Norsko - zajímavosti a památky

Kulturní památky - Scénické trasy - Hory

Kulturní památky

I když Norsko není právě zemí historických památek, něco se tu přece jen najde. Asi nejpozoruhodnější památkou je 28 dřevěných sloupkových kostelíků (nor. stavkirke, něm. Stabkirche, angl. stave church), které se zachovaly z 12.–14. století. Jsou roztroušeny po celém jižním Norsku (jeden byl dokonce prodán do Polska a stojí dnes přímo pod severním svahem Sněžky v Karpaczi) a zaujmou především bohatými vyřezávanými vikinskými motivy.

Jeďte do Norska v dobré partě

V hlavním městě Oslu stojí za pozornost (vedle Královského zámku a tradičně kontroverzní radnice s budovatelskými freskami) například muzea vikinských lodí, Nansenovy lodě Fram, muzeum Kon-Tiki věnované výpravám Thora Heyerdahla a skanzen (vše pohromadě na poloostrově Bygdøy). Milovníci umění jistě nevynechají Národní galerii (případně i Munchovo muzeum) a hlavně populární Vigelandův park (též zvaný Frognerparken) s pozoruhodnými sochami tohoto norského autora. Příznivci sportu si pro změnu jistě nenechají ujít skokanské můstky na Holmenkollenu.

Město Bergen se pyšní především zbytkem hanzovního přístavu Bryggen a starou pevností s gotickou halou krále Håkona, ale potěší i několika čtvrtěmi se starými dřevěnými domky. Jeho hlavní devizou je ovšem samotná lokalita mezi několika strmými kopci (na něž se lze vyvézt lanovkou nebo vylézt pěšky), mořskými průlivy a ostrovy.

Trondheim se pyšní nejslavnější severskou gotickou katedrálou, středověkým poutním místem s ostatky svatého Olafa. I zde se najde něco ze staré dřevěné přístavní zástavby. Na seznamu UNESCO se dále nachází také staré dřevěné městečko ve Stavangeru a hlavně historické hornické městečko Røros ve východonorské pustině, které je dodnes celé jedním velkým skanzenem.

Pokud vás zajímají moderní dějiny, jistě nevynecháte velké překladiště švédské železné rudy v severonorském přístavu Narvik, o které se za druhé světové války vedla krutá bitva. Pokud vás naopak zajímají dějiny úplně nejstarší, můžete pátrat po pravěkých skalních rytinách – nejvíce jich však najdete v severonorské Altě.

Scénické trasy

Scénickou trasou je v Norsku v podstatě každá silnice i železnice. Ze železničních tratí je nejslavnější ta z Osla do Bergenu (byť dnes už se ty nejlepší části projíždějí skrze tunely) a zvláště její krátká a dramatická turistická odbočka z horského Myrdalu do vesničky Flåm na konci jednoho z fjordů. Neméně romantická je však i značná část trasy z Trondheimu na sever do Bodø a na trati z Osla do Trondheimu lze ocenit přinejmenším průjezd horským průsmykem v Hjerkinnu nebo její odbočku vedoucí pod kilometrovými skalními stěnami v Romsdalu do Åndalsnes ve fjordech.

Nejslavnější silnicí je nepochybně Cesta trollů šplhající právě kolem Romsdalských stěn vysoko do hor. Znalci však jistě potvrdí, že ještě napínavější je Stalheimskleiva, uzoučká a prudká klikatá silnička u cesty od zmíněného Flåmu do Bergenu, dnes už jen součást zajížďky k vyhlídkovému hotelu Stalheim, která bývala před vybudováním tunelu – světe div se! – součástí hlavní silnice Oslo-Bergen.

Okolí Flåmu – malého přístavu na konci Aurlandského fjordu (jednoho z jižních ramen velkého Sognefjordu) – je ostatně přímo vzorovou demonstrací norských scenérií a není náhodou, že právě zde se organizuje nejpopulárnější turistický okruh zvaný Norway in a nutshell. Startovním bodem je v podstatě městečko Voss (kam se dostanete nejlépe z Bergenu). Z Vossu se přes zmiňovaný Stalheim dostanete rychle do Gudvangenu na konci UNESCEM chráněného úzkého Nærøyfjordu, po němž můžete proplout do Aurlandsfjordu a dále až do Flåmu, odkud už se svezete zmíněnou horskou železnicí do hor, odkud vás vlaky hodí zpět do Vossu, resp. až do Bergenu.

Pokud však pojedete od Romsdalských stěn a Cesty trollů, nemůžete minout ani Geirangerfjord, nejfjordovatější ze všech fjordů, kde je fjordovatost dovedena k úplné dokonalosti, což denně oceňují tisíce turistů. Při prohlídce krajiny fjordů se ostatně můžete zastavit i u některého splazu největšího současného evropského pevninského ledovce Jostedalsbreenu, ačkoliv přispěním klimatických změn z těchto ještě před pár lety impozantních splazů zbývají už jen tragikomické sněhové pahýly.

Pokud vás lákají pobřežní trasy, můžete se projet přes ostrůvky a fjordy západního Norska, od Stavangeru do Bergenu, a dále až na sever do Trondheimu. Populární je zejména tzv. Atlantická silnice mezi městy Ålesund a Kristiansund. Za pozornost stojí ovšem i téměř celý nekonečný průjezd krajem Nordland a zlatým hřebem je pak cesta přes fantaskní souostroví Lofoten, která nepochybně zanechá nezapomenutelné zážitky v každém. Pokud máte času nazbyt, můžete si cestou z Trondheimu na sever také zajet mírně delší pobřežní cestou, pod vrcholy Sedm sester, kolem kloboukovitého ostrovního skalního útvary Torghatten a přes městečko Brønnøysund.

A pokud se fantastickou krajinou nepřesytíte ani na souostrovích Lofoten a Vesterålen, můžete vyrazit dál na sever – pozoruhodnou polohou zaujme i hlavní město severu, Tromsø, a dramatickými scenériemi nedaleký Lyngenfjord.

Do hor

Nejpopulárnějšími horskými oblastmi jižního Norska jsou bezpochyby nekonečné horské pláně náhorní plošiny Hardangervidda, kam se můžete třeba jen tak nalehko vydat pešky či na kole (po staré železničářské silnici) podél bergenské železniční trati a pak odbočit fantastickým údolím Flåmsdalen do srdce západních fjordů, Flåmu (viz předchozí sekce). Dále můžete navštívit nejvyšší pohoří Jotunheimen s ostrými štíty, kde můžete buď zdolat nejvyšší skandinávské vrcholy Galdhøpiggen a Glittertind, nebo se projít po pohádkovém hřebeni Besseggen nad jezery Gjende a Bygdin, kde Ibsenův Peer Gynt údajně poskakoval (a následně i „poletoval“) na sobu. Do třetice zmíním melancholické pohoří Rondane (i když za trochu pozornosti stojí i sousední Dovrefjell).

Na cestě středním Norskem se můžete zastavit v pohoří Saltfjellet u polárního kruhu, nebo si zajít ke splazům kdysi největšího evropského ledovce Svartisen (doslova „černý led“), který se ovšem rozdělil na dva menší. Menší výstupy lze realizovat i v souostroví Lofoten, ale hlavním favoritem českých turistů je jinak značně opomíjený a nepříliš navštěvovaný národní park Rago na hranici se Švédskem – dramatické údolí mezi dvěma jezery s neuvěřitelným vodopádem a výhledem na nečekaně zelené meandry.

Úplný sever Norska nabízí celou řadu velmi obtížně dostupných pustin. Toulat se můžete celkem dlouho i po planinách mezi jinak „významnými“ městečky Alta a Karasjok. Nemálo českých turistů vážících cestu do těchto dalekých oblastí však už zavítá do nejvzdálenějšího národního parku Øvre Pasvik, který nepřekvapí ani tak horským terénem, jako spíš faktem, že je nejzápadnějším výběžkem vegetace sibiřské tundry. Nečekaně dramatickou scenérii jako vystřiženou z bondovek nabídne také hraniční údolí v Grense Jakobselv. V obou případech si však dejte pozor na překračování ruských hraničních kamenů nebo fotografování ruských základen – i když vás dnes už snad nikdo bez varování nezastřelí, postihy a pokuty jsou dost drastické a naúčtují vám je sami Norové.

Pokud se nasytíte všech populárních norských oblastí a projdete je křížem krážem, můžete samozřejmě vyrazit do kterékoliv z dalších nespočetných pohoří, kam míří Norové, když se chtějí vyhnout davům turistů. Norsko je plné hor, náhorních plošin, jezer, údolí, fjordů, ostrovů a na východě i nekonečných lesů. Najdou se tu tisíce vrcholů ke zdolání a tisíce kilometrů tras s více i méně známými přírodními i jinými pozoruhodnostmi, a ani ty zcela „neznámé“ nejsou často o nic horší, než ty turisticky nejvíce „profláknuté“.

Autorem textu je Pavel Vondřička, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Jeďte do Norska v dobré partě