Základní informace o Izraeli

Oficiální název

Stát Izrael (hebrejsky: Medinat Jisra'el; arabsky: Dawlat 'Isrā'īl)

Hlavní město

Jeruzalém

Rozloha

20 770 km2 (včetně Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy, což jsou území částečně spravovaná Palestinskou autonomií a která jsou Izraelem okupována od Šestidenní války v roce 1967). Území spadající pod izraelskou nadvládu (včetně východního Jeruzaléma a Golanských výšin) má celkovou rozlohu 22 072 km2.

Státní zřízení

republika

Administrativní členění

Izrael je rozdělen do šesti hlavních distriktů, které jsou známy jako mechozot: Centrální distrikt, Distrikt Haifa, Jeruzalémský distrikt, Severní distrikt, Jižní distrikt a Distrikt Tel Aviv. Distrikty jsou dále rozděleny do patnácti subdistriktů, které jsou známy jako nafot. Každý subdistrikt se dále dělí na přirozené oblasti, kterých je padesát. Pro statistické účely je země rozdělena do tří metropolitních oblastí: Tel Aviv a Guš Dan, Haifa, Beerševa.

Podnebí

Izrael má typické středomořské klima - tj. dlouhá teplá a suchá léta a chladné, deštivé, ale krátké zimy. V horských oblastech na severu Izraele je chladné a větrné podnebí, mnohdy doprovázené sněhem, každoročně obvykle sněží i v Jeruzalémě.

Reliéf

Při pobřeží Středozemního moře leží úzký pruh nížiny. Sever vyplňuje vápencová náhorní plošina, která je pokračováním pohoří Jabal Lubnan. Plošina prudce spadá k východu do příkopových propadlin Al Ghavr a Ha’Arava, jimiž protéká největší řeka v zemi - Jordán. Jih země vyplňuje poušť Negev.

Nejvyšší hora

Har Meron (1 208 m)

Nejnižší bod

hladina jezera Yam HaMelah (Mrtvé moře) - 408 m

Největší řeky

Jordán (hlavní přítok Mrtvého moře, délka toku 320 km), dále pak menší říčky – např. Alexander, Besor, Hadera, Yarqon, Sa´ar, Qishon a Soreq.

Jezera

Mrtvé moře (má rozlohu 1 050 km2, je nejníže položeným slaným jezerem a také nejslanějším jezerem na světě), Galilejské jezero (sladkovodní jezero tektonického původu s rozlohou 166 km2)

Obyvatelstvo

V zemi žije 9,2 milionu obyvatel (včetně Golanských výšin a Východního Jeruzaléma).

Etnické složení

Židé (76,1 %), Arabové (arabsky hovořící lidé bez židovského původu, národnostně se většina z nich identifikuje jako Palestinci a občansky jako Izraelci, 19,8 %). Na počátku 90. let emigrovalo do Izraele velké množství občanů bývalého Sovětského svazu, čímž se zvýšil počet obyvatel Izraele o 12 %. V poslední době v Izraeli narůstá počet Rumunů, Thajců a občanů afrických a jihoamerických států, kteří sem přijíždějí za prací. Jejich počet se odhaduje na cca 200 tis.

Náboženství

Izrael byl založen jako domovina pro židovský lid a je často zmiňován jako Židovský stát. Zákon o návratu zaručuje všem Židům, tj. těm, kteří mají židovské předky či konvertitům, právo na získání izraelského občanství. Zhruba tři čtvrtiny populace (76,1 %) jsou Židé. Přibližně 68 % izraelských Židů se narodilo v Izraeli, 22 % jsou imigranti z Evropy a Ameriky a 10 % jsou imigranti z Asie a Afriky (včetně Arabského světa). Náboženské rozdělení izraelských Židů je velmi široké: 8 % se označuje jako Charedim a 20 % za sekulární Židy. Většina izraelských Židů (55 %) se označuje jako tradiční. Zbývajících 17 % jako ortodoxní. Muslimové představují se svými 16,2 % izraelské populace největší náboženskou minoritu. Izraelští Arabové tomuto číslu významně přispívají, jelikož více než čtyři pětiny (83 %) z nich jsou muslimové. Ze zbývajících izraelských Arabů je 8,8 % křesťanů a 8,4 % Drúzů (nábožensko-etnická komunita, sekta šíitského islámu). Minoritními náboženskými skupinami jsou v Izraeli buddhisté a hinduisté.

Současné židovské obyvatelstvo lze rozdělit podle oblastí, kde žili nebo žijí:

  • Ashkenazi (Aškenazim) – Židé, jejichž předci pocházeli z Německa, Francie a východní Evropy, tvoří cca 80 % celosvětové židovské populace a téměř polovinu izraelských Židů,
  • Sephardi (Sfaradim) – Židé pocházející ze Španělska a Portugalska, spolu s Židy Mizrahi (Mizrachim) tvoří cca 52 % obyvatel Izraele,
  • Mizrahi (Mizrachim) – Židé, jejichž předkové žili v arabských a muslimských zemích, převážně v Iráku, Íránu, Sýrii a Jemenu,
  • Beta Israel (Falašové, Etiopští Židé) – tzv. Černí židé pocházející z Etiopie, tvoří asi 2 % celosvětové židovské populace,
  • Bené Roma – Židé s předky z Itálie, cca 1 % celosvětové židovské populace,
  • Indian Jews – indičtí Židé, jejichž předci pocházeli z Indie a Barmy, jejich zastoupení je podobné jako Bené Roma.

Arabské obyvatele lze členit na tyto skupiny:

  • Muslimové – tvoří přibližně 83 % arabských obyvatel Izraele (převážně Šíité a Sunnité), z celkového počtu obyvatel Izraele jich je 16,2 %,
  • Křesťané – křesťanství vyznává 8,8 % arabských obyvatel země, jejich počet se v Izraeli pohybuje kolem 175 tis.,
  • Beduíni – v Izraeli jich žije přibližně 150 tis., většina z nich obývá poušť Negev nebo okolí Galilejského jezera,
  • Drúzové – se odštěpili počátkem 11. století od šíitské větve Ismáilíjců, jsou považováni za sektu šíitského islámu, ale většina muslimů je neuznává. V Izraeli jich žije kolem 120 tis.

Jazyk

Hlavní dva izraelské úřední jazyky jsou hebrejština a arabština (oba patří mezi semitské jazyky). Hlavním jazykem je však hebrejština a hovoří jí většina populace. Arabsky mluví izraelští Arabové a Židé, kteří do Izraele imigrovali z arabských zemí. Většina Izraelců zvládá komunikovat i v angličtině. Vzhledem k silné emigraci občanů bývalého Sovětského svazu je možné se v Izraeli setkat i s rusky mluvícími občany.

Města

Jeruzalém (919 tis.), Tel Aviv (452 tis.), Haifa (284 tis.), Rišon le-Cijon (252 tis.), Petach Tikva (244 tis.), Ašdod (225 tis.), Netanja (217 tis.), Beerševa (209 tis.), Cholon (194 tis.).

Vlajka

Vlajka Izraele je bílá se dvěma modrými pruhy podél horního i dolního okraje listu s modrou šesticípou Davidovou hvězdou (symbol židů, judaismu a státu Izrael). Hvězdu tvoří dva uprostřed se přetínající trojúhelníky. Bílá a modrá jsou barvy židovských bohoslužebných látek a znamenají v nové interpretaci čistotu sionistických ideálů a oblohy. Vlajka byla zavedena roku 1948, předlohou jí byla vlajka sionistického hnutí z roku 1891, schválená na kongresu v Basileji roku 1897. Jako první s myšlenkou bílé a modré coby izraelských národních barev přišel rakousko-židovský básník, spisovatel narozený v Čechách, Ludwig August von Frankl v básni Civ‘ej ‘Erec Jehuda (Barvy judské země), kterou napsal roku 1864 po návštěvě Jeruzaléma. Výběr těchto barev nebyl náhodný a odkazoval na náboženskou tradici: modrá a bílá jsou barvy židovského modlitebního pláště talitu.

Geografické informace o dalších zemích