Fauna a flóra Islandu

Kde jsou stromy? - Flóra - Fauna

Kde jsou stromy?

Jak už bylo zmíněno, na ostrově se nevyskytuje příliš mnoho stromů. Historicky je dokázáno, že v předvikinských dobách byl ostrov zalesněn mnohem více. Převažovala zakrslá bříza. Lesy a houštiny vymýtili první osadníci – spotřebou dřeva na otop, stavbu obydlí a lodí. V takto holé krajině je velkým problémem půdní eroze, a proto není divu, že Islanďané jsou fandové do zalesňování. Existují tu zalesňovací spolky.

Leťte na Island v dobré partě

Pravdou je, že tato dobrovolná činnost byla daleko populárnější v první polovině 20. století. Nicméně i dnes je vcelku obvyklé, že firmy podporují výsadbu. Třeba i tím, že v rámci utužování kolektivu uskuteční výjezd z kanceláře a vysazuje se. Trochu to připomíná socialistické „akce Z“ nebo hnutí Brontosaurus. A stejně tak jako v našich končinách, vysazují se zejména jehličnany, a to hlavně pro jejich rychlý růst.

Šlechtění odolných druhů je na pořadu dne – například na severu u Akureyri existuje výzkumná stanice, kde pěstují jehličnany ve sklenících. Okolo jsou výstražné cedule „zákaz focení“, ale nikde ani noha, ani plot. A jeden známý vtip – co uděláte, když se na Islandu ztratíte v lese? No přece vstanete a rozhlédnete se...

Rostlinky a květinky

Stromů tu pravda není příliš, zato pro nadšence do všemožných kytiček je tu v létě ráj na zemi. Nás ostatní smrtelníky potěší minimálně borůvky nebo jim podobná jedlá šícha. Najdete tu nejen množství druhů mechů a lišejníků, ale například i nízké druhy orchidejí. Častý je i suchopýr, který vypadá jak bavlněné kuličky rozházené po trávě na blatech.

Z lišejníků jmenujme kouzelnou pukléřku islandskou (cetraria islandica). Tato šedobílá keříčkovitá houba v dobách minulých zachraňovala obyvatelstvo. Práškem z rozdrcené pukléřky se například nastavovala nedostatková mouka. Používala se i při výrobě lektvaru při léčení nemocí dýchacího ústrojí.

Výrazným prvkem krajiny, a to pro svou fialovou barvu a rozšíření ve velkých plochách, je člověkem dovezený a vysazený vlčí bob – lupinus. Původně měl napomáhat proti půdní erozi, dnes je však již tak rozšířen, že je považován za plevel. Nicméně mezi Islanďany je květinou oblíbenou, a to hlavně právě pro svou barevnost, která jako jedna z prvních zjara oživuje jinak černobílou krajinu.

Na Islandu našinec najde i spoustu hub, a to i díky tomu, že je tu už nikdo nesbírá. Islanďané si raději koupí žampiony v supermarketu a hříbkem na zahrádce se kochají.

Ptáci a další zvířata

Co se týká fauny, Island je rájem pro ornitology. Nebo pro milovníky filmu. Kría, česky rybák, si hlídá svá hnízdiště tak důkladně, že pokud mu vstoupíte do teritoria, tak se rázem přenesete do Hitchcockova slavného hororu. Pomůže mávání čímkoli nad hlavou a rychlé vyklizení pole. Ale většina ptactva je mírumilovná a jejich pozorování vám přinese radost a klid.

Národním symbolem se stal papuchalk (isl. lundi), kterému se pro jeho směšný způsob letu přezdívá klaun oceánu. Zahlédnout ho můžete např. na jižním pobřeží v okolí Víku. Dál jmenujme alespoň bělokura horského (isl. rjúpa). Známé oblasti pro pozorování ptactva jsou zejména na severu ostrova v okolí jezera Mývatn, ale také při jižním pobřeží nebo na poloostrově Snaellfesness.

O rybolovu se zmiňujeme na jiném místě, stejně tak o velrybách a jejich pozorování. Diskutovaným problémem současnosti je obnovení lovu velryb. Většina Islanďanů se ale k tomuto tématu nechce moc vyjadřovat, považují obnovení lovu v podstatě za politickou chybu, na druhou stranu však nepřipouští, že by jim někdo zvenku směl nakazovat, co smějí a nesmějí.

Na ostrově žije i polární liška, z větších druhů pak sob polární. Lední medvěd se tu běžně nevyskytuje, během letních měsíců sem ovšem čas od času nějaký přidriftuje na ulomené ledové kře. Pak nastává nerudovský problém „co s ním“. Medvěd je po cestě velmi často vysílen a Islanďané rozhodně nečekají na to, až jim začne decimovat stáda ovcí. Zoologická zahrada našeho typu se na ostrově nevyskytuje, prostředky a prostory na přechovávání divoké šelmy tu zatím nemají, a tak trochu alibisticky a v zájmu ochrany obyvatelstva medvěda zastřelí. Pokud budete mít štěstí, podaří se vám v laguně Jökulsárón zahlédnout tuleně.

Z domestikovaných zvířat je nejznámější islandský kůň. Dále jsou tu nekonečná stáda ovcí. Skopové maso je minimálně stejně tradičním pokrmem jako maso rybí. Z ovce se zpracovává všechno, něco jako při naší tradiční zabijačce, ovšem konzervace masa je nakyselo - viz Islandská kuchyně. Ovčí vlna tvořila po generace základ oděvů, ať už ve formě plsti nebo pletených výrobků. Dnes jsou všechny možné druhy svetrů, čepic, rukavic a jiných výrobků tradičním suvenýrem, který si můžete z ostrova přivézt. A vlněné oblečení je navíc stále oblíbené napříč generacemi. Islanďané tvrdí, že je to oblečení nejenom slušivé a teplé, ale i vodoodpudivé.

Na ostrově se naopak nevyskytují žádní plazi a hmyzu je tu také pomálu. Bohužel to neplatí všude, zejména v oblasti kolem jezera Mývatn se vyskytují hejna mušek. A pravděpodobně i díky sérii teplých sezon v minulých letech se mušky rozšířily i do oblastí, kde se dříve běžně nevyskytovaly. Proto doporučuji repelent s sebou.

Pro našince je zvláštní vztah Islanďanů k psům a kočkám. Tito domácí mazlíčci mají na Islandu trochu jiné postavení, než jsme zvyklí. Chovat psa v Reykjavíku bylo zakázáno až do 80. let minulého století. Zdůvodňováno to bylo tím, že pes patří k hospodářství a ne do města. I díky tomu se po městě značně rozšířily kočky. Žijí zde napůl volným životem, s rolničkou na krku a svobodou sobě vlastní.

Autorkou textu je Blanka Pöschlová, všechna práva na použití jakékoliv části textu vyhrazena.

Leťte na Island v dobré partě