Hotel (pro turisty i pro místní) - Hotely gasy (téměř výhradně pro místní) - Kemp - Spaní „na divoko“
Hotel (pro turisty i pro místní)
Nocování v hotelu je jedinou volbou ve městech a jednou z možností v některých turisticky navštěvovanějších rezervacích a parcích. U těch nejlevnějších hotýlků bývá sociální zařízení společné, ale většinou je již „zabudováno“ do každého pokoje. Ceny jsou do jisté míry krajové – co je v jednom městě považováno za předražené, v jiném znamená běžný standard.
Leťte na Madagaskar v dobré partě
Hotely střední kategorie již splňují obvyklé evropské parametry – zařízený pokoj, koupelna s teplou vodou, záchod, sítě proti komárům, někde klimatizace, televize, varná konvice ap. Dbá se v nich na hygienu, je-li to možné, tak i na pěkný výhled do kraje, třeba na moře, na jezero, do nitra města – skalního i toho vystavěného pro lidi (kopcovitý terén náhorní pahorkatiny nabízí v některých urbánních komplexech výhledy nečekaně úchvatné).
V rezervacích, na mořském pobřeží a vůbec všude tam, kde sevřenost městské zástavby nebrání v rozmachu, mívají hotely charakter malé vesničky bungalovů úpravně rozhozených v bujné zahradě. Schopnější a podnikavější hoteliéři plní své zahrady nejen četnými exempláři zdejší divuplné květeny, ale instalují v nich i klece, výběhy a voliéry s lezoucími, poskakujícími a poletují zástupci unikátní madagaskarské zvířeny – nejčastěji s lemury, želvami, chameleony, dravými ptáky či hroznýši. Hotelová zahrada skýtá komfort prostoru pro odpočinek a lenošení. Kromě některých městských zařízení jsou většinou i hotelové pokoje prostornější, než bývá zvykem ve stejné kategorii v Evropě. Nábytek je většinou dřevěný a místní provenience. Bývá pěkný a pohodlný, takže nezbývá než obdivovat šikovnost místních truhlářů.
Drahých a luxusních hotelů přibývá zejména v nejoblíbenějších destinacích. Dnes již nabízejí i ten nejvyšší komfort a luxus. Ceny za pokoj nebo bungalov jsou většinou vyšší v odlehlejších končinách, kam je složité vše dopravit – a to jsou právě rezervace, národní parky a pláže dál od města.
Hotely gasy (téměř výhradně pro místní)
Madagaskarské hotely mají mnoho podob a kategorií, často takových, o nichž běžný cestovatel nikdy neslyšel. Nejlépe to snad osvětlí citát z jednoho nepříliš starého cestopisu:
Do Soalaly jsem dorazil hodně pozdě večer. Potmě a roztřesený z dlouhé cesty jsem vyklopýtal z rozhrkaného mikrobusku a s pomocí řidiče vyhledal jediný místní hotel. Nu, hotel…
Uzoučkými slaměnými dveřmi vysokými asi metr padesát jsem protlačil nejprve batoh, a pak i svou průměrnou postavu vyhublou několikatýdenním pobytem na Madagaskaru. Ani jsem nehledal svítilnu a potmě přijal jedinou dřevěnou postel v místnůstce. Než jsem domyslel, kdo to asi ukusuje z rákosové zdi vedle mne, propadl jsem se do bezedného spánku znaveného poutníka.
Ráno se ohlásilo kromobyčejně pronikavě. Místní kohout zřejmě kdysi dostal vyhubováno za liknavost, a tak příchod úsvitu hlásil raději dvě hodiny předem. Vyčkal jsem do rozednění a před šestou v řídnoucím šeru rozeznal dírou ve stěně nočního strávníka. Statný přežvýkavec nyní ležel na dvorečku a zažíval.
Poslušen místních, nijak ukvapených zvyklostí jsem zvolna vstal a šel se ohlásit majiteli noclehárny, který si v noci při svíčkách zapomněl poznamenat mé ctěné nacionále pro zdejší bdělý berní úřad.
Během vyplňování květnatého dotazníku jsem ledabyle poznamenal: „Hanin’ ny omby ny tranonao, tompoko.“ (Kráva vám žere dům, pane.)
Muž se ani nepodivil mým chabým znalostem malgaštiny a čile pádil na dvorek. Neopomněl se cestou vyzbrojit dlouhou násadou od lopaty (nebo možná ratištěm od kopí, na Madagaskaru se to snadno nepozná…).
I v zapadlejších koutech ostrova, ve vesničkách a malých městech, kam nevede ani silnice, ani dráty vysokého (či jakéhokoli jiného) napětí, v krajích, kam cizinci zavítají jen zřídka, i všude tam je možné přenocovat v nějakém k tomu účelu provozovaném zařízení.
Azyl pro poutníky
Pletl by se ten, kdo by se domníval, že malgašskoevropský výraz „hotely gasy“ znamená jen restauraci pro Malgaše, jak to vysvětlujeme v povídání o jídle a pití. Jsou to skromné hotýlky, kde přespávají malgašští pocestní během svého často mnohasetkilometrového putování, místa, která turisté téměř neznají, ale kde se dá velmi dobře a levně nocovat.
Jak ubytování v hotely gasy vypadá? Většinou je to malá místnůstka (3×3 metry i menší), obvykle s postelí (ale může být i bez) a malým stolkem, na němž je připravena svíčka. Na posteli je někdy deka nebo prostěradlo na přikrytí, jinde se počítá s tím, že jste buď otužilí, nebo máte lůžkoviny s sebou (spacák). Záchod je v malé budce nebo ohrádce kdesi na dvorku a obvykle jde jen o prkny zakrytou díru do země. V některých případech vám z ohrádky kouká hlava, i když jste zrovna v podřepu, což má tu výhodu, že si během výkonu můžete poklábosit s kolemjdoucími.
Naopak koupelna bývá nezvykle prostorná, se spoustou odkladné plochy na šatstvo a hygienické potřeby. Tekoucí voda je zaručena v hojnosti nebývalé a často je zajištěna i příjemná hudba, fén, hluboká vana, solárium, lehátko ap. Ano, mluvím o potoce nebo řece, kde je spousta místa na věci, spousta vody, štěbetají tam ptáci a šumí les, vane teplý vítr, lze se potápět v tůních, svítí tam tropické slunce a můžete se na chvilku natáhnout do trávy (ne nadlouho, komáři vás najdou bleskově). V takové koupelně budete mít téměř vždy i veselou společnost jiných koupajících a pradlen.
O zábavu postaráno
Stejně tak je zajištěna pozornost všech sousedů a kolemjdoucích – vždyť vazaha (cizinec, rozuměj běloch) v hotýlku pro Malgaše se jen tak nevidí. Každý si s ním chce popovídat a být s ním viděn svými známými a sousedy. Pokud si tedy v hotely gasy míníte navečer pohovět na zápraží (má-li jaké), o společnost a zábavu nebudete mít nouzi. Jestliže jakýmsi nepatřičným řízením osudu nepřijdou žádní lidé, dostaví se psi, početná drůbež, někdy i prasátko nebo kravka.
Na malgašském venkově se brzy chodí spát a brzo se vstává. Tma padne mezi šestou a sedmou večer a již v osm jsou všichni slušně ospalí. Proto jim také nevadí (na rozdíl od vás), že kohouti, slepice, kachny a jiní obyvatelé dvorků vstávají již kolem třetí ráno a hlasitě to dávají na vědomí světu. Nejpozději v pět už všichni lidé pilně pracují a obvykle po ránu dávají přednost těm nejhlučnějším aktivitám, jako je štípání dříví, mlácení rýže, podřezávání podsvinčat ap. Jednoduše řečeno – nepočítejte s tím, že si v hotely gasy přispíte.
Kemp (výhradně pro turisty)
Stanování je běžným způsobem ubytování v rezervacích a národních parcích (tedy hlavních cílech většiny turistů). Slovem kemp je míněna pestrá paleta zařízení – od zameteného prostranství pod stromy po sofistikovaný systém cestiček, přístřešků, betonových plácků, umýváren, kuchyněk a záchodů. Kempování je téměř vždy levnější než spaní v hotelu a cena bývá vyvěšena v kanceláři u vstupu do parku či rezervace. Platí se vždy jen za stan (v němž může spát libovolný počet osob), za osobu se již dále nic neplatí. V některých kempech je zpoplatněno parkování auta a motocyklu (zejména v těch, kam lze takový stroj vůbec dostat).
Obecně platí, že sociální zařízení a jiné vymoženosti mívají kempy v místech s rozvinutým turistickým ruchem. Odlehlé nebo nově otevřené národní parky mají jen ono „zametené prostranstvíčko“, většinou doplněné ještě malým stolkem a lavicí, jež jsou stlučeny z prken či klacků. Někde chybí i to a stan si prostě postavíte tam, kam ukáže průvodce, nebo kde se zlíbí vám. Mytí a koupání se odbývá v potoce, jezírku nebo louži. Obecně je to s vodou horší v západních a jižních čili sušších částech Madagaskaru.
Častým komfortem tábořišť jsou přístřešky na stany. Zdá se to být neužitečné zařízení (proč stavět stan, je-li přístřešek a proč budovat přístřešek, je-li stan), ale to jste na omylu. V deštivých oblastech vám vždy přijde vhod, když i za prudkého deště můžete sbalit do batohu suchý stan. Jinde jste zase rádi, že vám na stan za větrných nocí nepadají větve, rozličné plody velikosti a váhy medicinbalu či kácející se stromy.
V některých kempech mohou být i chatky. Buď je to jen o málo dražší varianta ke stanování a pak jde o jednoduché uzamykatelné přístřešky bez vybavení, nebo to jsou luxusní bungalovy. V takovém případě jsou drahé a svým charakterem je to spíš ubytování hotelového typu než kempování.
Spaní „na divoko“ (pro místní i turisty)
Přenocovat někde opravdu „na divoko“ se na Madagaskaru poštěstí jen opravdu výjimečně. Většinou jakmile člověk někde zastaví a začne rozkládat stan nebo vařit, ihned se okolo shromáždí početné obecenstvo a zaujatě ho sleduje. Je-li přítomen někdo z „vedení“ vesnice (není-li, brzy bude), začne se s vámi domlouvat na ceně za nocleh. Někdy vám k postavení stanu i vyhradí určité místo.
Mějte na paměti, že na Madagaskaru jste vždy na území nějaké vesnické komunity. Této komunitě patří i půda, na níž hodláte složit hlavu. A půda, to je na Madagaskaru posvátná věc – živitelka obdarovávající rýží a ochránkyně opatrující těla zemřelých předků. Pokud po vás tedy bude někdo chtít zaplatit za přespání v lese pod stanem, vyhovte mu a platbou máte zajištěn také určitý stupeň ochrany. Zajistíte si, že se dočasně stáváte součástí vesnice. Kdyby vám v takovém postavení bylo něco ukradeno, bude to pro onu vesnici ostuda. Z toho vyplývá, že pobyt na venkově je většinou velmi bezpečný.
Respekt k místním
Když vám ale váš malgašský průvodce nebo řidič řekne: „tady spát nebudeme,“ raději ho poslechněte. Jsou prostě vesnice a vesničané přátelštější a méně přátelští. Někdy je to i tak, že se vás místní lidé vlastně bojí, a tak vás radši „vyženou“. Stává se, že vesničané nabídnou i přístřeší. Většinou je ale natolik skromné, že nocování pod vlastním stanem v přírodě je pohodlnější.
Pokud se vám podaří zůstat někde přes noc opravdu sami (zejména v opuštěných končinách západu a jihozápadu se to opravdu poštěstí), vyvarujte se takových nepředložeností, že si postavíte stan někomu na poli (nesmějte se, není vždy snadné rozpoznat pole od savany), rozděláte oheň vedle mahafalské hrobky, uděláte si latrínu v posvátném hájku, kam je zapovězeno i jen vstoupit, nebo něco podobného.
Jak už bylo řečeno, předci a půda jsou pro Malgaše nejposvátnějšími entitami, ale za posvátné nebo fady (tabu) mohou považovat i mnoho jiných věcí. Často jde o lokální fady, která nemusí znát ani váš malgašský řidič, který pochází z jiného kraje. Pozor na to, že symbolická a posvátná místa mohou být velmi nenápadná a pro cizince vlastně nepoznatelná – třeba hadřík na větvi stromu, klacek zapíchnutý v zemi, uzel na stéblech trávy, kámen v rozsoše stromu ap.
Autorem textu je Pavel Hošek, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.