Chorvatsko - zajímavosti a památky

Istrie - Kvarner - Zadar a okolí - Šibenik a okolí - Střední Dalmácie - Dubrovník a okolí - Lika a Karlovac - Střední Chorvatsko - Hlavní město Záhřeb - Slavonie

Co vidět na Istrii

Antická architektura, středověká opevněná města na kopcích nebo kažuny jako příklad tradiční lidové architektury, to vše vás čeká na Istrii.

Po stopách prvních obyvatel Istrie

Istrie je jedinou destinací ve Středomoří, kde byly objeveny pozůstatky dinosaurů. Největší naleziště otisků stop těchto velkých savců se našlo na malém skalnatém ostrůvku Fenoliga, na spodním konci Istrie.

Jeďte do Chorvatska v dobré partě

Dinosaury pojmenované Histriqasaurus si můžete na několika místech prohlédnout a ponořit se tak do té nejhlubší historie. Dinopark ve Funtaně leží v samém srdci Istrie nedaleko Poreče. Je koncipován ve starém kamenolomu a celá krajina tu připomíná pravěk. Je tedy hodně autentický. Dinosauři v životní velikosti jsou dokonce pohybliví. Dále můžete navštívit Park Dinosaura na ostrově Veliki Brijuni nebo Paleo park Bale.

Antická architektura

Pula Arena

Největší památník této slavné éry se nachází v Pule, a je to její slavný amfiteátr neboli Pula Arena. Pochází z 1. století n. l., kdy se tu konaly gladiátorské zápasy a žije dodnes – především jako koncertní a festivalový prostor. Její stavba začala za vlády císaře Vespassiana ve stejné době jako slavné Koloseum v Římě.

Má oválný tvar, na délku měří 130 m a na šířku 100. Kvůli své velikosti musela být postavena mimo městské hradby, proto k ní byla založena silnice, která dostala jméno po vládnoucím císaři Vespasianovi – Via Flavia a dodnes je jednou z hlavních dopravních tepen města.

Postavena je z místního bílého kamene a původně pojala až 20 000 diváků. Dnes je její kapacita zhruba 5 000. V podzemních prostorách, které byly kdysi určeny gladiátorům, se nachází stálá expozice „Pěstování oliv a vinařství na Istrii ve starověku“. Můžete tu vidět zrekonstruované stroje na výrobu oliv a vína a také amfory, které sloužily ke skladování a přepravě.

Kromě koncertů a dalších akcí se tu vždy v létě koná gladiátorské představení „Spectacvla Antiqva”. Ve středověku byla aréna využívána pro rytířské turnaje a trhy.

Památky v Národním parku Brijuni

U zátoky Verige jsou k vidění pozůstatky římské vily. Římani jich tu postavili několik, ale tahle byla největší a nejluxusnější. Skládala se z mnoha budov, které sloužily různým účelům a do jednoho celku je spojovaly uzavřené i otevřené promenády. Verigo znamená řetěz. Ty regulovaly přístup do přístavu a spojovaly protilehlé břehy.

Tato římská vila je součástí Trasy římských císařů, která je dlouhá přes 3,5 tisíce km a táhne se přes Chorvatsko, Srbsko, Bulharsko a Rumunsko. Zahrnuje 20 archeologických nalezišť důležitých pro období římské říše a mapuje život 17 císařů.

Na jižní straně zátoky stávala také letní luxusní rezidence. Její součástí byly i chrámy boha moře Neptuna či bohyně lásky a krásy Venuše umístěné na dně zátoky. Stavba se táhla podél pobřeží, které bylo vystavěné z velkých kamenných bloků. Dnes je najdete asi metr pod hladinou moře.

V zátoce Dobrika se našly vykopávky z dob římské říše, pozdního starověku, východních Gótů, Byzance, karolinského i benátského období. První vila v této zátoce byla postavena už v 1. století př. n. l. Později, za vlády císaře Augusta na jejím místě vyrostla typická vila rustica s vnitřním nádvořím a obytnou a hospodářskou částí.

Kromě antických památek najdete na Brijuni i opevněné osídlení z doby bronzové, labyrintový vstup nebo benediktinský klášter z 9. stol.

Nejmenší město na světě

Jmenuje se Hum a nachází se asi 14 km od Buzetu a hodinu cesty autem z Umagu. Je zapsané v Guinessově knize rekordů. Tak jako je Vatikán stát o velikosti města, Hum je město o velikosti malé vesničky.

Všehovšudy jsou tu dvě ulice, tři řady domů, městské hradby a zhruba 20-30 obyvatel. Podle legendy vznikl tak, že když obři stavěli města podél řeky Mirny – Motovun, Roč a Bale, zbylo jim pár kamenů, tak z nich stvořili Hum.

Na konci října se tu pořádá festival brandy. Hum je totiž také domovem Bisky, což je brandy z jmelí. Každoročně se tu sjedou producenti tohoto lahodného nápoje a poměřují své umění. Další pravidelnou letní tradicí je volba hlavy vesnice. A to i přes minimální počet lidí, kteří tu žijí. V té době se také slavnostně otevírá brána města, na které jsou dva nápisy v hlaholici. Hlaholice tu má i svůj památník a alej, která se táhne 7 km až do Roće.

Středověká istrijská města

Grožnjan je znám jako nejkrásnější město Istrie. Dnes se tu nachází víc než 30 uměleckých galerií a ateliérů. Je to tím, že je proslaveným místem setkávání mezinárodních umělců a mladých lidí, kteří se sem sjíždějí na letní hudební školy a kurzy různých nástrojů. Malíři, sochaři a keramici tu v roce 1964 založili uměleckou kolonii.

Motovun je obklopen hradbami z 13. a 14. století a je nejlépe zachovalým středověkým městem Istrie. Žilo se tu ale už před dávnými časy, původně na tomto místě stálo ilyrské a keltské opevnění. Z těch dob také pochází jeho název – z keltského slova Montona, což znamená „město na hoře“. Při jeho návštěvě vás ohromí překrásné výhledy do údolí Mirny a také do Motovunského lesa – domova slavných istrijských lanýžů. Ani tady není o kulturu nouze, už více než 20 let se tu koná proslulý mezinárodní Motovunský filmový festival.

Za pozornost stojí jistě i město Labin. I jeho středověké uličky se v létě mění na uměleckou scénu. Má vlastní dialekt a lákavý je také svými příběhy o hornících a postavě Matije Vlačića Iliryka. Pokud sem dorazíte ze směru od Puly, hned uvidíte pozůstatky jeho bohaté hornické minulosti. Šoht je vysoká těžební věž, kudy od roku 1940 pravidelně fárali horníci pod zem.

Kostel sv. Eufemie v Rovinji

Neznámější památka města Rovinj, známá také jako sv. Fuma. Kostel je postaven v barokním slohu benátského stylu. Uvnitř můžete obdivovat vyvýšený kúr s cennými varhanami, tři hlavní oltáře a osm vedlejších. Jsou tu i vzácné obrazy, například Poslední večeře. V trojlodní bazilice jsou umístěny ostatky svaté Eufemie, patronky města. Hlavní průčelí bylo dokončeno až na konci 19. stol. Přesto je kostel nekrásnějším příkladem barokního stavitelství na Istrii.

Eufraziova bazilika v Poreči

Je jedním z nejzachovalejších raně křesťanských míst a patří k nejvýznamnějším historickým památkám světa. Proto byla v roce 1997 zařazena na Seznam světového dědictví UNESCO.

Eufrazius byl biskup, který když přišel do Poreče, nebyl spokojený s tím, jak je zdejší kostel prostý a skromný a město trochu ospalé. Protože byl nadšený byzantským uměním, rozhodl se postavit baziliku tak, aby do ní vtiskl své vzpomínky na něj.

Nejcennějšími poklady tohoto místa jsou mozaiky s portréty svatých.

Zajímavá místa a památky Kvarneru

Přímořská ostrovní města

Cres

Město Cres na stejnojmenném ostrově má bohatou historii. Na jeho místě se původně nacházelo pravěké hradiště, později starověká pevnost Crepsa. Existují tu také stopy řecké, římské i byzantské.

Vydejte se na procházku po starém městě, kde úzké a vysoké domy vytvářejí romantický labyrint ulic a uliček. Na průčelí domů můžete vidět různé erby, které značily, jaké povolání měl jeho majitel. Na náměstí Je městská lodža (loggia), kde se uzavíraly smlouvy, jednalo se a obchodovalo. Je u ní i sloup hanby, kam se přivazovali ti, kteří se dopustili trestného činu a zbytky pout tu můžete vidět i dnes. Pokud sem zavítáte dopoledne, budou tu místní prodávat svoje lokální produkty.

Krk

Ve své básni Koureto ho zmiňuje slavný řecký básník Homér. Nejznámějším výjevem tohoto města je asi Frankopanský hrad a komplex kolem katedrály. Tato raně křesťanská bazilika byla postavena v 5. stol. a je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Byla postavena na místě římských lázní. Během let se na jejím vzhledu projevily všechny stavitelské styly od románského, přes gotický, renesanční po barokní.

Do města se vstupuje čtyřmi branami v hradbách postavených v předřímských dobách. A mimochodem, už z raného středověku se tu objevily stopy hostinské činnosti. Prvními hosty zde byli samozřejmě Češi.

Rab

Svými čtyřmi románskými zvonicemi a třemi hlavními ulicemi – Horní, Střední a Dolní, otevírá město svou bránu k cenným kostelům a palácům. Zvonice patří katedrále Nanebevzetí Panny Marie, kostelu sv. Jana Evangelisty, kostelu sv. Ondřeje apoštola a kostelu sv. Justýny. Celé město je obehnané starobylými hradbami.

Když se vydáte kousek dál do vnitrozemí, projděte se krásným parkem jménem Komrčar. Je protkaný spoustou stezek kolem lesnatých kopců, které sestupují až dolů k moři.

Obdivovatelé sakrálního umění si mohou prohlédnout velkou sbírku ve františkánském klášteře sv. Bernardina. Jsou tu obrazy, cenné knihy či etnografické a numismatické sbírky. V relikviáři zdejší katedrály je uložena lebka sv. Kryštofa, patrona města, kterému se připisuje zásluha na záchraně ostrova před útočníky.

Ostrov Rab se pyšní i krásnými písčitými plážemi, vyzkoušejte třeba Rajskou pláž v Loparu dlohou 1 500 m.

Osor

Město hudebních večerů a bouřlivé historie se nachází těsně na hranici mezi ostrovy Cres a Lošinj. Stojí na místě, kde se oba ostrovy téměř dotýkají. Původně byly propojené, ale byl zde prokopán kanál. Tím vznikl i přístav a Osor získal mezinárodní význam. Svoji největší slávu prožil v antických dobách a dnes je z něj vlastně skanzen.

Historické jádro tvoří náměstí plné krásných budov z 16. st., je tu i radnice s krytou lodžou, kde dnes najdete Lošinjské muzeum a archeologickou sbírku. Za zmínku stojí i biskupský palác nebo překrásná katedrála se zvonicí.

Uvidíte tu stopy umělců ze všech historických období včetně moderního sochaře Meštroviće. Pozůstatky starobylých zdí, opevnění i první raně románskou baziliku. Podívejte se do městského muzea, kde se můžete kromě zajímavých expozic procházet i překrásnou zahradou a parkem. Ve své zeleni skrývají pozůstatky antických vil, středověkých portálů i kláštera.

V létě se tu koná mnoho kulturních akcí, nejznámější jsou asi Osorské hudební večery, které se tu v létě konají už od roku 1976.

Frankopanské hrady

Frankopané jsou spolu se Zrinskými nejslavnějším chorvatským rodem. Vlastnili mnoho hradů a budovali města. Jejich příjmení se spojuje s mnoha městy, hlavně na ostrově Krk, odkud pocházeli, ale i na pevnině.

Jedním z nich je například hrad v Bakaru, který byl v 18. století největším městem Chorvatska. Je to opravdu impozantní stavba, která je nejslavnější památkou Bakaru.

Z frankopanského hradu Novi Vinodolski ze 13. století dnes zůstala jen čtvercová věž zvaná Kvadrac. Zde, ve „Velkém paláci“ byl roku 1288 napsán Vinodolský zákon – nejdůležitější právní text o středověkém životě na panství Frankopanů. V roce 1996 byl na stejném místě založen Chorvatský institut za lidská práva, který z Vidolského zákona vychází.

Rakousko-uherské vily

V průběhu 18. století bylo Chorvatsko rozděleno mezi Rakousko-uherskou monarchii a Benátky. Kromě toho byla jedna část pod administrativní správou Uher, druhá patřila pod Vídeň.

Lovran

Lovran obzvláště ráda navštěvovala rakousko-uherská šlechta a díky tomu tu v té době vzniklo mnoho luxusních vil, rezidencí a letních domů, které se dnes změnily na ubytovací zařízení a hotely.

Například baron von Call, velvyslanec a ministr zahraničních věcí tu měl jednu luxusní vilu u moře a poté vedle ní ještě jednu samostatnou, určenou pro rodinu. Ta se dnes jmenuje Villa Baronessa. Jedná se o chráněnou kulturní památku, stejně jako většina dalších vil na pobřeží Lovranu. Byla postavena v roce 1907 v secesním slohu s benátskými prvky na místě, ze kterého se otevírá překrásný výhled na Kvarnerský záliv a jeho ostrovy. Před několika lety ji majitelé spolu s restaurátory obnovili, a tak získala i nový bazén s vyhlídkou na otevřené moře a Cres a má i svou malou pláž. Jen pár metrů od její zahrady začíná Lungomare – slavná 12km promenáda vedoucí na Opatijskou riviéru.

Opatija

Považuje se za kolébku cestovního ruchu v Chorvatsku. Jeho počátek se datuje do roku 1844, kdy tu Iginio Scrapa postavil první letní dům jménem Villa Angiolina. Po úpravě starého domu na honosnou vilu, kterou pojmenoval po své zesnulé ženě, se Opatija široce otevřela turistům a cestujícím. Dovolenou v něm trávilo mnoho slavných osobností včetně císaře Františka Josefa, císařovny Marie Anny a bána Josipa Jelačića. Dnes je v ní Chorvatské muzeum cestovního ruchu a pořádají se tu i různé výstavy, workshopy a další projekty, které připomínají, proč sem tolik osobností tak rádo jezdilo odpočívat.

Mali Lošinj

Začátek cestovního ruchu se na ostrově datuje ke dni 21. ledna 1885, kdy tu byl zaregistrován první turista. Původní forma zdejšího turismu byla hlavně ozdravná. První hotel tu byl postaven roku 1887 a jmenoval se Vindobona. Díky svým výjimečným klimatickým vlastnostem byl Mali Lošinj roku 1892 vyhlášen ministerstvem zdravotnictví Rakousko-uherské monarchie klimatickým lázeňským městem.

Od té doby se stal vyhledávanou destinací tehdejší aristokracie. Ta na ostrově vystavěla množství vil a letních domů, které tu můžete dodnes obdivovat.

Rakouský arcivévoda Carl Stephan si při své plavbě po Jadranu vyhlížel místo pro své letní sídlo. Postavil ho roku 1885 v lesoparku Podjavori. Vedle vily vyrostl i překrásný park. Dnes sídlo slouží jako léčebna.

Nejdražší vilou ostrova je vila Hortensia z počátku 20. století vystavěná v klasickém rakousko-uherském stylu. Na třech patrech se nachází 10 ložnic pro více než 20 osob. Ideální volba pro opravdu náročné turisty.

Opatijská riviéra

30km riviéra mezi zelenými svahy Učky a modrým mořem. Kolébka turismu plná palem a kamélií je ideálním místem pro odpočinek v každé roční době. Čeká tu na vás bohatá nabídka ubytování i pohostinství, krásné parky plné bylin z celého světa. Můžete se tu jen procházet, užívat wellness, turistiku i horolezectví. Kromě toho se tu pořádá mnoho koncertů a kulturních akcí. Téměř nutností je projít se pobřežní cestou Lungomare. Jen půl hodiny odtud je přírodní park Učka.

Město Rijeka

Největší chorvatský přístav a třetí největší město země Chorvatska.

Šikmá věž

Ano, pořád jsme v chorvatské Rijece. Je jí zvonice Nanebevzetí panny Marie ve Starém městě, u níž měření z roku 1920 ukázala odchylku od osy o 40 cm. Letopočet 1377 nad vchodem prozrazuje její stáří. V průběhu let byla několikrát renovována, naposledy roku 1928, kdy získala svůj typický romanizovaný vzhled.

Korzo

Korzo je hlavní široká třída a promenáda v Rijece. Říká se tu, že „v Korzu se Rijeka odráží a z Korza se Rijeka čte“. Tady se pocítíte ducha i atmosféru města. Pokud chcete zažít Rijeku, prostě jen chvíli kráčejte po Korzu.

Katedrála sv. Víta

Chorvatsky sv. Vida. Je to jediná kulatá barokní stavba v Chorvatsku. Stavět se začala roku 1638 a vzorem pro ni byl kostel Santa Maria della Salute v Benátkách. Vliv italských mistrů je zde patrný jak zvenku, tak v interiéru. Je to jedno z nejkrásnějších míst, které můžete vidět a důkazem je velký počet návštěvníků. Pokud se ohlásíte předem, můžete shlédnout i sbírku obrazů, vzácných knih a další umělecká díla.

Městská věž

Je jedním ze symbolů, podle kterých Rijeku poznáte. Sloužila jako průchozí věž, přes kterou se vstupovalo do města. V její dolní části se dá rozpoznat baroko, ve kterém byla postavena, prošla ale několika přestavbami. Při jedné z nich na ní přibyly městské hodiny a pod nimi také erb města Rijeka, který byl obnoven po zničení za 2. sv. války.

Náměstí Ivana Koblera

Na jeho místě kdysi stávalo malé centrum středověké Rijeky jménem Placa – místo setkávání zdejších obyvatel, kde mohli vyslechnout různá prohlášení a rozhodnutí, podepisovaly se smlouvy a také prodávalo zboží. Dnes stopy po tomto místě existují v různých zdech zakomponovaných do novější zástavby.

Vlnolam

Je dlouhý 1 707 m, proto se mu přezdívá „molo longo“ a slouží jako pobřežní promenáda. Stavěl se v letech 1872-1888 a po poškození za 2. sv. války musel být renovován. Dá se celý projít nebo projet na malém elektrickém vozítku.

Přírodovědné muzeum

Založeno bylo v roce 1786 a je prvním svého druhu v této oblasti. Nachází se v parku Nikoly Hosta a je zaměřeno především na mořský výzkum. Můžete tu prozkoumat geologickou historii Jadranu nebo prohlédnout různé výzkumy moře a života v něm. Součástí muzea je také knihovna zaměřená na biologii, geologii a paleontologii.

Městský trh

Jeho počátky sahají do 19. století, kdy se rybáři přijíždějící z lovu snažili okamžitě svůj úlovek prodat přímo podél pobřeží. Později byl postaven rybí trh, aby jim usnadnil práci. Ten byl záhy přestavěn tak, aby se tu dalo prodávat i další zboží. Je hojně navštěvován jak místními obyvateli, tak turisty, kteří si chtějí nejen něco koupit, ale také nasát atmosféru místního života.

Svatyně Panny Marie Trsatské

700 let staré poutní místo, které je největší svatyní v západní částí Chorvatska. Konají se tu zvláštní náboženské a kulturní akce a náboženská shromáždění. Je to jediné místo setkávání věřících z Chorvatska, Slovinska, Itálie a Rakouska.

Spolu s františkánským klášterem a farním kostelem je místem poutníků, ale i kulturních akcí pořádaných městem Rijeka a kulturní památkou.

Hrad Trsat

Krásné vyhlídkové místo, které se tyčí 138 m n. m. Poprvé je zmiňován v roce 1288. Během vlády Římanů se z něj stalo velmi strategické místo a díky své poloze byl téměř nedobytný. Dnes tu najdete galerii, kde se konají různé výstavy a konají koncerty a kulturní akce pod širým nebem.

Ostrůvek Košljun

Místo nazývané duchovním a vegetačním rájem by měl vidět každý návštěvník ostrova Krk. Z Punatu sem trvá cesta lodí pouhých 10 minut. Využít se dá lodní taxi na tradiční barkarijole. Je to malý zalesněný ostrůvek, který byl prohlášen lesoparkem. Na 8,5 km čtverečních tu roste až 400 druhů rostlin. Stojí na něm starý františkánský klášter, kde je umístěna etnografická, numismatická a sakrální sbírka.

Ostrůvek byl poprvé obydlen za antiky, kdy tu vzniklo letní sídlo – „castellum“, z čehož pochází i jeho název. V 9. století tu stálo benediktinské opatství s románským kostelem sv. Marie, jehož základy se nacházejí pod tím dnešním. Nynější klášter získal svou podobu na přelomu 16. a 17. století. Zvláštní kouzlo dávají ostrovu i kaple. První je hned na cestě z přístavu a další v lese. Je před ní i křížová cesta ve tvaru půdorysu Jeruzaléma.

Lubenice

Malé kamenné městečko na vysoké skále na Cresu. Ve výšce 378 m n. m. slouží jako krásná vyhlídka pro turisty, ale hlavně pro stálé obyvatele orlího ostrova – pány oblohy.

Město je staré téměř čtyři tisíce let, a po celou tu dobu je kontinuálně obydleno. Mezi archeologickými nálezy, které se tu našly, jsou například sarkofág, egyptské nápisy, amfory, peníze a šperky.

Je tu asi 40 budov a zhruba 25 stálých obyvatel. Dvě hlavní ulice spojují malé obloukové průchody a z domů čiší barokní atmosféra. Zachovaly se částečně městské hradby a brány. I tady najdete městskou lodžu, farní kostel se zvonicí a několik kaplí. U domů můžete pozorovat zajímavé prvky, jako jsou pece na chléb, sušáky na ovoce, zajímavě tvarované okapy a dřevěné pergoly.

Co navštívit v Zadaru a okolí

Zadar

Kostel sv. Donata

Symbol města Zadar a nejmonumentálnější budova v Chorvatsku z raného středověku je evropským unikátem. Je velmi specifický svým kruhovým půdorysem. Najdete ho v centrální části starého jádra města na zbytcích antického fóra. První zmínka o něm je z roku 950 v díle byzantského císaře Konstantina Porfyrogeneta O správě státu. Původně byl zasvěcen sv. Trojici, ale od 15. století nese jméno svého zakladatele, biskupa Donata, který ho nechal v 9. století vystavět.

Kostel se ovšem nezachoval v původní podobě, v roce 1930 přišel o jižní přístavbu. Je spojen s raně gotickou katedrálou a biskupským palácem. Základy kostela jsou odkryty, takže můžete vidět zabudovaný antický materiál a prvky antické architektury. Odkryta byla i podlaha a díky tomu jsou vidět i pozůstatky původní stavby.

Mořské varhany a pozdrav Slunci

Mořské varhany jsou experimentální hudební nástroj, který díky nárazům mořských vln vytváří překrásné zvuky a melodie. Navrhl je známý architekt Nikola Bašić tak, aby složitý systém komor pokaždé vyrobil nový tón a melodii. Umístěny jsou na městské rivě.

Stejný architekt instaloval na pobřeží ještě jeden výtvor. Pozdrav Slunci je soustava solárních desek, které během dne nachytají sluneční paprsky a po jeho západu vytvářejí překrásné barevné kompozice.

Nejstarší gotický kostel v Dalmácii

Kostel sv. Františka byl postaven stejně jako klášter sv. Františka z Asissi roku 1221. Nachází se na západním konci města. Jeho interiér je velmi skromný. Pro chorvatské dějiny je velmi důležitá zdejší sakristie. Právě v ní byla roku 1358 uzavřena Zadarská mírová smlouva mezi Benátskou republikou a maďarsko-chorvatským králem Ludvíkem z Anjou. Benátčani se tím vzdali svých nároků na Dalmácii.

Nin

Asi 15 km od Zadaru najdete starobylé město Nin osídlené už před 3 tisíci lety. Bylo prvním hlavním městem Chorvatů a je to důležité archeologické naleziště. K vidění jsou tu zbytky největšího antického chrámu na Jadranu, mozaiky, jedinečný románský korunovační kostel, stará chorvatská loď Condura Croatika a také nejmenší katedrála světa.

Nejznámějším obyvatelem je biskup Řehoř Ninský (chorvatsky Grgur), kancléř královského dvora, který velmi bojoval za zachování chorvatského jazyka a písma. Stojí tu jeho velká socha od známého umělce Meštroviće a stejně jako její kopie ve Splitu za Zlatou bránou plní přání a přináší štěstí každému, kdo sáhne na její palec u nohy.

Zázračný kostel sv. Trojice aneb nejmenší katedrála na světě

Tak je tento kostel z roku 800 zmiňován v historických pramenech. Vždyť vám také na jeho prohlídku postačí 36 kroků. Má velmi nepravidelnou a neobvyklou architekturu a jsou to vlastně sluneční hodiny, kalendář a modlitebna v jednom. Nad touto záhadnou stavbou si lámou hlavu vědci už řadu let.

Korunovační kostel

Při procházce Ninem vám padne do oka kopec s kostelem. Je to korunovační místo Prahulje a bylo zde korunováno sedm králů. Korunovaný vládce dojel s družinou před tento kostel, aby se představil národu a symbolicky tnul mečem na všechny světové strany na znak své královské autority.

Královnina pláž

Podle legendy se tu koupala a pomazala léčivým bahnem manželka krále Tomislava. Ten se sem za ní vydal hned po své korunovaci užívat klidu laguny. Kvůli zdejšímu černému bahnu sem míří všichni ti, které trápí revma nebo kožní problémy.

Solárna na Pagu

Pažká solárna je největším producentem mořské soli v Chorvatsku a její výroba pochází ze zdejší tisícileté tradice. Tzv. bílé zlato bylo strategickou surovinou, bez které by tu život po staletí nebyl vůbec možný. Zdejší solné bazény mají rozlohu 3 km², jsou opravdu ohromné a díky tomu dnes nesou označení přírodní památka.

Co vidět v Šibeniku a okolí

Šibenik

Připravte se, že budete hodně šlapat do kopců a po schodech. Těch si v historickém jádru Šibeniku užijete opravdu hodně.

Katedrála sv. Jakuba

Skutečná dominanta města, která je vidět téměř odevšad. Je sice pod městem, na úrovni pobřežní promenády, ale její kupole vás bude provázet téměř po celou dobu vaší procházky městem. Díky zmíněným schodům k ní budete pomalu sestupovat a budete si moct užít pohled na ni z úrovně městských střech.

Je to jedinečná památka evropské sakrální architektury a nejdůležitější stavbou chorvatského stavitelství 15. a 16. století. Zdobí jí 72 hlav vytesaných do kamene. A není divu, že je zapsaná na Seznam světového dědictví UNESCO.

Postavena je pouze z jednoho materiálu, kterým je kámen z kamenolomů na ostrovech Brač, Rab a Korčula. Její stavitel Juraj Dalmatinac použil tehdy úplně novou metodu stavby. Kamenné kvádry mají totiž drážky, které zapadají jedna do druhé jako kostičky Lega.

Čtyři šibenské pevnosti

Pevnost sv. Michala

Kdyby tato pevnost neexistovala, neexistoval by ani Šibenik. Považuje se za počátek města, které je poprvé zmíněno v roce 1066. Čtyřúhelníková stavba obehnaná hradbami se tyčí na strmé skále a jejím účelem bylo bránit Šibeňský záliv a ústí řeky Krka. Jméno získala po kostelu, který uvnitř vznikl ve 12. století a sv. Mihovil se stal také oficiální patronem města Šibenik.

Pevnost sv. Ivana

Nachází se na vysokém kopci nad Šibenikem a má půdorys ve tvaru hvězdy. Byla postavena v roce 1636 kvůli hrozícímu nebezpečí tureckých útoků za pouhý měsíc a půl. Místní se prostě Turků tak báli, že radši šli se stavbou pomáhat. A to se jim vyplatilo, protože k útoku Osmanů došlo hned za rok na to.

Pevnost Barone

Byla postavena souběžně se sv. Ivanem byla v létě 1636. I k této stavbě se ve velkém přidali místní obyvatele a za dva měsíce bylo hotovo. Měla posílit obranu před Osmany, což se povedlo díky baronu von Degenfeldovi který velel obraně. Na jeho počest a výraz vděčnosti pevnost lidé pojmenovali právě Barone.

Pevnost sv. Mikuláše/Nikoly

Najdete ji na začátku kanálu sv. Ante, který vede do zálivu u Šibeniku. Kanál je dlouhý 1 500 m a byl jediným vstupem k městu po moři. Stala se tak důležitým prvkem při obraně před útoky Turků z moře. Byla postavena v 16. století jako součást benátského obranného systému budovaného od 15. do 17. století. Patří k nejzajímavějším námořním pevnostem na pobřeží Jadranu.

Středověká středozemní zahrada sv. Vavřince

Zahrada je součástí kláštera sv. Lovre ze 17. století. Klášterní zahrady jsou obecně velká vzácnost a v Evropě jich je jen pár. V Chorvatsku dvě – tu druhou najdete v Dubrovníku. Takhle je ještě o to zajímavější, že patří škole, a to soukromému gymnáziu v Šibeniku. To se totiž rozhodlo ji po staletích pustnutí obnovit a vrátit jí zašlou slávu. To se povedlo – rekonstrukce začala roku 2005 a lidé se sem mohli podívat v roce 2007.

Její struktura je velmi jednoduchá – dvě příčné cesty ji dělí na 4 části, ve kterých jsou zasazeny léčivé bylinky, a uprostřed je kašna. Roste tu na 100 druhů koření a bylinek, ale není to zahrada jen o bylinkách, ale i o historii, legendách a lidové moudrosti.

Tvůrci a ti, co pracovali na její obnově, jí přezdívají „Šípková Růženka“, protože ze zarostlého místa setkávání pochybných existencí udělali skutečnou pýchu města. Hned po otevření se stala atrakcí a každý rok jí navštíví až 80 tisíc lidí. Můžete využít i odborné prohlídky, které ale nejsou ani tak o biologii, ale o příbězích, o spojení rostlin a člověka od starověku do současnosti.

Nejstarší starochorvatský kostel sv. Spasa

Stavbu najdte u vesnice Cetina na úpatí Dinary v blízkosti jednoho z nejkrásnějších pramenů řeky Cetiny. Zdejší prefekt Gliha nechal v poslední čtvrtině 9. st. postavit kostel, který byl zasvěcen Kristu Spasiteli. Je to jedna z nejlépe dochovaných památek raně středověké sakrální architektury. U vchodu do kostela stojí čtyřstranná zvonice, která je zase nejstarší známou dochovanou zvonicí v Chorvatsku.

Je to jediný kostel z doby chorvatských národních panovníků, jehož zdi se zachovaly až do výšky střechy.

Hrobka rodiny Ivana Meštrovića

Ivan Meštrović je nejznámějším sochařem moderního chorvatského sochařství a velkou osobností uměleckého života v Záhřebu. Narodil se roku 1883 ve Vrpolje a dětství prožil ve vesnici Otavice v Dalmácii. Právě tady nechal své rodině postavit hrobku a kostel Nejsvětějšího Vykupitele. Vybral si pro ni kopec jménem Paraćeva Glavica v severozápadní části Petrova Polje, což je jen 10 minut chůze od domu, kde vyrostl.

Je to mohutná krychle s kupolí postavená z místního kamene a viditelná ze širokého okolí. Kupole měla být vymalována, malba ale nebyla dokončena. Dochovalo se ale mnoho skic, podle kterých se dá odhadnout, jak mělo dílo vypadat. Předpokládá se, že jeho cílem bylo představit všechna světová náboženství.

Kninská pevnost

Je to druhé největší opevnění v Evropě. Tyčí se 100 m nad městem Knin a 345 n. m. Je velmi členité a všechny jeho části jsou dobře zachované. Pevnost se začala stavět v 9. století. Někteří chorvatští panovníci zde měli přechodné sídlo, ale například král Dmitar Zvonimir stálé. Celkem mají hradby téměř 2 km.

Prvić Šepurine

Je to nejzachovalejší původní ostrovní město. Nachází se na ostrově Prvić a patří pod Vodice. Největší boom zažil v 15. století, kdy sem přišlo hledat úkryt před Turky mnoho obyvatel Srimy a založili Prvić Šepurine.

Kromě městečka s labyrintem uliček jsou tu také dva kostely – jeden středověký, druhý z 19. století. Je tu také letní sídlo rodiny Vrančić, kterou proslavil její člen Faust – vynálezce padáku. Pochován je ve vedlejším městečku na ostrově jménem Prvić Luka.

Kromě jednoho traktoru a hasičského vozu se tu nenacházejí žádná auta. Spojení s pevninou zajišťují pravidelné lodní linky.

Vodní elektrárna Krka

Najdete ji na místě zvaném Skradinski Buk přímo v centru Národního parku Krka. Fungovat začala v roce 1895, pouhé dva dny po Teslově vodní elektrárně na Niagarských vodopádech. Spolu s elektrárnou bylo vybudováno i 11 km dlouhé elektrické vedení a městský systém osvětlení. Díky tomu měl Šibenik elektrické osvětlení mnohem dříve než některé evropská velkoměsta. Předběhl například Vídeň, Budapešť i Londýn nebo Řím. O deset let později byla sto metrů po proudu vybudována další, která po přidání dalších turbín v roce 1936 funguje dodnes.

Vodní mlýny na řece Krka

Byly tu už od starověku a svůj hlavní význam měly ve 14. a 15. století, kdy mlely obilí pro celé jaderské pobřeží od Dubrovníku až po Istrii. O počátcích jejich existence svědčí například římský nápis na bronzové desce. Historické prameny prvně hovoří o mlýnech až ve středověku. Během času byly různě bourány, opravovány, přestavovány a nahrazovány novými. Ty dnešní pocházejí z 19. století.

Skradin

Nachází se u vstupu do NP Krka, asi 15 km od Šibeniku. Tohle romantické středověké město s kamennými úzkými uličkami, klenbami a schody má více než 2000letou historii. Je proto chráněnou kulturní památkou a archeologickým nalezištěm.

Kamenné střechy v Primoštenu

Až budete pomalu stoupat starým městem Primošten vzhůru ke kostelu sv. Jurja, potkáte cestou zajímavé domy celé z kamene. Z kamene mají i střechy. Je to jedna z ukázek zajímavého lidového stavitelství v Chorvatsku. Střechy se z kamenných desek stavěly hlavně kvůli větru, který je tu častý – kámen tak snadno neodnese ani silná bura, zároveň v létě chladí a v zimně drží teplo.

Kamenné bunje

Bunja je stavba typická pro středomořské oblasti. Na chorvatské straně Jadranu je jich nejvíc v okolí Šibeniku a Zadaru nebo ve vnitrozemí Vodic. Jsou to nejčastěji kulaté stavby, ovšem mohou být i obdélníkové nebo naprosto nepravidelné. Byla to pastýřská obydlí, která chránila před deštěm a prudkým sluncem nebo sloužila jako odkladiště na nářadí.

Co vidět ve střední Dalmácii

Kamenné zdi a lidovou architektura domů a ulic na ostrovech i v pobřežních městech, příklad římské dvorní architektury nebo nejlépe zachovalé románsko-gotické město na světě.

Trogir

Podle časopisu National Geographic je nejkrásnějším ostrovním městem světa a také nejlépe dochovaným románsko-gotickým městem světa. Celé jeho historické jádro patří na Seznam kulturního dědictví UNESCO. Na malém ostrůvku je tolik památek a historie, že je to vlastně muzeum pod širým nebem.

Městské brány

Severní brána „porta teraefermae“, tedy spojující s pevninou, vás uvítá hned po přechodu kamenného mostu, který vede na ostrov. Pochází ze 17. století a na jejím vrcholu stojí socha Ivana Trogirského, patrona města.

Jižní brána, „porta civitatis“ nebo také „porta marina“ ústí z historického jádra do přístavu na promenádu. Její dřevěná křídla jsou původní z roku 1593.

Památky v centru

Hlavní náměstí v Trogiru je plné starobylých a zajímavých památek. Hned na začátku stojí jedna z nejkrásnějších katedrál Chorvatska sv. Lovre (Vavřinec). Její stavba trvala celých 300 let. Na zvonici vysokou 43 m se dá vystoupat a prohlédnout si město z výšky. Vstup do kostela zdobí překrásný Radovanův portál vytesaný Mistrem Radovanem roku 1240. Zobrazuje reliéfy prvního hříchu, Kristovo narození, světce a apoštoly, fáze měsíce atd.

Hned naproti stojí palác Čipiko, komplex několika budov postavených v různých obdobích, které se časem staly jedním celkem. Uvnitř najdete mnoho uměleckých děl, ovšem to nejcennější můžete vidět i z venku. Jejím trojdílné okno, zvané trifora.

Na náměstí stojí ještě jeden kostel, který je zasvěcen sv. Sebastianovi a byl postaven jako díky za zastavení morové epidemie. Nemá zvonici, ale hodinovou věž. Uvnitř je památník místních, kteří padli za oběť občanské války.

Na kostel navazuje městská lodža. Sloužila jako veřejný prostor k vyhlašování různých nařízení, podepisování smluv a soudních slyšení. Někteří odsouzení mohli být rovnou potrestáni veřejným zostuzením. Ještě dnes jsou tu na zdi zbytky pout, kam byli přivazováni.

Za zmínku stojí i rektorův palác. Bývalo to sídlo velitele města a dnes je v něm radnice a úřad. Má překrásné nádvoří, které si můžete také prohlédnout.

Hned za náměstím na hlavní ulici je nejstarší kostel Trogiru, sv. Barbary, postaven v předrománském a raně románském slohu. Pochází z 9. století a dříve byl zasvěcen sv. Martinovi. Byl do něj přenesen oltář z kostela, který stál na místě zvaném Travarice (dnes je tam tržnice), a kostel byl tedy pojmenován podle něj.

Těsně před jižní městskou bránou stojí Benediktinský klášter a kostel sv. Nikoly. Ženský klášter byl založen roku 1064 a od té doby je kontinuálně obýván. Dnes tu žije 6 jeptišek, které se starají o vzácnou sbírku Kairos pojmenovanou po nejcennějším exponátu – starořeckém reliéfu boha Kaira ze 4.-3. století př. n. l. Dále v ní najdete kamenné fragmenty z vykopávek, obrazy, kostelní roucha, stříbro nebo rukopisy.

Pevnost Kula Kamerlengo

Asi nejnavštěvovanější trogirskou památku najdete na konci rivy. Ve 14. století byla postavena kulatá věž, zvaná „kula od veriga“. Verigo znamená silný řetěz. Těmi byla spojena s protějším ostrovem Čiovo, což zabraňovalo vstupu nepřátelských lodí do přístavu.

V 15. století, když Benátčané převzali vládu nad Trogirem, přistavěli ke kule zbytek pevnosti jako sídlo pro své vojáky. Ve věži byla umístěna také kaple sv. Marka.

O kousek dál stojí ještě menší kula sv. Marka, která byla původně s Kamerlengem propojena hradbami. Mezi nimi dnes také objevíte Marmontův gloriet – kamenný altán, který byl postaven jako vzdání díků francouzské armádě.

Městské muzeum

Umístěno je v paláci Garagnin, který je chráněnou kulturní památkou. Ve stálé expozici si prohlédnete různé styly, umělecké směry a každodenní život v Trogiru od starověku po současnost. Najdete tu i sbírku keramiky, námořní, etnografickou a archeologickou sbírku nebo sbírku středověkých i moderních kulturních dějin.

K vidění jsou tu i pozůstatky lvů, kteří do začátku minulého století zdobili celý Trogir. Lev byl znakem Benátské republiky a chybí například v obou městských branách. V noci z 1. na 2. 12. 1932 je skupina mladíků zničila kvůli tomu, aby Trogir nebyl spojován s fašistickou Itálií Mussolliniho. Město tak přišlo o velmi vzácné umělecké pozůstatky své historie.

Split

Poloostrov, na kterém se dnes rozkládá druhé největší město Chorvatska, si jako první ke svému bydlení vybral římský císař Dioklecián. Kolem roku 300 tu nechal vystavět palác, okolo kterého začalo vyrůstat město.

Diokleciánův palác

Dnes je to jedna z nejlépe dochovaných památek římské architektury na světě. Původně byl rozdělen dvěma hlavními ulicemi na čtyři části. Má půdorys obdélníku, se čtyřmi věžemi v rozích a čtyřmi branami. Postupem času si obyvatelé budovy přizpůsobovali a přistavovali nové, takže staré jádro Splitu je vlastně vestavěno do paláce. Když procházíte starými uličkami, zároveň procházíte i palác, ale jeho obrysy jsou stále patrné. Tento historický soubor byl v roce 1979 zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO.

V části zvané Mauzoleum císaře Diokleciána stojí katedrála sv. Duje (nebo také Dujma), který je patronem města. Na tomto místě stával sarkofág s ostatky císaře, byl ale zničen. Kostel vznikl v 7. století a jeho nejznámějším prvkem je vyřezávaná vstupní brána zobrazující scény z evangelií. Pochází z roku 1214. Jedinečný výhled na Split si můžete vychutnat, když vystoupáte na zvonici vysokou 57 metrů. Byla nejoriginálnější stavbou v Dalmácii 13. století.

Do paláce vedou čtyři brány. Ta hlavní, kterou sem císař 1. června 305 poprvé vstoupil, je na severní straně a jmenuje se Zlatá. Právě u ní stojí jedna z kopií Meštrovićovy sochy Řehoře Ninského, jejíž palec u nohy plní přání. Tato brána vedla od hlavního náměstí Peristilu původní ulicí Cardo přímo do hlavního města římské provincie Dalmácie – Salony (dnešní Solin), a směl tudy jezdit pouze císař.

Dnes je ale tou hlavní branou, kterou sem skrz sklepy vstupuje většina turistů, na druhé straně – u přístavu. Její přídomek zní Měděná, ale přezdívalo se jí i bezpečnostní. Dříve dosahovalo moře až k ní a sloužila jako úniková cesta k vodě v případě napadení z pevniny. Proto vypadá trochu jinak než ty ostatní. Její křídla jsou původní a každý tak může obdivovat jejich neuvěřitelnou voděodolnost i po téměř dvou tisíci letech.

Z východu pak do města vede brána Stříbrná. Navazovala na ní tehdejší druhá hlavní ulice Decumanus. Dnes vás přivede skrze poslední bránu na centrální náměstí Pjaca. Byla zavřená od středověku až do roku 1952, kdy byla zrekonstruována. Vedle ní můžete vidět zbytky osmibokých věží a představit si tak celou jejich původní krásu. Projdete se po stejném dláždění, po kterém tu procházeli císařovi poddaní. A roku 2000 tu prošel i sám papež Jan Pavel II.

Ale jediná brána, kolem které tu proudí život celých 17 století, je Železná na západě paláce. Původně byl v její horní části reliéf římské bohyně Niké, ten ale v 5. století křesťané vyměnili za kříž a vystavěli v tomto prostoru kostel Panny Marie od zvonice s krásnou zvonicí. Prostor pod branou se ve středověku využíval jako soudní síň a v minulém století tu byla spousta malých obchůdků. Ve stěnách jsou obytné prostory. Je součástí římské strážní promenády s krásným výhledem na Decumanus a Národní náměstí – Pjaca a speciální zajímavostí jsou hodiny, které mají 24 čísel místo 12. Navíc stojí vedle nejkrásnějšího Splitského paláce rodiny Cipriani Benedetti, který je zdobený dvěma jedinečnými šestiobloukovými okny.

Do obytné části paláce se vstupovalo z Peristilu vestibulem. Zvenku čtvercový, uvnitř kruhový půdorys vstupní haly ukazuje na tehdejší monumentálnost i dnes. Už si ale můžeme jen představovat půlkruhové výklenky se sochami nebo velikou kupoli s barevnou třpytivou mozaikou. A protože v Chorvatsku je možné téměř vše, ještě v minulém století tu žili lidé, kteří tu měli zahrady a chovali slepice.

Určitě vás zaskočí, když v Chorvatském městě potkáte sfingu. Ta je skutečně pravá a jedna z mála takto zachovalých, které císař Dioklecián přivezl z Egypta. Sfinga stojí před Jupiterovým chrámem, který kdysi sloužil k oslavě Jupiterova kultu, dnes je zasvěcen Janu Křtiteli. O tomto kostele s obdélníkovým půdorysem se vyjádřil známý skotský architekt Robert Adam jako o nejkrásnější památce Evropy. Na jedné z desek oltáře je vyobrazen chorvatský král (Petar Krešimir IV. nebo Zvonimir) a je to vůbec nejstarší vyobrazení evropského krále na středověké kamenné soše.

Centrem Diokleciánova paláce je náměstí Peristil. Místní ho ale považují za centrum celého světa. Byl určen k oslavě císaře jako Jupiterova syna. Tady se císař objevil a jeho poddaní mu padali k nohám. Sloupy mají červenou barvu na znamení obřadní funkce. Purpur je císařskou barvou právě od doby Diokleciána. Po stavbě nového náměstí Pijaca se Peristil stal náboženským prostorem. Díky své kráse a skvělým akustickým vlastnostem se tu dnes často odehrávají divadelní a hudební představení. Odehrává se tu i bohatý městský život. Opravdu velkým zážitek je vypít si kávu právě na schodech podél náměstí, kde jsou místo židlí jen polštářky.

Na Peristil se nejlépe dostanete tak, že projdete Měděnou bránou z rivy, která vede do sklepních prostor, z kterých sem vystoupáte po chodech. Sklepy jsou věrnou kopií císařských komnat, které stály kdysi nad nimi. Byl to skladovací prostor, našly se tu díly lisu na víno a olej, které tu dodnes můžete vidět a také se tu bydlelo. Pravidelně se tu pořádají výstavy, veletrhy (například květinový), gastronomické a další kulturní akce. Každopádně je to místo, kde si můžete zakoupit spoustu zajímavých suvenýrů.

Vrch Marjan

Kopec za městem, kam můžete utéct, pokud vás přestane bavit městský cvrkot. Je tu les, stezky na běhání, cykloturistiku i ty lezecké. Za starých časů tu lidé ze Splitu hledali klid, proto je tu také i mnoho kostelů. Kolem celého Marjanu najdete i krásné pláže a různá zákoutí, kde si můžete nerušeně užít koupání.

Sakrální památky

Split není jen Diokleciánův palác, ale uchovává i další významné památky, jako je klášter sv. Ante na Poljudu s nejstarším vyobrazením Splitu, raně středověký kostel sv. Trojice, miniaturní kostel sv. Martina v severní stěně Diokleciánova paláce, sv. František na konci Rivy, synagoga z 16. století a mnoho dalších.

Náměstí

Splitská náměstí mají jednu zvláštnost. Nikdo je nenazývá pravými jmény, i když svá oficiální samozřejmě mají. Každý mluví jen o Prokurative nebo Pjace.

Velké náměstí připomínající to benátské sv. Marka se jmenuje Náměstí republiky neboli Prokurative. Ze tří stran je uzavřené novorenesančními budovami s oblouky, a otevřené směrem k jihu, čímž se z něj otvírá krásný výhled na moře a přístav. Stalo se místem kulturních akcí, hudebních festivalů a oslav. Díky všudypřítomným kavárnám je také místem každodenního setkávání obyvatel Splitu.

Tím dalším, kterému se říká jinak než se jmenuje, je Národní náměstí neboli Pjaca. Je prvním obydleným místem Splitu mimo Diokleciánův palác a najdete ho hned za jeho západní zdí, za Železnou bránou. V budově radnice, kde je dnes výstavní prostor, zasedala vláda a okolní paláce obývaly šlechtické rodiny. Je tu jedno z nejstarších a stále otevřených knihkupectví na světě, které stále vypadá jako v roce 1861, stále je tu také kavárna Central, ve které místní intelektuálové pokládali počátky turismu společně s bývalým hotelem Troccoli.

Asi nejkrásnějším náměstím ve Splitu je náměstí bratrů Radićů, kterému ale každý říká Ovocné. To proto, že tu kdysi ženy z okolních vesnic prodávaly ovoce. Zelenina se ovšem prodávala kousek vedle, na sousedním náměstí. I tady bují život v kavárnách a restauracích, a i tady je hodně zajímavých památek. Tou největší je určitě osmiboká benátská věž, pozůstatek bývalé pevnosti postavené v 15. století. Naproti ní je překrásný palác rodiny Milesi ze 17. s nádhernou barokní fasádou. Před ním je pomník největšího Splitčana Marka Maruliće, jehož autorem není nikdo jiný než Ivan Meštrović. U výstupu z náměstí na Rivu si můžete prohlédnout jihozápadní věž Diokleciánova paláce.

Městské části

Při poznávání Splitu se neomezujte jen na staré historické jádro. Split má i další čtvrti, ve kterých stále žije duch starého Splitu.

O titul nejstaršího předměstí se přou Veli Varoš a Lučac. Veli Varoš se chlubí překrásnou lidovou architekturou. Nejznámějším kostelem je sv. Mikul z 11. století a kostely Panny Marie Sočcské, sv. Kříže a sv. Františka. Ještě nedávno byla čtvrtí rybářů, kteří žili dnes a denně pouze se sardinek a dnes se tu metr čtvereční platí zlatem.

Centrální ulicí v Lučacu byla od prvních dnů Radunica. Radun je staré ilyrské jméno pro zdroj vody. Právě tu osídlili staří Splitčané, kteří sem přišli z Poljické republiky a byly po nich pojmenovány ulice. Každoročně, poslední týden v červenci, po sv. Petru, se tu pořádají Dny Radunice.

A pokud hledáte v Chorvatsku písečnou pláž, najdete jí v části Bačvice. Je to opravdový fenomén – písečná pláž defacto uprostřed města vedle přístavu, kam se vejde až 10 000 návštěvníků. Když přijdou jarní přílivy, stane se z ní skutečná chorvatská Copacabana, na které začínalo mnoho slavných fotbalistů a kde vzniklo splitské ragby. V zimě i v létě se tu pravidelně hraje „picigin“ – míčová hra v mělké vodě. Procházet se sem chodí všechny věkové kategorie a v noci to tu žije zábavou mladých.

Zejména matky s dětmi láká Firule, kde je pláž s jemným pískem a je přírodně uzavřena. Tak je tu slavná tenisová škola, ze které vyrostl třeba i Goran Ivanišević.

Trhy

Tržnici se v Dalmácii říká pazar, a ten splitský najdete hned za východní zdí Diokleciánova paláce. Tady najdete ty pravé vůně a barvy Dalmácie, čerstvé ovoce i zeleninu a mnoho dalšího.

Nechybí ani rybí trh, kterému se ve Splitu říká peškarija. Nachází se v krásné secesní budově staré 120 let a najdete tu vše, co zdejší moře nabízí. Překvapivě tu vůbec nejsou mouchy, jako v jiných rybárnách. Je to díky sousedním sirným lázním, kvůli kterým nechal Dioklecián sužovaný revmatismem vybudovat svoje sídlo právě tam.

Co nevynechat

Jenom těžko byste navštívili Split a neprošli rivu. Je to nejoblíbenější a nejdůležitější veřejný prostor města, pro místní takový obývací pokoj a výkladní skříň. Tady se prostě musí každý ukázat a popít kávu. Současnou podobu získala před dvěma stoletími, kdy tu vládli Francouzi a maršál Marmont. Pořádají se tu mnohé kulturní akce, ta nejslavnější je Sudajma – tedy festival na oslavu dne patrona města, sv. Duje neboli Dujma.

Jen pár kroků od rivy je starý rybářský přístav Matejuška. Zachoval si svou atmosféru i v moderní době a rybářům je tu věnován památník – velký háček. Je to známé místo setkávání zamilovaných, sem chodí mladí popíjet drinky a sem musíte jít, pokud chcete opravdu pocítit ducha Splitu. Večer to tu opravdu žije a chybu neuděláte, když navštívíte legendární podnik Fife. Říká se, že být ve Splitu a nezajít tam, je jako nedat si hotdog v New Yorku.

Dalším místem, které přímo na rivu navazuje je Marmontova ulice. Nejširší a nejkrásnější ulice Splitu a nejdůležitější nákupní třída. Právě tady najdete rybí trh, ale i krásné secesní budovy, benátskou baštu a divadlo. Minout nesmíte ani vtipnou současnou fontánu nazvanou Pirja, která vás bude stále nutit se ptát, co tím chtěl autor říct.

Novým oblíbeným místem setkávání je Západní pobřeží. Je to takové volné pokračování rivy dlouhé 623 m. Dlážděna je bílým bračským kamenem, a dozvíte se tu i něco o splitském sportu. Každý olympijský vítěz tu má svoji plaketu se jménem, datem a vyobrazením svého sportu.

Antické město Salona

Pozůstatky někdejšího hlavního města ilyrské provincie Dalmácie najdete u dnešního města Solin. Leží na řece Jadro, které se přezdívá chorvatský Jordán.

Původně pevnost a přístav pro blízká města založená Řeky ve 3. století př. n. l. A podle legendy také rodiště císaře Diokleciána. Jsou tu zachované části monumentálního systému hradeb. Byly tu věže i brány, dodnes stojí ta z doby císaře Augusta – Porta Ceasara. Bylo tu vybudováno fórum s Kapitolem a chrámy a také amfiteátr, jehož zbytky můžete dodnes obdivovat.

Město bylo během stěhování národů opuštěno a později východně od jeho ruin vzniklo středověké město Solin, dnes obydlené nejmladší populací v Chorvatsku.

Je to největší archeologické naleziště v Chorvatsku, proto je dnes velmi populární turistickou zastávkou. Byly tu objeveny části obytných budov a také pravděpodobně praetoria – paláce guvernéra provincie s překrásnými mozaikami na podlaze. Odkryto bylo také mnoho veřejných i soukromých lázní, z nichž nejzachovalejší jsou Velké městské lázně z 2. století

Patří sem také Diokleciánův akvadukt, jehož nadzemní část s oblouky můžete dobře vidět při příjezdu do Splitu ze čtyřproudé silnice. Vznikl ve stejné době jako palác a měl ho zásobovat vodou z řeky Jadro. Od jejího pramene do paláce je akvadukt dlouhý 9 km. Dodnes je velkou záhadou, nikdo přesně neví, kudy skutečně vede, a občas se na jeho části narazí při nějakých stavebních pracích. Bez ohledu na terén nepřetržitě dodržuje sklon 3 % a výškový rozdíl mezi začátkem a koncem je 33 m. Sestupuje hluboko do podzemí a vede i přes kompaktní skálu, což je technicky fascinující. Fungovat přestal v 6. století po útoku Gótů a pak nebyl v provozu dlouhých 1300 let. Částečná renovace proběhla za Rakouska-Uherska, pak byla však postavena čerpací stanice Kopilica a akvaduktem protékala už jen přebytečná voda. V roce 1948 po epidemii tyfu bylo zakázáno používání vody z něj a od roku 1979 byl jeho provoz přerušen definitivně.

Starogradská pláň na Hvaru

Chráněná krajina, která je zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO, je nejlépe dochovaným řeckým územím ve Středomoří starým téměř 2 400 let.

Je to kulturní krajina, která byla formována po tisíciletí. Základní formu jí dali řeční kolonisté, kteří ji rozdělili na parcely o rozměrech 1x5 stadií (asi 180 x 900 m) rozdělené kamennými zdmi a procházely jí hlavní silnice v příčném a podélném směru.

Tato pole byla odjakživa osázena vinnou révou a od středověku tu rostlo také obilí. Na okrajích pozemků rostly fíky, blíže k osadám potom mandlovníky. Stejně jako dnes šplhaly po nízkých kopcích polí olivové háje a mezi nimi rohovníkové stromy. Donedávna tu byly také levandulové terasy, které nahradily sesutou vinnou révu a dnes je postupně vytlačují borovice.

Město Hvar

Vskutku pohádkové město na stejnojmenném ostrově, který má víc slunečných dnů než Sydney v Austrálii.

Není to jen historie, co sem každoročně přitahuje tolik turistů. Hlavně mladí lidé tu vyhledávají bujarý noční život. Po návštěvě kaváren, procházkou uličkami v srdci města, nákupech a jídlem v některé restauraci je čas vyrazit do pověstného baru Carpe Diem a potom na slavnou diskotéku Fortica nebo Veneranda.

Nesmíte vynechat ani výlety lodí na Paklené ostrovy nebo k množství nedotčených zátok.

Pevnost Fortica

Když z centra města vystoupáte po schodech a malých serpentinách, přijdete k pevnosti, které místní říkají Španjola. Pochází ze 16. století z období benátské nadvlády. Dnes tu najdete hlavně sbírku amfor a dalších exponátů ze starověku a středověku. Užijete si odtud opravdu nezapomenutelný panoramatický výhled na celé město a jeho okolí včetně Paklených ostrovů.

Katedrála sv. Štěpána

Byla postavena na základech raně křesťanského kostela ze 6. století a svou dnešní podobu získala během 16. a 17. století. Zasvěcena je papežovi, mučedníkovi a také patronovi města Hvar.

Její renesanční zvonice, spolu s dalšími čtyřmi hvarskými zvonicemi, je považována za nejkrásnější v Dalmácii. Katedrála uchovává mnoho vzácných uměleckých děl a obrazů, z nichž nejznámější je Madona z roku 1220.

Vedle katedrály je také Biskupský palác, v kterém byla roku 1963 založena sbírka uměleckých děl, posvátných nádob, archivních dokumentů, starých knih a liturgických rouch.

Katedrála se nachází na největším náměstí v Dalmácii, na náměstí sv. Štěpána, kterému se tak jako ve Splitu říká Pjaca. Je středem veškerého veřejného a společenského života a dovede vás sem naprosto každá ulice Hvaru.

Hvarské divadlo

Nejstarší lidové divadlo v Evropě, které se nachází v historické budově Arsenal ze 14. století. Ta původně sloužila jako loděnice a v roce 1612 tu zakotvilo divadlo. Od svého založení nabízelo kulturní akce pro všechny vrstvy obyvatel a stalo se tak prvním veřejným divadlem v Evropě.

Františkánský klášter

Když se vydáte z náměstí podél moře, za chvíli přijdete ke klášteru z 15. století Jeho pýchou je cypřiš starý 300 let, který můžete vidět v zahradě. Uvnitř na vás čeká bohatá sbírka muzejních exponátů – řecké, římské a benátské mince, liturgické doplňky, Ptolemaiův atlas nebo vzácné amfory. Najdete tu vzácné malby starých mistrů, z nichž nejznámější je Poslední večere.

Svatyně a kostel zázračné Panny Marie Sinjské

Největší mariánská svatyně v Dalmácii se zlatě rámovaným obrazem Zázračné Panny Marie Sinjské od neznámého autora. Přinesli ho sem františkáni z Ramy (v Bosně), když s ostatním lidem prchali před Turky. Legenda říká, že její zázračný vliv pomohl osvobodit Sinj od turecké nadvlády roku 1715.

Kostel, který byl postaven v letech 1699–1712, dominuje hlavnímu náměstí v Sinju a od té doby odolal válkám i zemětřesením a dochoval se v původní podobě do dnešních dnů.

Panna Marie je v Chorvatsku všeobecně velmi uctívaná, a právě tohle místo je její největší svatyní. Už tři století na její svátek 15. srpna se sem sjíždí tisíce věřících ze všech koutů Chorvatska, aby poklekli před jejím obrazem, pomodlili se a zapálili svíčku. Už den před svátkem jsou ulice Sinje naprosto přeplněné. Ráno se vynese obraz z kostela na svaté procesí. Velkou ctí je nést obraz na ramenou – té se dostává alkařům (účastníci slavné soutěže Sinjská Alka), policistům, hasičům, válečným veteránům a dobrovolníkům, jeptiškám, mnichům, dívkám v krojích i starostům. Z města se vystřelí světlice označující místo požehnání a místní posypou cestu okvětními lístky růže. Pak se obraz vrací zpět do kostela, kde se slaví bohoslužby. V tento den se také slaví den města Sinj.

Co vidět v okolí Dubrovníku

Archeologické naleziště Narona

Nachází se ve vesnici Vid poblíž Metkoviče. Nejcennějšími pozůstatky historických památek v této oblasti jsou kostel sv. Vida, raně křesťanský kostel Bare, komplex raně křesťanských bazilik, městské hradby a fórum s Augustovým chrámem, kde se našlo 16 monumentálních postav. Díky tomu se stala nejvýznamnějším nalezištěm světa mimo Řím. Tento malý chrám byl postaven v roce 10 př. n. l. pro císaře Augusta. Největší nalezená socha měří téměř tři metry a představuje právě císaře ve vojenské uniformě.

Archeologické nálezy byly nejdříve ukládány do Archeologického muzea ve Splitu, poté se ale rozhodlo o založení prvního muzea, které bude přímo „v místě“. Stojí tam, kde kdysi stával slavný chrám a fórum. Ty nejzajímavější exponáty jako sochy, šperky, sklo nebo mince, jsou ve stálé sbírce, a je jich přes 900 kusů. Je tu i venkovní expozice a v jedné její části na náhorní plošině jsou k vidění fragmenty architektonických ornamentů nebo různé funkční a ozdobné kusy chrámu a vybavení fóra. V hlavní výstavní síni uvidíte sochy císařů a členů jejich rodin.

Stonské zdi

Jedinečné opevnění ze 14. století je se svojí délkou 5,5 km je druhé největší po Čínské zdi a původně mělo až 7 km. Začíná a končí v pevnostech Koruna v Malém Stonu a Veliki Kaštio ve Stonu. Nejmonumentálnější pevností z celého komplexu je Bartolomeo nad Stonem.

Opevnění bylo vybudováno za účelem ochrany stonských soláren, které získala Dubrovnická republika po obsazení Pelješacu v roce 1333. Protože to byla velmi lukrativní záležitost, bylo třeba jí bránit. Stejně tak sádky na chov měkkýšů (který tu funguje dodnes).

Nejprve byla postavena velká zeď a na jejích koncích dvě zmíněné pevnosti, které obývali zaměstnanci solárny a hlídali hranici. Stavba byla velmi dlouhá a nákladná a skončila až na začátku 16. století. Za tu dobu se opevnění rozrostlo na 10 kulatých a 31 čtvercových věží, 5 pevností a 6 půlkruhových bašt.

Rekonstrukční práce tu začaly až v roce 2003 a od roku 2009 jsou hradby přístupné veřejnosti. Vybrat si můžete ze dvou okruhů. Na delší trase, která má 1 200 metrů, si projdete Velkou zeď mezi pevnostmi Mali Ston a Ston. Trvat vám to bude necelou hodinku. Bude se vám hodit dobrá fyzická kondice, na trase je hodně stoupání a schodů. Kratší trasa začíná a končí ve Stonu a projdete část hradeb, které tvoří pětiúhelník kolem města. Součástí je prohlídka pevnosti Kaštio, odkud si pětiúhelníkové opevnění města prohlédnete z výšky. Okruh zabere asi 20 minut.

Zeď se využívá i ke sportovním akcím. Každé září se tu pořádá maratonský běh na trasách dlouhých 4, 15 nebo samozřejmě 42 km.

Korčula – město Marka Pola

Historické centrum města na stejnojmenném ostrově je jedním z nejlépe zachovaných středověkých středomořských měst. Údajně se tu narodil Marco Polo, čemuž se Italové smějí, protože podle nich se narodil v Benátkách. Pravdu se už asi nikdy nedozvíme, stejně jako jestli svoje cestopisy sepsal na základě svých skutečných zážitků nebo z doslechu.

Nejstarší obydlení ostrova se datuje až do neolitu, o čemž svědčí mnoho archeologických nálezů. Ty naznačují, že první obyvatelé pocházeli ze sousední pevniny a také ze Sicílie a jižní Itálie. Hlavně v oblasti Mocila u Pupnatu je množství hradišť a mohyl z poloviny 2. tisíciletí př. n. l.

Zakladateli první osady byli Dorané z řeckého města Kindos, kteří ostrov nazvali Korkyra. Stejně se ale jmenoval ostrov Korfu, proto budoucí Korčula dostala přídomek melaina (černá).

Město je obklopeno zdmi a jeho ulice jsou uspořádány do tvaru rybích kostí – díky tomu je zajištěno proudění vzduchu a zároveň ochrana před silným větrem. V jiných chorvatských městech jsou ulice kvůli větru pravoúhlé.

Korčula je známá svým Festivalem rytířských her a Barokním festivalem, letními kulturními akcemi i výbornými víny a také překrásnými plážemi.

Katedrála sv. Marka

Jeden z nejkrásnějších a nejdůležitějších symbolů Korčuly z 15. století. Je postavena ze slavného korčulského kamene, který se vyvážel do celého světa. Stojí na nejvýznamnějším místě ve městě, tedy na vrcholu poloostrova. Ze zvonice je překrásný výhled na staré jádro i na celé koručulské souostroví. V přízemí najdete „Pietu“ od Ivana Meštroviča a sochu Ježíše Vykupitele. Další Meštrovičovo dílo můžete obdivovat u vstupních dveří sakristie, kde stojí socha sv. Vlaha, patrona Dubrovníku. Na stejném místě je i reliéf sv. Mihovila, překrásné dílo neznámého mistra z přelomu 14. a 15. století.

Nejvzácnějším dílem je polyptych Panna Marie s Dítětem od nejslavnějšího gotického malíře Chorvatska – Blaže Jurjeva Trogirana, který na Korčule několik let žil.

Rodný dům Marca Pola

Cestovatel, cestopisec, výzkumník a císařský emisař Marco Polo se údajně narodil na Korčule roku 1254. Dům jeho rodiny v Benátkách musel ustoupit stavbě divadla, ale ten rodný na Korčule se zachoval.

Pevninská brána

Na ní objevíte dva symboly Korčulské historie. Je tu deska s okřídleným lvem, který je symbolem Benátské republiky a vzpomínková deska k 1 000. výročí první korunovace chorvatského krále Tomislava.

Lumbardská psefizma

Jedná se o kamennou desku s textem nalezenou v osadě Lumbarda na Korčule. Pochází ze 4. století př. n. l. a dokumentuje založení řeckého města na ostrově. Popisuje smlouvu uzavřenou mezi řeckými přistěhovalci z ostrova Issa (Vis) a místními ilyrskými náčelníky. Zavazuje všechny k loajalitě a obsahuje i seznam všech 180 přistěhovaleckých rodin. Desku si můžete prohlédnout v přízemí Městského muzea v paláci Gabrielis ze 16. století.

Historické centrum

Tvář, jakou má dnes začalo dostávat od 13. století. Zdi i obranné věže postupně zesilovaly a rozrůstaly se. Bohužel v 19. století začalo velké bourání. V roce 1863 rozhodlo ministerstvo války ve Vídni, že dál nechce utrácet za údržbu nepotřebných věží a obranných zdí. Rada města jich nechala většinu zbourat, kromě jižní části a tří věží. Později byly zbořeny další dvě.

Jediná budova, která se nachází mimo městské zdi, je městská lodža (loggia) z roku 1548. Během času často měnila svůj účel. Byla tu policejní a celní stanice, čekárna pro cestující nebo také turistická kancelář.

V době, kdy byly zbourány zdi a věže, byla v roce 1871 postavena budova, která byla původně kavárnou. Od roku 1912 se z ní stal první moderní hotel na Korčule „hotel Korčula“. Jeho zvláštní specialitou je pozorování západů slunce z hotelové terasy na začátku léta, kdy slunce zapadá přímo doprostřed kanálu.

Po silnici podél moře stojí Glavica sv. Antuna. Památník, který dal jméno této části města. Po 101 kamenných schodech vystoupáte cypřišovou alejí ke kostelu a příbytku poustevníků z roku 1420 s reliéfy sv. Antuna Padovského a sv. Antuna Poustevníka.

Františkánský klášter Orebić

Klášter Panny Marie Andělské byl postaven v 16. století na zalesněné skále nad Orebićem v goticko-renesančním slohu. Ze 152 m n. m. je od něj překrásný výhled na Pelješacký záliv a na město Korčula. Bývalo zvykem, že námořníci proplouvající pod klášterem třikrát zatroubili na lodní sirénu na pozdrav a františkáni odpověděli zazvoněním na zvon.

Dubrovník

Spisovatel J. B. Shaw po své návštěvě Dubrovníku napsal: „Pokud chcete vidět ráj na zemi, přijeďte se podívat do Dubrovníku“. Je to jedno z nejpřitažlivějších a neznámějších měst Středomoří s jedinečnou historií, které je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Přezdívá se mu „perla Jadranu“.

Je trochu netypicky odtržen od zbytku Chorvatska, takže když se sem vydáte po Jadranské magistrále, musíte překročit dvakrát hranice Bosny a Hercegoviny. Ta má historicky daný přístup k moři, takže je potřeba v hlavní sezoně počítat s kolonami.

Leží na úpatí vrchu Srđ, který ho chrání před chladným větrem ze severu a na moři dělá tuto službu ostrov Lokrum před věty z jihovýchodu. Největší atrakcí jsou zachovalé monumentální zdi, které obklopují celé historické centrum plné středověkých pevností, kostelů, klášterů a paláců.

Původně malé město se rychle rozrůstalo, až se stalo sídlem nezávislé Republiky Dubrovník. Její doménou bylo námořnictví, dokázala dokonce vytvořit nejsilnější flotilu na jižním Jadranu, která dosahovala síly té benátské na severu.

Během historie Dubrovník zavedl mnoho novinek, které se později velmi uchytily. Například roku 1296 tu byla zbudována kanalizace, o pár let později vymysleli Dubrovničané karanténu jako ochranu proti morovým epidemiím a roku 1432 tu byl založen sirotčinec při klášteře sv. Kláry. Je také domovem nejstarší lékárny v Evropě, která je stále v provozu a patří i k nejstarším na světě. Najdete ji ve františkánském klášteře, kde funguje od roku 1317 dodnes. Původně tu mniši vyráběli z bylinek různé přípravky proti bolestem hlavy, nespavosti apod. I když dnes prodává běžné moderní léky, v její nabídce jsou i přípravky namíchané podle původních receptur starých mnichů.

Dubrovník je hlavním chorvatským cílem všech fanoušků nejen seriálu Hra o trůny. V něm hrál roli Královy země a odehrává se tu i jedna z nejpůsobivějších scén celé série, kterou je procházka nahé Cersei Lannister natáčená v ulicích města. Odehrávají se tu i některé scény nových Hvězdných válek, stejně tak byl Dubrovník kulisou filmu Robin Hood z roku 2018.

Městské zdi a pevnosti

Jsou jedním z nejzachovalejších opevňovacích systémů v Evropě. Nikdy nebyly prolomené. Vznikly v 5. st. a dnešní podobu získaly v 15. a 16. století. Měří téměř 2 km a vysoké jsou až 25 m. Každou světovou stranu chrání věž. Věží a bašt je ale celkem 16, pevností pět. Při procházce po starých zdech objevíte i některé z pevností, které jsou jejich součástí – Minčeta, Bokar a sv. Ivan. V té poslední se v přízemí nachází Akvárium a v prvním a druhém patře Námořní muzeum. Hned pod ní je slavná Porporela – molo s majákem, které je častým místem schůzek zamilovaných, promenádou pro procházky, ale také koupaliště obyvatel starého města. Je z něj výhled i na další pevnost stojící mimo zdi – Revelin. S pevninou jí spojuje kamenný i padací most, kamenný ji spojuje s městem.

Lovrenjac

Symbol svobody a přežití Dubrovníku. Poprvé je v dokumentech zmiňována roku 1301, ale předpokládá se, že její stavba začala ještě dříve. Nad jejím vchodem je slavný nápis „Bene pro toto libertas venditur auro“, tedy „svoboda se neprodává ani za všechny poklady světa“.

Stradun

Stradun neboli Placa je nejširší a nejkrásnější dubrovnická ulice, která staré město dělí na severní a jižní část. Je to otevřený společný prostor Dubrovníku, místo setkávání a oblíbená promenáda, místo všech lidových slavností a průvodů. Vznikl v 11. století zaplněním mořské úžiny, která oddělovala dřívější ostrůvek Lave s jeho osadou od pevniny s dalšími osadami.

Na východním konci Stradunu je Velká Onofriova fonána, pojmenovaná po slavném staviteli dubrovnického akvaduktu z 15. století. Ten je dlouhý téměř 12 km a přiváděl vodu z místa Šumet do města. Onofrio della Cava postavil dvě fontány, v kterých se můžete osvěžit při procházce městem v horkém dubrovnickém počasí. Menší se nachází poblíž městské zvonice. Ta byla postavena v roce 1444, je vysoká 31 m a na jejím vrcholu jsou hodiny. V roce 1509 byl odlit její zvon a také „zelenci“, což jsou bronzové mechanické loutky představující mýtické dělníky. Jmenují se Bare a Mare a odtloukají každou celou hodinu údery podle počtu hodin a ozývají se každou půlhodinu.

V prostoru mezi touto zvonicí a goticko-renesančním palácem Sponza se nachází se ještě stará zvonice Luža, jejíž zvony zvonily za dob Dubrovnické republiky také na poplach při požárech a dalších nebezpečích. V roce 1952 byla kompletně zrestaurována.

Palác Sponza je asi nejkrásnější budovou v Dubrovníku a dodnes si zachoval svůj původní vzhled. Za dob republiky tu sídlil celní úřad a sklady. Byla tu také státní mincovna a pokladna. Dnes je v této budově nejdůležitější kulturní instituce, a to Státní archiv Dubrovníku, který patří k nejvýznamnějším na světě. Uchovává všechny dokumenty od 12. století do rozpadu Republiky Dubrovník. Zvlášť cenná je sbírka právnických knih z roku 1272.

Určitě si všimnete i Orlandova sloupu, na kterém je ztvárněn středověký rytíř. Je symbolem státnosti, na kterém bývá vyvěšena státní vlajka.

Kostely

Možná uslyšíte, jak někdo hraje na varhany v kostele zasvěceném patronu Dubrovníku, sv. Blažejovi (sv. Vlaho). Nachází se v samém srdci města, poblíž Orlandova sloupu. Tento barokní kostel byl postaven v roce 1715 na místě původního románského, který byl zasvěcen stejnému světci. Na oltáři je jeho vzácná gotická socha ze zlaceného stříbra z 15. století. Ve své levé ruce drží model města, na kterém si můžete prohlédnout i budovy, které byly zničeny při pozdějším zemětřesení.

Na začátku Stradunu, mezi Pilskou bránou a františkánským klášterem najdete malý kostel sv. Spasa. Ten byl postaven roku 1520 jako výraz vděčnosti za záchranu města před zničením při silném zemětřesení. Kostel zůstal neporušen i při další podobné katastrofě v roce 1667.

Dubrovnická katedrála Nanebevzetí Panny Marie má svou dnešní podobu od 18. století. Původní románská katedrála byla podle historických pramenů překrásnou bazilikou s kupolí a plastikami a podle legendy její stavbu financoval král Lví srdce jako vděk za záchranu před ztroskotáním. Dnes je v kostele uchováváno mnoho cenných děl, jako jsou obrazy a také relikvie. Je tu také Tizianův polyptych Nanebevzetí Panny Marie z roku 1552.

Jedním z největších gotických prostorů na jadranském pobřeží je kostel sv. Dominika. Je to architektonicky jednoduchá jednolodní stavba, v jejímž středním oblouku můžete obdivovat velmi cenné umělecké dílo Ukřižování od Paola Venziana z roku 1343.

Náměstíčka

Před katedrálou se rozléhá náměstíčko Marina Držića, ale místní ho nazývají jednoduše „před Pannou Marií“. Vede do čtvrti Karmen, k přístavu a k Akváriu. Na tomhle místě můžete kromě katedrály obdivovat také palác Sorkočević, kostelík sv. Bartoloměje, galerii Dulčić Masle Pulitika nebo místnost na památku amerického ministra hospodářství Ronalda Browna, který tragicky zahynul při havárii letadla na vrchu sv. Ivan.

Dubrovnický básník, senátor a vyslanec Ivan Gundulić dal jméno dalšímu zajímavému prostoru a má na něm i svou sochu. Poblíž básníkovy sochy uvidíte také Amerlingovu fontánu, poškozenou válkou v roce 1991. Toto prostranství slouží ve starém městě jako zeleninový trh, kde místní prodávají svoje domácí produkty. Když se vydáte na jih, dojdete k monumentálnímu schodišti, které vás přivede na další zajímavé náměstí.

Tím je náměstí Ruđera Boškoviće, kde stojí jezuitský kostel sv. Ignáce a slavná dubrovnická jezuitská kolej Collegium Ragusinum. Tento komplex je považován za ten nejbaroknější kout v celé Dalmácii. Kostel byl dokončen v roce 1725 a jeho svatyně je vymalována barokními freskami, které znázorňují výjevy ze života sv. Ignáce, zakladatele slavného řádu.

Srđ

Vrchol vysoký 413 m tyčící se nad Dubrovníkem ze severní strany. Jezdí se sem lanovkou a je z něj skutečně překrásný výhled. Především je tu k vidění monumentální pevnost Imperial z roku 1810 z Napoleonovy okupace. Později hrála také velmi významnou roli v občanské válce jako obranná první linie. Proto je v ní dnes umístěna muzejní expozice občanské války, ve které jsou vystaveny všechny druhy zbraní i granátů, které padaly na Dubrovník při bombardování. Město během války utrpělo skutečně velké škody, poškozeno bylo nějakým způsobem téměř 12 tisíc budov. Najdete tu i další dokumenty nebo videoprezentace hrůz tohoto novodobého konfliktu.

Lazarety

Byla to vlastně nejstarší karanténa na světě. V minulosti byl Dubrovník důležitou křižovatkou karavanních cest a hrozilo tu velké nebezpečí morové nákazy. Místní proto na kraji města začali stavět lazarety, které sloužily také jako místo pro umístění cestovatelů do karantény.

Poslední lazaret, který byl postaven v roce 1642, se nachází u východního vstupu do města v Ploče. Skládá se z pěti budov vzájemně propojených venkovním prostorem. Vláda zajistila, že tu byl kněz, lékař, holič i chirurg a dostatečný počet zaměstnanců. Vše se tu řídilo velmi přísnými předpisy a důsledně se dbalo na jejich dodržování.

Budovy jsou velmi dobře zachovány a v některých z nich jsou dnes prostory pro různé umělecké dílny nebo prostory pro kulturní představení.

Městský přístav

S ním je neodmyslitelně spojeno jméno Paskoje Miličeviće, který se stal roku 1466 městským inženýrem. Velkou slávu mu přinesla stavba nízké bašty sv. Luky u vstupu do přístavu. Jeho renovaci zahájil stavbou vlnolamu Kaše. Díky němu byla přístavní oblast chráněna nejen před velkými vlnami, ale také před nepřáteli. Do té doby tuto funkci plnil řetěz natažený mezi pevnostmi sv. Jana a sv. Luky. Celá přestavba byla dokončena v 16. století. Zdejší peskarija neboli rybí trh byla postavena v 19. století za rakousko-uherské vlády, stejně jako lungo mare (pobřežní cesta) a molo a vlnolam Porporela. Městský přístav byl dobře vybaven pro opravy a stavbu lodí i člunů a v původních docích dnes najdete restaurace Arsenal a Poklisar.

Ostrov Lokrum

Přezdívá se mu „ostrov zamilovaných“ a lodí z městského přístavu k němu dorazíte za 10 minut. Poprvé je zmiňován jako místo založení benediktinského kláštera v roce 1023. Také je s ním spojena slavná legenda o králi Lví srdce, kterého na jeho cestě z křížové výpravy v Palestině zasáhla u břehů Chorvatska velká bouře. Ve strachu o svůj život v modlitbách slíbil, že pokud přežije, tak na místě, kde poprvé vstoupí na pevnou zem nechá vystavět kostel. Záchrana skutečně přišla, a tou pevninou byl právě ostrov Lokrum. Svůj slib splnil ale jen z části. Po domluvě s místními věnoval peníze na dostavbu dubrovnické katedrály a na Lokrumu nechal postavit jen menší kostel.

Další slavnou osobností spojenou s tímto ostrovem je Maxmilián Habsburský. Ten po svém pobytu tady v roce 1839 ostrov rovnou koupil. Na pozůstatcích kláštera si nechal vystavět letní sídlo a zbudovat překrásnou zahradu, cestičky a promenády. Tradice zakládání zahrad a dovážení exotických rostlin se na Lokrumu drží dodnes. Vyvrcholila roku 1959 založením botanické zahrady, kde většina rostlin pochází z Austrálie a Jižní Ameriky. Zvlášť zajímavá je sbírka eukalyptů, kaktusů a sukulentů. Roku 1963 byl ostrov vyhlášen přírodní rezervací a roku 1976 zvláštní rezervací lesní vegetace. A ještě jednu specialitu má tento ostrov. Jezero zvané Mrtvé Moře spojené s mořem, které je ideální pro koupání dětí a jiných neplavců.

Na vrcholu Lokrumu stojí pevnost ve tvaru hvězdy Fort Royal, kterou postavili Francouzi. Je z ní překrásný výhled na Dubrovník, Cavtat a ostrovy.

Elafitské ostrovy

Souostroví v těsné blízkosti Dubrovníku, ke kterému historicky patří. Ostrovů je celkem 13, ale jen 3 z nich jsou trvale obydlené. A tak tomu bylo už od antiky. O tom, že prvními obyvateli byli Řekové svědčí pozůstatky ilyrských pevností a také řecké a římské místní názvy včetně jména archipelagu.

Na obydlené ostrovy Lopud, Koločep a Šipan se pořádají jednodenní výlety, protože i za tak krátkou dobu se dají prozkoumat všechny. Na Koločepu můžete obdivovat staré chorvatské kostely, na Lopudu si užít překrásné koupání na pláži Šunj a na Šipanu se projít úrodným údolím osázeným olivami a vinnou révou.

Arboretum Trsteno

Asi 20 km od Dubrovníku najdete jediné arboretum na pobřeží Jadranu. Bylo založeno roku 1948 na základně venkovského panství rodiny Gučetić-Gozze a je chráněno jako památka přírodní architektury. Rozkládá se na ploše 25 ha a známé je především svými historickými parky a sbírkou středomořských i exotických druhů rostlin. Je komplexem, který tvoří renesanční park s letohrádkem, novorenesanční park z přelomu 18. a 19. století, historický olivový háj, přírodní vegetace dubu pýřivého, alpské borovice a cypřiše, středomořská vegetace keřů a nízkých stromů zvaná makchie a pobřežní vegetace.

I tady se používal akvadukt dlouhý 70 metrů se 14 oblouky. Přiváděl vodu do panství a letního domu z roku 1494, který se stal centrem humanistického kulturního života Dubrovníku. Voda byla přiváděna do jednoho z nejatraktivnějších prvků arboreta, kterým je renesanční fontána roku 1736 přestavěná do podoby barokní vodní nymfy se sochou Neptuna.

Cavtat

Středověké městečko, které je kulturním a turistickým centrem oblasti Konavle. Mezi jeho hlavní atrakce patří mauzoleum rodiny Račićových, rodný dům malíře Vlaha Bukovce a také rektorský palác se sbírkou Baltazara Bogišića.

Venkovská část oblasti nabízí kromě nedělních folklórních představení v Čilipi také komplex vodních mlýnů a sloupů na řece Ljuta. Zajímavá je určitě i pevnost Sokol.

Stále je tu k vidění mnoho pozůstatků z ilyrského, řeckého i římského osídlení – pevnosti, staré zdi, zříceniny a mohyly, které se nacházejí po celém městě i okolí. Také mnoho archeologických nálezů jako amfory, různé fragmenty, mozaiky, náhrobní kameny, šperky nebo mince vypráví i dnes o kráse a bohatství historických sídel na poloostrově Rat.

Dodnes tu můžete obdivovat zbytky starých ulic a průchodů, také starého amfiteátru poblíž františkánského kláštera nebo zdi a schody vedoucí na vrchol Ratu. Tam podle legend, ale i podle archeologických důkazů stávaly chrámy a bývalá řecká akropole s Asklepionovým chrámem. Později v římských dobách tu stávalo Forum Augustum. Dnes tomuto místu dominuje dílo Ivana Meštroviće kaple sv. Roka a mauzoleum rodiny Račićových.

Vzhledem k tomu, že se Cavtat nachází jen asi 19 km od Dubrovníku, je pro turisty velmi dobře dostupný letadlem. Staré město, které se rozkládá na vrcholu zalesněného kopce poloostrova Rat, obklopují nové osady nabízející mnoho možností ubytování. Více než 7 km mělkého pobřeží s čistým mořem, zátokami i písčitými plážemi doplňují už tak nabitou turistickou nabídku.

Goticko-renesanční letní sídla

Honosné domy si stavěly především zámožné rodiny při pobřeží, na ostrovech, ale někdy i na pevnině a jejich největší koncentrace je v okolí Dubrovníku. Narazit na nějaké z nich můžete hlavně od Pelješacu po oblast Konavle. Mnoho jich objevíte na řece Dubrovačce nebo na Elafitech.

Jejich hlavním účelem byl především odpočinek a zábava. Pořádaly se v nich hody, hudební večery, plesy i divadelní představení. Scházeli se v nich vědci, umělci, filozofové, spisovatelé i politici. Společně se tu setkávala šlechta, bohatí občané a kněží.

Letní sídla jsou většinou vystavěná v goticko-renesančním, renesančním nebo i barokním stylu. K domu vždy patřila terasa, zahrada, kaple, kamenná nádrž na vodu zapuštěná v zemi (gustijerna) a budova na opravu lodí. V patře byl velký přijímací salon a dva pokoje z každé strany. V přízemí byla veliká hala a kuchyň. Mnoho jich je dnes v dezolátním stavu a chátrá.

Ze všech největší je sídlo Petra Sorkočeviće v dubrovnické čtvrti Lapad Pochází z roku 1521 a má onen typický půdorys s velkým sálem obklopeným čtyřmi pokoji. Je tu také zvláštní koupelna, které se v chorvatštině říká „lakonik“ a tento typ najdete pouze ve dvou těchto letních sídlech. Jde o koupelny s osmihranným půdorysem, s půlkruhovými výklenky na diagonálních stranách a klenutou klenbou. Jedním z nejkrásnějších bylo sídlo Bunić-Kabok (Caboga-Bona) z 16. století v oblasti Batahovina v zálivu Rijeka dubrovačka. Na břehu říčního kanálu Omble v Sustjepanu najdete zatím zchátralé zbytky letního sídla Restić-Džonovina. nejreprezentativnějším dochovaných komplexem tohoto typu staveb v zálivu Rijeka dubrovačka je sídlo Klementa Gučevića v místě Mokošica.

Benediktinský klášter v NP Mljet

V jižní části Velkého jezera v národním parku se nachází ostrůvek Svatá Marie velký pouhých 120 x 200 m. Proslaven je stejnojmenným klášterem a kostelem z 12. století. Ve své původní podobě vypadal klášter spíš jako venkovský hrad. V 16. století ale přišlo zvýšené nebezpečí v podobě pirátů, proto přibyla obranná věž a celý komplex se proměnil v malou pevnost. V minulém století tu dokonce fungoval hotel, a to až do roku 1991. Dnes se tato výjimečná památka obnovuje a pomocí starých dokumentů vrací do své původní podoby.

Co vidět v oblasti Liky a Karlovace

Tato část Chorvatska se vyznačuje především přírodními krásami a vodními atrakcemi. Proto nesmíte vynechat zdejší výjimečné mosty a jedinečnou mlýnskou osadu Rastoke.

Mlýnská osada Rastoke

Na soutoku řek Slunjčice a Korany nejdříve pracovala sama příroda, která tu vytvořila mnoho vodopádů a kaskád. Do této oblasti ale před 300 lety zasáhl člověk svým osídlením a také lopatkami mlýnských kol. Do tisíciletého působení přírody bylo zasaženo velmi citlivě a město i pevnosti jsou přizpůsobené okolnímu prostředí jezer a vápencových skal.

Pamětní centrum Nikoly Tesly

V městečku Smiljan najdete rodný dům velkého vynálezce a fyzika Nikoly Tesly, který tu přišel na svět 10. července 1856. Dnes je přeměněn na pamětní centrum.

Stálá expozice prezentuje tohoto génia obrázky, slovy i zvukem. Díky časové ose si můžete projít důležitá data a události v jeho životě nebo si vyslechnout projev o Teslovi pronesený tehdejším starostou New Yorku.

V podkroví domu na vás pak čekají jeho slavné vynálezy – indukční motor, Teslova turbína, Teslova cívka nebo rotující magnetické pole, které si můžete spustit a vyzkoušet.

Na konci prohlídky si nenechte ujít dokument o tomto velikánovi a prohlédnout si kopii jeho laboratoře, ve které si prohlédnete ukázku fungování Teslovy cívky.

Středověké město Ogulin

Leží na úpatí Kleku (1 182 m n. m.) v rozlehlém údolí, kterým protékají řeky Dobra a Zagorska Mrežnica. Dobra se na jednom místě propadá do propasti nazvané Đulina podle legendy o dívce, která se do ní vrhla z nešťastné lásky. Přímo nad ní se tyčí frankopanský hrad z 16. století. Byl jednou ze součástí obranné linie proti tureckým výpadům. Právě kvůli nim se hned po dostavbě několik rodin z okolí přestěhovalo těsně k hradu, kde si postavili dřevěné domy, a začalo vznikat město obklopené věžemi a zdmi propojených s hradem. Celá pevnost byla po staletí symbolem neporazitelnosti chorvatského národa a od roku 1967 tu sídlí Muzeum vlasti.

Karlovacká hvězda – renesanční jádro města Karlovac

Město nad čtyřmi řekami, jehož centrum bylo v 16. století vystavěno do tvaru šesticípé hvězdy s geometricky uspořádanou sítí ulic, městských bloků s centrálním náměstím uprostřed.

Hvězdu nejlépe uvidíte na starých mapách a turistických průvodcích. Ale jak to vypadá, když se vydáte přímo skrz ni? Uvidíte Městské muzeum, základy kaple sv. Josefa, hlavní náměstí se dvěma kostely a studnou uprostřed, barokní budovu Univerzity i nejstarší hudební školu v Chorvatsku. Projdete sítí ulic a možná se pak v některé kavárně zeptáte sami sebe, kde teda je ta slavná hvězda? A zjistíte, že jste ji právě viděli zevnitř. Je to nejstarší část města, která začala vznikat jednoho pátku 13. července 1579. Její hranici tvořily příkopy, které ji dodnes jasně rámují, a když se projdete po jejím okraji, uvidíte i zbytky obranných valů.

Nejstarší budovou v centru města je ta, ve které se dnes nachází Městské muzeum. Pochází ze 17. století, což se může zdát zvláštní. Každopádně jiné starší budovy tu nejsou proto, že padly za oběť ničivému požáru. Aby se nic takového neopakovalo, jsou mezi jednotlivými domy průchody, aby se případný požár nešířil z domu na dům. Nazývají se „gasice“.

Pokud nebude mlha, během svých toulek ulicemi hvězdy stále uvidíte věž kostela jako orientační bod. Je to kostel Nejsvětější Trojice, který se nachází na jednom konci centrálního náměstí. Na druhém konci je pak kostel pravoslavný zasvěcený sv. Mikuláši. Studna na náměstí byla v minulosti významnou zásobárnou pitné vody pro město a voda je v ní stále.

Karlovac je především město obchodu, ale ze všech produktů, které odtud pocházejí, je nejslavnější pivo Karlovačko z místního pivovaru. Město můžete také zahlédnout v jedné části kultovního klipu Michaela Jacksona Earth Song.

Jediná zachovalá turecká věž Perušić v Lice

Postavili ji bratři z rodiny Prušić pocházející ze Záhoří. Říká se jí Turecká věž, perušické Staré město Gradina nebo prostě Kula. Je to kamenná třípodlažní kulatá věž, kterou obklopovala silná kamenná zeď ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku, který měl v každém rohu půlkruhovou strážnici.

I když z ní zbývá už jen jedno patro, je nejzachovalejší památkou obranného opevnění proti Turkům v Lice.

Výjimečné mosty

Kamenný most na řece Dobra

Nedaleko města Novigrad najdete asi nejcennější památku chorvatské mostní architektury a současně jeden z nejstarších i nejkrásnějších říčních mostů v Chorvatsku vůbec. V době výstavby historické silnice Karolina v letech 1726–1732 nahradil se svými deseti oblouky původní dřevěný most

Dvoupatrový most na řece Tounjčice

Jedna z nejznámějších památek a symbol města Tounj stojí na místě, kde řeku přetíná Josefinská cesta. Spolu s touto silnicí vzniklo v roce 1775 první patro této impozantní stavby. Byl inspirován starořímskou architekturou a na počest císaře a chorvatského krále Josefa II. byl nazván Josefův.

Při rekonstrukci silnice v roce 1836 bylo přistavěno i druhé patro a most získal svou konečnou podobu. Je to jediný dvoupodlažní most v Chorvatsku i v této části Evropy a také jediný, na kterém byly i sochy a památeční desky. Je skutečně jedinečnou památkou chorvatského mostního stavitelství.

Během 2. sv. války byla velká část horního patra zničena a zmizely i sochy a pamětní desky. Během 20. století proběhly práce, které ho nakonec vrátily do podoby, jakou si zaslouží.

Co vidět ve Středním Chorvatsku

Tady vás čeká ta nejhlubší historie, ve které potkáte naše pravěké předky, ale i hradní pány a šlechtu na jejich sídlech, která kdysi byla centrem života.

Muzeum Staro selo Kumrovec

Jediná tradičně zařízená oblast Chorvatského záhoří, kde zažijete autentickou atmosféru záhřebské vesnice z počátku 20. století. Přímo uprostřed vesnice najdete statek rodiny Brozů a rodný dům Jozefa Broze Tita i s historickým výkladem.

Uvidíte tu asi 40 budov se zachovanou architekturou, ale také ukázky tradičních řemesel, zvyků a předmětů, které byly součástí tehdejšího života. Dozvíte se o kovářství, výrobě keramiky, tkalcovství a také o výrobě tradičních dřevěných hraček, která je zapsaná na Seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Není jen mrtvý skanzen, v několika domech tu žije několik rodin představujících tradiční způsob života.

Navštívit můžete také kapli Panny Marie Sněžné, panství Razvor, vilu Kumrovec, galerii Popijač, muzejní galerii Ulamac nebo pomník chorvatské hymny a vychutnejte si krásu zdejší chráněné krajiny Zelenjak – Risvička gora.

Muzeum neandrtálců v Krapině

Naše předky potkáme v celé své kráse v městečku Krapina v oblasti Chorvatské Záhoří. Najdete ho kousek do slovinských hranic hned u dálnice, takže právě tady můžete s celým poznáváním Chorvatska začít.

Na nedalekém kopci nad městem v roce 1899 našel chorvatský paleontolog Dragutin Gorjanovič Kramberger asi 80 koster neandrtálců, kteří tu žili před 130 tisíci lety. Kromě mnoha dalších nálezů tu objevili také nejstarší šperky na světě. Tehdy je dělali z drápů orla mořského.

Muzeum zvenku působí jako převis jeskyně, obydlí dávných obyvatel. Přivítá vás projekce o životě neandrtálců a poté další o vzniku vesmíru od jeho počátku až do zformování naší Země. V další expozici se seznámíte s průběhem vývoje na Zemi, uvidíte pravěký les, kosti dávných živočichů včetně kostry dinosaura. Nakonec se dostanete k pravěkým lidem. Prohlédnete si lebky našich prapředků a také figuríny v životní velikosti. Velkým zážitkem je rekonstrukce místa naleziště, jak vypadalo, když ho tito neandrtálci obývali. V jeskyni uvidíte celou skupinu, jak tráví svůj večer u ohně. Dále si prohlédnete další zajímavé artefakty a zajímavosti o životě dřívějších lidí a úplně na závěr se dostanete až k samotnému místu nálezu se sochami pravěkých lidí. Celé je to velmi působivé a autentické.

Hrad Trakošćan

Možná nejznámější a nejatraktivnější hrad v celém Chorvatsku. Tento chráněný historický komplex zahrnuje kromě hradu samotného také budovy kolem a park a lesopark s jezerem.

Legenda praví, že své jméno získal podle thrácké pevnosti (arx Thacorum), která údajně existovala ve starověku. Jiná říká, že by to mělo být podle Drachsteinských rytířů, kteří této oblasti vládli v raném středověku. Každopádně byl postaven na konci 13. století jako součást obranného systému, a první písemná zmínka o tomto jméně se objevuje v roce 1334.

Na úpatí hradu bylo vytvořeno umělé jezero, které mělo funkci jak estetickou, tak i ekonomickou. Vede kolem něj naučná stezka s 20 zastaveními dlouhá 5 km.

Varaždin

Město kultury, které vás ohromí překrásnými kostely, paláci i svým hřbitovem. Říká se mu „barokní město“, protože asi žádné jiné chorvatské město tolik neovlivnilo jediné historické období, jako právě baroko Varaždin. Ovšem mohlo by se mu také klidně říkat „město paláců“. Je těžké je všechny vyjmenovat, a ještě těžší říct, který je nejkrásnější nebo nejzajímavější. To už musí posoudit každý podle sebe.

Nejznámější budovou je ale radnice, jedna z nejstarších v Evropě. Městu ji věnoval německý hrabě Jiří Brandenburský roku 1523 a od té doby slouží stále stejnému účelu.

Jednou z nejdůležitějších barokních sakrálních staveb v Chorvatsku je varaždinská katedrála Nanebevzetí Panny Marie. Postavili ji jezuité v 17. století, a od té doby byla mnohokrát přestavována a upravována, naposledy ještě v 80. a 90. letech 20. století.

Je celkem výjimečné, aby se na seznamu důležitých památek nějakého města objevil i hřbitov. Ten varaždinský za návštěvu ale rozhodně stojí. Díky své kráse a atmosféře je považován za nejkrásnější v Evropě.

K významným kulturním památkám jistě patří i Národní divadlo postavené v roce 1873 podle projektu vídeňského architekta Hermana Gottlieba Helemra. Varaždinská umělecká scéna vznikla už mnohem dříve, ale díky tomuto divadlu začala kariéra mnoha slavných chorvatských herců.

Orientačním bodem na vaší procházce městem může být i původně obranná věž s řetězovým mostem. Byla postavena v renesančním slohu v 16. století. I když už dávno ztratila svůj smysl, dochovala se v původní podobě dodnes.

Zámek Zrinskich v Čakovci

Celému Čakovci se přezdívá město Zrinských. Sídlo, které nechala tato šlechtická rodina postavit v 16. století stojí přímo uprostřed města. Dnes v něm sídlí Muzeum Međimurja s bohatou archeologickou, etnografickou a historickou sbírkou a uměleckou galerií. Hrad je poprvé zmiňován jako pevnost ve 13. století a jejím zakladatelem byl hrabě Dimitrije Čak.

Velkou turistickou atrakcí je Zrinská garda. Upoutá pozornost, ať se objeví kdekoli. Tato historická jednotka s dělostřelectvem, bubny a honosnými uniformami je strážkyní dědictví šlechtického rodu Zrinských.

Hrad je obehnán obrannými zdmi se strážními věžemi na pětiúhelníkovém půdorysu. Uvnitř je hlavní palác přestavený za vlády Zrinských v 16. a 17. století. Dnešní podobu ale získal za dob česko-rakouského rodu Althanů, který starý renesanční palác proměnil v monumentální barokní zámek.

V Čakovci se dodnes vypráví legenda o drakovi Pozojovi, který se ukrývá v podzemí města od hradu až ke kostelu sv. Mikuláše. Když se na něj zeptáte místních, moc rádi vám poví o tom, jak draka porazil hrdinný Dijak Grabancijaš.

Hrad Kalnik

Zachovaly se tu úžasné pozůstatky středověkého města postaveného na útesu. Na jeho úpatí je dnes vesnička Kalnik se současnou Biblickou zahradou míru, ve které najdete galerii pod širým nebem s dřevěnými sochami biblických postav.

Na pouhých několika kilometrech čtverečních tu můžete prožít spoustu historických období od doby bronzové a měděné, přes antiku a středověk až po 2. světovou válku. Vzhledem k tomu je tohle místo také důležitým archeologickým nalezištěm.

Existoval pravděpodobně už za římských dob, protože pod kamennou stěnou, na které je postaven, vedla římská cesta z Glogovnice do Varaždinských Toplic. Potom, co Tataři dobyli Maďarsko a část Chorvatska, právě tady utrpěli svou první porážku. S tím je spojena známá legenda o švestkách, kterými se osazenstvo obléhaného hradu tajně živilo až to útočníci nevydrželi a obléhání vzdali.

Pevnost v Đurđevci

Đurđevac je nejznámější kulturní a historickou památkou v oblasti Podravina, která se pyšní velkým množstvím dalších takových míst. Mezi Sávou a Drávou je Đurđevac nejstarším a nejzachovalejším nížinným opevněním, které pochází z 15. století. V podkroví středověké pevnosti se dnes nacházejí prostory galerie.

Samotné město je ale prvně zmiňováno už roku 1267 v listině krále Bely. V roce 1337 se objevuje na seznamu farností záhřebské diecéze a v 15. století už je z něj prosperující tržní město. Roku 1532 drancuje tuto oblast Sulejman I. při návratu z jednoho neúspěšného tažení do Konstantinopole. V reakci na toto nebezpečí vyrostly obranné zdi, na kterých jsou postaveny menší obranné věže. Zabezpečený prostor vzniká i kolem vstupní věže do města. Pevnost nebyla nikdy dobyta a s odchodem Osmanů ztratila svůj účel.

Váže se k ní slavná legenda o „Picokima“, tedy o kohoutech. Při obléhání pevnosti se obyvatelé rozhodli na nepřátele vystřelit svého posledního kohouta. Ti z toho usoudili, že jídla je v pevnosti tolik, že ho můžou používat jako zbraň a obléhání vzdali. Místní obyvatelé nazvali Pikokové a tato legenda tu každý rok poslední červnovou sobotu ožívá popři každoročním představení.

Zámek Pejašević ve Virovitici

Se svou rozlohou přes 3 000 m² patří k největším zámkům Chorvatska. Od roku 1969 je kulturní památkou první kategorie, byly ale léta, kdy chátral natolik, že byl ostudou města.

Zámek stojí v samotném centru města Virovitica na místě původní středověké pevnosti. Patřil k řadě zámků slavného slavonského roku Pejaševićů, kteří díky tomuto panství získali přídomek „z Virovitice“ Postavili ho mezi lety 1800 a 1804, ale v polovině 19. století o něj přišli kvůli špatnému hospodaření a dluhům. Posledním majitelem byl hrabě Ivan Draškovič, který ho v roce 1930 prodal městu i přilehlým parkem.

Postaven je v kombinaci slohů baroka a klasicismu. Ten je patrný hlavně na podlouhlém půdorysu, který je pro 19. století typický. Jedná se o jednopatrovou budovu, v jejímž přízemí se nacházela hospodářská část a první patro bylo reprezentativní.

Zámek hraběte Jankoviće v Daruvaru

Město Daruvar vzniklo na panství, které postavil hrabě Janković v letech 1771 až 1777.

Zámek patří do období baroka, jeho okna však nejsou zdobena tak hravě, jak by se čekalo, ale spíš zdrženlivějšími dekoracemi. Působí tak zvláštním dojmem klidné elegance. Má čtvercový půdorys a 60 pokojů. Ve středním části se nachází centrální salon určený pro plesy a společenské vyžití.

V zámku dnes najdete Salon vín, která jsou z této oblasti velmi slavná, výstavu písemných dokumentů Jankovičovy rodiny v chorvatštině i maďarštině, prohlédnout si můžete Jankovičův pokoj se starým nábytkem a také Místnost židovské kultury a tradic.

Muzeum Turoporlje ve Veliké Gorici

Turoporlje je oblast jižně od Záhřebu v údolí řeky Sávy a obydleno je už od pravěku. Zajímavá je také dochovanými dřevěnými kaplemi a šlechtickými sídly. Nejstarším exponátem místního muzea jsou mamutí kly z doby až 30–20 tisíc let př. n. l.

Barokní komplex františkánského kláštera a kostela sv. Roka ve Virovitici

Poté, co oblast opustili Turci, dostali ji do držení františkáni, kteří se usadili ve městě a nejprve postavili dřevěný klášter. Roku 1746 začali se stavbou kostela sv. Roka. Roku 1752, kdy byl dokončen, zasáhlo Virovitici zemětřesení a kostel byl poškozen. Jeho vnitřní část je nejdůležitější barokní kompozicí v Chorvatsku.

Klášter je nejstarší budovou ve městě. Od 17. do 18. století také univerzitou, ve které mladí mniši studovali filozofii, teologii a rétoriku.

Kostel Navštívení Panny Marie ve Vukovině

Na cestě ze Záhřebu do Sisaku stojí jedna z nejdůležitějších sakrálních staveb záhřebské župy s jednou z nejstarších mariánských svatyní v Chorvatsku. Kostel byl postaven v roce 1658 na místě starší budovy v pozdně barokním a renesančním stylu. Má kruhovou loď s obdélníkovou svatyní a zvonicí. Předsíň svatyně a svatyně jsou zaklenuty barokní českou klenbou. Kostel vymaloval v roce 1893 Marco Antonini. Zařízení kostela pochází z 20. století.

Dřevěná kaple sv. Jana Křtitele v Buševacu

Spolu s dřevěnou kaplí sv. Barbory ve Velké Mlaki je nejcennější dřevěnou sakrální stavbou. Staly se předlohou pro další podobné v oblasti Turoporlje a Pokuplje. Dnes jich zbývá pouze 11 a jsou světovým unikátem.

Ve městě je i moderní kostel, stejně tak zasvěcený Janu Křtiteli. V tom můžete vidět starý oltář z dřevěného kostela. Je třídílný zdobený vyřezávanými ornamenty.

Co vidět v hlavním městě Záhřeb

Záhřeb patří mezi nejstarší města v Evropě. Jeho historické jádro tvoří středověká čtvť Gradec, kde sídlí chorvatská vláda a čtvrť Kaptol, která je centrem arcidiecéze.

Záhřebská katedrála

Celé její jméno je Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a svatých Štěpána a Ladislava. Je to největší a nejmonumentálnější církevní stavba v celém Chorvatsku a po zásluze patří mezi nejcennější chorvatské památky.

Není divu, že se stala nejznámějším symbolem Záhřebu a její dvě zvonice jsou vidět z každé části města. Je postavena v novogotickém stylu a je nekrásnějším příkladem tohoto slohu jižně od Alp.

Katedrála měří na délku 77 m a na šířku 46 a pojme až 5 000 lidí. Ve dvou zvonicích na vrcholu je celkem osm zvonů, z nichž největší Nejsvětější Trojice z roku 1843 váží 6,5 tuny. Na každé zvonici jsou navíc umístěny hodiny. Jižní věžička byla poškozena v roce 2020 při zemětřesení, spadla na střechu katedrály a poškodila i biskupství. Ihned se začalo s jejich rekonstrukcí. Toto zemětřesení však nebylo v historii jediné, při které katedrála utrpěla vážné škody.

Původně je postavena z porézního vápence, kterému se přezdívá „bizek“, protože se těžil ve stejnojmenné záhřebské osadě. Při rekonstrukcích se ale používá travertinový kámen z okolí Říma, který vypadá skoro stejně, ale je silnější.

Románsko-gotický kostel sv. Marka

Určitě si ho hned vybavíte. Objevuje se na mnoha obrázcích a fotkách Záhřebu, je totiž velmi typický svou barevnou střechou, na které jsou zobrazeny dva erby – Záhřebský a chorvatského království, Slavonie a Dalmácie. Najdete ho v části Gornji Grad na Markově náměstí.

Poprvé v historii je zmiňován v roce 1256, ale základní stavba ukazuje, že jeho počátky sahají až do románského období. Dnešní kostel pochází ze 14. –15. století a v 19. století byl obnoven a jeho vnitřní prostor získal současnou podobu. Na jejím vzhledu se podílel také slavný Ivan Meštrović.

Zvonice byla v historii několikrát poškozena požárem i zemětřesením. Má gotické základy, ale svou dnešní barokní podobu získala na přelomu 17. a 18. století. Roku 1841 byla pokryta mědí a její zvony pocházejí z roku 1706.

Středověké části městských hradeb ze 13. století

Vydáním Zlaté buly Bely IV. roku 1242 se stal Záhřeb svobodným královským městem. A jako takové muselo být obehnáno hradbami a vstup do města umožněn pouze městskými branami.

Kamenná brána

Je jediná ze všech městských bran, která se dochovala dodnes. A přímo v ní se odehrál jeden slavný zázrak, na jehož památku tu vznikla největší svatyně v Záhřebu. Pochází z roku 1226 a stavba kolem ní jsou vlastně zbytky staré pevnosti.

31. června 1731 v Horním městě vypukl požár a mnoho budov v této části města bylo vypáleno, včetně kamenné brány. Nad ní býval byt, kde žila vdova Modlar. Když prohlížela spáleniště, našla obrázek Panny Marie, který byl naprosto neporušený. Je to nejstarší obraz, který dnes Záhřeb uchovává a datuje se do 16. století. Na památku této události byla uvnitř Kamenné brány postavena kaple, která je dnes největší svatyní v Záhřebu. A toto datum se stalo Dnem města Záhřeb.

Věž Lotrščak

O tomto symbolu města doslova dnes a denně slyší každý Záhřebčan. Z jejího vrcholu Grički top se totiž oznamuje výstřelem z děla pravé poledne. Nejznámější městskou věž, ze které se otevírají překrásná panoramata na Horní i Dolní Město, najdete v jižní části Horního Města na Strossmayerově promenádě.

Nejkratší lanovka na světě

Asi největší turistická atrakce v Záhřebu vás vyveze po 66 m dlouhé kolejové trati z Dolního Města do Horního kousek od věže Lotrščak.

Je dílem stavebního podnikatele D. W. Kleina, který pozoroval pěší provoz v tehdejší ulici Bregovita (dnes Tomićeva). Počítal kolik a kam lidi chodí a zjistil, že z tohoto místa jich většina jde nahoru. A protože mnoho Evropských měst už lanovku mělo, rozhodl se, že tady je pro ni ideální místo.

Prvně se rozjela v roce 1890 ještě na parní pohon. Ten dělal trochu neplechu, protože se celkem často stávalo, že tlak páry nebyl dost velký, lanovka zůstala stát a cestující nejenže museli vystoupit a dojít pěšky, ale museli vůz lanovky vytlačit do stanice. Proto jí také z legrace začali říkat „uspinjača – zapinjača“, tedy něco jako lanovka – zasekávačka.

Dnes má ale přezdívku „stará dáma“ a Záhřebčani jsou na ní opravdu pyšní. I když cesta s ní vám moc času neušetří. Cesta trvá jen 64 vteřin, pěší výstup do kopce jen asi o minutu déle. Ale v horkých letních dnech určitě spousta turistů ocení, že si ušetří cestu do kopce. A nemusíte se obávat, od roku 1934 byl parní motor vyměněn za elektrický.

Neobarokní budova Chorvatského národního divadla

Nejstarší divadelní budova v Chorvatsku, ve které působí současně činohra, balet i opera, byla slavnostně otevřena 14. října 1895. Zúčastnil se i císař Josef I., který symbolicky dokončil stavbu poklepáním kladívkem na zábradlí balkonu a sledoval i zahajovací představení Sláva umění Stjepana Miletiće. Divadlo je dílem architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmnera, kteří postavili desítky dalších divadelních domů v celé Evropě.

Má osm slavnostních opon – železnou a sedm malovaných. Ty se ovšem spouští jen při speciálních příležitostech. Strop nad hledištěm vymaloval Alexander Demetrius Goltz a strop ve foyer v prvním patře Ivan Tišov. Na přední straně a po stranách budovy jsou čtyři busty osobností chorvatského kulturního života, jejichž autora nikdo nezná. Před divadlem stojí Studna života, dílo Ivana Meštroviće z roku 1912.

Když se divadlo začalo stavět, tehdejší Univerzitní náměstí, kde stojí, bylo považováno za periferii města a vedly se debaty, jestli tak daleko do něj vůbec někdo přijde.

Prostor před Národním divadlem je oblíbeným a častým místem setkávání obyvatel Záhřebu. Každý víkend tady stovky lidí z různých generací poslouchají hudbu, tancují nebo popíjejí své oblíbené nápoje.

Co vidět ve Slavonii

Toto náročné prostředí bývalého Panonského moře si oblíbila šlechta, které tu stavěla svá sídla, užívala si lovů a také dobrého vína, které je proslavené. Zvlášť vinné sklepy v Kutjevu.

Pevnost Brod a františkánský klášter ve Slavonském Brodu

Jedna z největších pevností v Chorvatsku postavená Rakušany mezi lety 1715–1780 jako strategický a dopravní bod. Tato pohraniční pevnost byla společně s opevněnými městy Osijek a Stara Gradiška součástí obranného systému na hranici s tureckou říší. Byla postavena pro 4 000 vojáků a 150 děl.

Barokní klášter je jednou z nejpůsobivějších barokních budov Slavonie a je dobře zachovalý. Jeho stavba začala na počátku 18. století a trvala dlouhých 70, protože byla financovaná pouze z darů místních obyvatel. Skládá se ze tří křídel a s kostelem a křížovou chodbou tvoří čtverec. Tato chodba je nejreprezentativnější a nejpozoruhodnější budovou barokní architektury ve Slavonii.

Osjecká městská pevnost

Pevnost je jádrem, z kterého vyrostlo největší město východního Chorvatska a váže se k němu mnoho důležitých události v historii města.

Osjek byl poprvé písemně zmíněn roku 1196 jako „Eszek“. Od tohoto názvu pochází přezdívka místních, kterým se říká Essekerové. Město stálo na území, kde později vyrostla pevnost. S příchodem Turků se Osjek stal velmi strategickým bodem na trase z Istanbulu do Budapešti a také bodem, ze kterého mohli pronikat hlouběji do Evropy. Vybudovali tu silnou pevnost, ve které zůstali až do své porážky v roce 1687.

Když přišla vláda Rakouska, začaly práce na obnově poškozené stavby a její přeměně v impozantní vojenskou pevnost. S tím také začaly terénní úpravy a výstavba města. Ta byla z velké většiny dokončena ve 20. letech 18. století. Jako první dostalo svou podobu náměstí sv. Trojice, které je nejkrásnějším náměstím v Osijeku. Dříve se tohle místo jmenovalo Vinný trh, protože tu vinaři z Baranje prodávali víno místním a vojákům.

Nejpůsobivější budovou na náměstí je původně Strážní budova, dnes Archeologické muzeum, a to pro svůj neobvyklý tvar. Uprostřed je socha sv. Trojice, která byla postavena jako ochrana před epidemií moru.

Během 18. století se samotná barokní pevnost rozrostla o čtyři hradební brány – Vodní, Novou, Valpovačkou a Císařskou. Spolu s mohutnými zdmi tak vznikla opravdu impozantní pevnost. Ovšem na příkaz Josefa II. se roku 1783 vojenská posádka přesunula z Osijeku do Petrovaradinu, a stavba tak ztratila svůj význam. O sto let později začaly přicházet požadavky na demolici hradeb kvůli dalšímu rozvoji města. Tomu se snažil zabránit František Josef I., ale roku 1923 se demolice uskutečnila. Zbyla jen Vodní brána s vodárenskou věží a ze strážních věží celé hvězdicovité pevnosti jen první – bašta sv. Karla a sedmá – bašta sv. Evžena.

I tak je tu stále co obdivovat, navíc se začalo se zkoumáním a rekonstrukcí podzemních chodeb a tunelů, které mají být dalším lákadlem pro turisty.

Zámek Odescalchi a středověké hradby města Ilok

Ilok je nevýchodnějším městem Chorvatska a současně velmi zajímavým a dobře zachovalým starým městským komplexem. Můžete tu obdivovat zdi pevnosti na Dunajem, zámek knížat Odescalchi, renesanční parkovou architekturu nebo kostel s klášterem sv. Ivana Kapistrana.

Zámek měl v historii mnoho účelů, a dnes v něm sídlí Městské muzeum, před kterým je také archeologické naleziště. Ve skutečnosti je přestavěným středověkým palácem Nikoly Iločského, chorvatského bána a krále Bosny, z 15. století. Byl postaven v goticko-renesančním stylu jako městská citadela se čtvercovým půdorysem klášterů. V polovině 16. století byl dobyt Turky a během jejich vlády téměř zničen. Po jejich vyhnání daroval císař Leopold hrad Liviu Odescalchiovi, který zahájil velkou přestavbu. Změnil se půdorys, zámek byl zbarokizován a na všech třech podlažích vznikla arkádová veranda. V 19. století přibylo centrální schodiště, byla obnovena střecha a sjednoceny fasády. Dnes je zámek dvoupatrovou budovou s půdorysem do písmene U otevřenou k Dunaji.

Kromě svého paláce postavil Nikola Iločský ještě před ním obrannou pevnost, jejíž zdi se zachovaly dodnes a jsou největším opevněním v kontinentálním Chorvatsku. Pevnost je mohutná, vysoká a dlouhá, zdi původně dosahovaly délky 1 350 m. Jejich součástí jsou menší věže, které jsou od sebe vzdálené na dráhu střely. Byla tu také brána, před kterou stála menší pevnost, ke které se spouštěl padací most. Uvnitř pevnosti byly dva typy budov – sakrální a obytné. Těmi byl palác Iločských a obytný dům Kontovac.

Orahovica

Nedaleko Orahovice najdete jedeno z největších opevněných středověkých měst – Ružica, které se rozkládalo na ploše 8 000 m² ve výšce 374 m n. m. První písemná zmínka o pevnosti je z roku 1321, ale má se za to, že je mnohem starší. O Orahovici se píše už roku 1228 a věří se, že v té době už dávno stála. Jejím velkým tajemství je kromě toho také to, jak tehdejší stavitelé dostaly kamenné kvádry do takové výšky, a čím je opracovali. Stěny Ružice vyčnívají ze strmé skály porostlé duby a lesem a vine se k ní strmá cesta.

Odbočka z hlavní silnice mezi Orahovicí a Kutjevem vás zavede k jednomu z nejstarších pravoslavných kostelů v Chorvatsku. Manistr sv. Mikuláše, zvaný také Remet pochází ze 16. století. Remet znamená latinsky „poustevník“ a podle vyprávění by poustevna měla být nedaleko kláštera. Předpokládá, že byl postaven ještě dříve, a jeho kostel v udávaném 15. století. Ten je postaven ve stylu moravské školy, což je jediný příklad této architektury ve Slavonii.

Vinné sklepy – gatori

Jedinečná architektura vinných sklepů v oblasti Baranje (Suza a Zmajevac) jsou dnes velkou turistickou atrakcí. Domky, ve kterých je stálá teplota 12–15 °C, ideální pro víno, jsou zapuštěné v zemi a zděné cihlami. Některé gatori ve Zmajevci jsou i v úrovni země. V přední části se lisovaly hrozny a také tu byly nádoby, kde se fermentovaly červené odrůdy. I když se dnes už víno takto tradičně nevyrábí, gatori stále fungují, protože jsou jednak zajímavé pro turisty a také pro uchovávání vína.

Palác Gutmann

Asi největší architektonická zajímavost v secením slohu z počátku 20. století. Monumentální stavba, které se přezdívá Palej, byla dříve administrativní budovou, ale také vojenskou nemocnicí. Během občanské války byla tato nekrásnější a nejreprezentativnější budova Belišće téměř zničena, ale pracuje se na její obnově.

Autorkou textu je Dita Lendvayová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Jeďte do Chorvatska v dobré partě