Island - hory, turistika a další outdoorové aktivity

Turistika - Trek Laugavegurinn - Národní parky - Cykloturistika - Další outdoorové aktivity - Jezdectví - Lázně - Rybaření - Pozorování velryb - Golf

Jedno z frázovitých hesel o Islandu zní: cesta zde může být cíl. A opravdu to platí. Island nabízí nepřeberné množství různých aktivit, druhů krajiny a přírodních útvarů. A pro škarohlídy: i lesy se tu najdou, jen nutno vědět, kde je hledat. Aktivní trávení volného času je na Islandu podobné jako v mnoha zemích Evropy, navíc okořeněné místními specifickými přírodními podmínkami a historií.

Leťte na Island v dobré partě

Turistika na Islandu

Jak již bylo řečeno, cesta je tu cílem, a tak není divu, že je zde velmi oblíbená turistika. Přípravu výletu a vybavení se rozhodně nedoporučuje podceňovat. Počasí dokáže být velmi nevyzpytatelné a může se kompletně změnit v podstatě z minuty na minutu. Samozřejmostí jsou dobré boty (zvláště chůze po ostré lávě vám může botu rozříznout „durch zum durch“, ani nevíte jak), dále větru a vodě odolné oblečení. Dobrou službu prokáže i obyčejná pláštěnka nebo pončo.

Teploty nejsou extrémní, vzhledem k ostrovnímu klimatu jsou rozdíly mezi letními a zimními teplotami daleko menší než v našich zeměpisných šířkách. Krajina, zejména ve vnitrozemí, je poměrně suchá, takže láhev s vodou vždy s sebou. S výjimkou lávových pustin jsou v přírodě časté potoky, vodopády a jezera, z nichž se dá bez obav pít, ale nelze na to spoléhat. Na delší přechody, pro výstupy, nebo pokud víte, že bude nutno brodit vodní tok, jsou vhodné teleskopické hůlky pro lepší stabilitu a boty do vody (stačí např. „cvičky“). Při chůzi v dešti nebo na sněhu se hodí návleky.

Pokud se vydáváte na delší přechod, rozhodně byste ho měli nahlásit místním strážcům parků, nebo v místě ubytování, nebo by o vás měl přinejmenším někdo vědět. Není možné spoléhat se na všudypřítomnost signálu mobilního telefonu. V současnosti jsou pokryty zejména oblasti okolo silnice číslo jedna. Je nutné sledovat předpověď počasí a stav řek, případně se poradit s místními.

Mapy a průvodce

Nabídka turistických map a průvodců Islandem se za poslední léta neskutečně zlepšila. Ještě nedávno byl výběr velmi omezený a nebylo překvapením, že jako turistická byla prodávána mapa, jejíž základ byl kreslen někdy za našich praprababiček. Mapy se dají koupit v knihkupectvích nebo v turistických informacích, někdy je možné je získat v kempech. Rozhodně ale neočekávejte mapy s přesností našich map založených na vojenských mapách.

Samotní Islanďané často chodí bez map, stylem tamhle někde před námi je kopec, jeskyně, či jiný přírodní útvar, na který jsem se vždycky chtěl podívat, tak vyrazíme tím směrem a zkusíme tam dojít.

Značení cest

I když se spolu s mapami zlepšilo i značení stezek v přírodě, a to zejména v turisticky navštěvovaných oblastech nebo v okolí Reykjavíku, není to luxus našich turistických značek. Pokud budete mít štěstí, bude sem tam barvou označený nějaký ten kámen. Nejvyšším komfortem jsou tyče zaražené do země dlouhé cca 0,5 metru s horním koncem natřeným barvou. A čas od času nějaký ten ukazatel směru.

Trasy stezek se také poměrně často mění, a tak nebuďte překvapeni, pokud značená trasa ve skutečnosti úplně neodpovídá tomu, kudy byste měli jít podle mapy a naopak. Navíc vzhledem k oteplování sněhová pole tají a ledovce ustupují, takže tam, kde podle mapy má být ledovcový splaz, je dnes jezero... Krajina se mění i díky erozi a působení větru, sněhu, vody a erupcím sopek. Což možná bude důvodem volnějšího přístupu Islanďanů k mapám.

Organizované výlety

Místní turistické oddíly jako je Útivist nebo Ferðafélag Íslands pořádají různé druhy výletů s různou obtížností od odpoledních až po několikadenní. Nabídka je pravidelně uveřejňovaná na jejich webových stránkách. Výlety jsou placené, cena se liší podle druhu a doby trvání. Během letních měsíců je také běžné, že se v práci domluví kolegové a společně vyrazí na večerní výlet. Protože dlouhého světla se přeci musí využít.

Odkazy

Trek Laugavegurinn

Různorodost divoké islandské přírody a krajiny se vám ukáže ve své plné síle, pokud absolvujete pěti až sedmidenní trek z Landmannalaugar do Skógaru (nebo naopak). Říká se mu Laugavegurinn. Jedná se o velmi oblíbenou trasu o celkové délce cca 75 km s možným přespáním na horských chatkách při cestě (v sezoně nutno přes zmíněné Iceland Touring Association nebo Útivist rezervovat předem) nebo v přilehlých kempech. Většina turistů si nese veškeré vybavení a zásoby na vlastních zádech.

Za adekvátní částku je možné se na výše uvedených adresách domluvit i na rozšířenějším servisu, případně si část zásob poslat do Þórsmörku rovnou přes autobusovou společnost. Také je možné trek zkrátit na cca 54 km s cílem v Þórsmörku. Oblíbená je i jedno až dvoudenní varianta Skógar-Þórsmörk přes sedlo Fimmvörðuháls (1 100 m n. m.) – to je cca 25 km. Na úseku mezi Landmannalaugar a Þórsmörkem se každoročně běhá ultramaraton. Nejlepší muži zaběhnou oněch 54 km pod 5 hodin, ženy za 5 a půl hodiny.

Stezka je průchozí zhruba od konce června do začátku září. Před cestou je nutné se informovat o aktuálních podmínkách a předpovědi počasí. Obtížnost velmi závisí na momentálním stavu trasy a počasí. Může se stát, že trek bude i uprostřed léta uzavřen. V okrajových termínech může dokonce sněžit. Doporučuji dobré vybavení, obuv na brodění řek, případně teleskopické hůlky pro lepší stabilitu. Rozhodně byste měli místním strážcům parku nahlásit, že vyrážíte na cestu.

A pak se můžete těšit na barevné ryolitové hory, horká vřídla, černé obsidiánové pohoří, uvidíte ledovce, jezera, přebrodíte pár řek, půjdete černou pouští, březovým lesem, pískem, ledovcovým kaňonem, sněhem, lávou, abyste, tedy pokud půjdete na jih, těsně minuli sopku pod ledovcem Eyjafjallajökull, přičemž přejdete i její nový lávový splaz, projdete mezi dvěma ledovci a nakonec podél řeky s mnoha vodopády sejdete tisíc metrů skoro až k moři.

Na webech najdete podrobnější popis treku (1. část, 2. část), případně dalších oblíbených "pěšáren" po Islandu v angličtině. K dispozici jsou i informace o islandských maratónských bězích.

Islandské národní parky

Na Islandu najdeme celkem pět národních parků – národní park Þingvellir, národní park Skaftafell, národní park Jökulsárgljúfur, národní park Snaefellsjökull a národní park Vatnajökull.

Národní park Þingvellir

Nejstarší islandský národní park byl založen roku 1928. Rozkládá se v místě historického „parlamentu“ - místa shromáždění, kde se lidé scházeli skoro od počátku osídlení ostrova, aby jednali a rozhodovali o zákonech, sporech, obchodech, sňatcích a vyměnili si novinky. Místo bylo zvoleno pro mnoho jeho přírodních výhod – bylo dobře dostupné z tehdy osídlených částí ostrova, chráněné před nepřízní počasí, mělo zdroj vody. Zároveň je místem, kde se setkává euroasijská pevninská deska s americkou – lépe řečeno, kde se od sebe tyto desky vzdalují. Pro mnoho Islanďanů má Národní park Þingvellir zvláštní význam a často, například pokud byli dlouhodobě v zahraničí, je místem, které brzy po svém návratu na Island navštíví.

Národní park Skaftafell

NP Skaftafell byl založen roku 1967. V roce 2008 byl začleněn do vzniknuvšího národního parku Vatnajökull. Jedná se o náhorní plošinu mezi dvěma splazy ledovce Vatnajökull pod nejvyšším islandským vrcholem Hvannadalshnjúkur (2 110 m n. m.). Díky těmto specifickým přírodním podmínkám se zde vyskytuje mikroklima, které nenajdete jinde na Islandu, krajina je podobná alpským loukám. Blízkost ledovců dělá z kempu Skaftafell ideální základnu pro ledovcové túry.

Info o ledovcových túrách a jiných aktivitách:

Národní park Jökulsárgljúfur

Tento národní park byl založen roku 1973. Jedná se o oblast kolem řeky Jökulsá á Fjöllum. Její nejsevernější část kolem přírodního kaňonu Ásbyrgi k němu byla přičleněna až v roce 1978. Stejně jako NP Skaftafell byl v roce 2008 zahrnut pod NP Vatnajökull, i když spolu úplně nesousedí. Najdeme zde mj. nejvodnatější vodopád Evropy – Dettifoss. Průtok vodopádem kolísá mezi 200-500 m3/s v závislosti na ročním období a tajícím ledovci.

Národní park Snaefellsjökull

NP Snaefellsjökull byl založen roku 2001. Rozkládá se kolem vulkánu Snaefell (1 446 m n. m.), který je pokryt ledovcem. Vrchol byl poprvé slezen v roce 1754. Jules Verne sem umístil vchod do nitra země.

Národní park Vatnajökull

Nejmladší z islandských národních parků byl založen v roce 2008. Rozkládá se na ploše 12 000 km2, což odpovídá 12 % celkové plochy Islandu a díky čemuž je i největším národním parkem v Evropě. Z velké části je tvořen ledovcem stejného jména. Vatnajökull („vodní ledovec“) je největším pevninským ledovcem v Evropě, pokrývá plochu 8 100 km2. Průměrná síla ledu je 400 m, maximální až 1 000 m. Ledovec skrývá několik vulkánů.

V posledních letech o sobě dává vědět oblast nazývaná Grímsvötn. V roce 1996 erupce trhliny Gjálp způsobila katastrofální záplavy včetně zničení části silnice číslo 1 a mostu spojujícího východ ostrova s Reykjavíkem. Tento druh záplav vzniklých rozpuštěním ledu nad vulkánem se nazývá jökulhlaup. Nebezpečné jsou právě proto, že po erupci sopky v liduprázdné oblasti se zdánlivě dlouho nic neděje, voda se hromadí kdesi mimo civilizaci. Pak ale přesáhne kritické množství, přírodní hráze povolí a najednou se uvolní obrovské množství vody, která s sebou bere vše. Poslední erupce a záplavy (pro Islanďany ale prakticky zanedbatelného rozsahu) v proběhla na podzim roku 2010.

Více na:

Cykloturistika – Island na kole

Co se týká cykloturistiky, je stále spíše doménou cizinců, protože Islanďan do přírody raději vyjede v autě, na koni nebo prostě půjde pěšky. Pokud jste ale blázni do ježdění na kole nebo si jen chcete vyzkoušet, co zvládnete, pak máte v zásadě dvě možnosti. Buď jet pohodlně převážně po asfaltu po hlavní silnici číslo jedna, kde je ale provoz, anebo vnitrozemím po cestách, které jsou po většinou velmi prašné a kamenité a auta vás občas stejně budou míjet, navíc spolu s obrovským mračnem prachu.

Počasí může být velmi nepříjemné, očekávejte déšť a vítr, který může být silný tak, že vás jeho poryvy shodí z kola. Takže cykloturistika na Islandu z mého pohledu je pro opravdu velké fandy. Výhodou je, že řidiči dálkových autobusů mají slitování a bez problémů vás naloží i s kolem. Můžete si je stopnout prakticky kdekoli na trase, kde je potkáte. Samozřejmě cestovat budete za cenu jízdenky plus poplatek za kolo.

Naopak po vnitřním Reykjavíku neexistuje lepší dopravní prostředek než kolo. A pobřežní stezka kolem Seltjarnarnes nabízí jeden nejlepších pohledů na město, jaký můžete zažít. Půjčovna kol je nedaleko Národního divadla na ulici Hverfisgata po pravé straně směrem k autobusovému nádraží Hlemmur.

Na tomto webu najdete islandské zkušenosti těch cyklistů, kteří se nenechali odradit.

Další outdoorové aktivity

Co se týká dalších extrémnějších outdoorových aktivit, můžete si užít rafting, mořský kajak nebo prkno, chození, šplhání a lezení po ledovcích, objevování ledových a lávových jeskyní, potápění v jezerech a fjordech. Specialitou je potápění do pukliny Silfra mezi kontinentálními deskami v NP Þingvellir. Tato puklina je naplněna ledovcovou vodou filtrovanou staletími pod lávovými poli, a tak je viditelnost v puklině přes 100 metrů.

Organizované túry a výlety s průvodcem zajišťuje několik místních kanceláří, např.:

Pro úplně nejpohodlnější turisty je tu možnost vyhlídkových letů nad ledovci a sopečnou krajinou, výlety na sněžných skútrech, čtyřkolkách nebo terénními vozidly nebo výlet obojživelným vozidlem mezi ledové kry na ledovcové laguně Jökulsárlón.

Jezdectví - islandští koně

Mezi islandské tradiční aktivity na ostrově patří jezdectví na islandských koních. I pro cestovatele patří jízda na tomto malém koni k zážitkům, které stojí za to vyzkoušet. Pro neznalého pozorovatele to vypadá, že islandský kůň svého jezdce dost natřásá, přitom jezdec má ve skutečnosti spíš pocit, že jede na kanapi. Najdete tu mnoho farem, které pořádají krátké vyjížďky, případně i vícedenní přejezdy. Mekkou pro každého koňáka je pak oblast Skagafjörður.

Původní koně s sebou přivezli první osadníci a za staletí naprosté izolace a ve specifických klimatických podmínkách se tato větev vzdálila od koní našich končin. Kamarádka zvěrolékařka a koňačka to mně, naprostému laikovi, vysvětlovala tak, že původně stejný druh se vydal v každém koutě světa jiným vývojovým směrem a člověk tomu dost napomohl. Islanďané používali koně zejména jako dopravní prostředek na cesty mezi vzdálenými usedlosti.

V náročném terénu a v nevyzpytatelném počasí se hodí kůň spíše menší a odolnější. Jinde v Evropě se chovali spíše koně na práci nebo do války, kdy bylo výhodou, pokud byl kůň co nejvyšší, největší a držel stejný krok a směr s ostatními. Lidé tedy selektovali a na chov vybírali právě ty koně, které v té které oblasti více potřebovali. Takže islandský kůň nezapomněl mimochodný krok, dnes jinde na světě pro koně zvláštní. Tento krok je pro jezdce velmi pohodlný, ale je naprosto nevhodný do pravidelných vojenských formací.

Skupina islandských jezdců se přesunuje pohromadě jako stádo, kdy má jeden jezdec k dispozici více koní a během cesty je střídá, přičemž koně, na kterých zrovna nejede, drží na uzdě nebo jsou ve skupině i zcela volně.

Vzhledem k odloučenosti ostrova se u islandského koně nevyvinula odolnost vůči onemocněním dnes jinde po světě běžným, a tak z důvodu jeho ochrany není dovoleno na Island koně dovážet. Stejně tak použitá sedla, uzdy nebo ohlávky.

Dovoz použitého jezdeckého oblečení je možný, ale je nutno ho před cestou dezinfikovat. Islandského koně můžete z ostrova vyvézt, ale už nikdy se nesmí vrátit zpátky. Chovy těchto koní jsou populární zejména v Německu, ale i v Americe.

Více informací naleznete na serveru NAT (Nordic Adventure Travel), což je web s kontakty a možnostmi zapůjčení koní a organizovaných vyjížďek dělené podle oblastí.

Lázně na Islandu – bazény a hot poty

Skoro národním sportem a kulturním fenoménem je pobyt v bazénech, a to zejména v malých horkých bazéncích zvaných „heitur pottur“ alias „horký hrnec“. Bazénky jsou převážně venkovní, teplota vody od 38 do 42 °C. Islanďané v nich tráví hodiny a hodiny při klábosení o všem – rodině, politice, sportu, ženských, chlapech.

Rozhodně se jedná o aktivitu, kterou je nutno vyzkoušet nehledě na to, že po dlouhé túře zahřátí promrzlých kostí přijde vhod. Bazén najdete skoro na každém rohu, a to i v pustině, kde lišky dávají dobrou noc, vstupné velmi lidové, délka pobytu většinou neomezená.

Specialitou jsou čistě přírodní jezírka a horké potoky. Často se jedná o místa běžnému turistovi skrytá, i když v roce 2010 se na pultech knihkupectví objevil průvodce po těchto místech.

Velcí otužilci mohou vyzkoušet i koupání v moři, ale na rozdíl od polehávání v horkých jezírkách to není běžnou zábavou. Výjimkou je pláž Nautholsvík v Reykjavíku, kde mořskou vodu mísí s vodou termální, čímž pobyt na pláži přestává být jinak naprostým šílenstvím.

Turistickým tahákem a velkou atrakcí se vším, co k tomu patří, je Modrá laguna alias Blue lagoon alias Bláa lónið nedaleko letiště v Keflavíku. Jde o termální koupaliště a lázně uprostřed lávových polí se zázemím hotelu s konferenčními sály.

Rybaření na Islandu

Rozšířeným sportem a zábavou je rybaření. Jednak rybaření v jezerech a řekách, jednak také v moři. Loví se hlavně různé druhy pstruhů, sivenů a lososů.

Nejjednodušším a nejlevnějším přístupem k rybářskému povolení je koupit si povolenku na vybraná jezera. Prodávají je i na benzínových pumpách. Cena roční permanentky pro rok 2011 je 6 000,- ISK (960,- CZK). Naopak rybolov v hlavních lososových řekách je velmi drahou záležitostí, může se vyšplhat i k tisícům českých korun za den.

Co se týká rybářského náčiní, jeho dovoz je regulován, minimálně je nutná dezinfekce před vstupem do země. Viz kapitola Praktické informace.

Pozorování velryb

Mezi oblíbené turistické atrakce patří výlety na moře spojené s pozorováním velryb. Jedná se o zhruba 3-4 hodinové vyjížďky, kdy se kapitán lodi snaží nalézt nějakou tu velrybu a ukázat ji natěšeným turistům. Ne vždy jsou tato pátrací dobrodružství úspěšná, rozhodně největší pravděpodobnost, že nějakou tu ploutev zahlédnete je na severu ostrova v Húsavíku, kde operuje hned několik společností. Najdete tu také pěkné muzeum. Další možnost se naskýtá v Reykjavíku. Pokud ovšem trpíte mořskou nemocí, je tato aktivita pro vás krajně nevhodná.

Golf

Pro neznalého bude možná překvapením, jak moc oblíbeným a rozšířeným sportem je golf. Na Islandu nebojujete jen proti hřišti a soupeřům, ale i proti nepřízni počasí a věčnému větru. Odměnou vám naopak může být možnost zahrát si o půlnoci během nekonečných letních dní.

Autorkou textu je Blanka Pöschlová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Leťte na Island v dobré partě