. V rámci této mise zavedli bratři staroslověnštinu jako liturgický jazyk a vymysleli pro ni i písmo – cyrilici. Konstantin zemřel při návštěvě Říma ve věku 42 let na tuberkulózu, na smrtelné posteli prý přijal církevní jméno Cyril. O 14 let starší Metoděj přežil svého bratra o dalších 16 let a zemřel v požehnaném věku 72 let na Velké Moravě.

Kliment Ohridský

Biskup Kliment Ohridský (830–916) byl žákem Cyrila a Metoděje. Zúčastnil se s oběma bratry cesty na Krym, kde mimo jiné hledali ostatky papeže Klimenta Římského. Na jeho počest přijal své církevní jméno. Poté následoval oba bratry při jejich misi na Velkou Moravu, kde působil až do Metodějovy smrti. Po smrti Metoděje velkomoravský kníže Svatopluk vyhnal jeho žáky z Velké Moravy, Kliment utekl pod ochranu bulharského cara do sídelního města bulharského carství Plisky. Následně pak byl jmenován biskupem v Ohridu, kde sloužil až do své smrti. Pochován je v katedrále sv. Klimenta a Panteleimona v Ohridu.

Naum

Další z žáků Cyrila a Metoděje (840–910) měl podobný osud jako jeho vrstevník Kliment. Následoval oba bratry a své učitele na Velkou Moravu a po jejich smrti byl knížetem Svatoplukem vyhnán. Uchýlil se do kláštera, který dnes nese jeho jméno, na jižním břehu Ohridského jezera a položil tím základ více než tisícileté křesťanské kultury v této oblasti.

Goce Delčev

Revolucionář Goce Delčev (1872–1903) se narodil i zemřel v Řecku, mluvil bulharsky, ale sám sebe považoval za Makedonce. Stal se vůdcem makedonské paravojenské Vnitřní makedonské revoluční organizace (VRMO), která bojovala za nezávislost na Osmanské říši na Slovany obývaných územích. Nicméně VRMO bojovala i proti srbským a řeckým organizacím. Taktikou VRMO byl především guerillový boj a teroristické útoky. V roce 1903 byl Goce Delčev zabit v potyčce s Turky u města Karié v dnešním severním Řecku. Jeho smrt byla impulsem pro vypuknutí Ilindenského povstání.

Dame Grujev

Damjan Jovanov Grujev, zvaný krátce Dame (1871–1906) byl profesionální revolucionář makedonského původu, který byl hlavním vůdcem Ilindenského povstání proti Osmanské říši. Povstání vypuklo v roce 1903 jako reakce na smrt vůdce organizace Vnitřní makedonské revoluční organizace (VRMO) Goce Delčeva v potyčce s Turky. I když povstání bylo během několika dní Turky krvavě potlačeno, Dame Grujev zůstal v čele organizace VRMO až do své smrti, pochopitelně též násilné, v roce 1906.

Jane Sandanski

Jane Sandanski (1872–1915) byl dalším z vůdců Vnitřní makedonské revoluční organizace (VRMO). Pod vedením této organizace se zúčastnil i Ilindenského povstání v roce 1903. Po porážce povstání se stal vůdcem levicového křídla VRMO a začal politicky spolupracovat s Turky, za což byl svým někdejším spolubojovníkem Dame Grujevem odsouzen k trestu smrti. Jane Sandanski se zapojil do mladotureckého hnutí a podílel se i na puči, který sesadil tureckého sultána Abdülhamida II. Později se zapojil i do balkánských válek na straně Bulharska. V roce 1915 byl zavražděn svými politickými oponenty.

Atatürk

Mustafa ibn Ali, zvaný později Mustafa Kemal či Atatürk (otec Turků) není Makedonec, ale Turek. Narodil se v roce 1881 v rodině obchodníka se dřevem v Soluni, což byla tehdy stejně jako širé okolí Osmanská říše. Když bylo malému Mustafovi šest let, jeho otec zemřel a matka Zubejda se spolu se svými dvěma dětmi přestěhovala do rodného domu svého otce ve vesnici Kodžadžik v dnešní Severní Makedonii poblíž města Debar. Zde malý Mustafa vyrůstal až do roku 1895, kdy ve věku čtrnácti let nastoupil na vojenskou akademii v Monastiru, dnešní Bitole. Během studií se jako kadet zúčastnil potlačení Ilindenského povstání. V roce 1905 školu ukončil, přesídlil do Istanbulu a jeho další život a činy se Makedonie již dotýkají jen okrajově.

Agnes Bonxha Bojaxhiu

Tato dáma, známější pod církevním jménem Matka Tereza (1910–1997) je původem etnická Albánka narozená v hlavním městě dnešní Severní Makedonie Skopje jako dcera úspěšného a bohatého obchodníka a majitele lékárny. V roce 1929 v 19 letech odešla z nově vzniklé Jugoslávie do Irska a vstoupila zde do církevních služeb. V roce 1946 pak přesídlila do indické Kalkaty, kde jí bylo svěřeno vedení organizace Misionáři lásky starající se o nemocné a umírající. Za tuto činnost získala řadu ocenění včetně Nobelovy ceny míru udělené v roce 1979.

Vangelia Pandeva Dimitrova

Valentina Pandeva Dimitrova zvaná Baba Vanga se narodila v roce 1911 ve Strumici na území dnešní Severní Makedonie. Narodila se předčasně, trpěla zdravotními problémy a v dětství přišla o zrak. V roce 1947 spolu se svým manželem přesídlila do usedlosti v bývalém sopečném kráteru Rupite poblíž města Petrič v jihozápadním Bulharsku. Zde v sobě objevila nadpřirozené schopnosti předpovídání budoucnosti. Jejích služeb často využívali pohlaváři komunistického režimu včetně bulharského vůdce Todora Živkova a sovětského představitele Leonida Iljiče Brežněva. Po smrti Baby Vangy v roce 1996 byl její dům přeměněn na muzeum.

Dimitar Iljevski

Horolezec Dimitar Iljevski (1953–1989) zvaný Murato byl první a donedávna jediný makedonský pokořitel nejvyšší hory světa Mt. Everestu. Výprava v roce 1989 byla jednou z posledních celojugoslávských velehorských expedic. Ve vrcholovém družstvu byli kromě Dimitara ještě Chorvat Stipe Božić, Slovinec Viktor Groselj a dva Šerpové. Dimitar Iljevski při sestupu zahynul, když čekal na svého spolulezce ztraceného v mlze. Jeho jménem byla pojmenována chata v pohoří Baba a každoročně se koná na jeho počest hromadný výstup na nejvyšší vrchol Baby Pelister.

Boris Trajkovski

Boris Trajkovski (1956–2004) byl druhým prezidentem novodobé samostatné Makedonie a jedním z hlavních strůjců vyhlášení nezávislosti v roce 1991. V roce 2001 již coby makedonský prezident zažehnal nebezpečí občanské války v Makedonii díky jednáním s představiteli albánské menšiny. Zahynul při leteckém neštěstí poblíž hercegovského města Stolac v roce 2004.

Magomed Ibragimov

Zápasník ve volném stylu Magomed Idrisovič Ibragimov (nar. 1974) je oficiálně jediným makedonským olympijským medailistou. Bronzovou medaili získal na letních olympijských hrách v roce 2000 v Sydney. S jeho makedonstvím to není jednoduché – narodil se v městě Urada na severních svazích Kavkazu, tedy dnes v Rusku, tehdy v Sovětském svazu. Je avarské národnosti. Do roku 1996 reprezentoval Ázerbájdžán včetně účasti na olympijských hrách v Atlantě. Po sporech s pohlaváry ázerbajdžánského sportu objevil mezi svými předky Makedonce a na dalších dvou olympiádách reprezentoval Makedonii. Nyní žije v Uzbekistánu.

Ed Jovanovski

Ed Jovanovski (narozen 1976) je bývalý kanadský profesionální hokejista makedonského původu. Jeho rodiče emigrovali v roce 1973 z Jugoslávie do Kanady. Obránce Ed Jovanovski strávil většinu kariéry v týmech Vancouver Canucks a Florida Panthers. Je držitelem zlaté olympijské medaile z olympiády v Salt Lake City 2002 a dvou stříbrných medailí z mistrovství světa.

Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Jeďte do Severní Makedonie v dobré partě