Lidé v Gruzii - jací jsou Gruzíni?

Počty a menšiny - Židé v Gruzii - Emigrace - Jací jsou Gruzíni

Počty a menšiny

V Gruzii žije zhruba 4,5 milionů obyvatel, z nichž je zhruba 84 % Gruzínů, přibližně 6 % tvoří příslušníci sousedních národů, tj. Arméni a Azeři, Rusů jsou téměř 2 %. K velkým demografickým změnám v Gruzii došlo v důsledku konfliktů v Abcházii a Osetii, které vedly ke ztrátě kontroly centrální vlády nad těmito autonomními republikami. Výrazné menšiny Abcházců a Osetinců nyní žijí v obou separatistických územích a v samotné Gruzii se jich nachází pod jedno procento.

Leťte do Gruzie a Arménie v dobré partě

Židé v Gruzii

V Gruzii žila jedna z nejstarších židovských komunit na světě. Její historie sahá až do 6. století před Kristem. Synagogy byly ve všech větších městech a soužití s Gruzíny probíhalo bezkonfliktně k oboustrannému prospěchu. Po dosažení nezávislosti a otevření hranic mnoho místních Židů využilo možnosti odchodu do Izraele a z komunity, která v sedmdesátých letech čítala kolem 80 tisíc lidí, zůstalo jen něco málo přes 10 tisíc věřících. V Tbilisi dodnes najdeme živou synagogu, další se zachovaly ve městech Kutaisi, Batumi a Oni.

Emigrace

Podle odhadů opustil zemi od roku 1990 více než jeden milion obyvatel, z nichž většina žije, legálně nebo nelegálně, v Rusku. Další gruzínští emigranti žijí v TureckuŘecku. Motivace emigrace je převážně ekonomická. Mnoho lidí žije za hranicemi jen proto, aby pomohli uživit svoji rodinu v Gruzii, často se do země vrací a za emigranty se nepovažují. Muži odchází často za hranice do Turecka pracovat v sezónních dělnických profesích. Gruzínky jsou zase v Turecku žádané chůvy, a tak není neobvyklé, že od rodiny s dětmi odejde matka, aby je finančně zajistila, a zatímco otec je nezaměstnaný, o praktický chod domácnosti se stará nejstarší dcera, případně babička.

Jací jsou Gruzíni?

Pohostinnost

O Gruzínech se říká, že jsou nejpohostinnější národ na světě. Říká se to i o několika dalších národech, ale Gruzíni se určitě nominují do světové „top 10“. V Gruzii se také říká „Host do domu, Bůh do domu.“, ale na rozdíl od českých domácností to je živá realita. I když svého hosta ještě vůbec neznají, okamžitě ho zvou k sobě domů a hostí, na stůl snesou to nejlepší, co je v domácnosti k snědku a když to okolnosti dovolí, vystrojí se improvizovaná supra. Někdy je těžké se z osidel gruzínské pohostinnosti vymanit navzdory tomu, že máte vlastní plány. Během chvíle se totiž určitě objeví na stole i nějaký alkohol, víno nebo čača, a to se pak odchází ještě hůře.

Oblečení a domácnost

Jedna z věcí, které si určitě mimo velká města všimnete, je snaha místních o upravenost a slušné oblečení. Muži málokdy chodí v tričku a ženy v džínech, případně je to vyhrazeno mladší generaci. V rámci svých možností jsou Gruzíni vždy elegantní a upravení, muži s naleštěnými botami, ženy načesané a nalíčené. Také v interiérech vládne snaha o zdobnost, která pro nás nabývá někdy až bizarních poloh – háčkované dečky, kýčovité obrazy a umělé květiny najdete v leckteré gruzínské domácnosti. Někdy jsou interiéry opravdu chudých domácností osvěžující svojí prostotou.

Vztah k hudbě a tanci

Gruzíni jsou národ muzikantů, nebo spíše zpěváků a tanečníků. Každá oslava se pojí se zpěvem a tancem, a to nikoliv tancem diskotékovým, ale často s tradičními gruzínskými tanci. Dokonce ani náctileté dívky tento zájem o národní tradici neopouští, sledují televizní přehlídky tradičních tanců, nebo samy chodí tancovat do souboru. Ne nadarmo se tu říká, že aby se žena dobře vdala, musí se naučit vařit, tančit a mlčet. Některé tradiční gruzínské tance jsou bojové a potom je to čistě pánská záležitost, takže většina Gruzínů vám vysekne například tanec svanuri.

Tradiční zpěv je vícehlasý, v pro nás neobvyklé harmonii. Zpívají se písně o lásce, o válce i dalších velkých tématech a i když neporozumíte, jen z melodie lze hodně poznat. Pokud vám Gruzíni zazpívají, může se stát, že vás také vyzvou k příspěvku – lepší je jejich prosbu vyplnit, i když kvalitativně třeba neobstojíte, hostitele se nesluší odmítnout.

Gruzíni se prostě umí radovat a bavit, a využívají k tomu každou vhodnou příležitost.

Nepořádnost

Jedna z věcí, která nás – zvyklé na relativní pořádek Evropské unie – zamrzí, je fakt, že gruzínská pořádkumilovnost často končí za vlastním prahem a tato skutečnost se projevuje i ve vztahu k životnímu prostředí. Odpadky najdeme na místech, kde nemají co dělat, kolem silnic nebo v korytech řek. V některých případech se bohužel tato nepořádnost projevuje i na úřadech, ale jak jsou rychle papíry nahrazovány počítačovými systémy, situace se zlepšuje.

Regionální specifika

V rámci malé Gruzie jsou různé odlišné regiony, a tak i gruzínská povaha se proměňuje.

Kachetincích z úrodných rovin na východ od Tbilisi se říká, že jsou pracovití a pomalí. Proto jsou i často terčem vtipů. Megrelci ze Samegrela si prý zase myslí, že jsou vznešenější a lepší než ostatní. Prý proto, že místní vladařský rod Dadiani se holedbá příbuzenstvím se samotným Napoleonem. Zbylí Gruzíni proto Megrelce považují za namyšlené a vychytralé. Svoji vlastní specifickou náturu mají také horalé, ať už ze Svaneti nebo Chevsureti – v těchto regionech se nejdéle udržela krevní msta, zbytky předkřesťanských náboženských tradic a zvláštní jazyk. Svanové mají dokonce svůj vlastní jazyk, který se od gruzínštiny podstatně liší, proto také dodnes s většinovou populací nesplynuli.

Náboženství

Gruzínská ortodoxní církev patří mezi nejstarší křesťanské církve na světě. Křesťanství tu bylo přijato za státní náboženství již v roce 326, čímž se Gruzie stala oficiálně druhou křesťanskou zemí, jen pár let po první Arménii. Velkou zásluhu na misijní činnosti měla svatá Nino z Kappadokie, která přesvědčila ke konverzi tehdejšího krále Miriama. Ten nechal postavit i první kostel na území dnešní Gruzie v místě, kde se dnes nachází katedrála Sveticchoveli. Kolem stojící město Mccheta je dodnes centrem zdejší církve.

Gruzínská církev je autokefální, samosprávná a přes blízkost k pravoslaví ruskému patriarchovi nepodléhá. Postavení gruzínské církve je zakotvené i v gruzínské ústavě a během obnovy státnosti hrála významnou roli.

Gruzínská ústava ale zajišťuje všem svobodu vyznání a v zemi žije odedávna i významná muslimská komunita, ke které se hlásí téměř 10 % obyvatel. Jde především o sunnitské etnické Gruzíny na jihozápadě v Adžárii, také o menšinu šíitských Ázerů na jihovýchodě země. V zemi je dále kolem 4 % vyznavačů Arménské apoštolské církve a zhruba 1 % katolíků.

Autorkou textu je Kamila Sirotná, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Leťte do Gruzie a Arménie v dobré partě