Základní informace o Jihoafrické republice
Oficiální název
Jihoafrická republika (anglicky Republic of South Africa)
Hlavní město
JAR nemá zákonem definované hlavní město. Pretoria je administrativní metropole (sídlo prezidenta a vlády), Kapské Město je sídlem parlamentu a Bloemfontein je považován za justiční hlavní město.
Rozloha
1 219 090 km2 (více než dvojnásobek rozlohy Francie)
Státní zřízení
parlamentní republika
Administrativní členění
JAR se od roku 1994 dělí na devět provincií, z nichž každá má svoji vládu. Jedná se o provincie Západní Kapsko (hlavní město Kapské Město), Východní Kapsko (hlavní město Gqeberha, dříve zvané Port Elisabeth), Severní Kapsko (hlavní město Kimberley), Severozápadní provincie (hlavní město Mahikeng), Svobodný stát (Free State, hlavní město Bloemfontein), KwaZulu-Natal (hlavní město Pietermaritzburg, největší město Durban), Gauteng (hlavní město Johannesburg), Limpopo (hlavní město Polokwane) a Mpumalanga (hlavní město Mpombela, dříve Nelspruit).
Podnebí
Klima v Jihoafrické republice je mnohem pestřejší než ve většině jiných zemí subsaharské Afriky. Velká část země má subtropické podnebí, na východě vlhké, na západě suché. Podnebí je zmírňováno vlivem dvou oceánů (Atlantského a Indického), které zemi obklopují ze tří stran, a také tím, že směrem na sever do vnitrozemí se zvyšuje nadmořská výška. Na severozápadě do území zasahují pouštní oblasti, konkrétně Namibská poušť a Kalahari. V severní části země se rozkládá Highveld, plochá nebo mírně zvlněná náhorní plošina s chladnou zimou a teplým létem.
Na jihozápadě v oblasti kolem Kapského Města je subtropické klima podobné oblasti Středozemního moře s teplým suchým létem a vlhkou zimou. Kapský poloostrov a jeho okolí je jedinou oblastí v celé subsaharské Africe, kde spadne víc srážek v zimě než v létě. Roste zde charakteristická nízká keřovitá vegetace zvaná fynbos (podobná středomořské makchii), pěstuje se tu vinná réva a vyrábí víno. Pro tuto jihozápadní oblast je typický také vítr, který tu vane celoročně a který se také stal příčinou mnoha ztroskotání lodí snažících se obeplout zrádný Mys dobré naděje.
Celkově zhruba polovina země se označuje jako aridní (suchá) nebo semiaridní, výrazně více srážek spadne podél jižního pobřeží. Jihoafrická republika je výrazně ohrožena klimatickou změnou. Častější výskyt extrémních výkyvů počasí vede třeba k častějšímu suchu, požárům a ohrožení zdrojů vody. Zdejší zemědělství je vysoce závislé na dešti, chybějí trvalé povrchové zdroje vody.
Reliéf
Nejjižnější země Afriky je omývána Atlantským a Indickým oceánem, její pobřeží má celkovou délku cca 2 800 km. Vnitrozemí je tvořeno rozsáhlou náhorní plošinou, která se rozkládá v nadmořské výšce mezi 1 000 a 2 100 m. Nejvyšší je na východě a postupně se svažuje směrem na západ i na sever.
Náhorní plošinu odděluje od jejího okolí Velký sráz (Great Escarpment). Ten je nejvyšší na východním okraji, kde se tyčí Dračí hory (Drakensberg) táhnoucí se v délce přibližně 1 000 km. Jejich nejvyšší vrchol leží již na území Lesotha, zasahují také do Eswatini (Svazijska) a na východě Jihoafrické republiky tvoří úžasné přírodní útvary jako např. známý Blyde´s River Canyon. Z jihu a jihozápadu přiléhá k náhorní plošině oblast Great Karoo tvořená řídce osídlenou keřovitou krajinou. Směrem na sever od Karoo je podnebí stále sušší a plynuje přechází v poušť Kalahari na severozápadě JAR, která pak pokračuje do Botswany.
Nejvyšší část náhorní plošiny leží v její střední a východní části (především na území provincií Svobodný stát a Gauteng) a jmenuje se Highveld. Zde spadne relativně více srážek, je pokrytá trávou, nachází se zde mnoho zemědělských farem a zahrnuje také největší městskou aglomeraci v okolí Johannesburgu, který leží v nadmořské výšce 1 753 m. Na sever od Highveldu nadmořská výška klesá do Bushveldu a následně do povodí řeky Limpopo a okolnímu Lowveldu, jehož velkou část zabírá Krugerův národní park. Úzký pobřežní pás nížin na jihu podél obou oceánů zahrnuje mj. Garden Route, cca 300 km dlouhý pás s dostatkem srážek a množstvím lesů, které jsou jinak v JAR vzácné.
Zatímco východní pobřeží JAR je ovlivňováno teplým mořským proudem Střelkového mysu, západní pobřeží ochlazuje studený Benguelský proud, který vzniká jihozápadně od mysu Dobré naděje a míří na sever podél západního pobřeží Afriky. V blízkosti mysu Agulhas (Střelkového mysu) tvořícího hranici dvou oceánů se oba proudy stýkají a občas zde vznikají bouře, desítky metrů vysoké vlny či větrné smrště, které byly odpradávna postrachem námořníků. Oba mořské proudy výrazně ovlivňují klima a vegetaci, rybářský průmysl JAR je díky Benguelskému proudu koncentrován především na studenější západní pobřeží.
K JAR patří i ostrovy prince Edwarda, dva malé subarktické ostrovy sopečného původu v Indickém oceánu, které jsou však trvale neobydlené.
Nejvyšší hora
Mafadi (3 450 m) – leží v Dračích horách na hranici s vnitrozemským státem Lesotho. Nejedná se o nejvyšší horu Dračích hor, tou je Thabana Ntlenyana (3 482 m), která leží na území Lesotha.
Nejnižší bod
Hladina Atlantického a Indického oceánu (0 m).
Největší řeky
Říční síť je na východě země poměrně hustá, na západě se naopak vyskytují spíše jen občasné toky. Nejdelší řekou je Oranžská řeka, která pramení v Dračích horách v Lesothu, teče do Jihoafrické republiky a poté pokračuje do Namibie, kde se vlévá do Atlantského oceánu. Částí svého toku tvoří hranici mezi JAR a oběma zmíněnými sousedními státy, stejně jako hranici mezi provinciemi. Je významným zdrojem pro zavlažování i výrobu elektrické energie. Jejím největším přítokem je řeka Vaal. Mohutná řeka Limpopo tvoří na severovýchodě země hranici s Botswanou a se Zimbabwe, poté pokračuje do Mosambiku, kde se vlévá do Indického oceánu.
Jezera
Ačkoliv se v Jihoafrické republice vyskytují jezera, žádné z nich nemá velkou rozlohu. Největší je estuárové jezero St Lucia v provincii KwaZulu-Natal, které se rozkládá na ploše přibližně 350 km². Estuár je typ říčního ústí do moře, kdy se řeka rozšiřuje do větší vodní plochy.
Obyvatelstvo
V Jihoafrické republice žije cca 64 milionů obyvatel (o málo méně než např. ve Francii či ve Velké Británii) a je tak pátou nejlidnatější zemí Afriky po Nigérii, Etiopii, Konžské demokratické republice a Egyptu. Jihoafrická populace je stále velmi mladá, postupně se to však mění, protože zatímco v 60. letech se rodilo v průměru šest dětí na jednu matku, dnes toto číslo kleslo a blíží se dvěma dětem. Mnohem více žen než dříve se věnuje vzdělání a kariéře, manželství a početí dětí odkládá na později či volí menší rodiny. Společnost je na poměry afrických zemí poměrně hodně urbanizovaná, ve městech žije přibližně 70 % obyvatel.
Pravděpodobnost dožití je relativně nízká, činí cca 65 let. Jedním z důvodu je epidemie HIV, která je obrovským problémem celé jižní části Afriky. Státy, jejichž území leží celá uvnitř Jihoafrické republiky, jsou dokonce nejvíce zasaženými na světě – v Eswatini má HIV přibližně 28 % populace, v Lesothu cca 26 %. Následuje Botswana a Zimbabwe a JAR je v této smutné statistice celosvětově na pátém místě se zhruba 14,5 % nakaženými. V prvním desetiletí nového tisíciletí byla pravděpodobnost dožití v zemi ještě výrazně nižší, kolem 45 let, nejen kvůli HIV/AIDS, ale také kvůli vysokému počtu vražd a např. i úmrtí na silnících – situace se tedy od té doby výrazně zlepšila.
Zejména v souvislosti s pádem apartheidu v roce 1994 a také kvůli nespokojenosti s ekonomickou situací země v následujících letech a vysoké kriminalitě a míře násilí odešel ze země nemalý počet lidí do zahraničí. Jihoafrickou diasporu tvoří především lidé bílé pleti, často vysoce kvalifikovaní, takže jejich odchod („odliv mozků“) působí JAR další problémy. Nejvíce Jihoafričanů žije ve Velké Británii (cca 230 tisíc), v Austrálii (215 tisíc), USA (130 tisíc), ve Spojených arabských emirátech (cca 100 tisíc) či na Novém Zélandu (95 tisíc).
Etnické složení
Multietnická společnost a široké spektrum kultur, jazyků a náboženství vyneslo Jihoafrické republice přezdívku „duhový národ“. Rozlišují se zde celkem čtyři základní etnické skupiny, přičemž dělení podle rasy je stále platným dědictvím koloniální éry a éry apartheidu. Většinu obyvatel (81,4 %) tvoří černí Afričané neboli černoši. Kulturně a jazykově jsou však mezi různými skupinami černošského obyvatelstva velké rozdíly, nejpočetnější jsou Zuluové a Xhosové.
Přibližně 8,2 % populace připadá na Barevné, jak se označují míšenci, resp. lidé smíšeného rasového původu – jejich původ je třeba hledat u smíšených manželství nebo sexuálních vztahů černých Afričanů, bílých Evropanů i Asiatů. Nejčastěji se jednalo o spojení evropských kolonizátorů a afrických nebo asijských otroků. Tito lidé nemají jeden společný jazyk či kulturu, většina z nich však jako svůj první jazyk používá afrikánštinu a koncentrují se především na západě země v oblasti Kapska. K Barevným bývá často řazena skupina Cape Malay, která zahrnuje obyvatele muslimského vyznání, především potomky otroků z bývalých nizozemských kolonií v Asii.
Běloši jsou dnes v populaci zastoupeni ze 7,3 %. Jsou potomky Evropanů, kteří se usídlili v Jižní Africe, především Nizozemců, Němců, francouzských hugenotů, Angličanů, Portugalců a dalších. Někteří hovoří afrikánštinou, jiní angličtinou. Jejich podíl v populaci postupem let klesá, mnozí emigrují kvůli vysoké kriminalitě v zemi nebo pocitu rasové diskriminace ze strany černošské většiny. Mají také nižší porodnost. Naproti tomu někteří lidé evropského původu se naopak stěhují do JAR.
Indové a další Asiaté tvoří 2,7 % obyvatel. Jedná se především o potomky lidí z bývalé britské Indie, kteří byli do JAR v 19. století dovezeni na práci, a to hlavně na plantážích cukrové třtiny v tehdejší kolonii Natal na jihovýchodě země. Mluvili různými jazyky a vyznávali různá náboženství. V zemi žije také nemalá čínská komunita.
Na africké poměry relativní stabilita země přitahuje imigranty z jiných (chudších) afrických zemí, jejich skutečné počty se pravděpodobně podstatně liší od oficiálních údajů. Jednoznačně největší počet uprchlíků pochází ze Zimbabwe, dále zde žije nemalý počet lidí z Mosambiku, Lesotha, Malawi, Konžské demokratické republiky, Somálska atd. Žijí zde také desítky tisíc Indů, Bangladéšanů a Pákistánců. Imigranti se často setkávají s negativními postoji Jihoafričanů, které pramení z xenofobie či ze strachu z konkurence na pracovním trhu i z vyšší kriminality.
Náboženství
Dominantním náboženstvím je křesťanství, jehož různé větve vyznává dohromady 85,3 % populace. Velkou většinu v nich tvoří různé protestantské církve, např. Sionská křesťanská církev, nizozemská reformovaná církev, metodisté, anglikánská církev aj. Katolíci tvoří jen něco kolem 7 % populace. Tradiční lidová náboženství (animismus) jsou praktikována 7,8 % obyvatel. Příznivci islámu čítají 1,6 % populace, vyznavači hinduismu pak 1,1 %.
Jazyk
Jihoafrická republika má 12 oficiálních jazyků, které mají podle zákona zcela rovnocenný status. Dorozumívacím jazykem je většinou angličtina, která dominuje v politice, obchodu i v médiích. Jihoafrická angličtina se v řadě ohledů liší od jazyka používaného ve Velké Británii – má odlišnou výslovnost a také přejala některá slova z afrikánštiny i afrických jazyků. Navíc má i řadu regionálních variant. Rodným jazykem je angličtina pro cca 8 % obyvatel, rozumí mu však většina populace.
V roce 1925 byla za jazyk uznána afrikánština (rodný jazyk pro 12 % populace), původně dialekt nizozemštiny, který byl pozměněn stykem nizozemských osadníků s těmi francouzskými, německými a anglickými a také s domorodými africkými jazyky i jazyky asijských přistěhovalců. Mnoho černošských obyvatel měst nemá afrikánštinu v lásce coby jazyk svých někdejších utlačovatelů. Přesto mu však hodně lidí v JAR rozumí, pro hodně černošských obyvatel je jejich druhým či třetím jazykem. Cizince často překvapí, že většina lidí hovořících afrikánsky nemá bílou pleť, ale patří mezi Barevné. Afrikánština převládá v provinciích Západní Kapsko, Severní Kapsko a Svobodný stát.
Z domorodých afrických jazyků je nejrozšířenější zuluština (cca 25 %), mateřský jazyk pro obyvatele jihovýchodní části země včetně celé provincie KwaZulu-Natal. Svazijština (2,8 %), kterou se mluví také v Eswatini (Svazijsku), je velmi podobným jazykem, z historických důvodů však získala zvláštní status. Podobně i jižní ndebelština (1,6 %) je z 95 % stejná jako zuluština. Druhým nejpoužívanějším domorodým jazykem po zuluštině je xhoština (cca 15 %), rodný jazyk Nelsona Mandely. Nejvíce mluvčích žije ve Východním Kapsku. Všechny zmíněné jazyky patří do skupiny Nguni v rámci rodiny bantuských jazyků, kterých je dohromady na šest set a jsou rozšířené v celé jižní polovině afrického kontinentu.
Další skupinou v rámci bantuských jazyků je skupina Sotho-Tswana, do které patří další oficiální jazyky JAR. Severní sesothština (severní sotho, cca 10 %) je rozšířená na severovýchodě země. Jižní sesothština (jižní sotho, cca 8 %) se používá hlavně ve Svobodném státu a v části Gautengu a je také oficiálním jazykem horského vnitrozemského státu Lesotho, jehož území je obklopené Jihoafrickou republikou. Setswanština (tswanština, cca 9 %) je v JAR geograficky nejvíce rozptýlená a má spoustu dialektů, jedná se také o hlavní jazyk sousedního státu Botswana. Dále se patří tsongština (3,6 %) a vendština (2,5 %). Podobně jako u předchozí skupiny Nguni i ve skupině Sotho-Tswana jsou rozdíly mezi jazyky dané hlavně historickými, politickými a geografickými faktory, lingvisticky jsou si velmi blízké.
V roce 2023 byl parlamentem za 12. oficiální jazyk přijat jihoafrický znakový jazyk. Kromě oficiálních jazyků se v menší míře hovoří i dalšími neoficiálními jazyky, celkem se v zemi používá přinejmenším 35 jazyků.
Města
Johannesburg (provincie Gauteng, celá metropolitní oblast má 10,3 milionů obyvatel), Kapské Město (provincie Západní Kapsko, 4,9 milionů obyvatel), Durban (provincie KwaZulu-Natal, 3,3 milionu), Pretoria (provincie Gauteng, administrativní hlavní město, 2,8 milionu), Gqeberha (dříve Port Elisabeth, 1,3 milionu).
Vlajka
Státní vlajka Jihoafrické republiky je tvořena celkem šesti plochami různých barev. Horizontálně vedou pruhy červené (nahoře) a modré (dole), mezi nimi je pruh zelené barvy, který se v žerďové části vlajky rozšiřuje do horizontálního písmene ypsilon, jehož ramena končí v rozích žerďové části vlajky. Červený a modrý pruh jsou od prostředního zeleného odděleny úzkým bílým pruhem. Zelené písmeno ypsilon „obepíná“ černý trojúhelník, od něhož je ještě odděleno úzkými žlutými či zlatými pruhy. Tři ze šesti barev (červená, modrá a bílá) byly převzaty z vlajky Velké Británie a vlajky Transvaalské republiky, někdejšího nezávislého státu, který se rozkládal na části území dnešní JAR (Transvaalská republika sama převzala barvy vlajky od Nizozemska). Další tři barvy (černá, zelená, žlutá) jsou barvami Afrického národního kongresu, politické strany, která byla pod vedením Nelsona Mandely v čele boje proti apartheidu a po jeho skončení v roce 1994 zemi vládla. Stávající vlajka byla přijata právě v roce 1994 a nahradila tak předchozí vlajku platnou v letech 1928 až 1994. Barvám oficiálně (a záměrně) není přikládána žádná symbolika.