V Norsku je zvykem platit prakticky všude a za každou drobnost platebními kartami všeho druhu. Ještě stále tu ale existuje i klasická měna v podobě norské koruny („norsk krone“, zkratka NOK, v Norsku prostě jen Kr). Dříve se dělila také na 100 øre, ale dnes už se nesetkáte s menší mincí než padesátníkem.
Aktuální kurz ČNB:
- Norská koruna: 1 NOK= 2.15 CZK
Je všechno opravdu tak drahé, jak se říká?
Jako je v Evropě základem jedno euro a u nás jedna desetikoruna či dnes už spíše raději dvacetikoruna, v Norsku je základní částkou norská desetikoruna – za drobnější mince toho moc neseženete (neboť Norům pak už ani nestojí za to vypisovat cenovku).
Ačkoliv je Norsko známé jako jedna z nejdražších zemí světa, ve srovnání s rostoucími cenami a klesající kvalitou základních potravin v ČR už situace není pro Čecha tak drastická, jak legenda praví. Ceny základních potravin se nominálně pohybují na úrovni našich cen z konce 90. let, takže po vynásobení měnovým kurzem zhruba odpovídají kvalitnějším potravinám v dnešních českých obchodech. Na rozdíl od těch českých ale skutečně mnohem kvalitnější jsou, a to i ty nejlevnější.
Jakmile je ale v ceně započítána jakákoliv práce či služba obsluhy, která vám produkt naservíruje, nebo po vás ještě má uklidit a umýt nádobí, ceny začnou rychle růst do astronomických výšek. Služby a lidská práce jsou totiž to, co má v Norsku dosti děsivou cenu. Platy se totiž pohybují také v podobných relacích jako u nás (či ještě vyšších), jenže v norských korunách.
Takže při návštěvě restaurace počítejte s útratou alespoň 200–300 NOK na osobu. Sklenička piva vás ovšem samotná vyjde na 60–80 NOK. Výhodou je jen to, že ceny jsou víceméně všude podobné – na hlavní třídě jako v zapadlé uličce či horském hotelu, a ani luxusní restaurace se od těch obyčejných cenově neliší tak výrazně jako u nás.
Jak přežít za rozumné peníze
Jak bylo naznačeno, není dnes už nutné (ba ani smysluplné) s sebou do Norska vozit hromady potravinových zásob. Základní potraviny tu seženete za snesitelné ceny, pokud víte, kde nakupovat. Vyšší ceny se mohou projevit až u různých polotovarů a instantních jídel. A pochopitelně u zmíněného alkoholu.
Dlouhodobě nejlevnější potravinový řetězec nese jméno REMA 1000 a těsně ho následují samoobsluhy RIMI a Bunnpris. Zde se dá nakupovat za ceny (v rámci možností) celkem evropské. Rozumný střed reprezentuje další řada řetězců jako Coop, KIWI minipris nebo ICA. K dražším a luxusnějším supermarketům patří například řetězec Meny, zato s poměrně pěkným a bohatým výběrem sortimentu. Vysoké ceny lze logicky očekávat také v „záchranných“ večerkách 7-eleven> či MIX.
Otevírací doby jsou často vidět už z dálky – hlavní časový rozsah (ve městech obvykle 9–21 nebo i déle) platí pro všechny pracovní dny stejně. Časový rozsah uváděný v závorce platí v sobotu. V neděli má většina supermarketů (s občasnými výjimkami ve větších městech) zavřeno.
Pokud už opravdu potřebujete na něčem ušetřit a máte nadbytečné volné místo v autě, vezměte si s sebou něco z trvanlivých a instantních potravin či polotovarů, sušené plody a jiné přísady do jídel a zmíněné alkoholické nápoje, nakolik vám limity dovolí (pokud tedy nejste abstinenti – a pokud ano, můžete s nimi aspoň potěšit nějaké milé domorodce). Rozhodně nemá smysl vozit s sebou základní suroviny jako je mouka, těstoviny, ovesné vločky (neochucené), zeleninové konzervy či marmelády. Také veškeré mléčné výrobky seženete v Norsku lepší a chutnější.
Autorem textu je Pavel Vondřička, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.