Oficiální název
Litevská republika (litevsky Lietuvos Respublika)
Hlavní město
Vilnius
Rozloha
65 200 km2
Státní zřízení
republika
Administrativní členění
Tradičně (nikoliv však administrativně) se Litva dělí na historicko-etnografické regiony Aukštaitija, Dzūkija, Malá Litva, Suvalkija a Žmuď. Od roku 1994 je země administrativně rozdělena na 10 krajů (litevsky apskritis), které jsou dále děleny na celkem 60 obcí.
Podnebí
Podnebí v Litvě je dvojího druhu. Na východě je klima kontinentální s většími teplotními rozdíly mezi létem a zimou, na západě přechází v přímořské s mírnějšími teplotami.
Reliéf
Litva má krátké nízké pobřeží Baltského moře s Kuronský zálivem a písčitou kosou (Kuronská kosa, k pevnině je připojena na ruské straně). Povrch státu je vesměs rovinatý a nížinný s průměrnou nadmořskou výškou 99 m. Východ státu vyplňuje pahorkatina Baltských vrchů (litevsky Baltijos aukštumos), které vznikly v pleistocénu jako ledovcové nánosy. Stejně tak vznikla i pahorkatina Žemaičių aukštuma na západě země. Středem Litvy se táhne Litevská nížina.
Nejvyšší hora
Aukštojas (293 m)
Největší řeky
Litvou protéká 722 řek. Největší řeka Němen (litevsky Nemunas) přitéká do Litvy z Běloruska a ústí do Baltského moře. Na 116 km kopíruje hranici Litvy s Ruskou federací a s Běloruskem, celkem její tok na území Litvy měří 475 km. Druhou největší řekou Litvy je Neris (235 km) – nejvýznamnější přítok Němenu na území Litvy. Dalšími řekami Litvy jsou: Šventoji (246 km), Šešupė (209 km), Nevėžis (209 km), Minija (202 km), Merkys (190 km), Jūra (172 km) a Venta (161 km).
Jezera
V Litvě se nachází více než 3 000 jezer, která jsou, podobně jako jinde v Pobaltí, ledovcového původu. Pozornost si zaslouží zejména jezero Vištytis (litevsky Vištyčio ežeras). Pro velkou rozmanitost flóry a fauny bývá někdy nazýváno evropským Bajkalem. Největším jezerem v Litvě je jezero Drūkšiai, které má rozlohu 44,8 km2. Dalšími jezery jsou: Dysnai (24,3 km2), Dusia (23,3 km2), Sartai (13,3 km2) a Luodis (13,02 km2).
Obyvatelstvo
V zemi žije 2,8 milionu obyvatel.
Etnické složení
83,5 % obyvatelstva Litvy tvoří Litevci, významná je polská (6,7 %), ruská (6,3 %) a běloruská (1,1 %) menšina. Poláci žijí v oblasti Vilniusu, Rusové ve městech Vilnius a Klaipėda. Běloruská menšina žije v pohraničních oblastech. Romů je zde kolem 3.000, tvoří tedy 0,09 % obyvatelstva.
Náboženství
Drtivá většina (79 %) obyvatel Litvy se hlásí ke katolické církvi, ale zejména ruské obyvatelstvo se hlásí k východnímu křesťanství - pravoslavné církvi (4 %). Protestantismus (1,9 %) má z hlediska počtu věřících jen okrajový význam, početně nevýznamné komunity představují i židé a muslimové.
Jazyk
Litevština (baltský jazyk indoevropské rodiny). Ruská menšina požaduje, aby úředním jazykem byla i ruština.
Města
Vilnius (542 tis.), Kaunas (287 tis.), Klaipeda (148 tis.), Šiauliai (100 tis.), Panevežys (87 tis.), Alytus (50 tis.), Marijampolė (35 tis.), Mažeikiai (33 tis.), Jonava (27 tis.).
Vlajka
Litevská vlajka je sestavena ze tří horizontálních pruhů: žlutého, zeleného a červeného. V minulosti měla litevská vlajka více podob. Už na začátku 19. století se obnovily diskuze, jak by měla vlajka vypadat. Byly používány různé kombinace dvou až tří barev, které převládaly na lidových krojích (červená, žlutá, zelená a bílá). Současná podoba státní vlajky byla ustanovena speciální komisí zvolenou nejvyšším státním orgánem - Litevskou radou. 9. srpna 1918 Litevská rada potvrdila vzhled navrhovaný komisí. Po okupaci Litvy Sovětským svazem bylo používání vlajky zakázané. Jako právoplatný státní symbol byla vlajka legalizována 18. listopadu 1988, respektive 26. června 1991.