Základní informace o Turecku

Oficiální název

Turecká republika (Türkiye Cumhuriyeti)

Hlavní město

Ankara

Rozloha

780 580 km2 (755 688 km2 patří k Jihozápadní Asii, 23 763 km2 patří k Evropě). Celková rozloha Turecka je téměř shodná s rozlohou metropolitní Francie a Velké Británie dohromady.

Státní zřízení

republika

Administrativní členění

Turecko se dělí na 81 provincií, které se dále dělí na okresy. Provincie se seskupují do 7 regionů (bölgesi). Těmito regiony jsou: Marmarský region, Egejský region, Středomořský region, Střední Anatolie, Černomořský region, Východní Anatolie a Jihovýchodní Anatolie. Toto členění však slouží spíše statistickým účelům a netvoří úroveň státní správy. Provincie se dále dělí na okresy, těch je v celém Turecku 923.

Podnebí

Turecko je charakteristické rozmanitým klimatem. V pobřežních oblastech Marmarského moře je relativně vlhké balkánské podnebí s teplými a dusnými léty a chladnou a deštivou zimou. Podobně je na tom i pobřeží Egejského a Středozemního moře. Pobřeží Černého moře je jakousi anomálií – mírná léta a  výjimečně mírné zimy jsou netypické pro severní polohu. V centrální části Turecka, která je od přímořských vlivů chráněna horami, panuje kontinentální podnebí s ostře kontrastujícími ročními obdobími. V nížinách (v povodí řek Eufratu a Tigridu) jsou klimatické podmínky charakteristické pro Střední východ – studené zimy a horká léta.

Reliéf

Malá evropská část Turecka je oddělena od asijské části úžinami Bospor a Dardanely a Marmarským mořem. Tato oblast se nazývá Východní Thrákie a tvoří cca 3 % celkové rozlohy země. Asijská část – Anatolie - je převážně hornatá. Nad pobřežím Černého moře vystupuje Pontské pohoří, na východě seismicky aktivní Arménská vysočina s nejvyšší horou Ararat. Podél jižního pobřeží se táhne horská soustava Taurus, podél pobřeží Černého moře vystupuje pohoří Köroğlu. Vnitrozemí zaujímá Anatolská plošina.

Nejvyšší hora

Ararat (5 165 m)

Největší řeky

Na východě se nacházejí horní toky řek Eufratu (největší řeka Blízkého východu) a Tigridu, další řeky tečou do Černého moře a Středozemního moře, např. Veleka, Seyhan, Menderes, Ásí, Čoroch; v evropské části Marica.

Jezera

V Turecku se nachází velké množství jezer, nejvýznamnějšími jsou: slané jezero Van (4 tis. km2, největší v Turecku) a jezero Tuz.

Obyvatelstvo

80,4 milionů

Etnické složení

Turci (87 %), Kurdové (10 %) – Kurdistán (označení pro území, které je obydleno většinovou populací Kurdů, zasahuje do 4 států – Turecka, Íránu, Iráku a Sýrie; v Turecku jsou Kurdové utlačováni a ponižováni samotnými úřady, policií a armádou), Arabové (1,6 %), ostatní menšiny (1,4 %) - Čerkesové, Arméni, Čečeni, Řekové, Bulhaři, Gruzínci.

Náboženství

98 % obyvatelstva jsou muslimové, z nich cca 80 % sunité a 20 % šíité, menšiny křesťanů a Židů.

Jazyk

Turečtina - jazyk oguzské skupiny tureckých jazyků, mluví jím přes 40 mil. osob v Turecku, kurdština - indoevropský jazyk patřící do íránské větve, v současné době se používají dva hlavní dialekty: kurmándží (severozápadní Kurdistán) a kurdi (na jihu Kurdistánu).

Města

Istanbul (15,1 milionů obyvatel), Ankara (5,1 mil.), Izmir (3 mil.), Bursa (2 mil.), Adana (1,7 mil.), Gaziantep (1,7 mil.), Konya (1,3 mil.), Antalya (1,2 mil.), Diyarbakir (1 mil.), Mersin (996 tis.), Kayseri (956 tis.).

Vlajka

Turecká vlajka obsahuje bílý srpek měsíce a bílou pěticípou hvězdu na červeném pozadí. Měsíc i hvězda jsou staré symboly islámu. Půlměsíc byl na osmanské vlajce už v 16. století a hvězda (dříve byla osmicípá) se používá od roku 1793. Hvězda se zvenku dotýká jedním cípem pomyslné spojnice dvou rohů půlměsíce a celý emblém je posunutý od středu kousek k žerdi. V letech 1920-1923 byla základní barva vlajky zelená. Dnešní podoba vlajky byla naposledy schválena roku 1936. Z turecké vlajky byla odvozena vlajka Tuniska.

Geografické informace o dalších zemích