Doprava v Černé Hoře a Podgorice

Zeptáte-li se, jaká vlastnost je typická pro Černohorce, zřejmě nejčastější odpovědí bude lenost. S tím souvisí i skutečnost, že mimo horské oblasti je zde nejoblíbenějším dopravním prostředkem automobil. Samozřejmě lze využít i vlaků a autobusů, nicméně ty se u místních obyvatel zdaleka netěší takové oblibě.

Jak Černohorec k řidičskému průkazu přišel

Z pohledu cizince je zde řízení automobilu určitým druhem adrenalinového sportu. K získání řidičského průkazu je v Podgorice nutné absolvovat pět jízd v autoškole a následně vykonat “zkoušku”, která prý trvá pár minut a většinou spočívá v objetí bloku. Informace o teoretické části se mi nepodařilo získat, ale jsem si celkem jistá, že není považovaná za podstatnou, pravidla se totiž v Černé Hoře nedodržují obecně, natož na silnici.

Fast and furious

Rozsah přípravy odpovídá výkonu, který místní piráti silnic podávají. Oblíbenými aktivitami jsou předjíždění do zatáčky, stání na přechodu a obzvláště pak troubení. Troubí se stále, z různých důvodů a někdy je velmi obtížné poznat, co je jím přesně myšleno. Může jít stejně tak o pozdrav, jako o Dej si pozor! Uhni! Běž! Nechoď!

Jít či nejít

Na přechodu se přednost chodcům rozhodně nedává, tedy není-li 8. 3. (mezinárodní den žen) a nejste-li žena - to je pak naprosto jiná situace - ale zřejmě se jedná o jediný den v roce, kdy k dodržování přednosti v tomto slova smyslu dochází. V Podgorice jsou u většiny přechodů semafory, ale to, že vidíte zeleného panáčka, neznamená, že můžete bezpečně přejít. Místní semafory tak ani nejsou nastaveny, zelená pro chodce většinou zároveň znamená zelenou i pro část vozidel. Většina místních obyvatel místo semaforu sleduje samotný provoz a dle toho se chová, z čehož vyplývá, že auta jezdí, mají-li chodci zelenou, a chodci přechází, mají-li červenou.

Take it easy

Černohorští řidiči parkují téměř kdykoli a kdekoli. Je-li třeba jít na poštu, u které lze těžko najít parkovací místo, zastaví řidič před ní v hlavním jízdním pruhu na blikačky a ostatní ho musí objet. Není-li místo jinde, chodník lze též využít. Pokud ale nájezdu něco brání, může to dopadnout jako na níže vyobrazené fotografii.

Řekni mi , čím jezdíš, a já ti řeknu, jaký jsi

Za zmínku stojí i skladba černohorského vozového parku. Vzhledem k politickým a ekonomickým souvislostem by se dalo předpokládat, že vozidel bude spíše méně, přičemž většina z nich staršího data a nerenomované značky. Kupodivu, obzvlášť ve větších městech, je automobil určitou součástí prestiže obyvatel, a tak vedle předpokládaného druhu vozidel stále přibývá nových a drahých automobilů. Velké oblibě se těší Mercedes. Poměrně často se lze setkat i s českou Fabií a Octávii, ty jsou ale považovány za méně prestižní. Podgoricou jezdí rozhodně více automobilů než by se dalo u města s cca 160 000 obyvatel předpokládat.

Taxi, taxi, taxi

Částečně s tím souvisí i velmi časté užívání taxi služby. MHD v Podgorice využívá minimum osob a získat informace o jízdních řádech je velmi obtížné. Většina obyvatel Vám podá informace právě o taxi službě, která zde má velmi vyvinutou síť a v porovnání s dalšími evropskými metropolemi je velmi levná. Nejlevnější jsou vozy, které mají telefonní čísla na dveřích, některé začínají na minimální sazbě 0,90 EUR, většina na 1,20 EUR. Do 3 EUR vás dopraví takřka kamkoli po městě. Taxi lze mj. přivolat i zasláním sms. Celkem běžné je, že řidič kouří a nejsou k dispozici bezpečnostní pásy.

Autobusni saobračaj

Kouření je výrazným černohorským fenoménem. Stejně jako kouří řidiči většiny vozidel a taxi, kouří i řidiči meziměstských autobusů. Autobusová doprava v Černé Hoře spojuje většinu větších měst, na turisticky frekventovanějších trasách, hlavně směrem z vnitrozemí k pobřeží bývají k dispozici alespoň čtyři spoje denně. Místní autobusy většinou nejsou vysoké kvality a mívají zpoždění v řádu desítek minut.

Černohorské dráhy mají též času dost

Mnohem výraznější zpoždění mívají vlakové spoje. Železniční síť je v Černé Hoře méně rozsáhlá než silniční, spojuje pouze Podgoricu se Srbskem, Nikšićem, Barem a Škodrou. Obzvláště ve směru k srbským hranicím vlaky nabývají i několikahodinových zpoždění, a tak je nutné navazující spoje vyhledávat s dostatečnou časovou rezervou. Přesto je ale železniční spojení často využíváno i turisty, to proto, že se jedná o jednu z nejhezčích evropských tras.

A tak, chcete-li zažít adrenalin a pravý černohorský temperament, jeďte vlastním vozem mimo hlavní tahy Černé Hory nebo po Podgorice. Chcete-li zažít černohorskou lenost, vezměte si s sebou dostatek volného času a trpělivosti a jeďte místním autobusem čí vlakem. A pokud si chcete užít krásu země, doporučila bych nejmenovanou CK ;-)

Autorkou článku je Pavlína Frydrychová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.