Severní Makedonie - zajímavosti a památky

Skopje - Kaňon Matka - Ohrid - Ohridské jezero - Tetovo - Makedonské kláštery - Bitola - Kruševo - Prilep - Stobi - Kratovo - Kuklite - Staro Nagoričane - Kokino

Skopje

Hlavní a největší město Severní Makedonie, politické, ekonomické i kulturní centrum země. V rámci projektu Skopje2014 má být centrum města přestavěno na moderní pěší zónu s mnoha sochami a výstavnými budovami. Hotovo to mělo být v roce 2015, ale i na konci roku 2019 zde zůstává mnoho nedodělků. Centrem úprav je náměstí Makedonija s gigantickou sochou Alexandra Makedonského, o které se nesmí říkat, že je to socha Alexandra Makedonského. Jižním směrem vede hlavní třída kolem rodného domku nejslavnější rodačky Skopje Matky Terezy až ke starému vlakovému nádraží. Jeho hodiny se zastavily v okamžiku ničivého zemětřesení v roce 1980, které zničilo větší část starého města.

Severním směrem lze po starém kamenném mostě překročit řeku Vardar a ztratit se v uličkách a bazarech bývalé turecké čtvrti. Na opačné straně Starého města se pak nachází Bit Pazar (Bleší trh), místo, kde lze koupit téměř cokoli od zeleniny a domácích sýrů přes trička a suvenýry až po rezavé hřebíky.

Na severním předměstí Skopje lze nalézt akvadukt. Podle makedonských pramenů byl postaven byzantským císařem Justiniánem v 6. století, podle pramenů albánských je jeho stavitelem turecký sultán Mehmet Dobyvatel a akvadukt pochází ze století patnáctého. Pravda bude asi taková, že první jmenovaný akvadukt postavil a druhý jmenovaný jej přestavěl. Akvadukt lze bohužel spatřit pouze z uctivé vzdálenosti, neboť se nachází ve vojenském prostoru. A nesmí se fotit.

Kaňon Matka

Nedaleko od Skopje tvoří řeka Treska pěkný vápencový kaňon. V ústí kaňonu byla za jugoslávských dob postavena přehradní hráz. Dnes slouží jako vyrovnávací nádrž pro mnohem větší přehradu výše proti proudu v horách Jakupica. Po celém kaňonu a jeho okolí se nachází velké množství pravoslavných klášterů a piknikových míst. Díky blízkosti hlavního města země je zvláště o víkendech tato oblast velmi navštěvovaná místními turisty a výletníky.

Ohrid

Nejkrásnější makedonské město plné historických památek na břehu Ohridského jezera přezdívaného makedonské moře. Dějiny města sahají do antických dob, kdy bylo zastávkou na obchodní stezce Via Egnatia. Od 6. století je Ohrid obydlen Slovany. V 10. století za cara Samuela se stal hlavním městem Bulharského carství. Později patřil střídavě Bulharsku, Makedonii, Srbsku a Albánii až do bitvy na Kosově poli, kdy se stal jako většina Balkánu součástí Osmanského impéria. Od Balkánských válek pak patří Jugoslávii a posléze Severní Makedonii.

Ve městě samotném je údajně 365 kostelů. Nejvýznamnějším je chrám svaté Sofie z 10. století v historickém centru města. Podle legendy jej založil svatý Kliment, žák Cyrila a Metoděje. Na skalnatém mysu Kaneo se nachází kostelík svatého Jana, který se díky své romantické poloze stal symbolem Ohridského jezera i celé Severní Makedonie. Největším kostelem ve městě je nová katedrála svatých Klimenta a Panteleimona z roku 2001 stojící na kopci nad městem. Postavena byla na základech mnohem staršího kostela, ve kterém je svatý Kliment pochován.

Nad novou katedrálou na vrcholu kopce je pevnost cara Samuela. A ve svahu kopce pak zbytky antického amfiteátru, který je volně přístupný a občas je stále používán pro divadelní představení.

Ohridské jezero

Na břehu Ohridského jezera, největšího jezera v Severní Makedonii a druhého největšího na Balkáně, je mnoho dalších historických památek. Klášter svatého Nauma z 9. století na jižním břehu jezera poblíž pramenů Černého Drinu založil svatý Naum, další žák Konstantina a Metoděje. Za doby turecké nadvlády se stal centrem makedonské kultury a písemnictví. V okolní přírodní rezervaci kolem pramenů Černého Drinu lze potkat mnoho vzácných živočichů, včetně endemického druhu pstruha a několika druhů želv.

Poblíž vesnice Peštani na východním pobřeží jezera v takzvané Zátoce kostí byla provedena rekonstrukce prehistorické rybářské vesnice postavené na kůlech zaražených do jezerního dna. Nad vesnicí jsou pak zbytky římské pevnosti nazývané Gradište.

Na západním břehu jezera poblíž albánské hranice je též několik klášterů. Z nich nejzajímavější je klášter ve vesničce Radožda s kostelíkem částečně postaveným ve skalní jeskyni. Přístupný je výstupem po schodech vedoucích několik desítek metrů od hladiny jezera vzhůru do skal.

Tetovo

Město nazývané albánsky Tetovë a turecky Kalkandere je šesté největší makedonské město. Leží na svazích pohoří Šar asi 40 km západně od Skopje. Ve městě tvoří většinu obyvatel Albánci. Žije zde i nezanedbatelná menšina Turků.

Hlavní historickou památkou Tetova je Barevná mešita (Šarena džamija) z první poloviny 15. století, považovaná za nejhezčí osmanskou stavbu na Balkáně. Poblíž mešity jsou i staré turecké lázně. Nově zde byl vybudován zmenšený model sluneční soustavy inspirovaný podobným výtvorem v chorvatském Zadaru.

Makedonské kláštery

Po celé Severní Makedonii stojí velké množství pravoslavných klášterů – starých i nových, velikých i malých. Jeden z nejznámějších z nich leží v nádherné poloze ve svahu kaňonu řeky Radiky. Zasvěcen je Janu Křtiteli a podle kraje, kde se nachází, bývá nazýván Klášter svatý Jovan Bigorski. Byl založen v 11. století na místě vydatných pramenů. Největší zajímavostí je vyřezávaný dřevěný ikonostas, dílo lidových umělců z nedalekého městečka Debar. Podle tohoto kláštera a blízkého městečka byla pojmenována debarská škola, která se proslavila způsobem tvorby dřevěných vyřezávaných pravoslavných ikonostasů a se kterou se můžeme setkat po celém Balkáně, ale třeba i v Rumunsku či na Ukrajině.

Klášter Treskavec vysoko v horách nad městem Prilep se stal symbolem novodobého makedonského národního uvědomění. Když v roce 2010 vyhořel, byla po celé Makedonii provedena lidová sbírka na jeho obnovu. Byla též vyasfaltována přístupová cesta ke klášteru, což klášter možná zachránilo před dalším požárem v roce 2017, kdy tam hasiči dojeli včas.

Bitola

Donedávna druhé největší město Severní Makedonie má téměř 100 000 obyvatel. Většinově albánské město Kumanovo již nyní Bitolu přerostlo a odsunulo ji až na třetí místo mezi makedonskými městy. Centrem města je pěší zóna, ulice Široki Sokak vyčnívá mezi architektonicky zajímavými tureckými domy z 19. století. Poblíž se nachází i mešita, hodinová věžkrytý bazar. Centrum Bitoly tak připomíná centrum mnoha osmanských měst v Turecku.

Na předměstí se nachází vykopávky antického sídla Heraclea. Toto město bylo po určitou dobu centrem římské provincie Macedonia Secunda, která se se svým územím zhruba shodovala s dnešní Severní Makedonií. Zajímavé jsou zde hlavně výborně dochované antické mozaiky.

Kruševo

Kruševo je centrem Illindenského povstání proti Turkům z roku 1904. Přestože samotné povstání trvalo jen deset dní, je pro mnoho Makedonců symbolem boje za nezávislost a národní suverenitu. Vůdcové povstání Dame Grujev, Pitu Buli a Jane Sandanski dostali svou sloku i v současné makedonské hymně. Přestože se jejich cesty později rozešly a Dame Grujev dokonce nechal Sandanskiho odsoudit za zradu makedonské věci k trestu smrti. Na horském hřebeni nad Kruševem se nachází neopakovatelný památník Illindenského povstání. Díky své podobnosti s Atomiem v Bruselu bývá nazýván Makedonium.

Prilep

Město Prilep je jedním z historických center. Sem utekl car Samuel, když byla jeho vojska poražena byzantským císařem Vasjilem II. Bulharobijcem. A sem poslal Vasil II. Samuelovu oslepenou armádu, zde pak také Samuel po jejím spatření zemřel. O několik století později byl Prilep poslední makedonskou baštou boje proti Osmanům. Zde vládnoucí král Marko dokázal udržet své panství proti Turkům ještě šest let po bitvě na Kosově poli.

Zbytky hradu krále Marka zvané Markovi kuli jsou stále patrné ve skalách nad městem. Zdejší skály jsou tvořeny sopečným tufem a vytvářejí tak velmi zajímavé útvary připomínající zvířata či známé světové stavby. Skalním městem vede osm kilometrů dlouhá poutnická stezka ke klášteru Treskavec pod vrchem Zlatovrv.

Stobi

Největší antický areál v Severní Makedonii se nachází na křižovatce starověkých silnic. Silnice Via Egnatia směřovala z Říma přes Jaderské moře a dále Epidaumu (dnes albánský přístav Durrës, česky Drač) přes Ohrid do Soluně a dále do Konstantinopole. Na ní kolmá silnice Via Pannonia pak směřovala po trase současné dálnice na sever do hlavního města provincie Moesie Viminacium poblíž dnešního Bělehradu a dále do panonských rovin.

Na významné kupecké křižovatce vzniklo nejprve kupecké město, které se později stalo i politickým centrem oblasti. Dnes je odkryta jen malá část rozlohy původního města Stobi, i ta se však vyrovná nejznámějším antickým areálům v sousedním Řecku. K vidění je veliký amfiteátr, raně křesťanská bazilika, která měla postupně tři podoby, a mnoho kupeckých domů vyzdobených krásnými mozaikami. Mozaika páva z místní křtitelnice se dokonce dostala na makedonské mince a bankovky.

Kratovo

Relativně zapadlé město Kratovo ve východní části země patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze v Severní Makedonii spatřit. Někdy bývá též nazýváno město mostů a věží. Centrum města si zachovalo svůj středověký ráz s několika historickými mosty přes kaňon řeky Kratovská Bistrica a její přítoky. V centru a na svazích údolí najdeme též typické obranné věže „kuly“ pocházející někdy až ze 6. století. Sloužily jako úkryt pro případ válečného konfliktu či zde v minulosti běžné krevní msty.

Kuklite

Lokalita Kuklite (panenky) zvaná též Zkamenělá svatba je skalní město vzniklé větrnou erozí v sopečném tufu. Velmi bizarní skalní útvary připomínají zkamenělý svatební průvod. Tomu odpovídá i místní pověst o vzniku lokality. Dívka z místní vesnice milovala chlapce z vesnice sousední. Tomu však rodiče přisoudili jinou nevěstu. Při svatebním obřadu zavržená dívka svatebčany proklela a všichni účastníci svatby na místě zkameněli. Zkameněla i samotná dívka, stojí dnes na kopci nad údolím.

Geologický mechanismus vzniku skalního města je podobný vzniku mnohem známější a rozsáhlejší lokality v údolí Göreme ve středním Turecku či skalního města Djavola varoš v jižním Srbsku. Všechny lokality jsou si také svým vzhledem velmi podobné, jen ta makedonská je mnohonásobně menší.

Staro Nagoričane

Po celé Severní Makedonii je obrovské množství pravoslavných kostelíků z doby, kdy ve střední Evropě pomalu ještě lezly opice po stromech. Nejstarší mezi nimi je pravděpodobně kostelík svatého Jiří v malé vesničce Staro Nagoričane na severu země, jen pár kilometrů od hranic se Srbskem.

Podle pověsti kostelík založil byzantský císař Justinián v 6. století. Když tudy za svých tažení projížděl, potkal zde poustevníka Prochora žijícího v jedné z místních jeskyní. Císař pozval Prochora do Konstantinopole a nabídl mu, aby bydlel na císařském dvoře v přepychu. Prochor však odmítl a vrátil se poustevničit do hor do své jeskyně. Císař tedy nechal Prochorovi, zvanému později Pčinský podle nedaleké řeky, postavit alespoň kostel. Současná podoba kostela je z 12. století. Poblíž se nachází i obnovená bývalá Prochorova poustevnická jeskyně.

O několik kilometrů dál byl později založen klášter svatého Prochora Pčinského. Ten je ovšem dnes již několik stovek metrů za hranicí na území Srbska. Právě v klášteře Prochora Pčinského bylo v roce 1944 domluveno začlenění Makedonie jako jedné ze svazových republik do poválečné obnovené Jugoslávie.

Kokino

Kokino, též Tatčev kamen, je archeologické naleziště v severní části Severní Makedonie z mladší doby bronzové. Leží ve výšce 1100 metrů nad mořem na vrcholu kopce tvořeného čedičovými kamennými varhany. Místo bylo objeveno teprve v roce 2002. Se svým stářím skoro 4 000 let patří mezi nejstarší výtvory lidských rukou v Evropě. Pravděpodobně sloužilo jako svatyně a zároveň observatoř, kde bylo možno sledovat pohyb Slunce, Měsíce a dalších nebeských těles.

Autorem textu je Tomáš Vaníček, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Jeďte do Severní Makedonie v dobré partě